JEDINÉ ROZUMNÉ VÝCHODISKO

V každodenním běhu školního života se po letech stanou slohové práce vlastně rutinní záležitostí.  Je třeba je přečíst, je třeba je opravit a je třeba o nich s autory promluvit, aby příště byla slohovka lepší, případně, pokud je to možné, aspoň ne horší. Někdy ale mohou žáci a studenti svým přístupem docela překvapit - viz níže. Vzhledem k tomu, že šlo o jednu z posledních slohových prací, kterou pro mne tento žák psal, zůstane navždy otázkou, zda je to ještě slohová práce - úvaha, nebo už spíš zpověď.

STAL SE INTERNET OPRAVDU SKVĚLOU INFORMAČNÍ DÁLNICÍ, 

KTERÁ UČINÍ Z LIDÍ MOUDRÉ BYTOSTI?

Internet má dnes asi každý, staří i mladí. Je to místo, kde můžete najít opravdu všechno. Stačí jen naklikat do vyhledávače potřebný dotaz. Je pak velmi snadné dostat se k různým okruhům informací a ty zvláště potřebné si vypůjčit nebo ukradnout. Mezi takové velmi žádané informace patří například cizí slohové práce. Jejich vypůjčování si dnes oblíbily řady studentů a žáků, kteří právě tento typ informací kradou a myslí si, že je to učiní chytrými. Ale není to tak. Většina žáků, kteří přijdou ze školy domů, podobným způsobem s pomocí internetu udělá 90% všech domácích úkolů. Je to velmi pohodlné. Žák opíše čtvrtletní slohovou práci z internetu a pokud si učitel nedá tu práci s tím, že by text postupně např. s pomocí googlu ověřil,  tak na to, že žák práci opsal, vlastně ani nikdo nepřijde. Někteří se dokonce po takovéto krádeži cítí spokojeně a mají dojem, jako by byli velmi velmi chytří.  Ani já nejsem výjimkou. Celé roky jsem všechny úkoly opisoval z internetu.  Nebyla jedna jediná slohová práce, jeden jediný slohový úkol,  jedna jediná věta, které  bych napsal já sám. Opisoval jsem vždy a všechno a užíval jsem si ten pocit, že jsem vyzrál nad učitelem. Nikdy mě nenapadlo, že je to cesta, která nikam nevede a že ta slavná "informační dálnice" ze mě moudrého člověka neudělá, spíš naopak. K tomuto poznání mi stačilo celkem málo. Potkal jsem učitele, který měl ke každé slohové práci několik otázek. Už po první otázce jsem byl "nahraný" a při svých pokusech o odpovědi jsem vypadal  jako naprostý idiot. Když dnes přemýšlím o tom, jaký smysl má pro mě internet, jsou mé závěry docela smutné. Nejen, že jsem pochopil, že odhalit ukradenou slohovou práci je velmi jednoduché, ale navíc je mi také jasné, že když jsem si až do svých 15 let nikdy nezkusil žádnou takovou slohovou úlohou napsat, je téměř nemožné, abych měl nějakou použitelnou zkušenost nebo schopnost, která by mi pomohla v hodinách slohu nějakým způsobem uspět. Teď už  je mi to jasné, je zbytečné "slohovku" opisovat, stejně se na to přijde a dostanu za pět. Stejně tak je ale jasné, že v mém případě je zbytečné "slohovku" i psát, protože má "díla" jsou tak strašné průsery, že je učitel stejně nemůže hodnotit jinou známkou než "opět za pět". Zbylo mi tedy jediné rozumné východisko, práce nebudu ani opisovat ani psát. Nebudu je prostě vůbec odevzdávat. Výsledek bude totiž  ve všech třech případech stejný. A pro ostatní mám vzkaz: Internet a opisování z něho z vás chytráky určitě neudělá.