PAGE  1   2    3    4    5     6     7      8      9    10  11  12

Blog

MADE FOR STRAY

09.09.2016 17:42

Music On World Off

Bluejamie65   03.09.2016 21:44

QUEENSRYCHE - The Warning

No tak první dvě alba 1984 a 1986 byla jednou z mých základních duševních opor v devadesátých letech. V časopisech, v tónu promofotek,v použití palmičkových kostýmů při vystupování i fofografování, v charakteru popisek, jak je prezentovala v katalozích vydavatelská firma, ve spolupráci s Ratt a Bon Jovi .... všude čtete jednoznačně a nekompromisně vyřváno do celého světa - toto je HAIRMETAL. A z určitého pohledu s tím řevem bylo možné souhlasit - skupina byla relativně mladá, měla osobité kouzlo a její hudba lehce přitahovala všechny od první noty... současně s tím však, instrumentálně a hudebně nedostižná s myšlenkovým a textovým nákladem, kterým jste se mohli zabývat pokud se vám chtělo nimrat se v textech. To znamená někdo, kdo se v dané chvíli přesně hodil k tomu, aby vstoupil do mainstreamu a byl ve středu pozornosti, ale současně s tím někdo, kdo předložil dílo, jdoucí daleko za mainstreamově spotřební rámec, hudební dílo dotýkající se věčnosti v tom smyslu, že ho nelze oposlouchat a po pár letech odložit. Což je ale rys velkého množství hairmetalových kapel, které byly sice v dané době považovány za mainstream, tedy za něco, co se spotřebuje a po čase odloží, ale ve skutečnosti díky bluesovému, rockovému nebo metalovému základu přesahovaly dalekosáhle tenhle konformně hloupý rámec spotřeby a poslouchatelné jsou dodnes... Ano už ta dvě albapasovala hudbu Queensryche z osmdesátých let do postavení nesestřelitelného metalového kánonu, který prostě nelze žádným povídáním, kritizováním, či jiným oblbováním lidí poplivat či ponížit. Můžete hádat, proč jsem si vždycky, když v Big Bengu nebo Sparku někdo připomínal výblitky Michaela Azerada, šel poslechnout třeba The Warning nebo Rage for Order.

 

Bluejamie65  05.09.2016 19:49

QUEENSRYCHE - Rage for Order

Docela mě někdy rozčiluje, jak vážně se vždycky bere Operation Mindcrime. Je to jakoby na sebe O.M. dokázal strhnout snad všechnu pozornost a myšlenky z R.o. O. úplně upadly do zapomnění. Žijeme prostě ve světě, který se točí už příliš dlouho a máme zcela neopodstatněný pocit, že náš život a mír je věčný a že můžem dál jít stínem a splnit si své sny. Své životy marníme hledáním bohatství a zábavy a cosi nás ponouká hnát se za bohatstvím a úspěchem. To však nemůže trvat věčně a někdo s tím musí něco udělat. Někdo musí svět a lidi zachránit. Budeme to my, bude to naše generace, která nahradí víru v Boha vírou v technologii a vyvede bloudící lidstvo ze slepé uličky? Co se stane, až jednou stroje získají všechny naše znalosti a jednou až tomu nebudeme moci zabránit ukradnou i všechny naše sny? Uvědomíme si to vůbec, když vlastně družice, které tu krádež z oběžné dráhy provedou, nikdo nevidí??? Jaké jsou myšlenky toho, kdo tak dlouho a tak pečlivě sleduje každý krok ženy a těší se tím, jak strašný v ní vyvolal strach. :-) Nu tak jsem teda těch pár myšlenek z Rage of order napsal. Vybral jsem je proto, že zajímavý jsou nejen samy o sobě, ale lákají mě z literárního pohledu i tím, že jde o texty, kde je použit kontext, obraz a často i podobný nebo doslovný verš, který byl současně použit i v nějaké písničce Black Sabbath. Ještě by mě docela zajímala jedna drobnost. Na tomhle albu se poprve objevuje Tri Ryche logo. Má ono nějaký svůj význam? Proč Tri Ryche, když je pět Ryche(s).

