PASTI MINULOSTI PART 1
08.02.2014 22:51
Čas letí a vše se mění, často je jeho běh tak rychlý, že i jen jednoduché vzpomínky je docela těžké uchovat. Zřejmě proto je nasloucháno těm, kteří se minulost snaží nějakým zjednodušeným způsobem uchovávat, třídit a katalogizovat. Asi pak lépe vypadá a snadněji se pamatuje. A tak nám média poměrně pravidelně předhazují různé tipy, přehledy a žebříčky toho, co prý bylo v minulosti "nejlepší" a co bychom si určitě měli přinejmenším pamatovat. Je zajímavé, že předhozené informace mají hodnotu především pro toho, kdo minulost, o které tyto informace mají vypovídat, nezažil. U mnohých, kteří inkriminovanou dobu sami zažili, ochází totiž k tomu, že utříděná a katalogizovaná minulost je nejen ve velmi příkrém rozporu s konkrétními vzpomínkami, tzn. s tím, jak to doopravdy sami lidé vnímají a pamatují, ale dokonce mnohým pamětníkům připadá takový mediální obraz minulosti jako naprostá absurdita.
Hudební magazín NME se pustil do žebříčku historicky nejlepších skladeb na světě. A kdo vyhrál? Kapela Nirvana a její hit s nezaměnitelným úvodním riffem Smells Like Teen Spirit. Seznam pěti set nejlepších skladeb všech dob vychází tento týden v časopisu a také digitálně.
Skladba Smells Like Teen Spirit vyšla v roce 1991 na slavném albu Nevermind. Písnička se velmi rychle stala hitem, ovšem její autor Kurt Cobain měl k jejímu úspěchu výhrady: "Vidím, že je to z pohledu komerčního úspěchu velmi dobrá skladba. Ale na můj vkus je moc uhlazená," řekl o dva roky později ("I can see it's a good record from a commercial point of view but it's too slick for my tastes...
Tedy viděno očima zaměstnanců New Musical Expressu by měla být právě tahle skladba pro lidi tou nejzářivější hudební vzpomínkou, tím nejlepším, co nám v oblasti hudby naše minulost odkázala. Je možné, že s tím budou někteří lidé i souhlasit, ale v mém případě jejich "utřídění" minulosti spíše připomína "opravu", která je v naprostém rozporu s tím, jak hodnotím prožitou dobu já. Je pravda, že jsem existenci skupiny i písničky zaznamenal, ovšem v žádném případě nedokážu pochopit, proč by měla být tou nejlepší na světě. A samotný fakt, že někdo něco podobného tvrdí mě nejen udivuje, ale i děsí. Nirvana a její úspěch generovaný za pomoci MTV a amerického vydavatelského labelu Geffen records jsou pro mě strašidelným příkladem toho, jak si v devadesátých letech svými velkými zisky zaslepené major labels začaly myslet, že i v oblasti rockového a metalového mainstreamu mohou uplatnit postupy do té toby obvyklé jen v oblasti komerčního popu. Labely tehdy opravdu dokázaly vyrobit svou megahvězdu téměř ze dne na den a prodat ji do té doby nevídaným způsobem a s neuvěřitelným ziskem. Co na tom, že k jeho dosažení bylo použito i takových prostředků, ze kterých mnoha lidem (včetně mě) bylo (a vlastně dodnes je) vvysloveně ouvej . V prvních měsících se možná mohlo zdát, že tak mimořádný rozsah zisků dosažených na základě úspěchu jedné skupiny (a v podstatě jedné písničky) by mohl opravňovat Geffen Records k použití takových metod. Ale byl to omyl. Vystřízlivění přišlo poměrně rychle a bylo docela kruté. Podobný úspěch idolu, jehož popularita by nebyla založena na dlouholetém koncertování a dlouhodobém vztahu s fanoušky, ale byla by "ze dne na den" vygenerována vydavatelskou společností se od té doby v oblasti rockového mainstreamu žádnému dalšímu labelu zopakovat nepodařilo. Přesto ani s dlouhým časovým odstupem a s možností opakovaného soustředěného poslechu nemůžu souhlasit s tím, že by Smells like teen spirit měla být tou "historicky nejlepší skladbou na světě". Naopak čím víc času uplynulo, tím víc jsem si jistý, že jsem se ve svém střízlivém postoji k Nirvaně a jejím albům (narozdíl od Michaela Azerada) nespletl.
