A ZRODILA SE PARANOIA

Chodím sem a tam.

Bloudím a bloumám městem.

Srdce mi divoce bije a dýchám ztěžka.

Jsem sledován!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Někdo do nejmenších podrobností zná moje myšlenky!

Nejdřív si je přečte, pomazlí a pokochá se s nimi.

Hraje si s nimi jako kočka s myší.

Šťouchá do nich, kopíruje, cupuje a trhá.

Na kousky a kousíčky....

....úplně maličké kousíčky!
 

A co je nejstrašnější????

Když se jich nabaží, HODÍ JE DO ODPADKOVÉHO KOŠE!

A ani nevím,

co dělat nebo jak se proti tomu bránit.

Je to vůbec v lidských silách???

Co mám udělat, abych své myšlenky

ještě hebké, nevyslovené a nikomu nesdělené,

nenacházel na hustě popsaných listech papíru A4

v koši u kopírky?

Mám se snad pustit do hledání tajemného

slídila?

Co ho vede k tomu, aby mě sledoval.

Jak mi je vůbec schopen číst myšlenky??

Co to proboha je za týpka?

Kdo by to tak mohl být?

Kdo z lidí kolem mě by to tak mohl být?

???????????????

???????

????

Post Scriptum:

Taky by to ale mohla být ta týpka... ?

Prev: JO, JÁ TAKY
Next: NAJDU TĚ?