1.9.1980

10.03.2009 09:49

 

Jak začít na nové škole
.
Parkoviště za městem nebylo v tuhle noční hodinu moc dobře osvětlené.
Pohyb svých pronásledovatelů  jsem v šeru rozeznával jen nezřetelně,
přesto jsem vycítil jejich přítomnost. Byli na lovu a blížili se ke mně.
Jejich stíny se neslyšně pohybovaly temnými zákoutími. Zabušil jsem na
okno hlídačovy boudy. Marně. Zamčeno, zhasnuto. Tady jsem určitě
neměl ani nechtěl být. Kruh postav stojících kolem mne se uzavřel a
pomalu se začal zužovat. Jejich  oči si mě hladově prohlížely. Měl jsem
strach. Začal jsem volat o pomoc.
 „Ne! Nechte mě!“ a v tom okamžiku jsem se probudil. Mrkl jsem na
hodinky na noc položené vedle postele. Bylo čtvrt na osm. A co víc.
Bylo také 1. září a já jsem nastupoval do prvního ročníku místní střední
školy. Nedočkavě jsem provedl obvyklé úkony ranní hygieny, najedl se
a zamířil do školy. Nejistě jsem vkročil do ticha svatyně a vyhledal třídu,
ve které jsem před několika měsíci složil přijímací zkoušku. Naladil jsem
světácký úsměv, otevřel dveře a LEVOU nohou vkročil do třídy.
Moje noha se ještě nedotkla podlahy a můj světácký úsměv zmizel.
37 studentů, 1 profesor a 1 ředitel, který zmlkl v půli slova,
si mě zvědavě prohlíželi. Můj dech se zastavil. Tep pro změnu stoupal
k hodnotám blížícím se nekonečnu.
„P...p...Promiňte...“ koktl jsem.
37 studentů vybuchlo v záchvatech smíchu, při kterém se otřásala
většina neupevněných předmětů třídního interiéru.
 
Podíval jsem se na hodinky.
Ukazovaly čtvrt na osm.
 
Post Scriptum:
Nevěřte budíkům a hodinkám, ani těm na baterie.
Jen počkají až usnete a pak se na vás stejně vykašlou a jdou si taky lehnout.

 

Prev: IMPRISONMENT
Next: FUCK THE MAJOR LABELS

 

 

WELCOME!

I´LL

THINK
OF YOU
 EVERY 

STEP
OF THE WAY.

 

..

  

. .