ZAJÍMAVÝ ÚRYVEK ZE ŠKOLNÍHO ČASOPISU

29.12.2011 23:46

REPORTÁŽ Z JEDNÉ NEWYORSKÉ STŘEDNÍ

O škole jsem se poprvé doslechla v jedné brooklynské restauraci, kde jsem seděla s přáteli. Od vedlejšího stolu nás vyrušovalo vyprávění energické dámy tmavé pleti. Její historky o studentech, kteří do školy nosí zbraně, ve čtrnácti mají dvě děti a nevědí, jak vystoupit z gangu, do kterého
už jednou vstoupili, nešlo přeslechnout. 


Projít kriminálem je pro zdejší studenty stejně běžné jako nosit brýle. Slovo dalo slovo a paní učitelka mě pozvala na návštěvu.Ujišťovala mě, že gangsteři mi nic neudělají, jelikož prý mají dost starostí s vyřizováním svých vlastních účtů. 

Sešla jsem se s Harrym, sedmnáctiletým maturantem, který se do kriminálu poprvé dostal ve dvanácti letech za držení alkoholu a drog. První vraždu na vlastní oči viděl, když mu bylo jedenáct. Do gangu Lost Boys vstoupil o rok dřív. „Gang je něco jako rodina. Já jsem vyrůstal jenom s tátou a v místě, kde jsme bydleli, už v nějakým gangu byl skoro každej, koho jsem znal. Pro mě to byla přirozená věc. Otázkou nebylo, jestli do gangu vstoupím, nebo ne, jako spíš kdy a do jakýho. Nakonec za mnou přišli sami, když mi bylo deset,” vysvětluje.Každý nový člen musí podstoupit vstupní rituál, tzv. iniciaci. Ta u Lost Boys vypadá tak, že bojujete proti dvěma starším klukům uprostřed kolečka ostatních členů. Vy sami můžete bít jenom vaše dva soupeře, vás ale může mlátit každý, ke komu se přiblížíte... Když takovou iniciaci v pořádku přežijete, následuje „značkování”. Harry v deseti letech dostal po jedné značce na každé předloktí: kolečko vypálené cigaretou. 

Jakmile v gangu ale jednou jste, kterýkoli poklidný den za vámi může přijít nadřízený člen a o něco vás „požádat”. Nejčastěji o shánění peněz, prodej drog, často ale i o násilí na objednávku. Nikdo se vás neptá, jestli v té době zrovna nemáte být ve škole, a tak se část těchto aktivit odehrává často přímo na školní půdě. Ve školním roce 2006-07 uvedlo 23 % amerických žáků, že jsou si vědomi přítomnosti gangu na jejich škole. Mezi dětmi afroamerického nebo hispánského původu to bylo dokonce 38 %.

V budově školy jsou kromě detektorů kovu nainstalovány i kamery a neustálá je také přítomnost bezpečnostní služby. Její členové jsou zaměstnanci policejního oddělení státu New York, tedy opravdoví policisté. Když například chcete jít o hodině na WC, musíte si od policisty půjčit klíč a on už dohlédne na to, abyste tam náhodou neprodávali drogy nebo nerozbíjeli spolužákovi ze znepřáteleného gangu hlavu o záchodovou mísu. Přítomnost policie má na škole rozhodně své opodstatnění, jelikož údajně tu před lety došlo k zabití studenta. Na druhou stranu se tak
školní prostředí pomalu mění v místo, které silně připomíná vězení. V šetření je také několik případů, kdy studenti měli policisty uplácet, aby mohli ve škole mít mobil a v klidu si vyřizovat „business”. Jedna učitelka se tu prý snažila dětem překazit prodávání drog a druhý den našla na katedře z nábojnic poskládaný nápis: „Příště už to nedělej.” Učit v takových podmínkách je práce pro silné povahy. Vzdala to prý i ostřílená učitelka z Detroitu, kde je kriminalita nejhorší z celých Států.

 

 

celý článek je dostupný v REDWAY, ČÍSLO 3, 2009 | ROČNÍK II, str. 46-51.

nebo online zde:

http://issuu.com/redway/docs/rw-03-09

***
WELCOME!

I´LL

THINK
OF YOU
 EVERY 

STEP
OF THE WAY.

 

..

  

. .