 

Bluejamie65  08.09.2016 19:45

QUEENSRYCHE - Operation: mindcrime

Když jsem si nesl Operation: mindcrime domů, už jsem věděl, že je to monotematické album – příběh. Představoval jsem si, jaké bude. Že Queensryche mají rádi sedmdesátkovou Británii i Londýn jsem věděl z předchozího alba, ale byl jsem zvědavý, jestli Operation bude mít blíž k Tommymu nebo spíš k The Wall, jestli je spíš ispirovaná Orwellem nebo Sartrem:-), zkrátka jsem se nemohl dočkat, až cd vložím do přehrávače… poslechl jsem s uspokojením a pak ještě mnohokrát, kdo to změří, kolik mi to album za ty roky přineslo zajímavých okamžiků. Stalo se však něco, co je v určitém smyslu paradox. Asi bych to měl vysvětlit. To prvotní hodnocení a přemítání o zařazení O:M do škatulky byla docela příjemná věc. Na konci Remember now se zaslechnete slova Told me s echem, které leckomu může připomínat slovíčko Tommy. Navzdory tomu, že ve své první promluvě k davu Dr. X zřejmě mluví s pomocí Pinkova megafonu, stopa zdrojového kódu glamu skládající se z punkové energie a rockové neoposlouchatelné zábavnosti patrná přinejmenším v Anarchy X, Spread Disease a Needle Lies, střídmost v použití zvukových efektů v přechodech mezi skladbami, uvedení jen těch nehudebních promluv, které jsou nezbytné pro pochopení děje a až pedantický důraz na ničím nezahalené kytary a zpěv v samotných písničkách či přechodech celkem zřetelně ukazovaly, že ať už to Queensryche mysleli jakkoliv, od Zdi se dostali opravdu hodně daleko. Takže moje rozhodnutí o tom, do které škatulky O:M zařadit bylo v mé hlavě docela jednoduché. Dalo by se říct, že je za to miluju vlastně stejně melancholickým způsobem, jako samotné Who. - Hodně jsem se tehdy taky věnoval celému tomu textu a často poslouchal s potištěnými papíry na kolenou. I tady jsem dospěl k celkem jednoznačnému závěru. Příběh je zasazen do světa, ve kterém silná a všehoschopná osobnost Dr. X má téměř neomezenou moc manipulovat obyčejnými lidmi a může bez sebemenšího zaváhání přetvořit muže na bezduché a naprosto loajální sluhy-agitátory, pohůnky-vrahy a ženy na matrace, případně matrace k pronájmu. V takovém světě muži plní všechny příkazy svého pána Dr.X s pocitem psího štěstí a když se v nich náhodou probudí lidskost a odmítnou nějakou zvrácenost vykonat, je to už jedno, protože těmi zmanipulovanými loutkami bez mozku se stali v téměř všichni, takže příkaz vykoná někdo další z bezejmenných… Z toho důvodu jsem si pro sebe zařadil O:M celkem jednoznačně k orwellovskému typu antiutopií, tzn. k vykreslení světa budoucnosti, která by se ale asi nikomu z nás nelíbila… Neuvědomoval jsem si tehdy ale, že při poslechu i čtení textů narážím na hranice vlastní naivity a vlastně v dané chvíli nemůžu pochopit, s čím mají Queensryche tak tvrdou zkušenost a před čím varují. A hlavně neuvědomoval jsem si tehdy, že bych se sám mohl stát Nikkim, který oddaně a s psí radostí plní pokyny Dr. X. Plně jsem docenil literární kvalitu O:M až v dnešní době. Mnozí z nás dodnes právě tak jako Nikki radostně kvíkají a poštěkávají nad tím, jak jsme na pokyn Dr. X s entuziasmem a pocitem uspokojení vraždili v Iráku, Srbsku, Libyi, Sýrii… nebo nad tím, že se právě v těchto dnech provádí nácvik bombardování Ruska atomovými bombami… a dostali jsme se daleko za hranici toho, co se dělo kdysi při Karibské krizi. Už neplatí, že svět byl nejblíže jaderné válce v roce 1962.

