NEVINNÁ ???

22.07.2014 19:53

 

Byla to původně úplně nevinná záležitost. Taková obyčejná hra. Vlastně je těžko říct, zda počítačová nebo lidská. Má v sobě kousek obojího. A pro mě se stala hrou nejmilejší. Potkal jsem se s ní ve věku, kdy už jsem nejen kuličky celá desetiletí nehrál, a tak je má radost  ze znovunalezeného nadšení pro hru snad i pochopitelná. Na začátku toho všeho byl jeden agresivní banner. Vtrhl na obrazovku mého počítače a setrval tam. Díky tomu se přede mnou objevily tanky T34 v celé své kráse. Sledoval jsem několik těch akčních scén a v mé mysli se objevily nostalgické vzpomínky na čtyři oblíbené hrdiny starobylého seriálu. Možná mě právě nostalgie vedla dál, mohl to ale klidně být i nepolapitelný Bílý tygr. Dovolil jsem banneru, aby mě přenesl na jeho domovské stránky. Tanky byly i tam. A taky popis hry i výzva k registraci a hraní:

Hra Tanki Online osloví i ty nejnáročnější hráče! Dá se říct, že se jedná o naprostou herní pecku v hrách pro 2 a více hráčů přes internet. Příčin slávy je hned celá řada. Tanki Online se nese v duchu jedinečně přívětivé 3D grafiky, která působí neopakovatelným dojmem. Hra s je populární nejen kvůli perfektnímu designovému zpracování! Příznivci si ji vychvalují i kvůli výborné hratelnosti a zábavnosti. Budete bojovat proti ostatním hráčům z celého světa. Nejdříve si projděte tutorial, kde si vyzkoušíte ovládání tanku, poté si zvolte vaši přezdívku a heslo. Pak už se vrhněte do nelítostné bitvy proti ostatním hráčům...

 

Tak jsem se vrhl. A druhý den znovu, třetí taky, čtvrtý taky, pátý….  Ani jsem se nenadál a ze dnů se skládaly měsíce a roky. Zdánlivě se  zas až tolik nezměnilo a herní závislost mi nezpůsobila nějaké výraznější zhoršení kvality života. Když jsem přišel do školy, nevěnoval jsem se diskusi o mé hře v hovorech s kolegy a spolužáky, neb ji nikdo nehrál. Ve volném čase jsem dělal i spoustu jiných věcí a hraním jsem trávil zhruba hodinu denně. Spát jsem chodil tak jako jindy a když jsem někdy zamířil na lože později, důvodem nebyla samotná hra. V herním světě jsem se ani neutopil, ani se pro mě nestal tím jediným pravým světem. Vždy jsem dokázal rozeznat simulaci od skutečnosti a v důsledku toho jsem nikomu z kolegů v práci jeho vozidlo nerozstřílel. Když už pro nic jiného, tak jsem nestřílel prostě z toho důvodu, že do práce tankem nejezdím. V průběhu let však přece jen nastal jeden okamžik, kdy jsem si uvědomil, že hra s mým životem v určitém smyslu neladí. S odehranými roky mi v herním světě přibývaly různé zkušenosti, zdokonaloval se můj stroj, zlepšoval se stav mého konta i plat a kariérní postup byl vcelku pravidelný. Z toho, že se tak neděje i v mém skutečném životě, však hru rozhodně vinit nelze. Můj vztah k ní je i po všech těch letech veskrze pozitivní, přestože hraní samotné už by mohlo být jen rutinou. Nikdy se tak ale nestalo, ani by nemohlo. Nejoblíbenějším herním módem je totiž týmová hra, ve které je každý zúčastněný odkázán na těsnou kooperaci se svými spoluhráči. Při takovém způsobu hry nejen, že se vlk samotář moc neuplatní, ale ani samotářem dlouho nezůstane. Vždy je třeba předem vědět, kdo bude v záloze, kdo na pravém či levém křídle a kdy začne útok. Je třeba povzbudit toho, komu se nedaří, a brblat na toho, kdo zapomněl, že vítězství přinese jen týmová spolupráce. Dynamika boje a adrenalin z něj vyplývající donutí každého komunikovat pomocí battle chatu s ostatními hráči. A dřív nebo později se tak z hráčů stávají opět lidé, kteří se každý večer scházejí hlavně proto, aby si povídali. A dřív nebo později se tak z lidí stávají přátelé, kteří se každý večer scházejí, aby byli spolu navzdory všemu, co je rozděluje. Zmizí rozdíly věku, původu, času, prostoru a vznikají letitá přátelství, která se z prostoru herního přelévají i do reality. Odhazují se nicky, odhalují se skutečná jména, vzájemně se mění  adresy, maily, fotky, probírají se zajímavá témata, plánují se dovolené, na kterých by bylo možné se potkat. A tak když den za dnem usedám k počítači a loguju se do svého hangáru, těším se na Yari Mléčnou z Mariupolu, Oděsana Jedenáctku,  kramatorskou Háďě Zmey, Olju  Kyjevskou, Annu, Natálju i Raráška….

POST SCRIPTUM:

Ano, hru i své spoluhráče mám velmi rád a nesčetněkrát jsem s nimi a díky nim zažil radostné pocity. Na druhé straně musím přiznat, že pro mnohé z nich, vlastně spíš pro nás všechny, se hra doslova materializovala v realitě způsobem, který si nikdo nepřál. V průběhu května se vlastně všichni hráči pocházející z jihovýchodu Ukrajiny odmlčeli, protože tanky přijely až k nim domů a změnily jejich města a vesnice v ruiny. 

Co k tomu říct? 

"Držme se, děti!"

 

 

***
WELCOME!

I´LL

THINK
OF YOU
 EVERY 

STEP
OF THE WAY.

 

..

  

. .