PAGE  1   2    3    4    5     6     7      8      9    10  11  12 121

Blog

INSPIRED BY SPARK AND SAYN

27.07.2009 14:01

.                                                                .

Jo docela mě oslovují idealisti a jejich nápady,  zvlášť mě fascinuje, když si takoví lidé vezmou do hlavy, že by mohli udělat něco, co třeba pobaví, zaujme nebo udělá radost druhým a na smysluplnosti a výdělku jim záleží až v desáté (nebo ještě vzdálenější) řadě!Nedávno se stalo, že jeden takový exemplář tohoto (možná už) vymírajícího metalově idealistického druhu napsal prosbu do Sparku:

________________________________________________

Nazdar lidi,

dělám takovou anketku napříč českými metalovými fanoušky: Abeceda metalu. Napište mi prosím na mail: sayn@email.cz svoje oblíbený kapely podle písmen v abecedě.Jednoduchá pravidla: Ch se počítá jako C, zpěváky berte podle příjmení a ke každému písmenu napište pouze jednu kapelu (jinak budu počítat první uvedenou)! Anketa běží do konce září a má za úkol zjistit, jaké jsou oblíbené kapely v ČR. Pokud se vám nápad líbí (a hodně lidí už mi napsalo, že je to skvělý nápad), tak o něm dejte vědět i ostatním. Díky za vaše názory a metalu zdar!

__________________________________________

No a protože jsem měl pocit, že takové prosbě by se jaksi mělo vyhovět, tak jsem trochu potrápil kebuli, prohrabal šuplíky a splnil přání toho téměř anonymního žadatele - sayn@email.cz :

 

ACDC – High Voltage

BLUE TEARS -  Blue Tears

CRYONIC TEMPLE - Blood, Guts and Glory

DIO - Holy Diver

EVERY MOTHER´S NIGHTMARE – Wake Up Screaming

FASTER PUSSYCAT  - Wake Me, When It´s Over

GREAT WHITE – Hooked

HAGAR, Sammy – Danger Zone

ICON – Icon (Ten z Phoenixu v Arizoně)

JUDAS PRIEST - British Steel

KILLER  - Thriller (Švýcarský)

LEGS DIAMOND – Diamonds Are Forever

MÖTLEY CRUE – Too Fast For Love

NOVA, Aldo – Aldo Nova

OSBOURNE, Ozzy – Blizzard of Ozz

POISON –  Open Up and Say... Uhhh!

QUIET RIOT – QR III

ROSE TATOO – Rock´n´roll Outlaws

SLAUGHTER – The Wild Life

TWISTED SISTER – Never Let The Bastards Wear You Down

U.D.O. – Faceless Word

VENGEANCE - Arabia

WARRANT – Cherry Pie

X

Y

ZZ TOP - Afterburner

No, asi většina z vás pochopila, že jsem si  maličko upravil pravidla. Neuvedl jsem totiž jen  striktně metalová alba, ale spíš jsem vybral to, co si sypu do uší téměř v každodenní rotaci. Tím pádem by ale bylo přesnější označení hard and heavy. Na druhou stranu jsem záměrně neuvedl ikony, které hardrock a metal definovaly. Takže Black Sabath,Deep Purple,  Geordia,  Led Zeppelin, Nazareth, Queen, The Rolling Stones, Status Quo, The Sweet, Uriah Heep tu nejsou, protože se vznášejí někde v nebeských výšinách mimo veškeré měřitelné kategorie. Ze stejných důvodů jsem se také vyhnul (ale byl to  tvrdý vnitřní boj) progresivnímu rocku a blues.

Prev: KDO STAHUJE, JE SOCKA A TROTL
Next: 2 CITÁTY A POZNÁMKA:

2 CITÁTY A POZNÁMKA

28.07.2009 14:08

 

"To, že někdo nemá peníze, mu nedává ŽÁDNÉ právo nelegálně stahovat / poslouchat hudbu. Z pohledu zákona je to krádež a z morálního hlediska je to dle mého také krádež. Někdo tu hudbu vytvořil, dal do toho svůj um, čas, vybavení, peníze. Pak musí následovat tržní mechanizmus - líbí, zaplať; nelíbí, jdi dál. Nic mezi tím. Nevidím rozdíl mezi stažením alba a krádeží téhož v kamenném obchodě. Když na něco nemám, tak to prostě nemám. Prostě nemohu mít vše, co bych chtěl." - SPARK-FÓRUM, 10.07.09 06:35

:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

" - je totiž trvalou charakteristikou těch dole, že jsou příliš zkrušeni dřinou, než aby si častěji uvědomovali cokoliv mimo svůj každodenní život...Od proletářů se není čeho bát. Ponecháni sami sobě budou přetrvávat z generace na generaci a z jednoho století do dalšího, budou pracovat, množit se a umírat nejen bez jakéhokoliv pokusu o vzpouru, ale také neschopni pochopit, že svět by mohl být jiný, než je. " - G. Orwell 1984

:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

POZNÁMKA:

A je to tu. Já vím, psal jsem o tom už v Pirates and Privateers, ale nemůžu si to odpustit. Pěkně se tady (tentokrát v diskusním fóru Sparku) totiž ukazuje, že mystifikační vystoupení určitých společenských organizací v médiích mohou přinést své plody a při patřičné frekvenci lze dosáhnout téměř libovolné změny v myšlení, zvyklostech a jednání lidí. Časem to zřejmě dospěje tak daleko, že nelegální bude nejen stahovat..., 

ale i poslouchat hudbu.

Prev: INSPIRED BY SPARK AND SAYN
Next: ČASY SE MĚNÍ: 1987 / 2006

DOPIS A DOTAZNÍK

01.08.2009 14:25

 

Vážení přátelé,

jmenuji se Otakar Slanař a jsem členem promočního kolegia ‚Wertung und Kanon‘ na Georg-August-Universität v německém Göttingenu, kde se zabývám otázkami hodnoty a hodnocení literárních děl se zaměřením na science fiction. Na Vás se tímto mailem obracím s laskavou prosbou o pomoc. Ke své práci potřebuji získat několik sice základních nicméně nezbytných informací o aktivních čtenářích žánru sci-fi, především pak o jejich vztahu k tomuto žánru, jejich požadavcích a představách o dobré či špatné sci-fi.

Prosím Vás tímto o vyplnění přiloženého dotazníku a jeho odeslání na adresu parzival@centrum.cz. Není třeba zdůrazňovat, že dotazník je zcela anonymní a výsledky budou použity výhradně v připravované disertační práci, její prezentaci a v následné verzi určené k publikaci. Dotazník nemá parametry, které by vyhovovaly nárokům sociologických průzkumů, což je dáno tím, že má práce je literárněvědná, nikoli sociologická. Tím současně omlouvám ne přímo profesionální formální zpracování.

Na některé položené otázky je třeba odpovědět explicitní formulací (např. Vašich postojů), a to čím přesněji, tím lépe. U jiných postačuje vybrat z uvedených variant a ostatní smazat.

Budu Vám velice vděčný nejen za vyplnění dotazníku, ale za JAKÉKOLI relevantní poznámky, postřehy, odkazy atd. Stejně tak rád zodpovím případné dotazy.

Pokud Dotazník rozešlete i svým přátelům fanům, budu úplně nejšťastnější.

