MADE FOR STRAY

09.09.2016 17:42

Music On World Off

Bluejamie65   03.09.2016 21:44

QUEENSRYCHE - The Warning

No tak první dvě alba 1984 a 1986 byla jednou z mých základních duševních opor v devadesátých letech. V časopisech, v tónu promofotek,v použití palmičkových kostýmů při vystupování i fofografování, v charakteru popisek, jak je prezentovala v katalozích vydavatelská firma, ve spolupráci s Ratt a Bon Jovi .... všude čtete jednoznačně a nekompromisně vyřváno do celého světa - toto je HAIRMETAL. A z určitého pohledu s tím řevem bylo možné souhlasit - skupina byla relativně mladá, měla osobité kouzlo a její hudba lehce přitahovala všechny od první noty... současně s tím však, instrumentálně a hudebně nedostižná s myšlenkovým a textovým nákladem, kterým jste se mohli zabývat pokud se vám chtělo nimrat se v textech. To znamená někdo, kdo se v dané chvíli přesně hodil k tomu, aby vstoupil do mainstreamu a byl ve středu pozornosti, ale současně s tím někdo, kdo předložil dílo, jdoucí daleko za mainstreamově spotřební rámec, hudební dílo dotýkající se věčnosti v tom smyslu, že ho nelze oposlouchat a po pár letech odložit. Což je ale rys velkého množství hairmetalových kapel, které byly sice v dané době považovány za mainstream, tedy za něco, co se spotřebuje a po čase odloží, ale ve skutečnosti díky bluesovému, rockovému nebo metalovému základu přesahovaly dalekosáhle tenhle konformně hloupý rámec spotřeby a poslouchatelné jsou dodnes... Ano už ta dvě albapasovala hudbu Queensryche z osmdesátých let do postavení nesestřelitelného metalového kánonu, který prostě nelze žádným povídáním, kritizováním, či jiným oblbováním lidí poplivat či ponížit. Můžete hádat, proč jsem si vždycky, když v Big Bengu nebo Sparku někdo připomínal výblitky Michaela Azerada, šel poslechnout třeba The Warning nebo Rage for Order.

 

Bluejamie65  05.09.2016 19:49

QUEENSRYCHE - Rage for Order

Docela mě někdy rozčiluje, jak vážně se vždycky bere Operation Mindcrime. Je to jakoby na sebe O.M. dokázal strhnout snad všechnu pozornost a myšlenky z R.o. O. úplně upadly do zapomnění. Žijeme prostě ve světě, který se točí už příliš dlouho a máme zcela neopodstatněný pocit, že náš život a mír je věčný a že můžem dál jít stínem a splnit si své sny. Své životy marníme hledáním bohatství a zábavy a cosi nás ponouká hnát se za bohatstvím a úspěchem. To však nemůže trvat věčně a někdo s tím musí něco udělat. Někdo musí svět a lidi zachránit. Budeme to my, bude to naše generace, která nahradí víru v Boha vírou v technologii a vyvede bloudící lidstvo ze slepé uličky? Co se stane, až jednou stroje získají všechny naše znalosti a jednou až tomu nebudeme moci zabránit ukradnou i všechny naše sny? Uvědomíme si to vůbec, když vlastně družice, které tu krádež z oběžné dráhy provedou, nikdo nevidí??? Jaké jsou myšlenky toho, kdo tak dlouho a tak pečlivě sleduje každý krok ženy a těší se tím, jak strašný v ní vyvolal strach. :-) Nu tak jsem teda těch pár myšlenek z Rage of order napsal. Vybral jsem je proto, že zajímavý jsou nejen samy o sobě, ale lákají mě z literárního pohledu i tím, že jde o texty, kde je použit kontext, obraz a často i podobný nebo doslovný verš, který byl současně použit i v nějaké písničce Black Sabbath. Ještě by mě docela zajímala jedna drobnost. Na tomhle albu se poprve objevuje Tri Ryche logo. Má ono nějaký svůj význam? Proč Tri Ryche, když je pět Ryche(s).