 

SLADE V PRÁVU!

20.09.2016 18:09
Skupina Slade: Nikdo není Beatles 
 
Dave Hill, kytarista britské kapely Slade, poskytl před třemi koncerty v České republice Právu rozhovor. Čtveřice, která se na hudební scéně pohybuje od šedesátých let, vystoupí nejprve 20. října v brněnském Sono Centru, 21. října v KC Aldis v Hradci Králové a 22. října, ve Velkém sále Lucerny v Praze. 
 
 Co pro vás hudba v životě znamená?
Věnuji se jí už více než padesát let. To, co hraji, je důležité pro to, jaký z toho mám pocit. Je pro mě klíčové přinášet radost. Není to jen o úspěchu. Když přivážím naši hudbu do různých zemí, cítím, že dělám to, co mám. Mám pocit, že takový je smysl mého života. Když vidím, že si publikum náš koncert užívá, je to velmi uspokojivý pocit.
 
 To jste nejspíš spokojený člověk. Vaše hudba jistě za celou vaši kariéru přinesla radost mnoha lidem.
Doufám. Děláme od začátku muziku, která není politická. Je to zábava. Dbáme na silné melodie, chceme hrát hudbu, která zvedne náladu. Myslím, že v dnešním světě je přinášet něco, co si lidé užijí, pěkné. Rád bavím lidi. Pocházím ze sedmdesátých let, což byla v historii hudby důležitá dekáda. Existovala spousta skvělých kapel a já jsem pyšný, že jsme součástí té generace. Navíc jsem díky hudbě získal vztah k mnoha zemím. V České republice jsme hráli několikrát a mám ji rád.
 
V roce 1992 Slade opustili zakládající členové Noddy Holder a Jim Lea. Dva roky po jejich odchodu jste s kapelou natočili album Keep on Rockin’, které později vyšlo v reedici pod názvem Cum on Let’s Party. Jaké bylo natáčet desku bez dlouholetých parťáků? 
Jiné. Když jste tak dlouhou dobu se stejnými lidmi a jste zvyklý s nimi nahrávat, je to pak zvláštní. Když jsem nahrával bez těch dvou, bral jsem to jako dobrodružství. Byla v tom lehká nejistota. Ale pak se to zlepšilo, vyzkoušel jsem si díky tomu něco trochu jiného. Stejné to bylo s koncertováním. Ze začátku mi hodně chyběli, to je normální. Po pár měsících a letech to ale už bylo dobré. Uvědomil jsem si, že i když se v životě něco stane, musíte se posunout dál. Minulost nám zůstane, ale žít musíme v současnosti. Já si to nyní užívám. Hraji s lidmi, které mám opravdu rád.
 
 Vaše skladba Merry Xmas Everybody je jednou z nej -hranějších vánočních písní. Je pravda, že spolu s celým vánočním albem vznikla v létě? 
Ano, to album jsme nahráli v létě v New Yorku. Vyšlo samozřejmě o Vánocích. Pokaždé mě pobaví, když je horký letní den a lidi si tu píseň žádají. Hraju ji rád, i když kolem není ani vločka.
 
 Co říkáte tomu, že rockovou kapelu velmi proslavila právě vánoční písnička?
Je to legrace. S nápadem na vánoční album přišla babička našeho baskytaristy. Vadilo jí, že každé Vánoce poslouchá tytéž písně. Netušili jsme, že to bude mít takový úspěch.
 
 Jaké byly v sedmdesátých letech mezi kapelami vztahy?
Kolem nás se pohybovaly kapely jako Deep Purple nebo Led Zeppelin. Nebo třeba Elton John. Znali jsme je. Hodně z našich souputníků nás mělo celkem rádo, protože jsme se lišili. Jistě, bylo to dost soutěživé prostředí, každý chtěl mít hity. Ale to je v pořádku, protože takové okolí vás posouvá dál.
 
