GENERAL LEE, STARÝ LÁSKY NEREZAVÍ

Doby kdy kritériím jižanského rocku a ke všemu jen jakž takž  u nás vyhovovaly pouhopouhé dvě kapely Žlutý pes a Pumpa, už isou nenávratně pryč. Jako důkaz mohou sloužit kompilace Whisky & fazole a Whiskl & buráky, ale kapel s ušima nastraženýma směrem na jih USA je u nás ještě víc. Tou možná nejstylovější - a chce se napsat i nejkvalitnější je pražský GENERAL LEE  klerý se po  domácích klubových pódiích už nějaký ten rok protlouká (vznikl v říjnu 1989). Za tu dobu stihl natočit dvě polooficiální demokozety - K babovce a čaji... - 1990, Starý party -  1992 a Ietos na jaře se konečně doškal svého albového debutu. Bezejmennou desku vydala stále agilněiší firma Snake Rerords. .. Na následující otázky odpovídal zejména frontman Generala Lee Domínik Wallenfels, některé myšlenky patřily bubeníkovi Milanu Milatovi a kytaristům Vítu Havlíčkovi a Jirkovi Hrubešovi. Kromě nich v dnešnírn obsození souboru najdete ještě kytaristu Zdeňka Šikýře basistu Václava Růžičku a zpěvačky Šárku Janouškovou a E Lucku Kukulovou a Kateřinu Liborovou. 

Když se řekne General Lee, okamžitě se jedním dechem dodává jižanský rock. Ale cítíte to tak i vy sami?

Určitě ostatně proto se i kapela jmenuje tak, jak se jmenuje. Od začátku jsme vědě|i, Že chceme dě|at jižanskej rock...

Škatulka jižanského bigbítu je ovšem dost široká. Jak ho chápe General Lee?

Je fakt, Že jižanskej rock je různá muzika. My ho chápeme jako elegantní bigbít. Elegantní aspoň v našich zeměpisných šířkách. V Americe ho samozřejmě hrajou svým způsobem burani, což a|e nemyslíme nijak zle.

Lze vůbec atmosféru jihu USA přenést do našich podmínek? Není to jen hra na něco, co tady prostě nemůže fungovat, protože zdejší muzikanti a potažmo posluchači mají jiné kořeny, jinou mentalitu?

Samozřejmě, Že to přenést nejde. My se tomu pouze snažíme přiblížit. Vždycky z toho budou cejtit Slovani... V Americe je to o něčem úplně jiným než tady: jižanskej rock je tam v podstatě stadionová muzika, na kterou chodí tisíce lidí. Na druhou stranu, geograficky je to v A|abamě hodně podobný jako u nás. I Z tamního bigbítu je cejtit úžasná pohoda a to, že je to zábava - ovšem kvalitní zábava. Muzikanti z těch slavných jižanských kapel se věnujou jenom muzice a když nehrajou, tak zkoušej' nebo se válej' na pláži. To se nám nikdy nemůže podařit, ale myslíme si, že určitou pohodu i do naší muziky dostat lze. A o to nám jde především! my jsme vždycky muziku dělali jen jako zábavu. nikdy tam nebyl žádnej tlak, že bychom se tím museli živit. Myslíme si, že to z toho je cejtit a že tam pohodu  byt' trochu jinou taky dostaneme.

Co říkáte názoru, že southern rock je ta pravá chlapská muzika?

Určitě. Aspoň my se za chlapy považujeme.,. (smích) Ne, vážně to je chlapská muzika!

Generalu Lee je často předhazována podobnost s klasiky žánru, s Lynyrd Skynyrd a s The Allman Brothers. Přiznáváte ovlivnění z jejich strany?

Například kytaristyurčitě bude těšit, když nás budou přirovnávat k Allmanům a Skynyrdům... Děláme to už tak d|ouho, Že nejsme schopni posoudit, jestli v tom mají lidi pravdu nebo ne. Dejme tomu já (Wallenfels  pozn. aut,) bych z toho třeba ty Lynyrd Skynyrd rád s|yšel, ale neslyším je tam. VŠichni tvrdí, že je z nás strašně cítí, ale moŽnáje to tím, že kapel se třema kytarama tady moc není.

Dominiku, do jaké míry tě k jižanskému rocku přivedl tvůj příbuzenský vztah s Ondřejem Hejmou ( Wallenfels je synovcem  frontmana Zlutého psa . pozn, aut.)?