Děkuji Vám za Váš čas a námahu a těším se na odpověď.

věk:

pohlaví:

dosažené ukončené vzdělání:

v tuto chvíli jsem: studující, pracující, nezaměstnaný, pracující student(ka)

pokud studuji, tak: základní školu, učiliště, střední odbornou školu, gymnázium, vysokou školu

obor (studijní, profesní):

velikost obce, ve které žiji (nemusí se shodovat s trvalým bydlištěm!):

sci-fi čtu od svých … let

ke sci-fi jsem se dostal díky…

jak často čtete sci-fi?

proč čtete právě sci-fi?

jaké útvary žánru sci-fi máte nejraději? (povídku, román, novelu, ságu…)

jaký subžánr upřednostňujete? (space operu, cyber punk, hard SF, steampunk cokoli…)

jakou literaturu mimo sci-fi čtete?

co pokládáte za hlavní úlohu žánru sci-fi? (má-li nějakou)

jak byste charakterizoval(a) ‚kvalitní‘ sci-fi?

jak byste charakterizoval(a) ‚nekvalitní‘ sci-fi?

pokoušel(a) jste se někdy sám (sama) psát?

účastníte se literárních workshopů?

publikujete vlastní sci-fi texty? pokud ano, jakou formou?

co pro Vás znamená komunita sci-fi čtenářů?

účastníte se conů? pokud ano, pak aktivně nebo pasivně? jak často?

účastníte se internetových diskuzí na ‚scifistických‘ portálech?

jaké jsou Vaše další zájmy? (i-net, sport, kultura…)

Prev: RECENZE? RECENZE! JSEM VZTEKLÝ HÁDAVÝ PARCHANT! část I.
Next: INCORRUPTIBLE HERO

INCORRUPTIBLE HERO

11.08.2009 14:31

 

Gilby Clarke je americký kytarista.

Nejvíce se proslavil během svého tříletého angažmá v kapele Guns´n´Roses, kde v listopadu 1991 nahradil kytaristu Izzyho Stradlina. S kapelou se v letech 1991 až 1993

účastnil světového turné s názvem Use Your Illusion Tour a podílel se na nahrávání alba The Spaghetti Incident? V roce 1994 nahrál své debutové sólové album Pawnshop Guitar, na kterém se objevilo mnoho jeho přátel včetně všech tehdejších členů Guns´n´Roses. Ve stejném roce jej však Axl Rose z Guns´n´Roses vyhodil a nahradil jej svým přítelem Paulem Tobiasem.

Od té doby vydal Clarke dalších pět sólových alb, Blooze EP, The Hangover, Rubber, 2002's Swag a 99 Live. Spolupracoval také se skupinami MC5, Heart, Rockstar: Supernova, Slash's Snakepit a L.A. Guns.

Zajímavá je jeho odpověď na otázku, proč jako člen megaúspěšných Guns´n´Roses a kytarista, jehož sólová alba mají ve Spojených státech prodejní čísla blížící se zlatým deskám, opustil major label Virgin a vydává u nezávislé firmy:

?

"V první řadě proto, že mi VIRGIN nechtěli vydat rock´n´rollové album. Pustil jsem jim dema a když mi sdělili, že si ode mě představovali současnější hudbu, věděl jsem, že se budu muset porozhlédnout po jiném vydavateli. Nechtěl jsem se nikomu přizpůsobovat. Chtěl jsem nahrát album, na kterém by byly jasné mé kořeny a které budu sám rád poslouchat... Vždycky jsem chtěl hrát především rock´n´roll. Někdy ho míchám s popem, s blues nebo glamem. Ale pořád to bude rock´n´roll. Možná bude moje další album opět bluesovější. Nedokážu to říct, ale dokážu říct, že na něm budou patrné mé kořeny. Nikdy bych nenahrál na album techno, protože techno je zrovna v módě."

POST SCRIPTUM: Úžasná je nejen jeho hudba, ale fascinující je také to, že v naprostém klidu rezignoval na neuvěřitelný balík prachů, který by (pokud by labelu vyšel vstříc a nahrál album podle doporučeného modelu) určitě dostal. Vzhledem k tomu, že se "příběh" odehrál mezi roky 1994 a 1997 je jasné, o jakou "změnu" ho firma žádala. Sympatické je i to, jak zakrývá to, o co byl firmou požádán, řečmi o technu. Zřejmě tak mlží proto, aby se nedotkl těch, kteří módnímu  prachy sypajícímu neopunkovému a grungeovému vábení neodolali.

A čím se mistr G.C. baví tohle léto?

POST SCRIPTUM II: Tak tam by se líbilo i mně!

https://www.gilbyclarke.com/

https://www.stormentertainmentonline.com/80sRockfest.html

Prev: Dopis a dotazník
Next: THE ONCE AND FUTURE KING / by Allen Berry

THE ONCE AND FUTURE KING

12.08.2009 14:37

GREGG  FULKERSON

 

Gregg and the gang rose from the ashes of Nonstop to form Sahara. New demos were cut, and the first track that featured Gregg as vocalist was a track called “Follow Your Heart.” Suddenly Sahara was getting a lot of local airplay and not just on the college radio station. WYNU, 92.3 FM the local pop/rock station out of Jackson started tracking Sahara’s single in heavy rotation during drive time hours. Sahara’s music had an optimism to it that rings just as true today as it did all those years ago. When you listen to “Follow Your Heart,” you can still feel the excitement of those days. When Sahara played a show, the crowds topped 1,000, a very respectable number for a band who were just a local sensation. Sahara’s music was heavy, but not quite heavy metal. It had a tasty pop sensibility, and best of all, they were ours. We later found out that the local buzz combined with airplay on WYNU had attracted a lot of attention. Somewhere in the midst of the Sahara frenzy, a management company in Los Angeles got wind of the band as well as a copy of their demo. The demo led to a record contract with MCA Records, and a celebratory concert in Jackson to thank Sahara’s fans for their support. 
  
That night at the show, Gregg and company announced that they were no longer to be known as Sahara. It turned out that there were a whole lot of bands out there who were already using that name. The band formerly known as Nonstop, formerly known as Sahara, from now on would be called Blue Tears. And as they say in the movies, the crowd went wild.
 
The CD came out in the winter of that year, and the album sales shot through the roof.  Blue Tears opened for the likes of the Smithereens, and the Stray Cats. Gregg and the band came back to our little town to film the video for the first single from the band,
“Rockin’ with the Radio.” The video was shot on location at the local Sonic drive-in and the local high school. When the video premiered at about 3 AM one night on MTV, our TV production instructor taped it to show the class. It was a more lackluster premiere than we’d hoped for, but everyone just chalked it up to the band paying their dues. 

Some of Gregg’s songs went to the all girl metal band, Vixen. Another song authored by Gregg and his band-mate Mike Spears “Fast Cars, Loud Guitars and Wild, Wild Women” went to a rock and roll super group called Contraband. The track was featured on the soundtrack of a film called “If Looks Could Kill.” 
   Gregg was making a name for himself. He was establishing himself in the world of music, and if we didn’t hear much about what was going on with the band, we figured he was just working hard. The road to stardom looked like it would go on forever … and then it all came crashing down. 
 
A number of things happened, most of which Gregg has never talked about. There were problems at MCA, and as he put it, he got the shaft from the record company. Blue Tears couldn’t go back into the studio to record a follow up album. Then tragedy struck from distant Seattle; Nirvana sounded the death knell for the not only Blue Tears, but the entire hair-band genre, changing the face of rock and roll as we know it forever.   