 V polovině osmdesátých let jste se vydali do Ameriky, kde se vám ale nepodařilo prosadit. Proč to tam pro vás nebylo snadné? 
Bylo to opravdu složité. Jeli jsme tam několikrát. Když jsme se tam vydali poprvé, očekávala nahrávací společnost, že budeme největší událost od dob Beatles. Ale samozřejmě nikdo není Beatles. Nikdo z nás dopředu nevěděl, co nás tam čeká. Spojené státy jsou obrovské. Nebylo to jako v Anglii, kde když jsme se dostali do éteru, znal nás každý. V Americe můžete bodovat v jednom státě a v dalším o vás nikdo nikdy neslyšel. A tak zatímco doma jsme byli číslo jedna a měli velký úspěch, za oceánem nás nikdo neposlouchal a nepoznával. Bylo to pro nás těžké, možná jsme na to nešli dobře. Nicméně i když jsme se tam úplně neprosadili, určité jméno jsme získali a dost amerických kapel nás sledovalo. Třeba Kiss nebo Aerosmith. Mělo nás rádo mnoho hudebníků, kteří později uspěli. To nás moc těšilo. Nicméně vrátili jsme se domů a už se téměř nikdy do Ameriky neohlédli.
 
Říkáte téměř, protože později jste přece jen zaznamenali úspěch i za oceánem.
Ano, v roce 1983 jsme měli singl My Oh My a nejen díky němu bylo album The Amazing Kamikaze Syndrome velice úspěš né.
 
 Na tomto albu je i píseň Run Runaway, což jsou společně s My Oh My vaše možná obecně nejznámější písně i v České republice.
To je možné. Díky těmto písním jsme se nakonec do Ameriky ještě jednou podívali. Jeli jsme na turné s Ozzym Osbournem. Museli jsme se ale po několika koncertech vrátit, protože náš baskytarista Jim onemocněl. Každopádně bylo zvláštní znovu po deseti letech USA navštívit. Jakoby Američanům naše poselství došlo až tehdy. Pomohlo nám i to, že kapela Quiet Riot nahrála coververzi naší písně Cum On Feel The Noize. Lidé se tam díky ní dozvěděli, že existujeme.
 
 Mrzí vás, že jste v USA nedosáhli stejného věhlasu jako v Evropě? 
 
Není čeho litovat. Mám štěstí, že celý život miluji svou práci. To se každému nepoštěstí.
 
zobrazeno 29 ze 65
  <td class="text" style="font-size: 11px; font-family: Verdana, " arial="" ce",="" "helvetica="" sans-serif;="" color:="" rgb(66,="" 0,="" 0);"="" width="600">
04.08.2016 - Šárka Hellerová, Jaroslav Špulák - Příloha - Café - str. 07
Skupina Slade: Nikdo není Beatles

Dave Hill, kytarista britské kapely Slade, poskytl před třemi koncerty v České republice Právu rozhovor. Čtveřice, která se na hudební scéně pohybuje od šedesátých let, vystoupí nejprve 20. října v brněnském Sono Centru, 21. října v KC Aldis v Hradci Králové a 22. října, ve Velkém sále Lucerny v Praze.

* Co vás osobně nasměrovalo na hudební dráhu?

Když mi bylo třináct, chtěl jsem se hudbě věnovat ve škole. Ale moji učitelé mi nebyli příliš nápomocni. Nepodporovali mě v tom, abych studoval hudbu. Ve škole jsem se proto v tomto ohledu nerozvíjel. Když ovšem z Ameriky přišla hudba Elvise Presleyho, Chucka Berryho a dalších, byl jsem nadšený. Líbil se mi ten zvuk a říkal jsem si, že se můžu naučit takhle hrát. Chtěl jsem umět hrát na akustickou kytaru, tak mi ji otec pořídil. Začal jsem se na ni učit a zamiloval jsem si to. Brzy jsem potkal další chlap -ce, kteří na něco hráli nebo zpívali, a založili jsme kapelu. S ní jsem samozřejmě neprorazil, ale byl to začátek. Měli jsme i několik koncertů.

* Co pro vás hudba v životě znamená?

