PAGE  1   2    3    4    5     6     7      8      9    10  11  12

Blog

KULT? KILLER!

13.06.2009 10:14

Pojem kult se dá použít v mnoha ekvivalentních jazykových formulacích. Určitě již většina z Vás slyšela pojmy jako kultovní kapela, kultovní film, ale třeba i satanistický kult, kult osobnosti a mnoho jiných... = tak různě a přitom vlastně podobně začínají obykle mnohomluvné definice toho slova. Já to chápu poměrně jednoduše, kultem je pro mě takový "artefakt"(ať už se tím míní kniha, film nebo metalová skupina), který přestože nemusí být široce známý a v centru všeobecné pozornosti, přináší těm, kdo ho znají, dlouhodobě mnohem silnějšípocit spřízněnosti a vnitřní prožitek, než sebeslavnější a médii sebeprotěžovanější MEGA+SUPER+HYPER STAR. A na koho konkrétně myslím, když přežvykuju definici toho, co je kult???

NO PŘECE KILLER!

Moc lidí je asi nezná, hodně lidí na ně asi taky už zapomnělo, ale pro mě jsou věční a nepřekonatelní. No, možná, že by někdo chtěl namítnout, že přece ACDC, nebo KROKUS jsou důležitější, zásadnější, dokonalejší..... .

Aspoň pro mě je jakékoliv absolutní srovnání a následné rozhodnutí o pominutelnosti něčeho vzájemně tak podobného dost ošidné. Všemi (mě nevyjímaje) zbožňovaní ACDC po smrti Bona Scotta neodolali vábení trhu sladkých osmdesátých let a vyrobili hlasitá metalová mega alba, což sice znamenalo velký příval peněz, ale kvalita a energie se s High Voltage, T.N.T. nebo Dirty Deeds Done Dirt Cheap nedá srovnat. A kdo zná diskografii KROKUS, tak určitě zaznamenal, v jakých outfitech se můj milovaný(!!!) kvíteček prezentoval na koncertech v době alb Blitz a Change of Address, a to jsou jen těžko zapomenutelné kaňky v "profesním" životopise:-)))))

Na druhou stranu ten, kdo by se dneska zabýval diskografií a starými koncerty Killer, zřejmě by se pousmál. Dnešníma očima totiž obal Ladykiller asi moc brutální nikomu nepřipadá  (všichni už viděli Pulp Fiction nejmíň stošedesátkrát), taky videa ze starých koncertů a tehdejší  prezentace Killer při koncertech může vyvolat spíš shovívavý úsměv, nicméně

jakmile je  uslyšíte, pochopíte...

ENERGIE nevyprchala ani po 30 letech!

 

POST SCRIPTUM

Kdyby se našel někdo, kdo by chtěl porozumět tomu, o čem jsou předchozí svatokrádežné řádky:

http://www.killermetal.ch/

Youtube links:

http://www.youtube.com/watch?v=f8RpkoHVoGQ

http://www.youtube.com/watch?v=bLLpfFwp_44

old links:

AUDIO http://www.killermetal.ch/53871898fd12c7152/53871898fd12c7c54/index.html

VIDEO http://www.killermetal.ch/53871898fd12c7152/53871898fd12c8c56/index.html

BIO INFO http://www.killermetal.ch/english/02b7639a470d51b08/02b7639a470dc4f2e/index.htm

LAST DAYS OF

14.06.2009 10:20

Někdy se dostaneš do situace, kdy se musíš rozhodnout, kterou cestou se vydat dál. Zvlášť v případech, kdy jde o něco víc, než jen o to jestli po cestě, nebo po chodníku, o věcech dlouho přemýšlíš a zvažuješ všechna pro a proti. Ze samýho přemýšlení tě pak bolí hlava a stejně nevíš. Nakonec skoro vždycky něco vybereš. Statistiku toho jestli sis vybral dobře nebo špatně v nějakém zásadnějším měřítku sice nikdo nedělá, ale trochu podezírám toho nahoře, že věcem docela zlomyslně nenechává vždycky jen volný průběh, ale to je jen tak na okraj. Takže napoprvé  vybrané, byť by ses snažil sebevíc, obvykle není to ono. Pak seš v presu, čímž nemyslím, že by ses topil v kafi (= jeden z mých bezpečných "létacích" snů, stejně se nikdy neutopím, protože kafe vypiju moře), spíš mám na mysli to, že znova váháš mezi dvěma možnostmi. Tzn. pokračovat v tom, co děláš, když víš, že to není TO ono, nebo se vykašlat na to, že máš některý věci jasný a jistý, a znova absolvovat hledání další cesty a taky bolení hlavy a přemýšlení o tom, kudy se vydat dál. Když pak opakovaně a často řešíš stále stejně nesmyslný absurdní spor, ve kterém většině lidí  kolem tebe dlouhodobé předstírání toho, že jsou cool a že  všechno znají, znemožňuje projevit o něco zájem a z něčeho se radovat, nasbírá se dost relevantních důvodů, abys našel odvahu opustit zaběhnuté a vydat se jinam tak jako nomád (ta fráze s nalezením odvahy je ale dost sporná, protože co je v tomhle případě odvaha a co zbabělost, není odchod spíš útěk?). Rozebereš to s někým, kdo je na tom podobně jako ty, ale nakonec ti stejně nezbýva nic jiného, než si přiznat, že Salinger má (vždycky) pravdu: "Cožpak nemáš ani trochu výčitky svědomí, že z Pencey odcházíš? No, trošku výčitky svědomí mám, to určitě. Samo... ale moc ne. Aspoň zatím ne. Nejspíš mi to ještě nedošlo. Mně to vždycky chvíli trvá, než mi to dojde. Teď myslím jedině na to, že jedu domů."

Prev: KULT??? KILLER!.!!.!!!
Next: KONEČNĚ...

KONEČNĚ

16.06.2009 12:44

12:15 | 12.6.2009
Essen (Německo)

Student Gerrit Blank směřoval do školy, když zahlédl, jak se na něj z nebe řítí svítící objekt.
Meteorit o velikosti hrášku zasáhl chlapce do ruky a v chodníku vytvořil třiceticentimetrovou díru.
Gerrit má na setkání památku v podobě sedmicentimetrové jizvy.
"Nejdřív jsem ucítil bolest v ruce, potom zazněla hlasitá rána, jako kdyby zahřmělo," popsal setkání s vesmírným tělesem britskému deníku The Sun.
Vědci z nedaleké observatoře popsali pravděpodobnost takovéhoto střetu šancí jedné ku stu milionům. Dodávají, že většina meteoritů shoří v atmosféře nebo spadne do oceánu.


ALESPOŇ 1 KVALITNÍ VÝMLUVA,

PROČ UŽ ZAS

PŘICHÁZÍM POZDĚ DO ŠKOLY.


Prev: LAST DAYS OF...
Next: DOUBLE

DOUBLE

21.06.2009 12:55
Žena zaplatí přes milion dolarů za nelegální stahování!
Práce s počítačem Washington - Za stahování hudby z internetu padla milionová pokuta. Američanka Jammie Thomas-Rassetová musí dle rozhodnutí soudu v Minnesotě zaplatit 1,9 milionů dolarů (přes 36 milionů korun) za to, že stáhla a volně k dalšímu stahování nabízela 24 písniček interpretů jako Linkin Park či No Doubt. Matka dvou dětí se chce proti příliš vysoké pokutě odvolat.
 
Má platit pokutu 2 milióny dolarů za stažení 24 hitů.
Téměř dva milióny dolarů pokuty za porušování autorských práv uložil ve Spojených státech federální soud v prvním procesu svého druhu 32leté ženě z Minnesoty za ilegální stažení 24 skladeb z internetu. Přesně má zaplatit 1,9 miliónu dolarů.
 