Gregg took a long rest from music. The band members went their separate ways. Little more was heard from Blue Tears beyond rumor and memory. It seemed that the golden haired boys of that magic season were destined for obscurity. 
  As for Blue Tears, well, they reached a kind of success. Bootleg copies of their old demos at one point were selling for about $250 over the Internet. Eventually, the website, Melodic Rock.com made the old Blue Tears demos available for download. Sometime after, a complete CD of the previously unreleased demos was put out under the title of “Mad, Bad, and Dangerous.”
   
Even though almost twenty years have passed, the die-hard fan base was still out there, watching and waiting for the day when Blue Tears returns.
In 2003, the band reformed with some of the original members and a new drummer under the name: Attraction 65. Gregg referred to it as a darker, moodier version of Blue Tears. Nothing much came from that incarnation of the band or the resulting album. But in November 2005, a newly reformed Blue Tears played Firefest in Nottingham, England. About that same time, Gregg signed with an Australian label called Suncity Records who took over Gregg’s catalog and compiled the albums that would become “Mad, Bad, and Dangerous” and "Dancing On The Back Streets".
  
In 2006 Blue Tears, with Gregg as the only original member, released their long awaited follow up CD “The Innocent Ones.” The band didn't see the resurgence of the success they enjoyed in the 90’s. Still, the fanbase remained strong, with a ready-made audience, hungry to snap up any new material.

Gregg Fulkerson passed away unexpectedly Tuesday morning, April 14, 2009. He will be missed.

 

POST SCRIPTUM:

Když jsem si tenhle článek četl, bylo mi z toho moc smutno, protože vědomí, že Greggem milovaní Blue Tears bez něho už nikdy opravdovými Modrými Slzami nebudou, je prostě strašné. Trochu se utěšuju tím, že mám na něho památku v podobě čtyř alb - aspoň tak. Když některé z nich poslouchám, vybaví se mi jeho životní příběh a uvědomím si, jak ošidné je věřit novinářům a historikům, protože řada věcí je dost v rozporu s tím, co se o hudební revoluci devadesátých let obvykle říká a píše. Takže teze o nezadržitelné živelnosti nástupu neopunku a grunge dostává docela zabrat, když si člověk uvědomí že spoustě tradičních amerických skupin se stalo totéž, co Greggu Fulkersonovi  a jeho Blue Tears = připravovaná, nebo dokonce již k vydání připravená alba jištěná smlouvou s firmou byla tzv. "hozena do stoupy". Často dokonce takovým způsobem, že došlo nejen k tomu, že byla zehodnocena práce mnoha lidí, ale labely vlastnily vydavatelská práva k nahrávkám a znemožnily autorům a hudebníkům vydat je na vlastní náklady nebo u jakékoliv malé nezávislé firmy. (Neodbytně se pak vtírá myšlenka o umělém umetání cestičky a násilné likvidaci konkurence.) Blue Tears měli v tomto ohledu poměrně štěstí. Nebyli umlčeni úplně, podařilo se jim umístit dema skladeb pro své druhé album na  Melodic Rock.com. Zájem příznivců /=download/ neopadl ani po patnácti letech. Souběžně s tím se bootlegy(!) Blue Tears  prodávaly za cenu 250 dolarů, na což se později spolehla australská(!) firma a konečně v roce 2005 vydala bez jakékoliv publicity dema(!) z počátku devadesátých let na CD. Tahle situace zase trochu staví do jiného světla tezi o tom, že alternativní rock např. Nirvany byl po hudební stránce natolik převratným, že učinil najednou tradiční rockovou hudbu "nekonkurenceschopnou a neprodejnou". A tak ve mně docela často hlodá pochybnost. Byl nástup neopunku a grunge v první polovině devadesátých let opravdu revoluci hudební? Nešlo jen o změnu manažerských záměrů a priorit v major labels?

Prev: INCORRUPTIBLE HERO
Next: Z ČASŮ BIG BENGU 1

 

Z ČASŮ BIG BENGU 1

14.08.2009 14:44

PART  ONE

__________________________________________

Vážený pane Špuláku.

„ Nemyslím, že bychom to byli my, kdo glamrocku nebo hardrocku ubližuje. Můžete samozřejmě s mými recenzemi nesouhlasit, můžete mě dokonce počastovat ostrým slovem, ale pohnutkou k jejich napsání nebyla nikdy zášť (takovým recenzím se vyhýbám a snažím se přimět kolegy, aby případnou popravu vykonali oni)...“

Tolik vaše slova z Dopisů a polemik v číslech 21 a 24 z loňského roku. Myslím, že je možné  považovat je za jakési „krédo“, za jakýsi styl přístupu k té části Big Bengu, která je vyhrazena recenzím . Proto se recenze vlastně čtou.  Pravidla hry (aspoň jsem měl ten pocit) spočívají v tom, že autor vyjádří svůj subjektivní názor na to, jak dané umělecké dílo dopadlo v porovnání se sice těžko definovatelným, ale určitým způsobem objektivním a v každém společenství existujícím ideálem krásy nebo kvality.  V přístupu kritika tedy nevadí to, co mu fanové a „bigfanové“ vytýkají, tedy to, že názor kritika je jen názorem jediného člověka.

Je však nutné, aby kritik hledající chyby a nedostatky stejné chyby a nedostatky ve srovnatelných situacích hodnotil stejně, protože v opačném případě by jeho nesmiřitelnost k jedněm a shovívavost k druhým vypadala podivně.

Z tohoto pohledu jsem také porovnával dvě vaše recenze, a to recenzi koncertu ve Sportovní hale – Kiss, The Verve Pipe z čísla 29 loňského roku  a recenzi live kompilace Nirvany – From Muddy Banks of the Whiskah.

Tedy jen velice zkráceně.

.

Výpadky ve výkonu  „hvězdy“ jste u Kiss popsal větou: „ Kdyby se Paul Stanley ve svém mládí více seznámil s kytarou jako nástrojem, nikoli jako podpěrou pro drzého vyčůránka, nemusel své countryové hmaty kontrolovat zrakem ostřížím a tím pádem zhusta zpívat v předklonu mimo mikrofon...“

.

Pro Nirvanu jste volil tato slova: „ Soudě podle častých hlasových úšlapů a nejistot, neprošla nahrávka výraznou studiovou úpravou a ona syrovost, která čiší z každé skladby není strojená.“

.

Neschopnost udržet tempo jste v 1. případě hodnotil větou: „Kdyby bubeník P. Criss při hře nezpomaloval (což takhle metronom kocourku?)...“ 

.

Na obdobné potíže Nirvany při živých vystoupeních jste reagoval slovy: „ Úvodní Intro vykazuje, jak uměl potrápit krk již na startu koncertu pubertálním provoláváním směrem k nadrženému davu. Při Heart Shaped Box je dokonce tak unaven, že kapelu vláčí v závěsu a zpomaluje ji.“

Z tohoto kratičkého porovnání obou recenzí vyplývá, že kritizované nedostatky byly obdobné. Ani v jednom případě jste je „hvězdám“ neodpustil.

Proč však mají oba příspěvky tak výrazně odlišnou dikci?

Váš horlivý a věrný čtenář .....