Věnuji se jí už více než padesát let. To, co hraji, je důležité pro to, jaký z toho mám pocit. Je pro mě klíčové přinášet radost. Není to jen o úspěchu. Když přivážím naši hudbu do různých zemí, cítím, že dělám to, co mám. Mám pocit, že takový je smysl mého života. Když vidím, že si publikum náš koncert užívá, je to velmi uspokojivý pocit.

* To jste nejspíš spokojený člověk. Vaše hudba jistě za celou vaši kariéru přinesla radost mnoha lidem.

Doufám. Děláme od začátku muziku, která není politická. Je to zábava. Dbáme na silné melodie, chceme hrát hudbu, která zvedne náladu. Myslím, že v dnešním světě je přinášet něco, co si lidé užijí, pěkné. Rád bavím lidi. Pocházím ze sedmdesátých let, což byla v historii hudby důležitá dekáda. Existovala spousta skvělých kapel a já jsem pyšný, že jsme součástí té generace. Navíc jsem díky hudbě získal vztah k mnoha zemím. V České republice jsme hráli několikrát a mám ji rád.

* V roce 1992 Slade opustili zakládající členové Noddy Holder a Jim Lea. Dva roky po jejich odchodu jste s kapelou natočili album Keep on Rockin’, které později vyšlo v reedici pod názvem Cum on Let’s Party. Jaké bylo natáčet desku bez dlouholetých parťáků?

Jiné. Když jste tak dlouhou dobu se stejnými lidmi a jste zvyklý s nimi nahrávat, je to pak zvláštní. Když jsem nahrával bez těch dvou, bral jsem to jako dobrodružství. Byla v tom lehká nejistota. Ale pak se to zlepšilo, vyzkoušel jsem si díky tomu něco trochu jiného. Stejné to bylo s koncertováním. Ze začátku mi hodně chyběli, to je normální. Po pár měsících a letech to ale už bylo dobré. Uvědomil jsem si, že i když se v životě něco stane, musíte se posunout dál. Minulost nám zůstane, ale žít musíme v současnosti. Já si to nyní užívám. Hraji s lidmi, které mám opravdu rád.

* Vaše skladba Merry Xmas Everybody je jednou z nej -hranějších vánočních písní. Je pravda, že spolu s celým vánočním albem vznikla v létě?

Ano, to album jsme nahráli v létě v New Yorku. Vyšlo samozřejmě o Vánocích. Pokaždé mě pobaví, když je horký letní den a lidi si tu píseň žádají. Hraju ji rád, i když kolem není ani vločka.

* Co říkáte tomu, že rockovou kapelu velmi proslavila právě vánoční písnička?

Je to legrace. S nápadem na vánoční album přišla babička našeho baskytaristy. Vadilo jí, že každé Vánoce poslouchá tytéž písně. Netušili jsme, že to bude mít takový úspěch.

* Jaké byly v sedmdesátých letech mezi kapelami vztahy?

Kolem nás se pohybovaly kapely jako Deep Purple nebo Led Zeppelin. Nebo třeba Elton John. Znali jsme je. Hodně z našich souputníků nás mělo celkem rádo, protože jsme se lišili. Jistě, bylo to dost soutěživé prostředí, každý chtěl mít hity. Ale to je v pořádku, protože takové okolí vás posouvá dál.

* V polovině osmdesátých let jste se vydali do Ameriky, kde se vám ale nepodařilo prosadit. Proč to tam pro vás nebylo snadné?

Bylo to opravdu složité. Jeli jsme tam několikrát. Když jsme se tam vydali poprvé, očekávala nahrávací společnost, že budeme největší událost od dob Beatles. Ale samozřejmě nikdo není Beatles. Nikdo z nás dopředu nevěděl, co nás tam čeká. Spojené státy jsou obrovské. Nebylo to jako v Anglii, kde když jsme se dostali do éteru, znal nás každý. V Americe můžete bodovat v jednom státě a v dalším o vás nikdo nikdy neslyšel. A tak zatímco doma jsme byli číslo jedna a měli velký úspěch, za oceánem nás nikdo neposlouchal a nepoznával. Bylo to pro nás těžké, možná jsme na to nešli dobře. Nicméně i když jsme se tam úplně neprosadili, určité jméno jsme získali a dost amerických kapel nás sledovalo. Třeba Kiss nebo Aerosmith. Mělo nás rádo mnoho hudebníků, kteří později uspěli. To nás moc těšilo. Nicméně vrátili jsme se domů a už se téměř nikdy do Ameriky neohlédli.

