MLUVITI NĚKOMU (=MNĚ) Z DUŠE: JON OLIVA

Já vlastně moc muziku neposlouchám. Když už, tak vždycky jde o klasický rock - Queen, Beatles, Led Zeppelin, The Who, Black Sabbath s Ozzym nebo s Diem, Rainbow, Deep Purple. Žádné nové věci neposlouchám, protože hudební výkony podle mě nejsou na potřebné úrovni. Rád poslouchám muzikanty, kteří hrajou hudbu. Proti novým kapelám nic nemám, jenom si prostě nemyslím, že by hudební výkony byly na výši kapel ze zmíněného údobí. Rád poslouchám chlápky, kteří na své nástroje umějí hrát, ne ty, kteří si sednou a blábolí... To umí každý, já mám rád muzikanty. Jsem muzikant, takže poslouchám borce, kteří mě osloví, což dovedou třeba Ritchie Blackmoore, Tony Iommi, John Lennon a Paul McCartney ... Pink Floyd, Freddie Mercury, vokály Queen... koho z dnešních můžeš postavit na stejnou úroveň? Stone Temple Pilots? To asi ne... Obituary nebo Death? Tehdy prostě byla éra skvělých muzikantů. Pokud máš rád hudbu, tohle je ta éra, na kterou by ses měl zaměřit, tam by měly být tvoje cíle. Můj cíl, kam se chci při skládání dostat, je Bohemian Rhapsody. To je ta skladba. Chci napsat lepší píseň než Bohemian Rhapsody. Pokaždý, když si sednu a skládám, tak to je ta věc, ke který mířím...

Prostě oceňuju skvělý muzikanty. Pro mě to byla pozdní šedesátá, ale i sedmdesátá a osmdesátá léta. A vždycky budou. Zatím jsem neslyšel nic, co by se některé z tehdejších kapel alspoň přiblížilo. Jednoduše nic - ani Savatage.

In Rock & Pop, číslo 2/172, ročník IX, únor 1998

KDO JE JON OLIVA?

Skupina Jon Oliva´s Pain vystoupí v září v Praze (Kateřina Vlasáková)

Přestože Jon Nicholas Oliva (*22.7.1960) nepatří mezi typické rockové hvězdy uplynulých dekád, zapsal se do hudební historie nesmazatelným písmem. V Čechách jsme jej mohli zatím vidět na vlastní oči během pražského koncertu jeho mateřské formace Savatage v KD Vltavská na podzim 1997 a pak se svým současným projektem Jon Oliva’s Pain 8.6.2009 v klubu na Chmelnici.Tam se Oliva po roce vrací v rámci evropského turné k aktuální studiové desce ,,Festival“.
Kořeny skupiny Savatage sahají až do sedmdesátých let, kdy se bratři Jon a Chris Olivovi začali intenzivně věnovat hudbě – Chris byl v té době už poměrně zdatným kytaristou, starší Jon hrál na klavír a zpíval. Jejich první opravdovou kapelu, kterou se jim společně s přáteli povedlo v roce 1978 založit, nazvali Avatar. První koncerty proběhly začátkem 80. let na Floridě, ovšem kvůli problémům s názvem Avatar, který už dříve použila jiná kapela, spojili jména Savage a Avatar, a dali tak vzniknout poněkud podivnému názvu Savatage.
Kapela na sebe upozornila během osmdesátých let několika podařenými alby, ale vystoupit na výsluní se jim podařilo až začátkem 90. let s alby „Streets: A rock opera“ a „Edge of thorns“. Savatage na nich naplno předvedli svůj cit pro dramatickou stavbu skladeb, navíc na tehdejší dobu nezvykle podpořené zvukem Olivova klavíru. Ovšem v době největšího vzestupu kapely, na podzim 1993, tragicky zahynul při autonehodě Jonův mladší bratr Chris.
Savatage to nezlomilo, a po krátké pauze se opět v nové sestavě přihlásili o slovo pro ně zásadními alby Handful of Rain, Wake of Magellan a především dodnes vysoce ceněným opusem Dead winter dead, inspirovaným tehdejšími událostmi v bývalé Jugoslávii. Poslední CD pod hlavičkou Savatage vydal Jon Oliva v roce 2001, poté se cesty muzikantů z Floridy rozešly.
Jon Oliva´s Pain, nový projekt, který jeho zakladatel zformoval po rozpadu Savatage, navázal hudebně na to, co zdobilo i Savatage – progresivně powermetalový sound, podpořený klavírem a korunovaný Olivovým dramatickým vokálem. S novými muzikanty vydal Jon Oliva kromě debutového CD „Tage Mahal“ ještě dvě kritikou i fanoušky poměrně dobře přijatá alba – Maniacal Renderings ,Global Warning a samozřejmě i aktuální studiovou desku Festival.
Nejen materiál z těchto alb, ale jistě i vděčně přijaté výlety do historie Savatage (zhruba 60% setlistu) čekají na fanoušky, kteří zavítají 29.9. na Chmelnici.
Web: https://www.jonoliva.net