 

Bluejamie65  08.09.2016 19:45

QUEENSRYCHE - Operation: mindcrime

Když jsem si nesl Operation: mindcrime domů, už jsem věděl, že je to monotematické album – příběh. Představoval jsem si, jaké bude. Že Queensryche mají rádi sedmdesátkovou Británii i Londýn jsem věděl z předchozího alba, ale byl jsem zvědavý, jestli Operation bude mít blíž k Tommymu nebo spíš k The Wall, jestli je spíš ispirovaná Orwellem nebo Sartrem:-), zkrátka jsem se nemohl dočkat, až cd vložím do přehrávače… poslechl jsem s uspokojením a pak ještě mnohokrát, kdo to změří, kolik mi to album za ty roky přineslo zajímavých okamžiků. Stalo se však něco, co je v určitém smyslu paradox. Asi bych to měl vysvětlit. To prvotní hodnocení a přemítání o zařazení O:M do škatulky byla docela příjemná věc. Na konci Remember now se zaslechnete slova Told me s echem, které leckomu může připomínat slovíčko Tommy. Navzdory tomu, že ve své první promluvě k davu Dr. X zřejmě mluví s pomocí Pinkova megafonu, stopa zdrojového kódu glamu skládající se z punkové energie a rockové neoposlouchatelné zábavnosti patrná přinejmenším v Anarchy X, Spread Disease a Needle Lies, střídmost v použití zvukových efektů v přechodech mezi skladbami, uvedení jen těch nehudebních promluv, které jsou nezbytné pro pochopení děje a až pedantický důraz na ničím nezahalené kytary a zpěv v samotných písničkách či přechodech celkem zřetelně ukazovaly, že ať už to Queensryche mysleli jakkoliv, od Zdi se dostali opravdu hodně daleko. Takže moje rozhodnutí o tom, do které škatulky O:M zařadit bylo v mé hlavě docela jednoduché. Dalo by se říct, že je za to miluju vlastně stejně melancholickým způsobem, jako samotné Who. - Hodně jsem se tehdy taky věnoval celému tomu textu a často poslouchal s potištěnými papíry na kolenou. I tady jsem dospěl k celkem jednoznačnému závěru. Příběh je zasazen do světa, ve kterém silná a všehoschopná osobnost Dr. X má téměř neomezenou moc manipulovat obyčejnými lidmi a může bez sebemenšího zaváhání přetvořit muže na bezduché a naprosto loajální sluhy-agitátory, pohůnky-vrahy a ženy na matrace, případně matrace k pronájmu. V takovém světě muži plní všechny příkazy svého pána Dr.X s pocitem psího štěstí a když se v nich náhodou probudí lidskost a odmítnou nějakou zvrácenost vykonat, je to už jedno, protože těmi zmanipulovanými loutkami bez mozku se stali v téměř všichni, takže příkaz vykoná někdo další z bezejmenných… Z toho důvodu jsem si pro sebe zařadil O:M celkem jednoznačně k orwellovskému typu antiutopií, tzn. k vykreslení světa budoucnosti, která by se ale asi nikomu z nás nelíbila… Neuvědomoval jsem si tehdy ale, že při poslechu i čtení textů narážím na hranice vlastní naivity a vlastně v dané chvíli nemůžu pochopit, s čím mají Queensryche tak tvrdou zkušenost a před čím varují. A hlavně neuvědomoval jsem si tehdy, že bych se sám mohl stát Nikkim, který oddaně a s psí radostí plní pokyny Dr. X. Plně jsem docenil literární kvalitu O:M až v dnešní době. Mnozí z nás dodnes právě tak jako Nikki radostně kvíkají a poštěkávají nad tím, jak jsme na pokyn Dr. X s entuziasmem a pocitem uspokojení vraždili v Iráku, Srbsku, Libyi, Sýrii… nebo nad tím, že se právě v těchto dnech provádí nácvik bombardování Ruska atomovými bombami… a dostali jsme se daleko za hranici toho, co se dělo kdysi při Karibské krizi. Už neplatí, že svět byl nejblíže jaderné válce v roce 1962.

 

WELCOME!

I´LL

THINK
OF YOU
 EVERY 

STEP
OF THE WAY.

 

..

  

. .