Tak tohle skoro vypadá, jako kdyby dvakrát totéž nebylo zase tak úplně totéž? 2 různé články o tomtéž,  rozdíl mezi nimi je sice drobný, ale velmi podstatný. Je to skoro stejné jako v tom  starém vtipu, kdy se noviny omlouvají vdově za tiskovou chybu, při které byl její tehdy ještě živý manžel místo správného slova laborant omylem označen termínem kolaborant a následně zlynčován.

Prev: KONEČNĚ...
Next: PRVNÍ PRÁZDNINOVÉ POZITIVUM

P P P - PRVNÍ PRÁZDNINOVÉ POZITIVUM

27.06.2009 12:58

V poslední době se moje životní dráha vine hodně podivným směrem, dokonce by se možná dalo říct, že se docela neúspěšně protloukám životem od jedné katastrofy k druhé a ověřuju si platnost jednoho ze základních Murphyho zákonů - ze dvou možných situací dojde vždy jen k té nežádoucí - na vlastní kůži. Navíc jsem pochopil, že fráze o tom, že člověk směřuje od jedné katastrofy k druhé, je jen eufemismus, kterým zakrýváme to, že průšvihy přicházejí v dlouhých sériích a mají schopnost se řetězit, je jen otázkou, zda to probíhá lineárně, nebo cyklicky... Není tedy divu, že se zmíněný řetězec snažím narušit a řadu katastrof přetnout událostí, jejíž pozitvní náboj nelze ničím zpochybnit. Naštěstí na začátku července taková možnost opravdu existuje, tak ji nesmím promeškat ....

Post Scriptum: Možná se nedá před šedivou nepřátelskou realitou utéct napořád, ale na druhou stranu ve víru filmů, přednášek, diskuzí a seriálových epizod se dá docela úspěšně na nepříjemnosti zapomenout, zvlášť, když jde o vír dostatečně veliký.... :-)

Prev: DOUBLE
Next: Pan profesor Leacock by se divil

PAN PROFESOR LEACOCK BY SE DIVIL

30.06.2009 13:12

 

 

 

 

 

 

Tak to jsem dneska ráno absolvoval takový zvláštní rozhovor, který bez ohledu na to, jak krásná byla úřednice, se kterou jsem ho vedl, vyzněl docela smutně. A tak jsem se rozhodl, že už dnes nebudu nic dělat, ale absolutně celý den a  absolutně nic. Prostě a jednoduše jsem si sám sobě přísahal, že strávím zbytek dne vleže. Na stůl  jsem si připravil dvoulitrovou termosku s kávou, vedle ještě čtyři hromady hranolků s kečupem, no a lenošení mohlo začít. Do levé ruky jsem vzal ovladač televize a do pravé hrnek s kávou. Proklikal jsem se přes pár televizních kanálů, abych se jako osoba relativně neobeznámená s obvyklým vzorcem televizních programů alespoň trochu zorientoval v tom, na co by se případně dalo podívat. No docela slušnou řádku pořadů jsem vyloučil hned - romantické  jihoamerické seriály na Zone romantica mě docela vystrašily a recepty na zaručeně skvělé kachny nadívané meruňkami jakbysmet. Nevěřícně jsem chvíli sledoval nějakou nevtipnou kopii mistra Beana, jak kachnu opravdu místo hodinkami nacpává meruňkami, a rychle jsem pokračoval v klikání. Nakonec mi svitla naděje. Skoro každá druhá komerční televize uvádí dopoledne nebo kolem oběda nějaké detektivní seriály.  Třeba bude nějaký seriálový díl takový, že  předkládaný zločin potýrá i mou hlavu důkazy a podezřeními! Těch seriálů běží plno, stačí si  jen vybrat. Ten nápad vypadal spolehlivě, ale opravdu jen vypadal, ze začátku. Něco totiž nebylo evidentně v pořádku. Přestože jsem si klikl na detektivku, nikdy to vlastně detektivka nebyla. Začal jsem stylově - KOMISAŘ DIANA CARR, PŘÍPAD PRO SAM, TO JE VRAŽDA NAPSALA, DRZÁ JORDAN,  SUE THOMAS: AGENT FBI II. Všechny ty příběhy totiž akcentovaly především to, jak si zcela běžná SUPERŽENA dokáže se vším poradit i v nepřátelském světě mezi muži. Diana uprostřed houfu kevlarových těžkooděnců, kteří děkují všem svatým za to, že jim velí právě ona, protože jinak by si zaručeně nevěděli rady,  přemáhá nebezpečné ozbrojené vrahy a lupiče. Sam svou intuicí odhalí každý spáchaný zločin, Jessica Fletcher se s použitím stejné intuitivní metody dokáže každému zločinu či zločinci připlést do cesty, Jordan je zase odbornice na přírodní vědy a laboratorní testy a dokáže všechny usvědčit tak dokonale a rychle, že detektiva snad ani není potřeba. Sue je vůbec kapitola sama pro sebe, protože z ní jsou obvykle všichni mužští kolegové z jejího týmu doslova vedle/mimo? (nepřehlédnutelný  sexapeal) a téměř sympatický mužský hrdina tohoto seriálu intelektuálně sice nestačí, ale důležitost své existence dokazuje alespoň svou ochranitelskou pozicí ve vztahu k Sam. S každou z těch supergeniálních supertvrďaček jsem to zkusil  a absolvoval aspoň část případu,  ale stejně jsem nebyl schopen brát to vážně natolik, abych se aspoň na chvíli přestal chechtat a zamyslel se nad tajemstvím, které bylo hrdinkami řešeno. Poslední příběh, na který jsem se začal dívat, mě úplně dorazil. Tvářil se, jako že v něm budou zločin vyšetřovat dva opravdu TVRDÍ poliši, co umí řídit a maj pořádně velký kanóny. Přes scénářem předepsané vyvinuté obdivuhodné svalstvo, byly jejich řeči vlastně ještě smutnější, než všechno, co jsem už od všech těch komisařek slyšel předtím, protože ti dva by nevyřešili absolutně nic, kdyby nebylo jejich sekretářky, která aniž by opustila kancelář, zjistila o zločinu vše s pomocí telefonu a nakonec to oběma hrdinným kliftonům taky zatelefonovala.

Jo jo, filmovým režisérům a scénáristům je to zřejmě jasné. Chlapi se pro policejní práci absloutně nehodí. Jedinou a poslední nadějí policie jsou ženy, lidé to možná ještě nevědí, tak je jim to potřeba sdělit a vtloukat do hlavy sto a vícedílnými seriály. Čím více žen v policejních uniformách a profesích bude, tím více bude vyřešených zločinů a na světě bude mnohem bezpečněji...

Prev: PRVNÍ PRÁZDNINOVÉ POZITIVUM
Next: PIRATES AND PRIVATEERS

PIRATES AND PRIVATEERS

22.07.2009 13:17

Jednou při brouzdání jsem narazil na docela zajimavý text od pana Merhauta. Dobré a zajímavé čtení o hodně aktuálním tématu mě přimělo dohledat si na netu i jeho další články:

http://musicserver.cz/clanek/25624/Novodobi-pirati-na-webu

http://boblucan.bloger.cz/Lide-a-zajimavosti/Piratim-piratis-piratime.

Docela mě vyděsilo, co se kolem tohoto článku začalo dít na music serveru. To opravdu stálo za brodění se stokami komentářů. Princip byl jednoduchý a obvyklý – na music serveru byl vyvěšen Merhautův článek a spousta lidí dosypala spoustu komentů, na tom by nic nebylo, aspoň zdánlivě. Ve skutečnosti ale domyslet to, co se tam odehrálo, je docela strašidelné.