* Říkáte téměř, protože později jste přece jen zaznamenali úspěch i za oceánem.

Ano, v roce 1983 jsme měli singl My Oh My a nejen díky němu bylo album The Amazing Kamikaze Syndrome velice úspěš né.

* Na tomto albu je i píseň Run Runaway, což jsou společně s My Oh My vaše možná obecně nejznámější písně i v České republice.

To je možné. Díky těmto písním jsme se nakonec do Ameriky ještě jednou podívali. Jeli jsme na turné s Ozzym Osbournem. Museli jsme se ale po několika koncertech vrátit, protože náš baskytarista Jim onemocněl. Každopádně bylo zvláštní znovu po deseti letech USA navštívit. Jakoby Američanům naše poselství došlo až tehdy. Pomohlo nám i to, že kapela Quiet Riot nahrála coververzi naší písně Cum On Feel The Noize. Lidé se tam díky ní dozvěděli, že existujeme.

* Mrzí vás, že jste v USA nedosáhli stejného věhlasu jako v Evropě?

Není čeho litovat. Mám štěstí, že celý život miluji svou práci. To se každému nepoštěstí.

IN: 04.08.2016 - Šárka Hellerová, Jaroslav Špulák - Příloha - Café - str. 07

SUM 41 A CAFFÉ

18.11.2016 11:38

Картинки по запросу sum 41 logo

OCITL JSEM SE NA POKRAJI SMRTI

(Deryck Whibley z kapely Sum 41)

* Přináší nové album 13 Voices nějaký posun ve vaší tvorbě?

Před dvěma a půl roku jsem skončil v nemocnici se selháním ledvin a jater kvůli dlouhým rokům nadměrného pití na večírcích. Byly to velmi těžké okamžiky, ocitl jsem se na pokraji smrti. Když jsem se dostal ven, musel jsem se vzchopit. Jediné, na co jsem myslel, bylo, že se chci vrátit na pódium. Chtěl jsem zase hrát a skládat novou hudbu. Ale když jsem s tím začal, bylo to mnohem obtížnější, než jsem si myslel. Všechno jsem se musel znovu učit, ani mé ruce, má motorika nefungovaly, nedokázal jsem zahrát akord, správně zformulovat věty, nic. Nedokázal jsem ani chodit, měl jsem poškozené nervy v noze, atrofované svaly. Byl to tehdy velmi obtížný boj.

* Zachytil jste to v nových písních?

Dostal jsem to ze sebe, ten boj o to, jestli upadnout do starých kolejí, nebo zůstat střízlivý a pokračovat v zápase. Na cestě, kterou jsem ušel, bylo hodně okamžiků slabosti i momentů síly. Popisoval jsem všechny pocity, snažil jsem se je zachytit. Ale není to přímo deník, spíše reflexe toho, co se stalo.

* Pomohlo vám v návratu přátelství s lidmi v kapele?

Když jsem skončil v nemocnici, přišel za mnou kytarista Dave a zůstal se mnou týden. Bylo to důležité, ale v tu dobu jsem nechtěl vidět moc lidí, nechtěl jsem, aby někdo v tom stavu viděl mě. Byly tam má žena a má máma, staraly se o mě. Až když jsem se cítil jistější, tak jsem chtěl vidět další lidi.

* Kapela vám není až tak blízká?

Je. Když cestujete se skupinou lidí a jezdíte s ní dlouho, stanete se rodinou. Můžete být na čas od sebe, ale když se zase potkáte, je to, jako by mezitím neuběhl žádný čas. Když se vrátil náš kytarista Dave, se kterým jsem osm let nemluvil, a začali jsme spolu hovořit, bylo to, jako by neuplynula žádná doba.

