JSEM VZTEKLÝ A HÁDAVÝ PARCHANT (zas a znova, část II.)

19.10.2009 15:55

 

Black Emperor

   19.10.09 06:46

TO>Kamil 

Píšeš o hodnocení hiphopu, rapu a metalu. Jenže pokud si pamatuji, tak nikdo tady neháže tyto žánry do jednoho pytle. Když budu hodnotit deset limuzín a napíšu, že jedna je opravdu špatná, tak to neznamená, že je stejně špatná, jako auto z nejnižší třídy. Je špatná mezi srovnatelnými modely, ale třeba 100x lepší, než nejlepší auto z nejnižší třídy. Prostě hodnotím v rámci žánru. A metal je pro mě mezi žánry někde úplně jinde, než mainstream, rap, atd.

 

Jo, jo, jo, takhle poskládat žánry a nežánry vedle sebe a porovnávat je, tak to by opravdu byl nesmysl, ale ja jsem to myslel trochu jinak.  Ten  syntetický většinou počítačově vyrobený shit jsem uvedl z určitého důvodu. Mám totiž na mysli to, že mi připadá naprosto

nesmyslné útočit na melodické kapely a je jedno, jestli hardrockové, „true“ metalové nebo speedové.

Jak kdysi v osmdesátých letech predpověděl D. Coverdale, je dnes jakýkoliv hardrock nebo metal vlastně alternativní muzikou. Doba, kdy se  Motley Crue, Dokken, Mr. Big, Poison, Twisted Sister, Van Halen, White Lion případně teda Helloween, Gamma Ray, Running Wild,  Hammerfall... a mnohé další rockové a metalové skupiny  staly objektem zájmu médií a také dalo by se říct „širší“ posluchačské pozornosti, je dávno pryč. Takže pokud by se kdy dal nějaký zásadní rozdíl  mezi melodickými rockovými a metalovými žánry na jedné straně a extremnějšími metalovými žánry na druhé straně v něčem najít, pak to bylo tehdy v tom, že universálnější (pro někoho možná zdánlivě jednodušší)  sdělení melodiků mělo tehdy nakročeno do mainstreamu. Je ovšem absurdní si myslet, že se tím nějakým záhadným způsobem melodické rockové a metalové žánry poskvrnily a je třeba už na ně na věky  pohlížet jako na někoho, kdo se kvůli „mamonu“ zaprodal a obětoval kvalitu a poctivost své hudby – tzn. nahlížet na ně, mluvit a psát o nich s despektem, někdy dokonce povýšeně – viz třeba tady uvedené tvrzení „existuje hromada mizerných deathmetalových kapel, ale skoro žádná z nich nehraje tak dětinsky jako v případě speeďáren.... i nejpříšernější death bude vždy znít seriozněji.“ Dnes jsou rockeři i metalisté  médii odstrčeni a zapomenuti  téměř všichni stejně bez ohledu na to, do kterého žánru patří. Možná je to v něčem dobře, protože se vše v podstatě vrátilo do pro rockery přirozeného stavu – jak já říkám do doby před MTV. Rockové a metalové bandy se živí, jak se dá, přitom koncertují a většinu CD a merchandisingu prodávají přímo při koncertech.  Proto musí nahrávat a hrát takové věci, aby se  neomrzely po  prvním-třetím poslechu, aby se v nich dalo nacházet stále něco nového – povzbuzujícího, vzrušujícího....... (doplň, jak libo), neboť v jiném případě by se mohlo stát, že fanoušci příště na koncert nepřijdou. A to se už v podstatě od devadesátých let týká rocku a metalu obecně, bez ohledu na to, jestli jde melodické nebo extrémní žánry.  Jak jsem chtěl ukázat na příkladu Megadeth a Dave Mustaina, je mnoho lidí, kteří si to už uvědomili a přiznávají, že jejich na odiv dávaná „žánrová ortodoxie“ byla nesmyslná (“Potají jsem ale alespoň některé muzikanty bral jako hodně nadané.“).

Na druhou stranu v našich poměrech

podobné prozření v žádném případě nepozoruji, zvlášť mezi kritiky a publicisty. A tak jsem se ve Sparku, Rock Reportu, Big Bengu a v dalších periodicích na netu v průběhu let mohl dočíst opravdová moudra o tom, jak Deep Purple do omrzení pidlikají, jak ZZ Top hrají stále jedno a totéž, jak jsou Europe sterilní, jak legrační jsou popůvky Mr. Big,  jak ACDC už nemají, co říci, jak Hardcore Superstar neumí udělat opravdovou show, jak Stratovarius hraje odnikud nikam, jak ubohé je 3. album Falconer.... arggghhhh. Abych uvedl aspoň pár příkladů, které si vybavuji a které mi i po nějaké době připadají smutně komické, protože čím více času od jejich napsání uplynulo a čím vícekrát jsem recenzované album/livezáznam během let slyšel,  tím více je podjatost a pomýlenost  těch vyjádření zřejmá.

 

POST SCRIPTUM:

Tak takhle vypadá

NESMRTELNOST

WELCOME!

I´LL

THINK
OF YOU
 EVERY 

STEP
OF THE WAY.

 

..

  

. .