 

JAROMÍR MERHAUT:

Stahování, kopírování, poslouchání muziky

Co můžeme, a co ne? Nedříve právní minimum. Ocituji autorský zákon v rozsahu souvisejícím s hudbou. Pozor, dále uvedené volné užití se nevztahuje ani na software, ani data, atd.!

§ 30 Volná užití

Za užití díla podle tohoto zákona se nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, nestanoví-li tento zákon jinak.

(2) Do práva autorského tak nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla.

 Z uvedené citace vyplývá, že stahování hudby z internetu (= zhotovení rozmnoženiny) a její užití (= poslech) pro osobní potřebu, spadá do tzv. volného užití díla a není k němu potřeba žádného dalšího svolení od nikoho. Pro hloubavější, § 30 je onou výjimkou, deklarovanou v §29. Navíc, užití pro osobní potřebu není užitím ve smyslu autorského zákona. Zákon rovněž neukládá žádnou povinnost (a ani nám k tomu nedává žádné právní nástroje) zkoumat legalitu, legitimitu zdroje, ze kterého kopírujeme hudbu pro svou osobní potřebu. Z toho všeho se dá dovodit, že běžné kopírování muziky z netu, pro naši osobní potřebu, je právně v pořádku.

Jiná situace ale nastává u takzvaných výměnných systémů, torrentů, apod., kdy hudební soubory umístěné na svém počítači buď zpřístupním ostatním uživatelům, anebo je dokonce přemístím na nějaký server, kde jim budou k dispozici.

 Takovéto nakládání s autorským dílem je nad rámec volného užití, a je potřeba k němu svolení takzvaných subjektů autorského práva. Bez tohoto svolení se jedná o porušení autorského zákona!Ještě jednou, trochu polopaticky. Stahovat a doma poslouchat hudbu můžu bez omezení. Posílat ji následně někam do světa a veřejně přehrávat ne!

1.  „KENNYHO" KOMENT

Pane Merhaut, nemuzu si neodpustit zareagovat - tady mate citaci Markety Prchalove, reditelky Ceske protipiratske unie:

"Obecně není postihováno držení nelegální kopie (byť např. na harddisku), ale její pořízení v rozporu se zákony nebo její další užití, např. nasdílení v peer-to-peer sítích.

Pokud je zjištěno, kdo kopie zhotovil, zkoumá se, zda tak učinil v souladu se zákonem (tj. v době zhotovení kopie se jednalo o zveřejněné dílo, kopie slouží výhradně pro osobní potřebu zhotovitele, jde o jednu kopii určitého díla, nikoli více, a kopie byla pořízena z legálního zdroje a při jejím pořízení nebyly obejity technické prostředky k ochraně práv).

Pokud některá z podmínek nebyla splněna, jedná se o neoprávněné užití a tedy i o porušení autorských práv."Ale tak nejak ocekavam, ze ani slova reditelky CPU nebudete brat jako relevantni, protoze mate prece vyklad SVUJ, ktery je urcite pravdivejsi. :)

Musi tedy opravdu jit o kopii POUZE pro osobni potrebu a MUSI byt porizena z ORIGINALU. Vas pohled je tedy z pravniho hlediska zcestny a mel byste ucinit upravu v clanku, abyste nenabal ctenare k trestne cinnosti.

 

Mnohomluvnost Kennyho tady trochu zakrývá to,  o čem se vlastně vede spor, ale jde o velmi podstatnou věc. Jde o to, že citované výroky paní Markéty Prchalové jaksi podprahově 

(= v textu § 29 a § 30 nic takového výslovně napsáno není) sugerují myšlenku, že pokud nechci být pirátem, mohu si stáhnout doma nějaký hudební soubor z internetu až teprve ve chvíli, kdy si nějakým způsobem (je mi ale záhadou jak) ověřím, že pochází z legálního zdroje. A pokud to nemohu nebo neumím udělat, znamená to, že "některá z podmínek nebyla splněna, jedná se o neoprávněné užití a tedy i o porušení autorských práv" a případným stažením takového souboru se stávám zločincem.

2. „KENNYHO“ KOMENT

Pane Merhaut, nemyslite si, ze by pani Marketa Prchalova, ktera stoji v cele Ceske protipiratske unie jiz dvanact let, vystudovala pravnickou fakultu a venovala se otazkam dusevniho vlastnictvi jiz drive pri pusobeni v Evropské nadaci pro lidska prava, mohla znat vyklad zakona o trochu lepe a presneji nez vy, rocker ze Zlina? Vzdyt jiz i tady v diskuzi vam bylo naznaceno, ze paragraf tricet lze vyuzit pouze v nekterych pripadech. Mne je to celkem putna, jen jsem chtel upozornit ctenare na to, ze nemate pravdu. Hadat se s vami nehodlam, protoze neni o cem, ja sam nevim, jak to je, ale vim, komu verim vice.

 

Druhý Kennyho koment jsem tu už dal z docela jiného důvodu. Je na něm docela dobře vidět, že by stálo zato znát znění autorského zákona přesně a to včetně precedentních rozhodnutí soudu, protože v každém jiném případě dojde k děsivému efektu. Ten kdo má dostatek prostředků k tomu, aby založil společenskou organizaci, zaměstnal v ní profesionály ochotné prezentovat jeho cíle v televizních  vystoupeních, v časopisech a na internetu, snadno dosáhne toho, že lidé začnou myslet a chovat se tak, jak potřebuje, přestože je to vlastně omezuje.

 

ODBORNÝ VERDIKT

VOJTĚCHA CHLOUPKA

 z advokátní kanceláře Bird & Bird

Co tedy vlastně je v případě sdílení souborů porušení autorského práva a co je v souladu se zákonem?

Je třeba odlišit nekomerční užití autorského díla pro osobní potřebu fyzické osoby, které je v pořádku. Jedná se o takzvané volné užití autorského díla. Takže například stáhnutí hudby nebo filmů pro osobní potřebu může být teoreticky zcela v pořádku. U počítačových programů to však neplatí. Stahování počítačových programů, a to včetně počítačových her, není oprávněné, i když může být jen pro osobní potřebu. Problém ale je, že většina technologií umožňujících sdílení souborů nedovoluje soubor pouze stahovat, aniž by zároveň nebyl nabízen ostatním uživatelům ke stažení. A to už v pořádku není, to je porušování autorského práva.

Prev: Pan profesor Leacock by se divil
Next: KDO STAHUJE, JE SOCKA A TROTL

KDO STAHUJE JE SOCKA A TROTL

23.07.2009 13:24

„Kdo argumentuje tím, že je chudej a že desky jsou drahé, je trotl, který za 1) si umí maximálně vypindit hoňoura u nějaké porno stránky a neumí si najít e-shop s lidovýma cenama desek, za 2) ti samí lidé, co tohle píšou většinou provolají megakotel peněz mobilem, vyhulí kamion Velbloudů apod.(!) Pro mě neexistuje jediný argument, proč hudbu krást, proč ničit hudební průmysl a tím pádem tlačit mnoho kapel na dno."

(!Spark Forum - 12.07.09 08:54!)

 

Mě napadá zase plno argumentů pro stahování!

DŮVOD 1.

Například když MTV zradila metal a rozhodla orientovat se na černé a latino publikum a major labels zešílely na popud nějakého zvráceného manažerského záměru začaly prosazovat grunge, neznamenalo to nutně, že jediné, co bylo možné poslouchat byl  Timbaland nebo  Pearl Jam.

DŮVOD 2.