* V nemocnici to bylo podruhé, kdy jste se ocitl blízko smrti. Poprvé v Demokratické republice Kongo, kam jste odjel hrát s charitou War Child. Tam vás musely vysvobodit z hotelu transportéry OSN. Co na vás více zapůsobilo?

Byly to dvě úplně rozdílné, skoro protikladné věci, ale obě jsou v mém životě klíčové. Incident v Kongu se odehrál v době, kdy jsem byl tak mladý, že se věci děly hrozně rychle a tolik jsem si je nepřipouštěl. Takže tohle bylo tvrdší.

* I návštěva válkou zmítaného Konga musela představovat pro mladého punkera silný zážitek.

S tím souhlasím. Myslím si, že mě to trochu připravilo na to, co se stalo později. Projít si tím, co se stalo v Kongu, dostat se tak blízko smrti a projít si tím ještě jednou… Ne snad, že byste měl pocit, že je vám to blízké, ale říkáte si: Sakra, tímhle jsem si už prošel a skoro jsem umřel, a teď je to tu zase.

* Posun byl hodně vidět i na třetím albu Chuck, které jste natočil po návratu z Konga, i na následující desce Underclass Hero…

První dvě alba jsme složili, když nám bylo osmnáct devatenáct let a neměli jsme žádné životní zkušenosti. Pak jsme cestovali po světě a dostali jsme se do věku, kdy jsme byli už dost staří na to, abychom něco chtěli udělat, a dost mladí na to, abychom si mysleli, že to stačí. Chtěli jsme promluvit o věcech, o nichž jsme se poprvé dozvěděli. Ale každé album je obrazem toho, kde jsme se v daném období nacházeli.

* Považujete za důležité poselství v textech?

Důležitá je upřímnost. Cítím, že když zpívám o sobě a svém životě a jsem přitom upřímný, je to jediný způsob, jak mohu zpívat o něčem skutečně důležitém.

* Jaké je hrát dnes staré písně, když jsou odrazem doby?

Baví mě to. Nikdy mě neotravovalo hrát staré věci, zejména když člověk každý večer vidí, jak pozitivně na ně reaguje publikum. Je to úžasné.

* Proč jste se vůbec rozhodli hrát punk?

Protože má hodně energie a vzrušoval nás. Nikdy jsme si nesedli s tím, abychom si řekli, jakému bychom se měli věnovat stylu. Prostě se to stalo. Popadl jsem kytaru a dostal z ní zvuk, který jsem chtěl. Nepřemýšlel jsem o tom.

* Ovlivnily vás jiné kapely?

Ano, především NoFX, Pennywise a Green Day. To byly kapely, které se v té době věnovaly pojetí, jež nás zajímalo a které jsme poslouchali. 

 

Celé interview dostupné zde:

Datum: 03.11.2016 / Autor: Alex Švamberk / Zdroj: Právo / Strana: 07 / Rubrika: Příloha - Café
Картинки по запросу sum 41 logo

THE LETTER

14.06.2017 20:57

A TEĎ CO DÁL, POMŮŽE SE VYZVRACET???

Jsme sjednoceni

Skutečné pouto mezi Spojenými státy a Evropou tvoří hodnoty, které sdílíme: demokracie, osobní svoboda, lidská práva a vláda práva. Tyto hodnoty překročily Atlantik spolu s lidmi, kteří se přeplavili z Evropy, aby pomáhali při budování Spojených států. Dnes jsou tyto hodnoty ohroženy více než kdy dříve. Útoky z 11. září ukázaly, jak moc jsou teroristé - nepřátelé našich společných hodnot - odhodláni tyto hodnoty zničit. Tento zločin byl útokem na nás všechny. Vlády i národy ve Spojených státech i v Evropě hájily tyto zásady s veškerou rozhodností a tím dokázaly sílu jejich přesvědčivosti. Transatlantické svazky jsou zárukou naší svobody. To platí dnes více než kdy dříve.