Jako první desku jsem si od Ondřeje kdysi půjčil Crosby, Stills, Nash & Young a úplně jsem se z toho osypal, protože tenkrát jsem hrál folk a přesně takhle jsem ho chtěl dě|at - jenže jsem na to nesehnal lidi. Hned vzápětí nato jsem od Ondřeje dostal Lynyrd Skynyrd a bylo rozhodnuto.. .Samožřejmě, že jsem chodil na koncerty Žtutýho psa a ovlivnilo mne to. Fascinuje mě třeba, jak Ondřej píše texty.

Osobně cítím inspirace i ve způsobu zpěvu...

No, ve frázování asi jo... Ale nemám se za co stydět: vždyt' Ondřej je jedinej, kterej vymyslel, jak češtinu trázovat tak, aby to bylo snesitelný, aby zněla aspoň trošku jako ang|ičtina.

Za léta,co General Lee existuje, jste složili spoustu skladeb. Podle jakého klíče jste sestavovali debutové album?

Základy jsme natočili asi ke dvaceti věcem a definitivní Výběr pak vyplynul tak nějak sám. Zůstaly nějaký písničky v zásobě mažná pro příští desku, ale na tohle epíčko nebyla ta která skladba zařazena prostě z toho důvodu, že tam nemě|a co dělat. Třeba proto, že tam je jiná, která je jí podobná a tak. Zvlášžní je, že nám z desky úplně vypadly klasický bluesový dvanáctky, třebaže jich hrajeme dost. Desku jsme dělali tak, aby se líbila hlavně nám samotný samotným. VyhnuIi jsme se tomu, aby nám nějakej producent řek , Že tady vyhodí čtyři takty sóIa, aby tahle písnička byla hratelná v rádiu, že přehází pořadí skladeb na desce, protože tam a tam se dávají ty nejchytlavější atp.

Mít v kapele člověka, který má vlastní a navíc uznávané nahrávací studio - mysIím ted' Zdeňka Šikýře  je asi ve|kou výhodou.

Ono je to dvojsečný. Ve Zdeňkově studiu zároveň zkoušíme a nemůŽeme tam bejt kdykoli chceme, protože tam třeba zrovna někdo nahrává. Samozřejmě je ale příjemný, že si můžeme něco natočit mnohem častěji než jiný kape|y, někdy třeba hned, když nás to napadne. Výhoda je taky to, že Zdeněk díky svým zkušenostem ví, jak z nás dostat potřebnej zvuk.

Na koncertech hrajete i některé převzaté věci nicméně na albu se objevuje pouze vlastní repertoár...

Nahrávat převzatý písničky je strašně těžký. Zatímco u našich vlastních nikdo neví, jak vlastně mají vypadat, u převzatin to je jasný.

Cover verze ale přece nemusí vypadat stejně jako originál.

To je pravda . jenže když něco chceš výrazně předělat, může to dopadnout zajímavě, ale taky třeba pěkně blbě. Cizí skladby jsou důležitý na koncertě: nám se líbí, baví nás je hrát a zároveň je i Iidi je znají a chytnou se na ně. Na desce by ale působily úp|ně jinak.

Přemýšleli jste někdy komu je vaše deska a potažmo hudba kape|y určena?

Všem, kterým se to líbí. Nejspíše asi |idem od dvacítky vejš. Když si budou šestnáctky v metru zpívat jižanskej rock, bude to pohoda, ale nevěříme, že to se to stane... Rozhodně ale naší muzikou nechceme vykonávat nějakou misijní činnost.

Jak budou vypadat nejbližší měsíce Generala Lee?

Věcmi, který jsou na desce, jsme tak trochu přesycený, hrá|i jsme je v některých případech šest let a pak je ještě rok natáčeli... Abychom měli z muziky pořád stejnou radost, děláme konečně nový kousky na eventuálnídruhou desku, kterou bychom chtěli vydat příští rok. Jinak plánujeme V létě hraní na motorkářských srazech a na podzim pak turné Harley Davidson Custom Blend.

In: Rock a Pop, 7/153, červenec1996, str.36

HOMEPAGE https://generallee.sweb.cz/historie.htm

VIDEO https://www.youtube.com/watch?v=PiG0l7iCQ-I