Na počátku devadesátých let se v určitém smyslu naplnilo Coverdaleovo proroctví o tom, že tradiční hardrock a metal přijdou o své výsadní postavení ze sedmdesátých a osmdesátých let. Major labels se rozhodly glamová a hairmetalová alba v mnoha případech už dokonce připravená k vydání nemilosrdně nasypat do stoupy. Bylo to kruté nejen vzhledem k muzikantům, ale i vzhledem k fanouškům, protože v té době hardrockové a glamové byť i jen dema a bootlegy  (někdy šířené dokonce jen jako cdr!) stály na internetových burzách přes stovky dolarů. Nebýt kopírování a stahování, nikdy bychom se o tom, jak dědictví tradičního rocku a metalu uchopily  tehdy mladé a nové americké bandy  (například Blue Tears, Cats in Boots, D´Molls, Lillian Axe,  Roughhouse, Roxx, J. Strange, Danger Danger, Cinderella) neměli šanci dozvědět. V řadě případů došlo na přelomu 2. a 3. tisíciletí k vydáním jejich alb právě proto, že vysoká cena bootlegů a cdr kopií na ebai, případně masivní stahování dávalo firmě jistotu návratnosti (např. SunCity Records).

DŮVOD 3.

Zřejmě jen málo lidí z těch, co na toto forum přispívají, si je schopno představit, že někoho zajímá hudba vydaná před rokem 1980, tedy „lost in tyme“. Jakkoliv divné vám to může připadat, i tehdy chodili lidé na koncerty a kupovali desky. Tehdy se snadno mohlo stát, že člověk nikdy nedostal šanci koupit si alba té skupiny kterou měl rád. Ať už to bylo z toho důvodu, že překročit železnou oponu nebylo úplně jednoduché, nebo z toho důvodu, že jako dítě či student si to prostě a jednoduše koupit nemohl. Přesto takoví lidé na své mládí a své „hvězdy“ nezapomněli a houby jim záleží na tom, že německý krautrock, spacerock, či britské progresivní nebo folkové skupiny ze šedesátých a sedmdesátých let jsou dnes pro vydavatelské firmy z komerčního hlediska nezajímavé. Tihle lidé se snaží také získat a poslouchat hudbu, kterou měli a mají rádi. Jen to mají hodně těžké, protože jejich alba byla primárně vydána jako vinyly a většinou už jich  na světě existuje opravdu jen velmi, velmi málo. Často také jsou ripy z LP a odkazy k jejich stažení doprovázeny komentáři, které musí dojmout snad každého aspoň trochu soudného člověka. Opravdu byste si připadali jako pirát a zločinec, pokud byste věděli, že stahujete a na počítač ukládáte rip alba, které už např. v celé Evropě a Austrálii existuje jen v sedmi exemplářích??????

DŮVOD 4.

V době totality jsem nebyl žádným hrdinou, spíš naopak, ale rock jsem si vymluvit nedal. A tak jsem si okamžitě po osvojení si prvních smysluplných větiček v angličtině v prvním ročníku gymnázia začal dopisovat s několika dívkami z Finska a Německa a postupem času si s nimi měnil v dopisech singly a magnetofonové kazety. Přišlo mi strašně ponižující, že můj rozhled a znalosti jsou naprosto ničemné a nicotné. Říkal jsem si tehdy, že za to může bolševik, teda vlastně ti páni v oblecích  s kravatou a červeným odznáčkem na klopě, co na schůzi i při prvomájovém průvodu stojí na tribuně.To oni totiž striktně určovali, co vyjít smí a co ne. Byli to většinou v hudební oblasti naprosto nevědomí lidé v hodně pokročilém věku, kteří neměli ponětí o tom, že existuje i jiná hudba než dechovka. Přesto jedine jejich kývnutí mohlo - Rolling Stones 1 album ano, Barclay James Harvest určitě ne – odsoudit nejen mě, ale statisíce lidí k nevědomosti. Po roce 1989 jsem si chvíli myslel, že něco takového už nikdy nezažiju, že „teď“ už bude všechno jiné, ovšem jen do té doby než jsem v roce 1990 absolvoval rozhovor s Evelyn Sopka a Volkerem Kuinke. Vedli tehdy fanklub Eloy a měli ode mě už pár dopisů z osmdesátých let, ve kterých jsem jim psal, že mým životním snem je mít úplnou diskografii milované skupiny. Řekli mi v podstatě toto: „Milý příteli, několikrát jsme vedli rozhovor s pány z německého zastoupení EMI a máme špatnou zprávu. Starší alba Eloy byla vyřazena z katalogu a s jejich reedicemi se aspoň pro devadesátá léta nepočítá....“

Tehdy jsem si položil otázku, proč by mělo být v pořádku, že někdo někde hodně daleko a nahoře  v drahém obleku s kravatou a diamantem místo červeného odznáčku, bude rozhodovat o tom, co smím a nesmím.....slyšet a znát.

Vzhledem k svému dětství a 24 rokům prožitým v totalitě prostě a jednoduše nedokážu kývnout na to, že monopol tohoto druhu je v pořádku, byť byl uzákoněn a posvěcen většinovou morálkou. Major labels ovlivňují televizní vysílání i rozhlasové vysílání, mají své drápky v novinách a časopisech, bilboardech a plakátech na ulicích. Jsou prostě všude a manipulují s námi. Je otázkou, jestli je nebo není dobré, že jim to někdo docela úspěšně ztěžuje.

Poznámka na závěr:

Mám přes sto LP a opravdu hodně originálních CD, téměř nejsem schopen poslouchat hudbu jinak než z originálního CD (rádiu a počítači nemilosrdně vypínám zvuk).

INSPIRED BY SPARK AND SAYN

27.07.2009 14:01

.                                                                .

Jo docela mě oslovují idealisti a jejich nápady,  zvlášť mě fascinuje, když si takoví lidé vezmou do hlavy, že by mohli udělat něco, co třeba pobaví, zaujme nebo udělá radost druhým a na smysluplnosti a výdělku jim záleží až v desáté (nebo ještě vzdálenější) řadě!Nedávno se stalo, že jeden takový exemplář tohoto (možná už) vymírajícího metalově idealistického druhu napsal prosbu do Sparku:

________________________________________________

Nazdar lidi,

dělám takovou anketku napříč českými metalovými fanoušky: Abeceda metalu. Napište mi prosím na mail: sayn@email.cz svoje oblíbený kapely podle písmen v abecedě.Jednoduchá pravidla: Ch se počítá jako C, zpěváky berte podle příjmení a ke každému písmenu napište pouze jednu kapelu (jinak budu počítat první uvedenou)! Anketa běží do konce září a má za úkol zjistit, jaké jsou oblíbené kapely v ČR. Pokud se vám nápad líbí (a hodně lidí už mi napsalo, že je to skvělý nápad), tak o něm dejte vědět i ostatním. Díky za vaše názory a metalu zdar!

__________________________________________

No a protože jsem měl pocit, že takové prosbě by se jaksi mělo vyhovět, tak jsem trochu potrápil kebuli, prohrabal šuplíky a splnil přání toho téměř anonymního žadatele - sayn@email.cz :

 

ACDC – High Voltage

BLUE TEARS -  Blue Tears

CRYONIC TEMPLE - Blood, Guts and Glory

DIO - Holy Diver

EVERY MOTHER´S NIGHTMARE – Wake Up Screaming

FASTER PUSSYCAT  - Wake Me, When It´s Over

GREAT WHITE – Hooked

HAGAR, Sammy – Danger Zone

ICON – Icon (Ten z Phoenixu v Arizoně)

JUDAS PRIEST - British Steel

KILLER  - Thriller (Švýcarský)

LEGS DIAMOND – Diamonds Are Forever

MÖTLEY CRUE – Too Fast For Love

NOVA, Aldo – Aldo Nova

OSBOURNE, Ozzy – Blizzard of Ozz

POISON –  Open Up and Say... Uhhh!

