KAŽDÉMU SE STÝSKÁ PO PÁNVIČCE (a jejím blogu)

                                                       ..

Nedávno jsem potřeboval rifle, byly už obnošené a řada lidí, kterým na mně záleží, se mě na veřejnosti začala stranit, tak jsem šel do obchodu. Mělo mě varovat, že jsem míjel takové ty divné typy (Další den potkávám tu samou dívenku, jak mašíruje do nějakého obchodu, ovšem má růžové stíny a vlasy smotané do podivného...). Ale co se dá dělat, kde vzít nové rifle a nějaký bavlněný trika jinde než v obchodě. Našel jsem si teda svou velikost a šel jsem si to vyzkoušet.

Pasovaly mi celkem dobře, až na to, že pás byl v rovině genitálií a přirození mi z nich jaksi vypadávalo. Šel jsem tedy za odborníkem - prodavačem a položil dvě zásadní otázky:

1. Jsou tyhle rifle opravdu pánské???

2. Je to opravdu mnou požadovaná velikost - nejsou ty rifle nějaký dětský nebo pro mimozemšťany???

Prodavač v duchu jakéhosi(na mě absolutně nepůsobícího) obchodně sterilního optimismu na obě otázky odpověděl zhruba stejně.Tzn. že zboží, které mi nabízí, je pro mě to nejlepší, co se momentálně na trhu vyskytuje, a taky ještě řek, že mi může zaručit, že s tímhle výrobkem budu určitě spokojen. Na moji námitku, že nedokážu pochopit, jak bych mohl být v budoucnosti spokojen s něčím, s čím jsem velmi nespokojen už teď, reagoval pokrčením ramen a dorazil mě větou:

To máš jedno, jiny rifle a jiny střih stejně nikde neseženeš.

Zkroušeně jsem vypadl z obchodu a cestou domů jsem myslel na to, co budu dělat, až se mi rozsypou moje stávající rifle.

Rýsují se tři možnosti:

a) vrátit se do toho obchodu a koupit si to -

potom ale přichází ke slovu klasik fejetonu Neruda: KAM S NÍM???

b) chodit v teplákách jako v Rusku,

ale já přece nejsem Rus!!!

c) koupit si kombinézu -

jo, ale pak ty problémy, když jde člověk na WC...

A tak mám své staré rifle a modlím se každý večer, aby se ještě nerozpadly.

Prev: ZAJÍMALY BY NĚKOHO VČEREJŠÍ NOVINY?
Next: ČERNÝ HUMOR