DÁNSKÉ POCITY

19.08.2010 21:05

Jestliže nejste pracháči ani jiní jim podobní maniaci, tak při cestě do Dánska nejspíše dáte přednost levnému charterovému letu. Samotný let do Kodaně je pak možno provést zcela stylově dánskou leteckou společností Cimber Sterling Airlines. Ta používá k některým letům z Prahy do Kodaně poměrně malá letadla Canadair Regional Jet 200. Případný škarohlíd by sice mohl poukázat na poměrně obsáhý seznam „incidents and accidents“, který je součástí hesla o tomhle letadle ve Wikipedii, ale na druhou stranu je nesporné, že Cimber Sterling Airlines létájí často, pravidelně a lacino. Já osobně jsem se cítil i bezpečně, i když zdroje toho pocitu možná nebyly úplně racionální.

 

Z pohledu českých mužů jsou letadla Cimber Sterling Airlines přece jenom v jedné věci zvláštní. Velmi často se jim totiž na palubě přihodí nečekaný smyslový zážitek, který v podstatě bez rozdílu věku u naprosté většiny z nich posléze vede k chování, při němž se obvykle v určitých fázích letu projeví i několik nepodmíněných reflexů. Mám na mysli strnulé zírání do uličky provázené zvýšeným sliněním, které často přejde až v nekontrolovatelné slintání. Sice zatím neproběhla žádná experimentální studie, která by tento jev nějakým nezpochybnitelným způsobem vysvětlila, ale já přesto mám svou vlastní teorii. Zcela odmítám myšlenku, že by příčinou zírání, slinění a slintání byly kola, sprite nebo tuborg placené v eurech. Podle mě je zcela jasné, že to vše mají na svědomí makeupem bezchybně vyladěné tváře, dlouhé blond vlasy a naprosto dokonalé tvary a rozměry obsluhujícího ženského palubního personálu.

Hmmm, možná v tom hraje nějakou roli i to, že štíhlým dánským blondýnám prostě sluší jejich uniforma.

 

Když jsem v Kodani vylezl z letadla, nebo ještě spíš, když jsem z letiště odjel vlakem přes Tarnby a vystoupil na hlavním kodaňském nádraží, uprostřed davu mě praštila do hlavy další pozoruhodná věc. Dánsko je země, kde ženy mají jen jednu barvu vlasů. 

V tý souvislosti by mě docela zajímalo, jak tam fungují u nás poměrně oblíbené vtipy o blondýnách. Je vůbec možný, aby byly v tomhle směru jakýkoliv narážky vtipný, když blond jsou úplně všechny ženský, co tam jsou?

Ale jo, uznávám, všechny né, když budete hodinu lítat po Kodani a prohlížet hotely a restaurace, třeba budete mít to štěstí a narazíte na ženskou ze Saudský Arábie, která bude mít na hlavě burku, takže si budete moct říct, že to není uplně jasný, jestli  je pod tím taky blond nebo ne. Nebo Japonci, ty vlezou a fotí všude a děsně rychle se množej.

 

V době, kdy mi bylo tak 5 - 10 let, jsem byl velkým obdivovatelem tanku T 34. Zřejmě v tom sehrál svou roli tehdy u nás promítaný dětský(???) polský seriál Čtyři tankisté a pes. Sice mě z toho později základní vojenská služba dokonale vyléčila, ale jako dítě jsem byl ze všech těch velkých zelených vojenských vozítek úplně vedle. Tolik jsem se v nich chtěl  projet. To jsem ale nevěděl, jak byly mé velké zelené autíčkové a tankové sny maličké. Tehdy jsem si vůbec nedokázal představit, o kolik větší jsou takové klukovské sny v zemích, kde mají moře! A stojí každému na očích, vlastně za rohem, jen pár kroků od nádraží!!!!!!!!!!!!!!!!!!

 

K letošnímu počasí jsem měl určité výhrady. Deset červencových dní za sebou nad 35 stupňů mi přišlo trošku brutální. Chodit stále s lahví s vodou, abych neexnul dehydratován někde na ulici, tak to jsem si opravdu připadal jak magor. A ještě poslouchat ty kecy známých, jak jsou šťastní, že „svítí sluníčko“, že si ráno udělají užitečnou práci na zahradě a pak mohou(!) vyrazit na koupaliště a že právě tohle je jediný správný způsob, jak si dokonale odpočinout. Ó jak dobře teď chápu problémy, které panu profesorovi Leacockovi svým horováním pro ranní slunce působil jeho přítel Primus Jones.Tak po téhle stránce je Dánsko absolutně skvělé. Lidé jako já tam podobné pokrytecké žvásty nemusí řešit. Ona u nás doma obvyklá otázka, „Tak co, jak je venku,“ totiž v Dánsku zcela postrádá smysl. Teda vlastně zeptat se člověk může, ale odpověď, bez ohledu na to, jaké je právě počasí, ta je vždycky stejná:

„Bude pršet.“

 

Zamiloval jsem se do Baltského moře. Je takové strašně svobodomyslné a demokratické. Pokaždé, když jsem byl u moře, ať už to bylo u Středozemního nebo Černého, tak jsem moc možností na výběr neměl. Ve většině Středomoří je totiž během léta, aspoň teda vzhledem k mé povaze, takové horko, že člověk vlastně nemůže téměř nic dělat. Jakékoliv neklimatizované místo je smrtící výheň a jediný prostor, kde se dá alespoň trochu lidsky a příjemně existovat je pláž - ukryju se pod slunečníkem a občas se zchladím tím, že si jdu zaplavat. Možná to chvíli může být zábava, ale po pár dnech, kdy se to stále dokola opakuje, už to není ono. Jo ale na Baltu je to úplně jinak.  Je tam skvělých 15 – 18 stupňů a je na každém, co bude dělat. Jestli si zajde na výlet po městě nebo po venkově. Jestli se projede na kole nebo projde pěšky. Každý se může obléct přesně tak, jak mu to vyhovuje a vzít si na sebe právě to,  co se mu líbí, aniž by riskoval, že se okamžitě po přejití ulice změní na potícího se a úměrně tomu páchnoucího vepře. A s mořem je to vůbec nejlepší. Slunečník není potřeba a když se mi chce, tak jdu do vody. Nikdo a nic mě k tomu nenutí. Jdu jen tehdy, když opravdu sám chci.

                           

 

Post scriptum: 

Možná časem ještě nějaké pocity přidám, je jich moc, ale nejsem si úplně jistý, jestli je to všechno publikovatelné....:-) Jestli jo, tak to budou Dánské pocity II

 

Prev: PIKTOGRAMY NA KODAŇSKÉM NÁDRAŽÍ
Next: :) MILUJI (: nečekaná mystika opakujících se setkání
WELCOME!

I´LL

THINK
OF YOU
 EVERY 

STEP
OF THE WAY.

 

..

  

. .