QUIET RIOT – QR III

ROSE TATOO – Rock´n´roll Outlaws

SLAUGHTER – The Wild Life

TWISTED SISTER – Never Let The Bastards Wear You Down

U.D.O. – Faceless Word

VENGEANCE - Arabia

WARRANT – Cherry Pie

X

Y

ZZ TOP - Afterburner

No, asi většina z vás pochopila, že jsem si  maličko upravil pravidla. Neuvedl jsem totiž jen  striktně metalová alba, ale spíš jsem vybral to, co si sypu do uší téměř v každodenní rotaci. Tím pádem by ale bylo přesnější označení hard and heavy. Na druhou stranu jsem záměrně neuvedl ikony, které hardrock a metal definovaly. Takže Black Sabath,Deep Purple,  Geordia,  Led Zeppelin, Nazareth, Queen, The Rolling Stones, Status Quo, The Sweet, Uriah Heep tu nejsou, protože se vznášejí někde v nebeských výšinách mimo veškeré měřitelné kategorie. Ze stejných důvodů jsem se také vyhnul (ale byl to  tvrdý vnitřní boj) progresivnímu rocku a blues.

Prev: KDO STAHUJE, JE SOCKA A TROTL
Next: 2 CITÁTY A POZNÁMKA:

2 CITÁTY A POZNÁMKA

28.07.2009 14:08

 

"To, že někdo nemá peníze, mu nedává ŽÁDNÉ právo nelegálně stahovat / poslouchat hudbu. Z pohledu zákona je to krádež a z morálního hlediska je to dle mého také krádež. Někdo tu hudbu vytvořil, dal do toho svůj um, čas, vybavení, peníze. Pak musí následovat tržní mechanizmus - líbí, zaplať; nelíbí, jdi dál. Nic mezi tím. Nevidím rozdíl mezi stažením alba a krádeží téhož v kamenném obchodě. Když na něco nemám, tak to prostě nemám. Prostě nemohu mít vše, co bych chtěl." - SPARK-FÓRUM, 10.07.09 06:35

:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

" - je totiž trvalou charakteristikou těch dole, že jsou příliš zkrušeni dřinou, než aby si častěji uvědomovali cokoliv mimo svůj každodenní život...Od proletářů se není čeho bát. Ponecháni sami sobě budou přetrvávat z generace na generaci a z jednoho století do dalšího, budou pracovat, množit se a umírat nejen bez jakéhokoliv pokusu o vzpouru, ale také neschopni pochopit, že svět by mohl být jiný, než je. " - G. Orwell 1984

:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

POZNÁMKA:

A je to tu. Já vím, psal jsem o tom už v Pirates and Privateers, ale nemůžu si to odpustit. Pěkně se tady (tentokrát v diskusním fóru Sparku) totiž ukazuje, že mystifikační vystoupení určitých společenských organizací v médiích mohou přinést své plody a při patřičné frekvenci lze dosáhnout téměř libovolné změny v myšlení, zvyklostech a jednání lidí. Časem to zřejmě dospěje tak daleko, že nelegální bude nejen stahovat..., 

ale i poslouchat hudbu.

Prev: INSPIRED BY SPARK AND SAYN
Next: ČASY SE MĚNÍ: 1987 / 2006

ČASY SE MĚNÍ 1987/2006

29.07.2009 14:12

 

1987

Docela dlouho jsem váhal a nervózně přešlapoval na chodníku. Nakonec jsem se odhodlal.Chytil jsem za kliku a otevřel dveře s nápisem SUPRAPHON. Zvonek nad dveřmi zacinkal a já vstoupil dovnitř. Byla to taková docela velká místnost s jedním prodavačem za pokladnou a s prodejním pultem ozdobeným z jedné strany velkým plakátem Yvety Bartošové. Ve výloze i podél stěn byly police na kterých se ve svých barevných obalech lenivě rozvalovaly LP desky. Většině z nich jsem moc nerozuměl, ale přísně hledící Dvořákové, Smetanové a Prokofjevové na mě působili docela strašidelně. Cítil jsem se mezi nimi tak nějak nejistě. Nakonec jsem se přece jen došoural do rohu, kde bylo přísných pánů na obalech mnohem méně. Vítala mě tam panensky bílá Kolej Yesterday a Synkopí Křídlení. S jejich podporou jsem konečně nabral dech a zamířil k prodavači a pokladně.

„Dobrý den!“ řekl jsem zdvořile a hlasitě.

„Máte přání?“ odpověděl ten za pokladnou.

„Mám,“ vyhrkl jsem nadšeně a rychle jsem to ještě doplnil, aby si nemyslel, že ho chci nějak provokovat,  „chtěl jsem se zeptat jestli máte Def Leppard.“

„Co jestli máme?!!!“ řekl a zkoumavě se na mě zadíval.

Pevně jsem v propocené ruce stiskl svých 120 korun českých, které jsem vyloudil od maminky, a své přání jsem zopakoval.

„Noo,  Def Leppard!“

„A viděl jsi to tady někde?“

„Ne, neviděl, ale třeba to máte někde, kde to třeba není vidět...“ dodal jsem opět už nejistě a  podstatně smutněji. Začal jsem totiž tušit, že oněch 120 korun českých bylo vysomrováno na rodičích zbytečně.

„Když to tu nevidíš, tak to tu nemáme! A nejspíš to nemají ani nikde jinde, to bych o tom musel něco vědět.“ řekl ten u pokladny bezcitně. Pomyslel jsem si cosi o nespravedlnosti světa, obrátil jsem se a bez pozdravu vyšel z obchodu ven na ulici. Zvonek na dveřích zase cinkl. Dodnes ho podezřívám, že posměšně.  

 

2006

Běhal jsem tenkrát po Kauflandu a naháněl nějaký aspoň trochu slušný halovky. Vyšlo mi to,

protože nějakým záhadným způsobem jsem sehnal krásný měkkoučký a navíc ve výprodeji, takže mi šest stovek zbylo. Ty prachy v kapse tak nějak podivně hřály a ponoukaly mě k hříchu. „Už aspoň měsíc sis nekoupil žádný cédéčko. To přece není normální!“ pokřikovaly na mě, když jsem míjel místo, kde v tom obchoďáku měli CD. Bránil jsem se a vzdoroval, ale bylo to marné. Nakonec jsem podlehl. Dobrá tedy, vstoupil jsem do „jámy lvové“. Ten prostor byl obrovský. CD byla vpravo, vlevo, přede mnou i za mnou. Chvíli jsem bloudil prostorem, jako by to byly chodby nějakýho zámku. Uvědomil jsem si, že 5 metrů lodních Rammsteinů zleva a ackrokalyptických Lordi zprava je opravdu síla. Bloudil jsem labyrintem a v jedné z chodeb jsem narazil na prodavačku, ženu zřejmě středního věku. Byl jsem rád, že jsem potkal  živého člověka a radostně jsem zahájil konverzaci.

„Prosím vás, potřeboval bych novou Ságu.“

„Jakou ságu?“ zeptala se a dívala se na mě vysloveně pobaveně.

„ No víte, tu kanadskou, Crichtonovu...“ dodal jsem pro upřesnění.

V následující chvíli mi její výraz ze všeho nejvíce začal připomínat tvář člověka, který se ze všech sil brání smíchu. Ubránila se a začala na mě mluvit. Strašně pomalu a rozvážně. Asi tak jako když je potřeba něco závažného vysvětlit někomu, kdo rozumu moc nepobral.

