RO(C)K 1955

Četl jsem si starodávné povídky mého oblíbeného autora. A protože byly opravdu hodně staré,  byla každá z nich vybavena autorovou vzpomínkou na to, jaké byly okolnosti jejího vzniku: 

Povídku "Dívej se, jak umírá" přinesl Manhunt v červencovém čísle a jejím autorem byl opět Evan Hunter. Od té chvíle jsem svým novým (můj ty bože, pouze tři roky starým) jménem podepisoval v podstatě všechno, co jsem napsal. Filmová verze Džungle před tabulí se dostala do kin v únoru toho roku  a paperbackové vydání se stalo bestsellerem s mnohamilionovým nákladem a Evan Hunter byl teď vcelku proslulým autorem.

Nepřeskakoval jsem stránky s těmi autorskými komentáři, jak to obvykle dělám, a stalo se to, že prožitek z úsporného autorova stylu i samotných povídek se pro mě zajímavým způsobem znásobil. Uvědomil jsem si, kolikrát vlastně jsem se s tímhle chlápkem, tedy spíš s tím, co napsal, ve svém životě potkal.  Nejen, že jsem jásal nad jeho povídkami, ale jako student gymnázia jsem doslova na jeden nádech zhltl i jeho román o učiteli na americké střední odborné škole. Řadu dalších let jsem pak hledal příležitost podívat se na podle tohoto románu natočený film, pro který byla naprosto geniálně vybrána jako úvodní znělka nejslavnější píseň Billa Haleyho (což byl sice výběr více než vhodný, ovšem "Rock around the clock" měl tehdy pro mladé Američany takovou sílu,  že opakovaně došlo k destrukci vybavení kin).  

V té souvislosti jsem si vzpomněl taky na to, kolik lidí už se mě s nevěřícím a nechápavým výrazem ptalo,  proč vlastně tolik čtu a proč se tak často a tak moc vrtám v minulosti. Mohla by tohle být odpověď?

Můj nejmilovanější autor povídek,  mnohokrát přečtený román, mýtický film mé puberty a nejdůležitější písnička mého života - to vše ukotveno v roce 1955.  V době, kdy já sám jsem na světě ještě nebyl. Kdybych nečetl a soustředěně se nezabýval minulostí, nikdy bych se s ničím z toho nepotkal. Vlastně bych neznal nic z toho, co většinu svého života považuju za nejdůležitější kulturní konstaty svého vědomí.  Byl bych někým jiným. Bez ohledu na to, jak neslavně si právě vedu, bych byl někým mnohem chudším...