Vztah mezi námi Evropany a Spojenými státy překonal mnohé zatěžkávací zkoušky. Z velké části díky odvaze, velkorysosti a prozíravosti Američanů byla Evropa ve 20. století hned dvakrát osvobozena od tyranie: od nacismu a komunismu. Také díky dlouhodobé spolupráci mezi Evropou a Spojenými státy jsme byli schopni udržet mír a svobodu na našem kontinentu. Transatlantický vztah se nesmí stát obětí trvalé hrozby, kterou představuje pro světovou bezpečnost nynější irácký režim. Více než kdy jindy je v dnešním světě nutné zachovat jednotu a soudržnost. Víme, že úspěch v každodenním boji proti terorismu a šíření zbraní hromadného ničení vyžaduje neochvějnou rozhodnost a pevnou mezinárodní soudržnost všech zemí, které si cení svobody.

Irácký režim a jeho zbraně hromadného ničení jsou jasnou hrozbou pro světovou bezpečnost. Toto nebezpečí zřetelně rozpoznala Organizace spojených národů. Všichni jsme vázáni rezolucí Rady bezpečnosti OSN číslo 1441, která byla jednomyslně schválena. My Evropané jsme od té doby opakovaně vyjádřili svou podporu této rezoluci a také své přání hledat řešení prostřednictvím OSN. Na summitu NATO v Praze i na vrcholné schůzce EU v Kodani jsme zdůraznili svou podporu Radě bezpečnosti. Tímto způsobem jsme dali jasně, pevně a jednoznačně najevo, že chceme svět zbavit nebezpečí, které pro něj představují zbraně hromadného ničení Saddáma Husajna. Společně musíme trvat na tom, aby byl jeho režim odzbrojen. Solidarita, soudržnost a odhodlání mezinárodního společenství jsou naší velkou nadějí, že tohoto cíle bude dosaženo mírovou cestou.

Naše síla je v naší jednotě. Kombinace zbraní hromadného ničení a terorismu představuje hrozbu s nevypočitatelnými důsledky. Týká se každého z nás. Rezoluce 1441 je poslední šancí Saddáma Husajna na odzbrojení mírovými prostředky. Je na něm, aby se vyhnul větší konfrontaci. Inspektoři OSN však bohužel tento týden potvrdili, že jeho dlouho známý způsob chování, založený na klamání, lhaní a neochotě podřídit se rezoluci Rady bezpečnosti OSN, se nezměnil. Evropa nemá spor s iráckým lidem, který je první obětí nynějšího brutálního režimu v zemi.

Naším cílem je zachovat mír a bezpečnost ve světě tím, že zajistíme, aby se tento režim svých zbraní hromadného ničení vzdal. Naše vlády mají společnou odpovědnost postavit se této hrozbě. Nečinnost by znamenala obrátit se zády k našim vlastním občanům i k celému světu. Charta Spojených národů zavazuje Radu bezpečnosti, aby udržovala mír a bezpečnost ve světě. Aby mohla tento úkol plnit, musí si Rada bezpečnosti zachovat věrohodnost, což znamená, že bude pevně stát za svými rezolucemi. Nemůžeme dovolit diktátorovi, aby tyto rezoluce systematicky porušoval. V opačném případě Rada bezpečnosti svou důvěryhodnost ztratí a výsledkem bude oslabení světového míru. Jsme přesvědčeni, že Rada bezpečnosti své odpovědnosti dostojí.

José María Aznar (španělský premiér), Tony Blair (britský premiér), Silvio Berlusconi (italský premiér), Leszek Miller (polský premiér), Péter Medgyessy (maďarský premiér), Anders Fogh Rasmussen (dánský premiér), José Manuel Durão Barroso (portugalský premiér), Václav Havel (český prezident)

MYSLÍM, ŽE NEPOMŮŽE.

In: https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopis_osmi

Záznamy: 166 - 169 ze 169

PAGE  1   2    3    4    5    6   7   8   9   10    11  12

WELCOME!

Broken Heart Graphic For Share On Hi5

I´LL

THINK
OF YOU
 EVERY 

STEP
OF THE WAY.

 

..

  

. .