_________________________________________

Tak to jsem jednou prohlížel adresář se starými textovými soubory a narazil jsem právě na tohle. Já teda do časopisů moc nepíšu, ale tehdy jsem to nevydržel a napsal jsem. Musel jsem být docela rozčilený, když jsem se odhodlal k něčemu takovému a zcela hodil za hlavu to, jak trapně celý ten dopis působí.  Paradoxně jsem dneska ale byl rád, když jsem ten text ve svém počítači našel.

Přestože už nemám k dispozici samotné recenze, o kterých se tu mluví, jsou tu poměrně dost zřetelné postoje vyjadřované tehdy nejen v periodiku jménem Big Beng. Dají se z toho vlastně pochopit i tehdejší názory „hudbymilovných“ čtenářů, protože dopisů podobných tomu mému přicházela do redakce celá řada. Většina lidí totiž jen dost těžko chápala postoj redaktorů, kteří v recenzích a reportech z koncertů líčili rockové dinosaury jako vyčpělé, unavené a opravdové show neschopné na rozdíl od „nových tváří“ z rodu Nirvany, Pearl Jam, Green Day... a dalších, kteří  prý svou energií a přístupem k hudbě „navždy“ změnili tvář populární a rockové hudby a zřejmě z toho důvodu byli také v recenzích a reportech charakterizováni jako mladí,  živočišní a pozitivní nespoutanou energií nabití... atd. bla bla bla.  Čtenáři na druhé straně poměrně často do Big Bengu psali o tom, že nepochopili, proč byl „popraven“ koncert, na kterém sami byli a který se jim líbil nejen proto, že se na něj těšili celý život.

Aspoň tedy podle mě naprosto absurdní situace nastala ve chvíli, kdy se po zničující kritice (spíše popravě) pražského koncertu Kiss objevila oslavná recenze na live DVD Nirvany. Připadalo mi (a nejen mně) nesmyslné o Kiss, kteří prorazili díky koncertování v polovině sedmdesátých let a jejichž kariéra i popularita se téměř po celou dobu existence odvíjela od podoby jejich koncertních vystoupení,  tvrdit, že jsou v „dnešní podobě“ veličinou vyřízenou a  na odstřel. O to větším nesmyslem bylo naproti tomu rozplývat se nad Nirvanou, jejíž popularita i vysoká prodejní čísla byla nastartována zařazením Smells like teen spirit do rotace na MTV(!). Což o to, byla to docela dobrá skupina i písnička, ale bájit o ní tak, jako by už napříště měly být grunge a neopunk téměř jedinými perspektivními žánry?

 

Taková vize je nesmyslná už jen z toho důvodu, že popularita Kiss bude gradovat přinejmenším do té doby, dokud budou koncertovat, což sice už asi moc dlouho trvat nebude (pokud vůbec budou ještě nějaké koncerty) nicméně po víc než 30 let existence se mohli na svou KISSARMY spolehnout na celém světě. Naprosto nepředstavitelné je uvažovat v podobném rozměru o Nirvaně (ale i dalších jí podobných), protože u ní je/byl jejich celosvětový dosah dán rotací jediné jejich skladby na MTV. Skončila rotace, spadly prodeje, zmenšil se počet i návštěvnost koncertů (viz porovnání prodejů jejich první a třetí desky s prostředním albem Nevermind, nebo porovnání prodejních čísel Nevermind před a po uvedení klipu SLTS na MTV). Absurdní myšlenku o odstřelení Kiss vlnou grunge a neopunku navíc vyvrátili sami Kiss uskutečněním velkých koncertních tour - Worldwide Kiss Convention Tour a Alive/Worldwide Tour a  také vydáním alb Alive III a Psycho Circus (album chart positions: 3. podle United States The Billboard 200 // 2. podle Canada Billboard Top Canadian Albums // 1. podle Australia ARIA Album Chart 1).

Na tom všem je docela vzrušujícím způsobem zajímavá ještě jedna věc. Hardrock a glamrock  podle hudebních periodik a médií měl být odepsán a odstřelen už v letech 1977 – 1979 především díky Sex Pistols (God Save the Queen) a The Clash (London Calling), protože právě tihle britští teenageři byli mladí,  živočišní a pozitivní nespoutanou energií nabití... atd. bla bla bla.

 

Kiss na to tehdy odpověděli způsobem, který se u nás popisuje slovy na hrubý pytel hrubá záplata. Tu odpověď z roku 1979 známe všichni

- I was made for lovin´ you baby - 

(Peak position:  Australia 2,Belgium 1,Canada 1,France 2, Germany 2,The Netherlands 1,New Zealand 1,Norway 10, Sweden 19,Switzerland 2,United

 States 11,United Kingdom 50).

Zcela specifickým a originálním způsobem se o "naprostou morální destrukci" Kiss pokusili kdysi českoslovenští hudební odborníci publikující v osmdesátých letech v časopise Melodie:

"Nejen fašistická symbolika, fašistické učení o nadřazenosti, fašistické manýry, také docela nezakryte kšeftování. To jsou všechno pavoučí vlákna, kterými se skupina Kiss snaží omotat své fanoušky a jako pavouk je docela vysát."

AAAAAAARGHHHHHH...

Prev: THE ONCE AND FUTURE KING / by Allen Berry
Next: Z ČASŮ BIG BENGU 2

Z ČASŮ BIG BENGU 2

14.08.2009 14:55

PART   TWO

Vzhledem k minulému článku by docela stálo zato vysvětlit, co to byl BIG BENG.

04.06.2001 - Luboš Kreč:

Mnoho lidí si rockového novináře představuje coby máničku, věčně se potící v kožené bundě. O to víc by tací byli překvapeni při pohledu na šéfredaktora Big Bengu! Jaroslava Špuláka. Když jsem si s ním z kraje května povídal v jedné z pražských restaurací, měl na sobě obyčejnou košili, bleděmodré džíny a vůbec vypadal jako normální člověk. Dokonce tak i mluvil...

 

Na začátek tedy obligátní otázka - jak Big Beng! (dále B.B.) dlouho vychází a jaké byly jeho začátky?

On nejdřív existoval časopis Beng, ten začal vycházet v září roku 1993. Tenkrát všechno začalo díky majitelce, která zdědila nějaké peníze a chtěla dělat časopis. S tím jsme se také domluvili, ona do toho šla, nicméně již po půl roce nám přestala dávat výplaty. Vlastní Beng fungoval nakonec do února 1996, kdy majitelka sama, z jedné      ze svých mnohých cest, tuším že z Malajsie, zavolala, že nemá peníze a že končí.

Vy jste tedy pracoval již v té původní redakci?

Ano, já jsem od začátku byl šéfredaktor. Nám přišlo škoda to skončit. Tak jsem se dal dohromady s lidmi, kteří měli chuť pokračovat a udělali jsme časopis, který dnes z poloviny vlastním. Starám se o hudební záležitosti. První číslo Big Bengu! vyšlo 2.5.1996.

Máte nějaký plán do budoucna? Nějakou vizi, kam byste chtěl časopis směřovat?

Já jsem v roce 1996 podlehl kolegům v názoru, že doba přeje heavymetalu, kterého se dnes velice těžko zbavuji. Po těch několika letech boje už mě ale heavymetaláci přestávají mít rádi, což je úspěch. Chtěl bych se víc věnovat moderní muzice. Plán do budoucna by tudíž byl - vyrovnat handicapy. Stylové.

 

Jakou muziku máte vlastně nejraději, když říkáte, že jste se těžce zbavoval stigmatu heavymetalového novináře?