- - -
Feb 20 - "Když se těsně před koncertem rozsvítí světla a dav začne nadšeně burácet, nechává mě to naprosto chladným. Nedokážu přijímat lásku a obdiv lidí. Nemůžu už vás všechny podvádět. Není to fér. Je to nejhorší zločin, jaký si umím představit. Okrádám lidi tím, že předstírám, jak mě to hrozně baví. Občas mám pocit, jako bych měl před vstupem na jeviště píchačky." KURT COBAIN In Rock & Pop březen 1996, 3/149, ročník VII
Feb 4 - "Nevím, jestli je grunge skutečně mrtvý, ale myslím si, že už nepřináší nic novýho a zajímavýho. Po rozpadu Nirvany to jakoby zůstalo na jednom místě. Všechny ty kapely, co přišly potom, už jen opakují to, co tady bylo. Vydávaj sice desky a některý z nich jsou docela dobrý, ale vývoj jako by se zastavil. Proto se nový kapely vracej do sedmdesátejch a osmdesátech let." BUTCH VIG, Rock a Pop, č. 1/147, Leden 1996
Jan 29 - "Pokud jde o grunge, myslím si, že je to největší zaprodání se a nejostudnější zrada, kterou kdy rock´n´roll zažil. Skalní metaloví fanoušci ale nejsou hloupí a dobře vědí, že 99% grunge tvoří kopie jinejch kopií a všechno se to sbíhá u jedný jediný skladby - Smells Like Teen Spirit. Lidi to poslouchají, protože jim to média vtloukají do hlavy a není jednoduchý dostat se k něčemu jinýmu, co má sice větřší hodnotu, ale bohužel se to zrovna moc neprodává." MICHAEL WEIKATH in ROCK & POP, 4/50 ročník VII, Duben 1996, str. 32
Dec 31 - "Nemusím ohlašovat nový nástup metalu, protože tahle muzika - ať se to někomu líbí nebo ne - tady zkrátka pořád je a nikdy nezmizela. A zaručeně tu ještě hodně dlouho bude ... jenom u nás fungují stovky a po celém světě pak desetitisíce skupin, které lze označit za tak či onak metalové. Fakt, že 99 % z nich nenajdete v oficiálních hitparádách a neuvidíte v televizi je o něčem jiném." Petr Korál in ROCK a POP 1999/3, str 19.
Jul 21 - "Nepodřizovali jsme se trendu a hráli pořád to samé. Měli jsme dobrou podporu fanoušků v Japonsku a také se otevřel trh ve východní Evropě, takže se pro nás objevily nové šance. Je pozoruhodné, že nikdo z kapely neměl tendenci zkusit něco ve stylu grunge. Všichni jsme to cítili stejně a v klidu pokračovali po vlastní linii. Jsem toho názoru, že jakmile začneš hrát podle trendů, stává se z tebe hudební prostitutka." RONNIE ATKINS in Spark 7/2010, str. 89
Jul 16 - "Grunge a hlavně nahrávací společnosti téměř zničily celou komunitu osmdesátkového rocku. A to nemluvím jen o kapelách. Také mám na mysli fanoušky...." CLAUS LESSMAN in Spark 7. 2010, str. 81
Jan 5 - "Najednou se objevila Nirvana a jiné podobné kapely a to už nebyl metal v pravém slova smyslu. Nelíbil se mi jejich zvuk, styl jakým hrají. Dvacet let jsem se věnovala metalu a bylo těžké sledovat, že tak nudné kapely slaví úspěch. I to byl důvod, abych odešla z hudební scény. Musela bych se podřítit trhu..." LITA FORD in Spark 1/2010, str. 31
Oct 28 - Myslím, že nejdůležitější byl fakt, že jsem se nikdy nezastavil ani kvůli grunge, ani kvůli něčemu jinému. Pořád jsem pokračoval dál a dělal to, co mě vždycky bavilo. Kdybych se zastavil nebo začal měnit svůj styl, okamžitě bych o fanoušky přišel. Mám obrovské štěstí, protože mí fanoušci jsou skutečně věrní a chodí na naše koncerty celá léta. RONNIE JAMES DIO in Hardrocker 9/2009, str. 11.
Oct 24 - PAINKILLER? "Definice všeho, o čem je heavy metal! Každá skladba je vynikající! Zvuk zcela nedostupný a nechytatelný do dnešních dní! Skvělá hra, výborné bicí, hvězdné kytary a možná vůbec nejlepší představení Roba Halforda všech dob!" Stefan Kaufmann (Accept) in Spark 10/2009, str. 58
Oct 11 - "Celá devadesátá léta nám bylo omíláno: Rocková hudba teď musí být depresivní a skupiny se na podiu musí tvářit unuděně a naštvaně. No, my si ale rock´n´roll takhle nepředstavujeme. Při nahrávání našeho 3. alba jsme se opravdu dobře bavili a doufáme, že ho budete mít rádi i vy. Pouštějte si ho hodně hlasitě a přijďte na koncerty." Vzkaz na poslední straně bookletu k albu ELECTRIC od švédských M.ILL.ION z roku 2004
Sep 12 - "Jediné, co jsem opravdu chtěl, bylo, abychom dostali zase opět výraz ala MOTORHEAD. Miluji jejich nekompromisní sound. I když se to za ta léta příliš nemění. Je to stejné jako s AC/DC, prostě to hraje." ROMAN IZZY IZAIÁŠ (Doga) in Spark 7/2009, str. 87
Aug 20 - "Stejně každý jednou dospěje k názoru, že kapely jako Metallica, Iron Maiden, Scorpions, Black Sabbath, Slayer, AC/DC jsou nedostižné. Jsou to děti ulice, a proto se staly ikonami. Jejich úspěch je vydřený, nejsou to mediální bubliny, ale skuteční hudebníci." Rob Gavestany (DeathAngel) in Spark 8 /2009 str. 58
- - -
.
