THUNDER/DANNY BOWES - INTERVIEW

Zmínil ses, že vás nehrají v rádiu. Máš pro to nějaké vysvětlení?

Jo, řekl bych, že média všeobecně mají problém ve svým přístupu k rockový muzice. Myslím, že většina lidí, kteří toho o muzice moc neví dnes zaměńuje rock s heavy metalem, míchají všechno dohromady. Kapely jako Thunder míchají s metalovými: Vy zpíváte o vypálených kostelech. Pro kapely jako my je to teď velice tvrdý. A pro kapely, co vypalujou kostely je zse  určitě těžký vyrovnat se s tím, že je dávají do jednoho pytle s takovejma měkkárnama jako Thunder (smích). Problém je v některých lidech, jakmile hraješ v rockový kapele, nehodíš se do rádia. Myslím, že nejdřív by si měli alespoň poslechnout desku, jenže oni je neposlouchají vůbec, jenom rozhodujou. Nedávno jsme doma v Anglii zažili klasickou ukázku. Do jedné z největších místních nezávislých rozhlasových stanic jsme loni poslali singl s předělávkou letitého hitu Python Lee Jacksona In a Broken Dream, ovšem nikde tam nebylo psáno, že jde o Thunder. Oni udělali soutěž a nechali posluchače hádat o koho jde. Lidi tipovali Roberta Palmera, David Coverdalea, zkrátka samá velká jména. Moderátor nám pak zavolal, abychom mu to řekli, že by to chtěl hrát víc. Jakmile jsme mu ale prozradili, že jsme to my, dal tu skladbu k ledu a víckrát ji nepustil. Tyhle sračky člověka přivádějí k myšlence na všechno se vykašlat. A tak jsme odkázání na koncerty, ale v nich jsme zase zatraceně dobří.

Šlo u vás skutečně o tak závratnou kariéru, jak se píše ve vaší biografii – že stačila jediná koncertní předváděčka pro firmu gramofirmu v roce 1989 a rok nato už jste měli venku debut?

No, Thunder sice hrajou od roku 1989, ale naše předchozí kapela Terraplane, ve které vedle mě a Lukea, s nímž to táhnu už od patnácti, byl i bubeník Gary James, vydala mezi lety 1984-1987 dvě alba u CBS. Je zajímavé, že  za námi  stále někdo chodí, abychom zahráli něco od Terraplane, ale my je musíme odmítnout. „Proč?“ ptají se. „NO, protože mi to připomíná bídné odbdobí mého života,“ odpovídám. Já se dívám dobpředu – až odjedeme šňůru k novému albu, budeme v létě já i Luke pracovat na svých sólovkách a na další rok plánujemem další album pod hlavičkou Thunder. Mám totiž rád, když se pořád něco děje.

Vaše nové skladby obsahují zjevný vlivy funku, soulu i klasického hardrocku. Skutečně posloucháte všechny tyhle styly?

Těžko mluvit za ostatní, ale podle mě ano.  V našich fonotékách bys ostatně našel daleko víc desek staršího data než nových. Problém je v tom, že nyní není moc nových kapel, který by skutečně dělaly dobrou muziku. Prostě neskládají výrazné, dobré písně. Konec šedesátých i část sedmdesátých let byly na tohle vynikající období, existovaly skvělý kapely, který psaly výborný skladby, z nich většínu je stale zatraceně těžký překonat. A s tím nikdo nic moc nenadělá, protože komponování je umění, který bylo tenkrát dalekovíce rozšířenější než nyní. ˇ5ekl bych, že se to časem změní a kruh se zase uzavře: lidi jednou zase začnou skládat písničky a hrát na nástroje. Jednu chvíli taky byly všude kolem syntezátory a teď  zase všichni začínají hrát na kytary. Vrátí se to – jenom je třeba vyčkat příchodu nového Hendrixe. Problém je v tom, že svět se hodně změnil, média jsou mnohem rozšířenější – ať se ve světě stane cokoli, každý o tom ví dřív, než řekneš švec. V šedesátých letech, v době Hendrixe, kolovalo daleko víc informací ústně. Nebyla to neodkladná potřeba být úspěšný v televizi, točit klipy. Klipy berou lidem značnou dávku představivosti. Když klipy nebývaly, lidi kapelu slyšeli v rádiu nebo v obchodech a pak měli dostatek času o o desce přemýšlet – a ona probouzela v jejich mysli představy. Každý si udělal svůj názor na to, o čem ta která píseň je, co jim dává. Teď to všichni dostanou z MTV a už se nad tím není potřeba zamýšlet, vidšíš to a víš, o co tam jde. Nemyslím, že tohle nutně musí byýt přínosem. Lidi potřebujou přemýšlet, protože když premýšlíš, máš šanci přijít na něo skutečně originálního, něco vytvořit. Spoustal lidí teď sdílí názor, že užto horší být nemůže, a tak se to nutně musí začít zlepšovat. Vtip je v tom, zůstat tady dost dlouhou, aby to člověk zažil.

Thunder byli spolu s Quireboys, Dogs D´Amour  nebo Little Angels považování za jednu z vln britského rocku – souhlasíš s tím?

Ano mohli jsme toho být součástí, protože jsme byli na scéně zároveň s nimi, ale všechny ty kapely se ke smlouvě dostaly dřív než my, jejich debuty vyšly dlouho před naším. Podivný je, že po nich není ani stopy, žádná z nich už nefunguje. Nechápu proč tomu tak je, ale je zřejmý, že pro rockový kapely byl poslední dva tři roky velice těžký. 

Teď máte v Británii jinou vlnu – britpop. Máš k tomu co říct?

Britpop? Víš, novináři rádi pojmenovávají věci, ale celý ten britpop jsou vlastně dvě tři kapely, ne? Zbytek je nanicovatý... Líbí se mi Oasis, ale myslím si, že nevydrží, jsou příliš lehkomyslní, podle mě se dobrá kapela pozná podle toho, jak dlouho se udrží, takže se uvidí.  Mám za to, že Thunder by mohli zahájit něco jako britrock. A teď jsem se rozhodl – založíme nový trend. A vy to máte z první ruky, můžete to odmávnout: Britrock je tady! Parádní titulek pro váš časopis!

Vidíš nějký obecný rozdíl mezi americkými a britskými kapelami?

Je to velmi podivný – zdá se mi, že americký kapely se většínou daleko víc zajímají o image, než o hudbu. Britský kapely jsou spíš při zemi a opravdový.  Amerika vynalezla Rock´n´roll – Chuck Berry a spol. pocházejí odtamtud. Amerika je pro svůj obrovsky široký kulturní záběr velice zajímavý místo, děje se tam thoho tolik... Je to vlastně spousta zemí spojená v jednu – pokud jde o národnosti. A jsou náznaky, že tam Rock´n´roll opět přichází do módy. Grunge tam převálcoval spoustu věcí, všechno tam kvůli němu odepsali, ale teď se to vrací – ty kapely, který nemohly sehnat kšefty a kterým nikdo nechtěl vydávat desky, se začínají zase chytat. Uvidíme. Podle mě se všechno neustále mění a opisuje kruh. Já osobně nenávidím grunge a doufám, že zhyne velice děsivou smrtí...

Thunder -  Marek Kukla 

in Rock&Pop, 5 / 163 květen 1997, str. 44