OPRAVDU NETENDENČNÍ PUBLICISTKA

02.08.2010 20:47

                                                                                                     .

Už vícekráte se mi stalo, že jsem se s přáteli živícími se novinařinou dostal do sporu. Většinou to začíná celkem nevinně, sedíme a klábosíme nad půllitrem kafe a hovor se stočí k muzice. A pokud se tak stane, obvykle mi to nedá a já položím otázku na jedno, pro novináře zřejmě dost ožehavé, téma týkající se devadesátých let. Nedokážu totiž pochopit, jak mohli vlastně všichni publicisté přistoupit na hru na „poslední opravdové rockové album“ a „poslední opravdovou rockovou skupinu“, kterou použili v Geffen Records a v MTV, aby se nirvánního alba Nevermind prodalo co nejvíce.  A hlavně, měla publicistická dehonestace glam metalu, která následovala v devadesátých letech, jiné než „obchodní“ opodstatnění v tom, že na grunge orientované velké labely se násilím zbavily rockové konkurence?

Většinou se mi dostane odpovědi, že něco takového jako neopodstatněné zesměšňování určitého žánru v Čechách vůbec nepřipadá v úvahu, že tady u nás v Čechách by se něco podobného rozhodně nemohlo stát.   Moje osobní čtenářská zkušenost je ovšem jiná, stačí jen podívat se na způsob, jakým se novináři vyjadřovali o glamu v průběhu devadesátých let....

ROCK  & POP, 1999, číslo 3/185, ročník X, str. 104

Zdá-li se vám, že největší hity Motley Crue vyšly před relativně nedávným časem pod názvem Decade of decadence, nemýlíte se. Proč myslíte, že je teď následuje tato pochopitelně velmi podobná (tak dlouho a tak dobře přece jen MC nehrají, aby se zmohli na dvě rovnocenná alba největších hitů) kompilace? Protože ji vydává firma Motley Records. Našim milým glammetalistům zřejmě docházejí penízky. Aby to vypadalo, že je tento výběr něčím nový,  a tudíž má nějký smysl, stvořili na něj pánové celé dvě nové skladby, které sice nejsou až tak špatné, ale je naprosto jasné, proč tu jsou: aby si skalní fanoušci kapely  (ano, i tací pozemšťani ještě dnes existují), kteří mají Decade of Decadence pochopitelně doma, zakoupili i tento výrobek a přispěli tak do kasiček bývalých hvězd. Dost průhledné a hlavně nikterak původní. Pokud jde o výběr skladeb, některé tu přebývají, jiné chybějí, ale to je vždy do jisté míry věc názoru. To nejlepší, co bylo od MC kdy k slyšení, tedy album Dr. Feelgood, je zde zastoupeno šesti skladbami a i to je možná šetření kvalitním materiálem. Upřímně řečeno právě toto řadové album bych považovala za hodnější domácího archivu  než recenzovaný výběr.  Nejzábavnější na celé akci je ovšem doprovodný firemní text, který sestává z komentářů jednotlivých muzikantů. Hned první z nich v podání Micka Marse je jak z Beavise a Buttheada. Kratičká ukázka následuje:

„Přežili jsme alkohol, drogy, právníky, rozvody, soudní spory! Obstáli jsme ve zkoušce času!!! Pokaždé když posloucháte nové album Crue, slyšíte něco, co jste předtím neslyšeli! Motley crue vždycky byli a stále jsou kapelou, která udává tempo a nikdy se nepodřizuje!!“ (Počty vykřičníků zachovány).

To má být vtip?

Tendenčnost spojená s mystifikacemi uvedenými v této recenzi překračuje myslitelné a snesitelné hranice. Mně osobně to ze všeho nejvíce připomíná recenze z některých periodik z doby totality. Stejně jako tehdy je i v této recenzi realita opravdu nechutným způsobem pokroucena a přizpůsobena tomu, aby bylo čtenáři sugerováno autorem prezentované stanovisko.

Asi jako že celí Motley Crue jsou teda fest nechutní bastardi, jejichž alba už nikoho nezajímají a navíc to, jak jdou po penězích, tak z toho je autorce fakt šoufl.....  Mně by asi ani nevadilo, kdyby se v té recenzi objevilo něco nelichotivého a odsuzujícího o hudbě,nekvalitě výkonu muzikantů, kýčovitosti bookletu.... Ale tomu je tam věnováno 9 slov (1.dvě 2.nové 3.skladby, 4.které 5.sice 6.nejsou 7.až 8.tak 9.špatné)! Vše ostatní, celý zbytek textu, jsou tendenční výroky s cílem vzbudit k žánru a skupině pocit nechuti a odporu. Ataky uvedené v textu nemají žádné opodstatnění v realitě a technika použití otázky a vsugerování odpovědi s náležitě negativní pocitovou konotací je řádně nechutná. Ale asi je třeba vzít to popořádku. 