„ Ale pane, to budete muset do druhého patra! Knihy se prodávají tam.“

Vyrazilo mi to dech. Marně jsem přemýšlel, jak v rozhovoru aspoň trochu důstojně pokračovat. Jak si za daných okolností, kdy CD byla všude kolem nás, kdy regály přetékající cédéčky nás ze všech stran obklopovaly a dusily a kdy jsem musel projít několik desítek metrů chodeb s tisícovkami CD, může někdo myslet, že si tam jdu koupit knihu? Jsem snad jako ten vůl, co zakončil svůj život tím, že v Indii požadoval k obědu hovězí? Tyto a podobné otázky se mi vyrojily v hlavě. S každou další otázkou, kterou jsem si v duchu položil, mi bylo jasnější, že pro mě bude čím dál tím těžší, udržet si sám nad sebou alespoň elementární kontrolu. Zloba, jejíž semínko do mě paní prodavačka zasadila, utěšeně narůstala. Teď už jaksi sama od sebe.

„Aha...hhh“ zamumlal jsem a prchal chodbou pryč. Co nejdál od té krávy. Další setrvání v její blízkosti jsem nemohl riskovat. I přes to, co udělala, bych měl určitě výčitky svědomí, kdyby se jí mým přičiněním něco stalo. Se Sagou si musím poradit jinak, každopádně to bude menší zlo, než kdybych někomu způsobil úraz...

 

 

Prev: 2 CITÁTY A POZNÁMKA:
Next: RECENZE? RECENZE! JSEM VZTEKLÝ HÁDAVÝ PARCHANT! část I.

DOPIS A DOTAZNÍK

01.08.2009 14:25

 

Vážení přátelé,

jmenuji se Otakar Slanař a jsem členem promočního kolegia ‚Wertung und Kanon‘ na Georg-August-Universität v německém Göttingenu, kde se zabývám otázkami hodnoty a hodnocení literárních děl se zaměřením na science fiction. Na Vás se tímto mailem obracím s laskavou prosbou o pomoc. Ke své práci potřebuji získat několik sice základních nicméně nezbytných informací o aktivních čtenářích žánru sci-fi, především pak o jejich vztahu k tomuto žánru, jejich požadavcích a představách o dobré či špatné sci-fi.

Prosím Vás tímto o vyplnění přiloženého dotazníku a jeho odeslání na adresu parzival@centrum.cz. Není třeba zdůrazňovat, že dotazník je zcela anonymní a výsledky budou použity výhradně v připravované disertační práci, její prezentaci a v následné verzi určené k publikaci. Dotazník nemá parametry, které by vyhovovaly nárokům sociologických průzkumů, což je dáno tím, že má práce je literárněvědná, nikoli sociologická. Tím současně omlouvám ne přímo profesionální formální zpracování.

Na některé položené otázky je třeba odpovědět explicitní formulací (např. Vašich postojů), a to čím přesněji, tím lépe. U jiných postačuje vybrat z uvedených variant a ostatní smazat.

Budu Vám velice vděčný nejen za vyplnění dotazníku, ale za JAKÉKOLI relevantní poznámky, postřehy, odkazy atd. Stejně tak rád zodpovím případné dotazy.

Pokud Dotazník rozešlete i svým přátelům fanům, budu úplně nejšťastnější.

Děkuji Vám za Váš čas a námahu a těším se na odpověď.

věk:

pohlaví:

dosažené ukončené vzdělání:

v tuto chvíli jsem: studující, pracující, nezaměstnaný, pracující student(ka)

pokud studuji, tak: základní školu, učiliště, střední odbornou školu, gymnázium, vysokou školu

obor (studijní, profesní):

velikost obce, ve které žiji (nemusí se shodovat s trvalým bydlištěm!):

sci-fi čtu od svých … let

ke sci-fi jsem se dostal díky…

jak často čtete sci-fi?

proč čtete právě sci-fi?

jaké útvary žánru sci-fi máte nejraději? (povídku, román, novelu, ságu…)

jaký subžánr upřednostňujete? (space operu, cyber punk, hard SF, steampunk cokoli…)

jakou literaturu mimo sci-fi čtete?

co pokládáte za hlavní úlohu žánru sci-fi? (má-li nějakou)

jak byste charakterizoval(a) ‚kvalitní‘ sci-fi?

jak byste charakterizoval(a) ‚nekvalitní‘ sci-fi?

pokoušel(a) jste se někdy sám (sama) psát?

účastníte se literárních workshopů?

publikujete vlastní sci-fi texty? pokud ano, jakou formou?

co pro Vás znamená komunita sci-fi čtenářů?

účastníte se conů? pokud ano, pak aktivně nebo pasivně? jak často?

účastníte se internetových diskuzí na ‚scifistických‘ portálech?

jaké jsou Vaše další zájmy? (i-net, sport, kultura…)

Prev: RECENZE? RECENZE! JSEM VZTEKLÝ HÁDAVÝ PARCHANT! část I.
Next: INCORRUPTIBLE HERO

INCORRUPTIBLE HERO

11.08.2009 14:31

 

Gilby Clarke je americký kytarista.

Nejvíce se proslavil během svého tříletého angažmá v kapele Guns´n´Roses, kde v listopadu 1991 nahradil kytaristu Izzyho Stradlina. S kapelou se v letech 1991 až 1993

účastnil světového turné s názvem Use Your Illusion Tour a podílel se na nahrávání alba The Spaghetti Incident? V roce 1994 nahrál své debutové sólové album Pawnshop Guitar, na kterém se objevilo mnoho jeho přátel včetně všech tehdejších členů Guns´n´Roses. Ve stejném roce jej však Axl Rose z Guns´n´Roses vyhodil a nahradil jej svým přítelem Paulem Tobiasem.

Od té doby vydal Clarke dalších pět sólových alb, Blooze EP, The Hangover, Rubber, 2002's Swag a 99 Live. Spolupracoval také se skupinami MC5, Heart, Rockstar: Supernova, Slash's Snakepit a L.A. Guns.

Zajímavá je jeho odpověď na otázku, proč jako člen megaúspěšných Guns´n´Roses a kytarista, jehož sólová alba mají ve Spojených státech prodejní čísla blížící se zlatým deskám, opustil major label Virgin a vydává u nezávislé firmy:

?

"V první řadě proto, že mi VIRGIN nechtěli vydat rock´n´rollové album. Pustil jsem jim dema a když mi sdělili, že si ode mě představovali současnější hudbu, věděl jsem, že se budu muset porozhlédnout po jiném vydavateli. Nechtěl jsem se nikomu přizpůsobovat. Chtěl jsem nahrát album, na kterém by byly jasné mé kořeny a které budu sám rád poslouchat... Vždycky jsem chtěl hrát především rock´n´roll. Někdy ho míchám s popem, s blues nebo glamem. Ale pořád to bude rock´n´roll. Možná bude moje další album opět bluesovější. Nedokážu to říct, ale dokážu říct, že na něm budou patrné mé kořeny. Nikdy bych nenahrál na album techno, protože techno je zrovna v módě."

POST SCRIPTUM: Úžasná je nejen jeho hudba, ale fascinující je také to, že v naprostém klidu rezignoval na neuvěřitelný balík prachů, který by (pokud by labelu vyšel vstříc a nahrál album podle doporučeného modelu) určitě dostal. Vzhledem k tomu, že se "příběh" odehrál mezi roky 1994 a 1997 je jasné, o jakou "změnu" ho firma žádala. Sympatické je i to, jak zakrývá to, o co byl firmou požádán, řečmi o technu. Zřejmě tak mlží proto, aby se nedotkl těch, kteří módnímu  prachy sypajícímu neopunkovému a grungeovému vábení neodolali.

A čím se mistr G.C. baví tohle léto?

