Brezno

Často se říká, že čas otupí všechny bolesti z minulosti. Možná to tak opravdu je, ale některý vzpomínky můžou být takový, že to opravdu hodně dlouho trvá, než člověk zapomene aspoň tolik věcí, aby se kvůli nim nebudil uprostřed noci. Navíc může uplynout kolik chce času a vlastně všechny lidi v těch vzpomínkach budu i po víc než dvaceti letech vnímat stejně, kamárádi zůstali kamarády, hajzlíkové zůstali hajzlíky.

Dívka se svazkem klíčů

Stála na rohu

nohu přes nohu.

Stála na rohu,

točila svazkem klíčů.

Stála tam ráno.

Stála tam večer.

Stála tam denně.

Stála na těžké směně.

Stála tam dlouho 

a čas se nevrátí.

Čekala na toho,

kdo jí dobře zaplatí.

Lidé jsou zlí

Lidé jsou zlí,

nemám je rád.

Lidé jsou zlí,

nechci je znát.

Zabijí svět!

Nemají svědomí.

Zemřou hned!

Zuby se ulomí

a snad bude hlad.

A možná nebude už nic.

Proto křičím

a nejsem sám, je nás víc:

„ Tak zastav svět, chci vystoupit! “

Pozdě,

vystoupit není kam...

"BĚŽ VŽDYCKY ZA SVĚTLEM

A NEBOJ SE, ŽE TVÉ OČI BUDOU VYPÁLENY.

BĚŽ VŽDYCKY ZA SVĚTLEM 

A UCÍTÍŠ TU NIKDY NEKONČÍCÍ HŘEJIVOU ZÁŘ.

BĚŽ VŽDYCKY ZA SVĚTLEM, 

AŤ UŽ JDEŠ KAMKOLIV..."

In Eloy - Metromania 1984

JSI

Někdy chci spát,

ale nic se mi nezdá.

Oči hledí do tmy

a z nebe padá hvězda.

Po řadu nocí a dnů

zůstává chladně zavřená

brána mých snů

a pláčem třesou se má ramena.

Přitom já sám

nikdy nikomu to nepřiznám.

Jsi jediná, kdo zná a ví.

Jsi mé nejkrásnější tajemství.

Kapka deště, co bolest umí smýt.

Elixír, který všechno může vyléčit.

Paprsek světla zářící v temnotách.

Talisman, co ochrání mně na cestách

Jsi v každé myšlence

Jsi v každém snu.

Jsi všude, kam až v sobě dohlédnu.

Jsi vzpomínka, co zrychluje můj dech.

Jsi má radost i můj smích

a tvé jméno na mých rtech

je jediný můj hřích.

Jsi má bolest i má víra.

naděje, co neumírá.

Jsi v rytmu mého srdce

úder první, druhý... každý.

Jsi žena, které propadl jsem navždy.

SONET

Mně nezdá se o krajích tajemných,

o pokladech, co se nikdy nenajdou.

Netoužím po světech nádherných

a příbězích, co vždycky dobře dopadnou.

Já nemusím být králem

a skromná jsou má přání.

Já vystačím i s málem,

když vložíš ruku do mých dlaní.

Já čekal dlouho a teď jsi tady.

Pomalu přicházíš ze stínu do světla.

odvaha má na lehkých křídlech odlétla.

Trochu je mi zima a nevím si rady

Nos mě studí a ruce mě zebou,

jsem šťastný, že onemocněl jsem tebou.

R: 

Dokud dýchám a moje srdce bije,

naděje neumírá a láska žije.

CO BYCH CHTĚL

Intro

Někdy z hladu, kvůli větru nebo chladu

malá kapka slaná, co nikdy nepředbíhá řadu,

razí si cestu po její tváři a na zem padá

někdy smutně, někdy ráda.

 ---

Chtěl bych k ní sklonit hlavu

tak jak se k růžím sklání,

když chceš přivonět.

Chtěl bych ji líbat bez přestání

a každý večer pro ni příběh vyprávět.

Chtěl bych ji umět rozesmát,

rozzářit její oči nadějí.

Všechen smutek odehnat

a taky šeptat jí,

jak každým dnem mám ji raději.

Chtěl bych být stále jenom s ní.

A v každé vteřině, v každém okamžiku

za její krásu modlit se a říkat slova díků

Chtěl bych být stále jenom s ní

a každou chvíli společnou

proměnit chtěl bych na věčnou.