Momentálně mě nejvíc berou skupiny, které jsou moderní v tom smyslu, že neodcházejí z rockového základu, ale stále se v něm snaží něco hledat. A jsou pochopitelně zajímavé. Hlavně je to americká crossoverová scéna, moderní kapely jako Linkin Park, Korn a tak.

 

Takže vy jste se metalu úplně nezbavil? V téhle hudbě je heavymetalový základ velice výrazný. Vy ustupujete spíše od klasického metalu á la Iron Maiden a spol.

Přesně tak. To jsem možná špatně řekl.

______________________________

No vida  a je jasný, proč řada lidí s recenzemi a reporty v Big Bengu nesouhlasila.

To by se ušetřilo papíru a nervů, kdyby tohle prohlášení bylo trvale nebo aspoň pravidelně otiskováno na první nebo druhé stránce časopisu. Taky by mě zajímalo, jestli panu redaktorovi jeho nadšení pro Linkin Park vydrželo. Podle (nejen) mého názoru se s Linkin Park dost spletl. V jejich případě nešlo o hledačství. Daleko spíš byli jako mladí natolik závislí na firmě, že na prvních nahrávkách hráli to, co jim firma vnutila, proto kotrmelce. Příliš pozdě pochopili, k čemu se uvázali.

Na druhou stranu byly docela sympatické jejich pokusy se proti firmě vzbouřit.

 

Prev: Z ČASŮ BIG BENGU 1
Next: WAKE UP BEFORE IT´S TOO LATE

DVA BLOGY

20.08.2009 15:15

Tohle je vlastně taková jednoduchá hádanka. Představím vám dva blogy. Nebudu zase o nich tak moc kecat. Svůj názor byste si měli udělat sami, protože z každý z těch blogů představím pomocí loga, screenshotu a krátkého citátu. Váš úkol je jednoduchý, pokusit se přiřadit ke každému z blogů jeho charakteristiku. Protože blogy budou dva, charakteristiky budou taky dvě. Takže který z blogů je z hlediska multikulturního pohledu uplatňovaného v EU...?

A)

- tzv. klaďas = ten dobrý,

- schválený, povolený a oslavovaný našimi zákonodárci

- podporovaný penězi z EU.

B)

- tzv. záporák = ten špatný,

- zakazovaný a pronásledovaný v řadě zemí Evropy,

- neustále čelící žalobám a placeným útokům

- z důvodu vznesených žalob a zákazů donucený ke stěhování ze státu do státu.

 

1.

__________________________

 

SCREENSHOT:

                                                                                                 ..

CITACE:

Chtěli bychom vysvětlit, že zveřejňujeme pouze ta alba, která byla vyřazena z firemních katalogů a není možné je koupit ani v kamennném ani v internetovém obchodě. Jediná cesta, jak se k nim dostat je zakoupení bazarového CD/LP.

Za prvních 21 měsíců existence Lost In Tyme jsme obdrželi 50 e-mailů a komentářů od samotných umělců, kteří nám děkují za zveřejnění své hudby. Někdy v brzké době tato poděkování zveřejníme, tedy ta z nich, které se nám podaří zachránit. Mnoho jich totiž bylo ztraceno při zničení původního blogu

 Lost In Time.

 

2.

___________________________

                                                                                                              ..

SCREENSHOT:

 

CITACE:

Je hudba v islámu zakázána?

Názor čtyř imámů je, že všechny

hudební nástroje jsou harám. Bylo zaznamenáno v Sahíh al-Buchárí a jinde, že Prorok pravil: „V mé ummě budou dozajista lidé, kterí se nezřeknou ziná, hedvábí, alkohol a hudební nástroje” a pravil, že takoví se změní v opice a prasata…

Závěr:

Možná, že toto  záverečné shrnutí objasní pro čtenáre upřímné a spravedlivé mysli, že názor, že hudba je povolena, nemá žádné opodstatnění. Neexistují dva názory na tuto

záležitost. Takže musíme poradit co nejlepším způsobem, a potom to vzít krok za krokem a odmítnout hudbu, jsme-li toho schopni. Neměli bychom se nechat oklamat lidskou slávou v dnešní době, v níž se lidé opravdově oddaní islámu stali cizinci. Ten, kdo říká, že zpívání a hudební nástroje jsou povoleny jednoduše podporuje rozmary

dnešních lidí...

 

Post Schruptum: správné řešení je A2, B1!!!

To ale znamená, že zhruba miliarda lidí na naší planetě má geniálně jednoduché řešení ohledně hudby a jejího nelegálního stahování. Všechny spory se rychle a jednoduše ukončí tím, že žádná hudba nebude.

 

Prev: JE TO UŽ 5 LET
Next: NEORTODOXNÍ PANÍ

NEORTODOXNÍ PANÍ

30.08.2009 15:19

 

Dr. Rauni-Leena Luukanen Kilde,

doctor, diplomat and former health minister in Lapland,

Born  Finland

Rauni-Leena Luukanen-Kilde (born 1939) was the provincial medical officer of the Finnish Lapland Province with a doctorate in medicine from 1975 until a car accident in 1986, which took away her ability to continue her work and career...

(From Wikipedia, the free encyclopedia)

 

Osobně jsem se s touto paní nikdy nesetkal. Ale párkrát jsem o ní četl. Vzhledem k paranoidní absurdnosti článků a tvrzení, se kterými byla dávána do souvislosti, jsem ji ale nebral moc vážně, naopak spíš jsem si říkal, proč je taková mela kolem někoho tak výstředního. No řekněte sami, dá se brát vážně někdo, kdo tvrdí že ..... (například)

____________________________________________________

! němečtí nacisté jako první navštívili Měsíc a zanechali tam základnu označenou svastikami...

! americká armáda už dávno obsadila Mars, takže reportáže o sondách na povrchu Marsu jsou mystifikační a mají skutečný stav zakrýt...

! každému obyvateli vyspělých zemí je brzy po narození do hlavy voperován mikročip velikosti rýžového zrna, který slouží k monitorování pohybu každé osoby a také ke kontrole a k ovlivňování mozkové aktivity každého člověka...

! jednání a myšlení každého jednotlivého obyvatele vyspělých zemí může  být manipulováno tajnými tajnými vojenskými zbraněmi a zařízeními = dochází k „zombifikaci”obyvatel USA a Evropy, smutným důkazem tohoho stavu jsou masakry v amerických, německých a finských školách, při kterých student postřílí své kamarády a učitele...

! nejméně třikrát jí zachránili život mimozemšťané a opakovaně se s nimi fyzicky setkala....

________________________________________________

Z uvedeného je asi pochopitelné, že jsem se nad krátkými zprávami o jejích názorech nalezenými na internetu měl tendenci spíše chechtat. Jenže letos si někdo dal práci a vystavil na internetu překlady jejích vystoupení na konferencích a při různých interview. Když jsem to začal číst, zdánlivě se mi potvrzovalo to, co jsem si o ní dřív myslel.

JENŽE...

 

Julius: Připomínám slova ředitele výzkumu CIA z r. 1972: Kontrola mysli znamená ovládání každé myšlenky, každé emoce, chování atd. elektrickou stimulací mozku. Takže je to už 40 let staré. Mobily dělají elektrickou stimulaci mozku. A zdá se mi, že se to v posledních dvou letech urychluje, lidé jsou čím dál tím šílenější. Jako by normální poznávací funkce už nefungovaly, je mnoho omylů ve všem. Jako by lidé byli ve všem vykolejení, narůstá počet lidí s Alzheimerovou nemocí.