POST SCRIPTUM II: Tak tam by se líbilo i mně!

http://www.gilbyclarke.com/

http://www.stormentertainmentonline.com/80sRockfest.html

Prev: Dopis a dotazník
Next: THE ONCE AND FUTURE KING / by Allen Berry

THE ONCE AND FUTURE KING

12.08.2009 14:37

GREGG  FULKERSON

 

Gregg and the gang rose from the ashes of Nonstop to form Sahara. New demos were cut, and the first track that featured Gregg as vocalist was a track called “Follow Your Heart.” Suddenly Sahara was getting a lot of local airplay and not just on the college radio station. WYNU, 92.3 FM the local pop/rock station out of Jackson started tracking Sahara’s single in heavy rotation during drive time hours. Sahara’s music had an optimism to it that rings just as true today as it did all those years ago. When you listen to “Follow Your Heart,” you can still feel the excitement of those days. When Sahara played a show, the crowds topped 1,000, a very respectable number for a band who were just a local sensation. Sahara’s music was heavy, but not quite heavy metal. It had a tasty pop sensibility, and best of all, they were ours. We later found out that the local buzz combined with airplay on WYNU had attracted a lot of attention. Somewhere in the midst of the Sahara frenzy, a management company in Los Angeles got wind of the band as well as a copy of their demo. The demo led to a record contract with MCA Records, and a celebratory concert in Jackson to thank Sahara’s fans for their support. 
  
That night at the show, Gregg and company announced that they were no longer to be known as Sahara. It turned out that there were a whole lot of bands out there who were already using that name. The band formerly known as Nonstop, formerly known as Sahara, from now on would be called Blue Tears. And as they say in the movies, the crowd went wild.
 
The CD came out in the winter of that year, and the album sales shot through the roof.  Blue Tears opened for the likes of the Smithereens, and the Stray Cats. Gregg and the band came back to our little town to film the video for the first single from the band,
“Rockin’ with the Radio.” The video was shot on location at the local Sonic drive-in and the local high school. When the video premiered at about 3 AM one night on MTV, our TV production instructor taped it to show the class. It was a more lackluster premiere than we’d hoped for, but everyone just chalked it up to the band paying their dues. 

Some of Gregg’s songs went to the all girl metal band, Vixen. Another song authored by Gregg and his band-mate Mike Spears “Fast Cars, Loud Guitars and Wild, Wild Women” went to a rock and roll super group called Contraband. The track was featured on the soundtrack of a film called “If Looks Could Kill.” 
   Gregg was making a name for himself. He was establishing himself in the world of music, and if we didn’t hear much about what was going on with the band, we figured he was just working hard. The road to stardom looked like it would go on forever … and then it all came crashing down. 
 
A number of things happened, most of which Gregg has never talked about. There were problems at MCA, and as he put it, he got the shaft from the record company. Blue Tears couldn’t go back into the studio to record a follow up album. Then tragedy struck from distant Seattle; Nirvana sounded the death knell for the not only Blue Tears, but the entire hair-band genre, changing the face of rock and roll as we know it forever.   

Gregg took a long rest from music. The band members went their separate ways. Little more was heard from Blue Tears beyond rumor and memory. It seemed that the golden haired boys of that magic season were destined for obscurity. 
  As for Blue Tears, well, they reached a kind of success. Bootleg copies of their old demos at one point were selling for about $250 over the Internet. Eventually, the website, Melodic Rock.com made the old Blue Tears demos available for download. Sometime after, a complete CD of the previously unreleased demos was put out under the title of “Mad, Bad, and Dangerous.”
   
Even though almost twenty years have passed, the die-hard fan base was still out there, watching and waiting for the day when Blue Tears returns.
In 2003, the band reformed with some of the original members and a new drummer under the name: Attraction 65. Gregg referred to it as a darker, moodier version of Blue Tears. Nothing much came from that incarnation of the band or the resulting album. But in November 2005, a newly reformed Blue Tears played Firefest in Nottingham, England. About that same time, Gregg signed with an Australian label called Suncity Records who took over Gregg’s catalog and compiled the albums that would become “Mad, Bad, and Dangerous” and "Dancing On The Back Streets".
  
In 2006 Blue Tears, with Gregg as the only original member, released their long awaited follow up CD “The Innocent Ones.” The band didn't see the resurgence of the success they enjoyed in the 90’s. Still, the fanbase remained strong, with a ready-made audience, hungry to snap up any new material.

Gregg Fulkerson passed away unexpectedly Tuesday morning, April 14, 2009. He will be missed.

 

POST SCRIPTUM:

Když jsem si tenhle článek četl, bylo mi z toho moc smutno, protože vědomí, že Greggem milovaní Blue Tears bez něho už nikdy opravdovými Modrými Slzami nebudou, je prostě strašné. Trochu se utěšuju tím, že mám na něho památku v podobě čtyř alb - aspoň tak. Když některé z nich poslouchám, vybaví se mi jeho životní příběh a uvědomím si, jak ošidné je věřit novinářům a historikům, protože řada věcí je dost v rozporu s tím, co se o hudební revoluci devadesátých let obvykle říká a píše. Takže teze o nezadržitelné živelnosti nástupu neopunku a grunge dostává docela zabrat, když si člověk uvědomí že spoustě tradičních amerických skupin se stalo totéž, co Greggu Fulkersonovi  a jeho Blue Tears = připravovaná, nebo dokonce již k vydání připravená alba jištěná smlouvou s firmou byla tzv. "hozena do stoupy". Často dokonce takovým způsobem, že došlo nejen k tomu, že byla zehodnocena práce mnoha lidí, ale labely vlastnily vydavatelská práva k nahrávkám a znemožnily autorům a hudebníkům vydat je na vlastní náklady nebo u jakékoliv malé nezávislé firmy. (Neodbytně se pak vtírá myšlenka o umělém umetání cestičky a násilné likvidaci konkurence.) Blue Tears měli v tomto ohledu poměrně štěstí. Nebyli umlčeni úplně, podařilo se jim umístit dema skladeb pro své druhé album na  Melodic Rock.com. Zájem příznivců /=download/ neopadl ani po patnácti letech. Souběžně s tím se bootlegy(!) Blue Tears  prodávaly za cenu 250 dolarů, na což se později spolehla australská(!) firma a konečně v roce 2005 vydala bez jakékoliv publicity dema(!) z počátku devadesátých let na CD. Tahle situace zase trochu staví do jiného světla tezi o tom, že alternativní rock např. Nirvany byl po hudební stránce natolik převratným, že učinil najednou tradiční rockovou hudbu "nekonkurenceschopnou a neprodejnou". A tak ve mně docela často hlodá pochybnost. Byl nástup neopunku a grunge v první polovině devadesátých let opravdu revoluci hudební? Nešlo jen o změnu manažerských záměrů a priorit v major labels?

Prev: INCORRUPTIBLE HERO
Next: Z ČASŮ BIG BENGU 1

 

Z ČASŮ BIG BENGU 1

14.08.2009 14:44

PART  ONE

__________________________________________

Vážený pane Špuláku.

„ Nemyslím, že bychom to byli my, kdo glamrocku nebo hardrocku ubližuje. Můžete samozřejmě s mými recenzemi nesouhlasit, můžete mě dokonce počastovat ostrým slovem, ale pohnutkou k jejich napsání nebyla nikdy zášť (takovým recenzím se vyhýbám a snažím se přimět kolegy, aby případnou popravu vykonali oni)...“

Tolik vaše slova z Dopisů a polemik v číslech 21 a 24 z loňského roku. Myslím, že je možné  považovat je za jakési „krédo“, za jakýsi styl přístupu k té části Big Bengu, která je vyhrazena recenzím . Proto se recenze vlastně čtou.  Pravidla hry (aspoň jsem měl ten pocit) spočívají v tom, že autor vyjádří svůj subjektivní názor na to, jak dané umělecké dílo dopadlo v porovnání se sice těžko definovatelným, ale určitým způsobem objektivním a v každém společenství existujícím ideálem krásy nebo kvality.  V přístupu kritika tedy nevadí to, co mu fanové a „bigfanové“ vytýkají, tedy to, že názor kritika je jen názorem jediného člověka.