„Zdá-li se vám, že největší hity Motley Crue vyšly před relativně nedávným časem pod názvem Decade of decadence, nemýlíte se.“

Tak abychom se vyjadřovali přesně: Decade of Decadence – vydáno 1991 (s podtitulem 1981-1991)  /  Greatest Hits – vydáno 1998

Když se to napíše s letopočty, tak už  to tak „nedávno“ nevypadá.7 let je stejně jako v lidském životě tak i v životě hudebni skupiny docela dost dlouhá doba. Navíc předpokládám, že autorka v rámci shánění podkladů k napsání své recenze o Greatest Hits nejela do USA testovat dostupnost zmiňovaného předchozícho výběru Decade of Decadence v běžných amerických obchodech s CD, a bez podobného ověření její tvrzení nedává absolutně žádný smysl.

„Proč myslíte, že je teď následuje tato pochopitelně velmi podobná (tak dlouho a tak dobře přece jen MC nehrají, aby se zmohli na dvě rovnocenná alba největších hitů) kompilace?“

 Tak docela rozumím tomu, proč autorka pokládá svou otázku, ale jaký jiný smysl než mystifikovat má část věty ohraničená závorkami, to opravdu nevím. Motley Crue vydali své první album v roce  1981, tzn. v době napsání recenze už měli za sebou kariéru trvající nejméně 18 let, vydali 8 řadových alb , opakovaně se jejich tvorba dostala do US Hot 100, nebo jiných singlových a albových(!) hitparád. Během těch let se stali zcela zásadní ikonou rocku a já netuším, co na tom není „tak dlouho a tak dobře“.

„Protože ji vydává firma Motley Records. Našim milým glammetalistům zřejmě docházejí penízky.“

Tak tady se autorka trefila, proto jsou výběry vydávány. Ovšem obrat ozvláštněný zdrobnělinou „přispějte do kasičky“ je hodně sugestivní. Cílem je zřejmě zakrýt skutečné okolnosti vydání. Jakmile totiž vydání alba The Greatest Hits dáte do souvislosti s událostmi let 1997 a 1998, nebude na tom, že se Motley Crue rozhodli k jeho vydání, nic divného. Naopak vydání výběru v té situaci byl zcela logický krok.

V průběhu roku 1997 vrcholily spory Motley Crue s jejich vydavatelskou firmou Electra Records, která skupinu nutila  k vyřešení kvadratury kruhu. Nahrát album poplatné tehdejší grunge módě a přitom současně dosahující prodejních čísel, jaká měla skupina na konci osmdesátých let. Výsledkem sporů byl odchod Motley Crue od Electra Records a založení nové vydavatelské firmy  s názvem Motley records. Po částečném a naštěstí jen dočasném rozpadu sestavy, po dvou na poměry Motley Crue hodně neúspěšných albech, po rozchodu s vydavatelskou firmou a v době, kdy glam zavrhovala média (která se jen o pár let dříve na glamu přiživovala), si jednoduše nedokážu představit nic rozumnějšího a přirozenějšího, než jako zakladatelský a základní počin pro další období existence vydavatelství i skupiny vydat GREATEST HITS. Pokládám to nejen za  logické a legitimní, pokládám to dokonce za jediný možný krok směřující k zachování dalších možností tvorby a existence kapely. Tolik průšvihů, co Motley Crue absolvovali 1994 - 1997, by jiné odrovnalo.

Stejně tak optimisticky znějící věty Micka Marse „Přežili jsme alkohol, drogy, právníky, rozvody, soudní spory! Obstáli jsme ve zkoušce času!!! Pokaždé když posloucháte nové album Crue, slyšíte něco, co jste předtím neslyšeli! Motley crue vždycky byli a stále jsou kapelou, která udává tempo a nikdy se nepodřizuje!!“  mi v situaci probíhající vzpoury proti hodně velké  firmě opravdu nezní falešně. Takže toho, že lidé jako Motley Crue a Gilby Clark od velkých firem ve druhé polovině devadesátých let raději odešli, si vážím. Rozhodně to neberu jako vtip.

Je pravda, že sugesce otázkami (Proč myslíte...), expresivními výrazy (přispějte do kasičky, penízky...)  a vytvářením umělých souvislostí mezi ostře kontrastujícími fakty(co jste předtím neslyšeli X kompilace) může zabrat jen na ty čtenáře, kteří neznají výše uvedené okolnosti. Přestože se tedy uvedená manipulace nedotkne všech čtenářů, pokládám za zřetelné, že autorka byla nejen neobjektivní a nespravedlivá, ale výrazně celou situaci zkreslila.

Nezodpovězenou otázkou zůstává, proč to udělala.

... aby si to vyřídila se čtyřma chlápkama, kteří se netají s tím, že jsou svým partnerkám nevěrní?

... aby její recenze ladila s obrazem Motley Crue zkarikovaným do podoby Beavise a Butheada?

... protože je placená od řádku?

 

Prev: SKUTEČNÝ ZÁVĚR AVATARA
Next: A NEW HOPE / NOVÁ NADĚJE?
WELCOME!

I´LL

THINK
OF YOU
 EVERY 

STEP
OF THE WAY.

 

..

  

. .