Rauni: Ano, je to tak, křivka Alzheimera strmě narůstá, a to u mladých lidí do 30 let. Dřív, před 20 lety, to bylo neslýchané. A jaký je důvod? Mobilní telefony, protože mladí lidé je užívají. Slyšela jsem o jednom Švédovi, který v práci mluvil 5 hodin denně do mobilu, protože to bylo jeho zaměstnání. Oslepl a ohluchl. Ale samozřejmě oficiálně se to stále popírá. Zapírání, zapírání. Ne, nic se neděje, my provádíme výzkum, po 10 let, ne, nic. V budoucnosti se stane totéž jako s tabákem. Dřív se říkalo, že tabák nezpůsobuje rakovinu, tabákový průmysl to stále popíral, a teď to musí připustit. Museli zaplatit nějaké kompenzace, a co udělali? Dávají teď nálepku ve smyslu, že kouření může způsobit zdravotní problémy. Stejně to udělají s mobily. Jenom na ně dají nálepku, že mohou způsobit zdravotní problémy. A když je přesto budete používat, a mnoho lidí bude, zejména na západě, pak nemají žádnou odpovědnost, nemusí vám platit, když dostanete nádor na mozku, nebo Alzheimera, a když se sníží vaše inteligence. A to se právě děje. V současnosti máme znepokojujícím způsobem co dělat s mnoha zombies, které vůbec nemyslí. Vidím kolem sebe mladé lidi, děti svých známých, které pořád jenom mluví do telefonu. Vůbec nic si nepamatují, pořád říkají, ach, já jsem zapomněl, já jsem zapomněl…Jedna dívka řídila auto, pila kávu a mluvila do telefonu, to vše současně! To je šílené. Ale oni si nemyslí, že je to šílené, pro ně je to OK. Budoucnost už není, co bývala.

Julius: Taky vidím, že mládež vůbec nemyslí. Když si přijdou něco koupit do obchodu, dívají se nechápavě, jako by nikdo nebyl doma, chce se mi zaklepat jim na čelo, je tam někdo? Je to smutné. A když se podíváte, jak se lidé oblékají, i v tom vypadají jako zombies, kalhoty pořád dole … něco se změnilo. A mladé ženy nebo dívky … za posledních 10 let se něco změnilo v jejich očích. Jako by pořád něco chtěly, sex nebo co, a všechno je tak fyzické …dívky jsou tak vyzývavé, i dvanácti nebo čtrnáctileté. Kam se poděla hrdost, etika? Všechno se vystavuje. Dřív se muselo odkrývat, a teď se všechno nabízí.

...

Julius: I mobilní telefony prý byly vyvinuty jako vojenský systém, a přidali tam jenom vyzváněcí tóny a mikymause a tak, a pro lidi je to velmi přitažlivé jako hračka a zcela tomu propadnou. Když to byl původně vojenský systém, co to asi dělá s mým mozkem?

Rauni: Není to nic jiného než zbraň. Nejhorší je, že mnoho rodičů je dává svým dětem. Že prý musí vědět, co dělá dítě po škole... Před dvaceti lety jsme všichni žili, aniž jsme věděli, co dělá dítě po škole... Je to zbraň, která zabíjí. Například v Čečensku generál Dudajev, když mluvil do mobilního telefonu, jeho mozkové vlny byly prostě spáleny. Oni prostě zvětší dvacettisíckrát příkon a spálí vás. Americká organizace pro potraviny a léky má údaj, že jeden telefonní hovor zatíží váš mozek tak, že trvá týden, než se vzpamatuje. Nikdy byste neměli mluvit déle než dvě minuty, pak byste měli přendat mobil na druhou stranu, protože mozkové nádory, jejichž epidemie přijde do dvaceti let, jsou způsobeny mikrovlnami a jsou vždycky na té straně, kde telefonujete. Jestli milujete své děti, nikdy jim nedávejte mobil dříve než v osmnácti. Protože jejich mozek a nervový systém nejsou vyvinuté, dokud nejsou dospělé. Rodiče jsou naprosto nevědomí a říkají si: kdyby to bylo nebezpečné, nebylo by to po celém světě. A dokonce ani WHO nepřipouští fakta. Pokládám to za velmi pobuřující pro všechny zdravotníky.

Julius: Je to nebezpečné pro zdraví, ale zabíjí to i naše vědomí a hlubší vztahy mezi lidmi, a zdá se, že to perfektně funguje, lidé se už na nic ani neptají. Když jim řeknete, že to poškozuje jejich děti, lidé ještě brání průmysl. Takže lidé brání tu technologii, a ne svoje vlastní zdraví.

Rauni: Neřekla bych, že to zabilo vědomí, ale že ho to úplně potlačilo. Oni chtějí mít ve světě jenom samé zombie. Bohužel máme nemorální světovou elitu, která vše řídí. A naše vlády, ať je to americká nebo finská nebo jakákoli, do toho nemají co mluvit. Jsou jen loutkami tajné vlády, která řídí svět. Ta se chce zbavit dvou třetin světové populace, zejména střední třídy, protože ta umí číst a psát a mohou myslet, než se z nich stanou zombie. Oni chtějí pracující třídu otroků a sebe. Říkají, že je to proto, že na této planetě je příliš mnoho lidí a ta to nemůže unést...

 

Možnost přečíst si nejen krátkou informační poznámku, ale celý text jejího vystoupení i s vedlejšími liniemi a souvisejícími myšlenkami můj postoj změnila. Začal jsem totiž o svém názoru/předsudku znovu přemýšlet. Přece jen, byla lékařkou, diplomatkou i vysokou státní úřednicí.  A to vše ne u nás, ale ve Skandinávii, kde takto zodpovědné posty a funkce nejsou svěřovány jen idiotům. Postupně ve mně začal hlodat červík pochybnosti. No tak všechno, co říká a píše nejsou vždycky jen nesmysly... říká mi teď docela často ten červ pochybovač. V duchu jsem mu (a jí) už víckrát musel dát za pravdu. A teď když chci  to, co ta žena říká, zapomenout s tím, že je to úplný nesmysl, mám před sebou docela vážné dilema:

Poznání pravdy  je jako pohyb v krajině zahalené velmi hustou mlhou.  Někdy se mohou její chuchvalce lokálně protrhnout  a v kratičkém projasnění mohu identifikovat některé jednotlivé skutečnosti a pochopit nebo odvodit z nich nějaký závěr, ale k absolutnímu prozření a pochopení nikdy nedojde, protože krajina z mlhy nikdy nevystoupí úplně a já uvidím vždy jen nahodilý a naprosto nicotný zlomek reality.

 

Takže co když Rauni-Leena Luukanen Kilde říká to, co říká, z toho důvodu, že se jí nějakým záhadným způsobem podařilo uvidět podstatně větší část ...krajiny, než jakou jsem kdy viděl já....


  

 

Prev: DVA BLOGY
Next: AGAIN AND ...

AGAIN AND ...

31.08.2009 15:26
Once upon a time not so very long ago
There wasn't such a thing as
a rock'n´roll-show.
You had to sit at home and
listen to the radio.
Then came a man with a rockin' guitar
Found himself a beat and he
played it near and far.
Everybody danced and sang and
let the good times roll.
 
again and again
 
 
Why don't you do it -
Why don't you do it again.
Again and again and again...
Travelled round the world in
a rock and roll band
He stood like a giant with a
guitar in his hand.
Everybody danced and sang and
let the good times roll.
 
