HLEDÁ NĚKDO ODPOVĚĎ?

                                                                                                                     . .

OTÁZKA 

" Když zahlédnu z kartónu vyřezanou siluetu dobrého vojáka Švejka, trochu mi zatrne. Tady je Krakonošovo, hlásá český nápis na stromě nad krámkem v útrobách úhledného německého činžáku. Druhý Švejk stráží obchod i z opačné strany, a v ruce pro změnu třímá pivo. Nesnáším Švejka. Miňonky, zahuštěné mléko, Vlnky, becher, slivovice Jelinek!!!!! huláká pouliční poutač opřený o vykotlaný televizor značky Orion, do kterého majitel umístil výjev z běžného života Spejblovic rodiny. Pokud se nepletu, Hurvajs v ní zrovna Spejbla dekapitoval. Slunečník pro zákazníky „typicky českého obchodu“ nese značku pivovaru ceněného skoro jako zlatá rezerva v ČNB, a já si uvědomuji, že s touhle estetikou nedokážu koexistovat na jednom chodníku. Pak se zjeví majitel. Na hrudi má barevnou tetáž Spejbla a Hurvínka, jimž věnoval celou vnitřní expozici, kolemjdoucí Němci si ho fotografují a českou němčinou říkají: Ja, ja, das ist sehr tschechisch. Pak nám přes Goťákovo vyznání Lady Karneval vynadá, protože očumujeme a nic si nechceme koupit.

ODPOVĚĎ

Zahlédl jsem ho, když jsem čekal na vlak. Seděl jsem si relativně spokojeně v čekárně a nestaral se o nic a o nikoho. Jeho si však nešlo nevšimnout. Nejdřív to byla jen nenápadná figurka poskakující za oknem zbrklými žertovnými pohyby, ale za chvíli bylo jasné, že míří mým směrem. Svou zvláštní trhanou chůzí došel až ke dveřím a vstoupil dovnitř. Oblečený byl, v podstatě žádná část oděvu mu nechyběla, ale jak boty, tak ponožky, kalhoty i bunda byly hodně hodně „jeté“. Na zádech měl navíc starobylý batoh vyrobený před mnoha lety. Na zadní straně chyběly batohu řemínky, a tak ho nebylo možné úplně zavřít. Celé osazenstvo čekárny mohlo zřetelně spatřit „poklad“, který byl v batohu uložen. Přestože bylo vše jasně patrné a viditelné, smysl toho nákladu všem lidem v místnosti unikal. Bylo to jedno velké dřevěné poleno.Tlustý špalek dřeva zbavený kůry a dobře si vědomý své záhadnosti mlčenlivě spočíval v batohu a nehodlal nikomu svůj smysl a účel prozradit.

Jeho majitel beze slova prošel vedle mě a zamířil si to do té části místnosti, kde se nacházel automat na kávu. Přišel až těsně k svému cíli, batoh si odložil na židli a stoupl si před automat. Ale stál tam tak nějak divně. Přiblížil se sice ke zdroji horkého kafe na dosah, ale nebyl přímo před ním. Stál k němu bokem a asi o jeden krok směrem doprava. Namísto vhození mincí a výběru nápoje ten člověk udělal něco nečekaného. Klekl si na kolena, ruce natáhl před sebe a položil dlaně na špinavé kachle podlahy. Potom otočil hlavu k automatu. Pomalu si lehl na zem tak, že se jeho levá tvář dotýkala podlahy. Zavřel oči. Jeho pravá ruka se pohnula. Začala prohledávat prostor pod automatem. Chvíli se zdálo, že hledání nebude mít úspěch. Ale dopadlo to jinak. Na prohledávaném místě se zřejmě už docela dlouho povalovala jedna zapomenutá koruna. Někomu, kdo kdysi spěchal, vypadla při placení . Muž se vítězně usmál. Pátrající ruka minci chtivě shrábla a muž si znovu klekl. Ruce zvedl do výše a zálibně si na světle prohlížel nalezenou korunu.  Vtom si však uvědomil, že ho pozorně sledují další lidé. Trhl sebou a korunu rychle strčil do kapsy. Asi si myslel, že by mu ji mohli sebrat. Stoupl si a hodil si na záda také svůj batoh. Polohlasně přečetl první řádek z tabule s příjezdy vlaků a zakroutil hlavou. „Ne, ještě mi to nejede...“ řekl a pomalu se přesunul k dalšímu automatu na horké nápoje. 

Přišel až těsně k svému cíli, batoh si odložil na židli a stoupl si před automat.

Ale stál tam tak nějak divně...

Ne, opravdu to není humor,

ti lidé se dobrovolně vzdali vlastní důstojnosti.

Navíc jde o ten druh důstojnosti, který je nedělitelný a netýká se právě jen jich.

Jak se z toho chcem vykecat tím, že s námi takoví lidé nemají nic společného?