Je však nutné, aby kritik hledající chyby a nedostatky stejné chyby a nedostatky ve srovnatelných situacích hodnotil stejně, protože v opačném případě by jeho nesmiřitelnost k jedněm a shovívavost k druhým vypadala podivně.

Z tohoto pohledu jsem také porovnával dvě vaše recenze, a to recenzi koncertu ve Sportovní hale – Kiss, The Verve Pipe z čísla 29 loňského roku  a recenzi live kompilace Nirvany – From Muddy Banks of the Whiskah.

Tedy jen velice zkráceně.

.

Výpadky ve výkonu  „hvězdy“ jste u Kiss popsal větou: „ Kdyby se Paul Stanley ve svém mládí více seznámil s kytarou jako nástrojem, nikoli jako podpěrou pro drzého vyčůránka, nemusel své countryové hmaty kontrolovat zrakem ostřížím a tím pádem zhusta zpívat v předklonu mimo mikrofon...“

.

Pro Nirvanu jste volil tato slova: „ Soudě podle častých hlasových úšlapů a nejistot, neprošla nahrávka výraznou studiovou úpravou a ona syrovost, která čiší z každé skladby není strojená.“

.

Neschopnost udržet tempo jste v 1. případě hodnotil větou: „Kdyby bubeník P. Criss při hře nezpomaloval (což takhle metronom kocourku?)...“ 

.

Na obdobné potíže Nirvany při živých vystoupeních jste reagoval slovy: „ Úvodní Intro vykazuje, jak uměl potrápit krk již na startu koncertu pubertálním provoláváním směrem k nadrženému davu. Při Heart Shaped Box je dokonce tak unaven, že kapelu vláčí v závěsu a zpomaluje ji.“

Z tohoto kratičkého porovnání obou recenzí vyplývá, že kritizované nedostatky byly obdobné. Ani v jednom případě jste je „hvězdám“ neodpustil.

Proč však mají oba příspěvky tak výrazně odlišnou dikci?

Váš horlivý a věrný čtenář .....

_________________________________________

Tak to jsem jednou prohlížel adresář se starými textovými soubory a narazil jsem právě na tohle. Já teda do časopisů moc nepíšu, ale tehdy jsem to nevydržel a napsal jsem. Musel jsem být docela rozčilený, když jsem se odhodlal k něčemu takovému a zcela hodil za hlavu to, jak trapně celý ten dopis působí.  Paradoxně jsem dneska ale byl rád, když jsem ten text ve svém počítači našel.

Přestože už nemám k dispozici samotné recenze, o kterých se tu mluví, jsou tu poměrně dost zřetelné postoje vyjadřované tehdy nejen v periodiku jménem Big Beng. Dají se z toho vlastně pochopit i tehdejší názory „hudbymilovných“ čtenářů, protože dopisů podobných tomu mému přicházela do redakce celá řada. Většina lidí totiž jen dost těžko chápala postoj redaktorů, kteří v recenzích a reportech z koncertů líčili rockové dinosaury jako vyčpělé, unavené a opravdové show neschopné na rozdíl od „nových tváří“ z rodu Nirvany, Pearl Jam, Green Day... a dalších, kteří  prý svou energií a přístupem k hudbě „navždy“ změnili tvář populární a rockové hudby a zřejmě z toho důvodu byli také v recenzích a reportech charakterizováni jako mladí,  živočišní a pozitivní nespoutanou energií nabití... atd. bla bla bla.  Čtenáři na druhé straně poměrně často do Big Bengu psali o tom, že nepochopili, proč byl „popraven“ koncert, na kterém sami byli a který se jim líbil nejen proto, že se na něj těšili celý život.

Aspoň tedy podle mě naprosto absurdní situace nastala ve chvíli, kdy se po zničující kritice (spíše popravě) pražského koncertu Kiss objevila oslavná recenze na live DVD Nirvany. Připadalo mi (a nejen mně) nesmyslné o Kiss, kteří prorazili díky koncertování v polovině sedmdesátých let a jejichž kariéra i popularita se téměř po celou dobu existence odvíjela od podoby jejich koncertních vystoupení,  tvrdit, že jsou v „dnešní podobě“ veličinou vyřízenou a  na odstřel. O to větším nesmyslem bylo naproti tomu rozplývat se nad Nirvanou, jejíž popularita i vysoká prodejní čísla byla nastartována zařazením Smells like teen spirit do rotace na MTV(!). Což o to, byla to docela dobrá skupina i písnička, ale bájit o ní tak, jako by už napříště měly být grunge a neopunk téměř jedinými perspektivními žánry?

 

Taková vize je nesmyslná už jen z toho důvodu, že popularita Kiss bude gradovat přinejmenším do té doby, dokud budou koncertovat, což sice už asi moc dlouho trvat nebude (pokud vůbec budou ještě nějaké koncerty) nicméně po víc než 30 let existence se mohli na svou KISSARMY spolehnout na celém světě. Naprosto nepředstavitelné je uvažovat v podobném rozměru o Nirvaně (ale i dalších jí podobných), protože u ní je/byl jejich celosvětový dosah dán rotací jediné jejich skladby na MTV. Skončila rotace, spadly prodeje, zmenšil se počet i návštěvnost koncertů (viz porovnání prodejů jejich první a třetí desky s prostředním albem Nevermind, nebo porovnání prodejních čísel Nevermind před a po uvedení klipu SLTS na MTV). Absurdní myšlenku o odstřelení Kiss vlnou grunge a neopunku navíc vyvrátili sami Kiss uskutečněním velkých koncertních tour - Worldwide Kiss Convention Tour a Alive/Worldwide Tour a  také vydáním alb Alive III a Psycho Circus (album chart positions: 3. podle United States The Billboard 200 // 2. podle Canada Billboard Top Canadian Albums // 1. podle Australia ARIA Album Chart 1).

Na tom všem je docela vzrušujícím způsobem zajímavá ještě jedna věc. Hardrock a glamrock  podle hudebních periodik a médií měl být odepsán a odstřelen už v letech 1977 – 1979 především díky Sex Pistols (God Save the Queen) a The Clash (London Calling), protože právě tihle britští teenageři byli mladí,  živočišní a pozitivní nespoutanou energií nabití... atd. bla bla bla.

 

Kiss na to tehdy odpověděli způsobem, který se u nás popisuje slovy na hrubý pytel hrubá záplata. Tu odpověď z roku 1979 známe všichni

- I was made for lovin´ you baby - 

(Peak position:  Australia 2,Belgium 1,Canada 1,France 2, Germany 2,The Netherlands 1,New Zealand 1,Norway 10, Sweden 19,Switzerland 2,United

 States 11,United Kingdom 50).

Zcela specifickým a originálním způsobem se o "naprostou morální destrukci" Kiss pokusili kdysi českoslovenští hudební odborníci publikující v osmdesátých letech v časopise Melodie:

"Nejen fašistická symbolika, fašistické učení o nadřazenosti, fašistické manýry, také docela nezakryte kšeftování. To jsou všechno pavoučí vlákna, kterými se skupina Kiss snaží omotat své fanoušky a jako pavouk je docela vysát."

AAAAAAARGHHHHHH...

Prev: THE ONCE AND FUTURE KING / by Allen Berry
Next: Z ČASŮ BIG BENGU 2

Záznamy: 31 - 45 ze 171

PAGE  1   2    3    4    5    6   7   8   9   10    11  12

WELCOME!

I´LL

THINK
OF YOU
 EVERY 

STEP
OF THE WAY.

 

..

  

. .