Nobody cared about the clothes he would wear -
Nobody cared about the colour of his hair.
Everybody came to see and let
the good times roll.
 
Again and again
...
Now we've got the rhythm in us
now we've got the rock -
Time didn't matter
never living by the clock.
Everybody came to hear him
play his rock and roll.
Then came a line when the music didn't rhyme.
He couldn't find a rhythm
'cos he couldn't find the time
But still the people came to listen
to the good times roll.
Again and again
 
 
Takže je možný, že někdo kroutí hlavou nad tím,
co ten text znamená a proč tu vlastně je.
No, mám prostě rád ten styl,
boogie je dnes už téměř neslýchaná slast.
Taky text mi je hodně blízký.
Je o věcech, který jsou nesmrtelný,
přestože o nich v televizi a rádiu
vlastně stejně jako za totáče říkají,
že už dávno umřely.
Snad jen s tím rozdílem,
že kdysi to bylo na pokyn pánů v oblecích,
kteří si říkali politici,
a dnes je to na pokyn pánů v oblecích,
kteří si říkají obchodníci.
Ale ať jedni nebo druzí říkali
a říkají cokoliv, hard rock je pořád tady
a co víc, je jasné, že nezemře nikdy,
prostě tu bude pořád, vždy se objeví znova a znova,
Again and again
 
 
No a taky to ale znamená,
že zítra a pak každý další den
jdu ZASE do práce.....
:-)
 
 klik klik Again and againklik klik 

 

Prev: NEORTODOXNÍ PANÍ
Next: Zpráva z JAR

ZPRÁVA Z JAR

12.09.2009 15:29

DURBAN:

Jednu hodinu a osm minut trvala holubovi jménem Winston 80 kilometrů dlouhá cesta ze sídla firmy Unlimited IT ve městě Pietermaritzburg do pobřežního Durbanu. Holub měl na noze miniaturní datovou kartu o kapacitě 4GB.Internetový přenos přes ADSL, který začal ve stejném okamžiku, trval včetně stahování dat do cílového počítače dvě hodiny, šest minut a 57 sekund. Jedenáctiměsíční holub k vítězství nepotřeboval žádnou zvláštní stravu natož pomoc biotechnologií nebo genových manipulací.

 

 

post scriptum: Jo jo, tam u počítačů rozhodně zbytečně netvrdnou. Vezmou holuba a už to jen letí...

Prev: AGAIN AND ...
Next: ŽENY, PRO KTERÉ SE UMÍRÁ

ŽENY, PRO KTERÉ SE UMÍRÁ

17.09.2009 15:33

                                                                                                                  ..

I uttered some indifferent compliment: but my whole soul was absorbed by her air, her voice, her manner; and I had scarcely recovered myself when she ran into her room to fetch her gloves and fan.
Řekl jsem jí bezvýznamnou poklonu, ale má duše se ocitla zcela v zajetí  její krásy, jejího hlasu a osobního kouzla. Sotva jsem se dokázal vzpamatovat, když si odběhla do svého pokoje pro rukavice a vějíř.

 

Jo pro někoho možná naprosto bezvýznamná zpráva, ale já jsem opravdu rád, že Domain vydali své nové album "The Chronicles of Love, Hate and Sorrow"  Už od studentských let mi totiž vrtalo hlavou, jak je možné, že metalové kapely opomíjejí Goethův romantický klenot.

Nenacházel jsem prostě dlouho nikoho metalového, kdo by se do něčeho takového pustil a rozhodl se stejně jako mladý Werther rázně  zabušit na metalovou bránu smrti, až letos. Trpělivost se mi vyplatila. Nakonec se totiž někdo opravdu našel. Někdo celkem sympatický a z mého úhlu pohledu vlastně i milovaný.
Ale to zřejmě může pochopit jen někdo, kdo pamatuje zlatá osmdesátá léta. Sladké "Utrpení" ve speedmetalové verzi je tedy na světě a já dohlédnu na to, abych se s ním netěšil jen já sám, ale abych svou radost sdílel i se svými studenty, ostatně velká díla romantiků jsou mé oblíbené téma.
See, Charlotte, I do not shudder to take the cold and fatal cup, from
which I shall drink the draught of death. Your hand presents it to me,
and I do not tremble. All, all is now concluded: the wishes and the
hopes of my existence are fulfilled. With cold, unflinching hand I knock
at the brazen portals of Death.
-
Zde, Lotto! Bez hrůzy se chápu mrazivého děsivého kalichu, z něhož jsem odhodlán vypíti smrtelné opojení! Podala jsi mi jej a já neváhám! Vše, vše: Tak jsou splněny všechny tužby i naděje mého života. Tak Chadně, Tak rázně zabušit na kovovou bránu smrti:
 

THE CHRONICLES OF LOVE, HATE AND SORROW

 
9.
The Last Dance
 
ALBERT:
"Oh, listen to me, he's a gorgeous man
I prefer his presence whenever I can!
Well educated and so good at words
he's stumbling into our lives
but (now) he's getting on my nerves!"
 
WERTHER:
This is the time to move    /a step further now
Mostly we used to do       /what's in our minds
Often we chose another written line
To find the way we should follow
This is the time to move            /a step further now
Mostly we're used to proof        /what's in our minds
Sometimes we try to use a spoken pain
It's called Sorrow
What is the end if life is without her
Does she pretend (that) this is the right turn?
A meaning condemned (the) bright lights above her
She does command our last dance (my last breath)
 
 
 
CHARLOTTE:
"I follow all these words you said
I know my dear, he's a pain in the neck!"
"While I quietly was thinking to myself
Somehow I need him
But I don´t have to break these chains!"
 
 
WERTHER:
This is the time to move    /a step further now
Mostly we used to do       /what's in our minds
Often we chose another written line
To find the way we should follow
This is the time to move            /a step further now
Mostly we're used to proof        /what's in our minds
Sometimes we try to use a spoken pain
It's called Sorrow
What is the end if life is without her
Does she pretend (that) this is the right turn?
A meaning condemned (the) bright lights above her
She does command our last dance (my last breath)
I can see it in their faces
I can hear them talk
I know I have no more choices
because her love is not for free
Just before I fall in disgrace
I turn my back forevermore
Sometimes we try to use a spoken pain
It's called Sorrow
What is the end if life is without her
Does she pretend (that) this is the right turn?
A meaning condemned (the) bright lights above her
She does command our last dance (my last breath)
.
 
10.
 
12 o' Clock
WERTHER:
A final decision: "I want to die!" -
"Charlotte I can't conceal; No more lies!"
One of three has to go and this part should be mine
Existence has no sense 'cause your love can't be mine!
I was told to keep off my hands
But life still feet the flame of love and hate
I was told to keep my feet on the ground
Now I'm stumbling around
You've shown me what I am:
I'm not that ugly man!
.
CHORUS:
These are my final steps, these are my final words
Nothing remains the same coz' no one is left to blame
I show you my final steps, I tell you my final words
You won't see this pain of man, you won't see my face again!
A gun is loaded and I'm sitting on my chair
My heart is aching now, what's happening there?
Is there a peaceful place, Eden or hell?
Will there be remembrance or someone else to tell?
I was told to keep off these hands
but God still feed the flame of sorrow and pain
I was told to push the gun onto my head
Lightening strikes, am I dead?
Now from far away
Charlotte called my name?
.
CHORUS:
These are my final steps, these are my final words
Nothing remains the same coz' no one is left to blame
I show you my final steps, I tell you my final words
You won't see this pain of man, you won't see my face again!
 

