NAPSAL SLOVA A VĚTY, DO KTERÝCH JSEM SE ZAMILOVAL NA PRVNÍ POHLED

                                                                                           ..

New York - Ve věku 91 let zemřel ve středu americký spisovatel Jerome David Salinger. Podle prohlášení svého syna zemřel autor románu Kdo chytá v žitě přirozenou smrtí ve svém domově v New Hampshire, informovala dnes agentura AP.

Salinger žil řadu let sám ve skromném a odlehlém domě v americké státě New Hampshire. Jeho jediný román Kdo chytá v žitě se stal biblí americké mládeže 60. let a dodnes je oblíbený po celém světě. Byl přeložen do řady jazyků a prodalo se ho více než 65 milionů výtisků.

Po napsání románu byl Salinger uctíván jako slavná osoba, která se v duchu svého díla vzdala všech poct a jejíž poustevnický život dal vzniknout salingerovskému mýtu. Poslední povídky vydal spisovatel v roce 1965.

"Jestli to teda chcete vážně poslouchat, tak byste asi ze všeho nejdřív chtěli vědět, kde jsem se narodil a jaký jsem měl dětství a co dělali moje rodiče, než mě měli, a podobný kecy á la David Copperfield, ale jestli chcete co vědět, mně se do toho nechce. Předně mě to otravuje a za druhý by z toho moje rodiče trefil šlak — každýho minimálně dvakrát za sebou — kdybych vám o nich vykládal nějaký důvěrnosti. Na tyhle věci jsou hrozně hákliví — zvlášť táta. Jinak jsou docela prima — to neříkám — ale hákliví jsou pekelně. A vůbec, přece vám nebudu vykládat celou svou autobiografii nebo něco. Chtěl bych vám jenom vypravovat o těch šílenostech, co se mi přihodily loni kolem vánoc, zrovna než jsem se složil a musel jet sem a dát si pohov. Víc jsem o tom neřek ani D. B., a to je přece můj bratra tak. D. B. je teď v Hollywoodu. Z Hollywoodu není sem do týhle díry tak daleko, a tak ke mně jezdí na návštěvu prakticky každou neděli. Odveze mě příští měsíc domů, až pojedu, jestli totiž pojedu. Zrovna si koupil jaguára. Takový to malý anglický fáro, co udělá tak tři sta kilometrů za hodinu. Stálo ho skoro čtyři tácy. On má teď spoustu prachů. Dřív neměl. Dřív, když byl ještě doma, tak to byl docela normální spisovatel. Napsal tu senzační knihu povídek „Tajemství zlaté rybičky“, jestli jste snad o něm ještě neslyšeli. Nejlepší z nich bylo to „Tajemství zlaté rybičky“. Je to o jednom škvrněti, který nechce nikomu dovolit, aby se podíval na jeho zlatou rybičku, protože si ji koupilo za vlastní peníze. Byl jsem z toho úplně vedle. D. B. je teď v Hollywoodu, prodává se za prachy. Jestli teda něco nenávidím, tak je to film. Ani slyšet o něm nemůžu. Chtěl bych vám to začít vypravovat od toho dne, kdy jsem odjel z přípravky v Pencey. Přípravka v Pencey, to je ta škola v Agerstownu, v Pensylvánii. Asi jste už o ní slyšeli. Nebo jste aspoň viděli inzeráty. Mají inzeráty minimálně v tisíci časopisech a vždycky je tam nějakej sekáč na koni, jak skáče přes překážky. Jako kdyby člověk v Pencey jakživ nedělal nic jinýho ..."

JO, začátek románu jsem uměl zpaměti a jako správný šílenec jsem ho vždycky vyprávěl lidem, kteří se mě vyptávali na něco z mýho života, o čem se mi zrovna nechtělo mluvit. Mám jeden výtisk  ve svý knihovně a chybí v něm druhá stránka. Vytrhl jsem ji, protože na ní bylo razítko knihovny, ze který jsem si ho půjčil a nevrátil. Měl jsem panický strach, že už ho znovu nevydají a já budu odsouzen k bědnému životu bez té Knihy knih.  A další jeho knížku s devíti povídkami  nosím všude s sebou, když  odjíždím  z domu víc než na jeden den. Miluju každý slovo a každou větu, kterou napsal, a je mi jedno, že vlastně nedokážu pochopit ani vysvětlit proč tomu tak je...

Prev: JAK JSEM SE SNAŽIL NEBÝT VZTEKLÝ A HÁDAVÝ PARCHANT
Next: THE FOURTH KIND