                                                                                                      ..

Prev: Zpráva z JAR
Next: THERE WAS A MIRACLE..
.

I AM JUST A THIEF

25.10.2009 16:19

 

Tak tohle je vlastně důkaz,

že Bůh si pohlídal, aby se kapela,

která HO oslavuje v každé své písničce,

mohla vrátit hned po odeznění

 grunge !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

 

 . STRYPER IS BACK! . 

...

A já se raduji a jsem šťastný, protože spolu s nimi  na albu hraje i Tom  Scholz.

 

POST SCRIPTUM:
A taky si škodolibě v duchu říkám, že jsem zvědavý na to,
jestli se najde grunge nebo neopunková kapela, která se
s podobně vřelým přijetím jakého se dostalo STRYPERU setká za 25 let.

 

I COULD NOT BELIEVE

01.11.2009 16:24

 

PINK FLOYD REVIVAL

No díky reklamě vím, že něco takového existuje.
Sice jsem na tím trochu kroutil hlavou, ale na druhou stranu 
australské skupiny jsou mi sympatické, takže i australský revival
   PINK FLOYD   může mít cosi do sebe.
________________________________________________
Pak jsem ale zjistil, že o něco podobného se pokusili kdysi glam metaloví mazlíčci
CRYSTAL ROXX
A docela mi to vyrazilo dech. Vzhledem k tomu, že jde o muzikanty z kritiky asi nejvíce a nejčastěji poplivaného metalového žánru, je zřejmé, že si vyrazili  úplně jiným směrem a přesto skvěle! ! !
No mrkněte a poslechněte:
https://www.youtube.com/watch?v=9eRx4dfzuJM
https://www.youtube.com/watch?v=0hWZPqMAexE
https://www.youtube.com/watch?v=R8cPtwudKCY
https://www.youtube.com/watch?v=YzOnY98RY-M
POST SCRIPTUM:,
aLe jinak je docela  šilený, že někdo rezignuje na vlastni úžasný nahrávky z přelomu osmdesátých a devadesátých let a bavi se hranim coverů:-( Na druhou stranu není  nutné zoufat, protože glam  opřen o koncerty si spokojeně existuje navzdory už skoro dvacet let trvajícímu bojkotu vydavatelských společností. 

 

ROCK WILL NEVER DIE! Jsem vzteklý a hádavý parchant, část III

05.11.2009 16:29
GNT
05.11.09 13:25
Underground atp. :

"Právě, že média (vizuální) hlavně melodické grupy naprosto ignorují a já to nemohu pochopit, kde je chyba, poučte neznalého? Zapnu-li běžné rádio, line se na mě samé kníkání, recitování, mumlání, omílání někalika slov do zblbnutí, opravdová melodie veskrze žádná..."


O rádiu a televizi asi v souvislosti s hledáním hudební kvality nebo jakýchkoliv hudebních vývojových souvislostí nemá smyslu mluvit. Klíčovým faktorem jsou tady rozhodnutí jejich majitelů. Na konci osmdesátých let došlo v MTV a také v řadě rádií a major labels v Americe k manažerskému rozhodnutí orientovat se na černošské a latino posluchače. Klesající procento bělošského obyvatelstva (tzn. především teenagerů ) v USA je opravňovalo k předpokladu, že černý disco sound, rap a podobné zrůdnosti jim jednoduše vydělají více peněz. Druhý asi neméně důležitý vliv ale měla i „zákonitá nutnost“ inovace, podle které je prostě třeba stále inovovat a nabízet „nové zboží“. Takže čas, kdy pozornost médií byla upřena na melodický rock a metal už je prostě jednoduše pryč. To, co jsem napsal jde doložit třeba na tom, jak se vyvíjela struktura vysílání např. MTV. Na tom je dobře vidět, jak se od počátku devadesátých let zmenšuje délka trvání a častost rotace oblíbených metalových pořadů nebo jak jsou přesouvány z pryč z „prime time“. Rozhodně to nebylo tím, že lidé, kteří měli melodický hardrock a metal rádi, najednou ze dne na den přestali své „relace“ na MTV sledovat. Je z toho poměrně jednoduše zřejmé, že důvodem těch změn je něco jiného – snaha orientací na početně větší okruh posluchačů než je bílé publikum vydělat více peněz.
Nutnost inovace tzn. nutnost skácet staré idoly (protože jejich alba už si všichni koupili) a nahradit je novými je taky dobře vysledovatelná. Schválně si zkuste s odstupem času poslechnout třeba Greenday nebo Nirvanu nebo cokoliv dalšího z neopunku nebo grunge a pokud máte tu možnost podívejte se na dobové recenze slintající blahem nad !hudební! revolucí. Jo jsou to někdy dobré písničky, ale hudební revoluce? Přestali opravdu všichni lidé po vydání Nevermind v Americe chodit na koncery Kiss nebo Bon Jovi, nebo v Evropě např. Helloween a Hammerfall??? Jsou grungeová a neopunková alba po stránce instrumentální opravdu revoluční tedy přinášející opravdu zásadní změny ve způsobu hry nebo komponování??? Myslím, že ne - např. Nirvana a rotace Smells like teen spirit na MTV. Skončila rotace, spadly prodeje, zmenšil se počet i návštěvnost koncertů (viz porovnání prodejů jejich první a třetí desky s prostředním albem Nevermind). Také teze o nezadržitelné živelnosti nástupu neopunku a grunge dostává docela zabrat, když si člověk uvědomí že spoustě tradičních metalových amerických skupin se tehdy stala docela šílená věc. Připravovaná, nebo dokonce již k vydání připravená alba jištěná smlouvou s firmou byla tzv. "hozena do stoupy". Často dokonce takovým způsobem, že došlo nejen k tomu, že byla zehodnocena práce mnoha lidí, ale labely vlastnily vydavatelská práva k nahrávkám a znemožnily autorům a hudebníkům vydat je na vlastní náklady nebo u jakékoliv malé nezávislé firmy!

Vždycky jsem si říkal, že v Evropě se nic takového přece nemůže stát. Že rocková a metalová hudba nezmizí z rádií a televize, protože máme zkušenost z totality, která u nás podobnou mediální manipulaci, jakou předvedla MTV, ztíží nebo znemožní, ale ouha, spletl jsem se. 
Přesto stačí projít většinu letních festů nebo vesnické páteční a sobotní zábavy a podívat se, co se tam hraje. Za to jsem vesnici vděčný, rock neumírá. Je věčný. A třeba se jednou objeví nový Alan Freed, který i za cenu zničení kariéry a vlastní existence bude hrát melodický rock a metal ve svém vysílání navzdory nařízenému playlistu:-)

 

Prev: I COULD NOT BELIEVE
Next: LONG LIVE GLAM!

Záznamy: 31 - 45 ze 166

PAGE  1   2    3    4    5    6   7   8   9   10    11  12

WELCOME!

I´LL

THINK
OF YOU
 EVERY 

STEP
OF THE WAY.

 

..

  

. .

 

 

 

Calendar Widget by CalendarLabs


 

         
             
             
         
Current time in Prague