NA NOVÝ ROK S JANEM ŠVANKMAJEREM

01.01.2010 17:57

Vládnoucí vrstva stále zmenšuje svůj objem, ale zvětšuje svou moc. Svět údajně řídí asi pouhých šest tisíc osob a osmdesát pět  procent bohatství světa je v rukou deseti procent lidí. Tato vrstva privilegovaných je nucena – aby si udržela své bohatství a moc – požívat čím dál tím drastičtější a agresivnější způsoby manipulace..."

---

"Totalitní režimy používaly vemi primitivní způsob manipulace, spíše šlo o donucovací prostředky . Tato společnost pracuje zatím v rukavičkách, proto to řada lidí jako manipulaci ani nevnímá . Děti si už od nejútlejšího věku  pobrukují vtíravé znělky reklamních televizníčch šotů. Místo básniček recitují reklamní slogany. Reklama vede člověka životem  a postupně  se stěhuje do jeho duše a stává se nakonec součástí jeho superega..."

---

"Nezávislé sdělovací prostředky téměř zmizely. Reklama začala ve svých sloganech zneužívat i slova jako svoboda, láska, revolta, aby vyprázdnila jejich obsah. Rebelující hudební kapely se stávají továrnami na výrobu peněz , aniž by slevily ze své odvážnosti. Showbusiness je spolkne i s jejich tzv. revoltou..."

(Říká Jan Švankmajer na 1. stránce Salonu ze 31.12. 2009) 

- - -

 Tak věty v tomhle interview se hodně podobají vizím budoucnosti v Orwelovi, tím pádem je to taky docela strašidelné a vůbec z toho kape řádná depka. Pořádně  mě taky překvapil odkaz na vzpouru a rebely v hudebním showbusinessu. To jsem nečekal, protože jsem, možná unáhleně, předpokládal zaměření pana režiséra spíš na oblast filmové hudby než na rockové, punkové či jiné rebely.....  Přesto však právě tady je možné najít něco, co je možné vidět  trochu jinak. Je sice pravda, že obluda MTV a MAJOR LABELS spolehlivě zpracovala a pro svůj zisk využila jakoukoliv neopunkovou, grungeovou a nejnověji gangstarapovou vzpouru posledních let. To bylo v článku trefeno naprosto přesně. Nicméně existuje hudba i mimo svět toho, co je na MTV a v lifestylových časopisech COOL a IN. Hudba navazující na tradici rockového mainstreamu osmdesátých let, která byla na 18 let vytěsněna z vysílání nejdůležitějších televizních a radiových stanic, která však způsobem své nezdolné existence poukazuje na jeden z absurdních paradoxů populární hudby naší doby. Ten, kdo se tváří a hraje „děsně“ naštvaně, a ten, kdo rapuje o tom, jak by chtěl postřílet všechny policajty a znásilnit všechny mladé bělošky,  je přece tak moc COOL a IN, že ho musíme vidět a slyšet nejlépe několikrát denně. Ten, komu se takové věci nelíbí, a chtěl by, aby jeho hudba a texty byly o něčem jiném,  je odsouzen k tomu, aby po koncertě v kdovíjaké jedno zda americké či evropské „Lhotě“ prodával svá CDr za pár drobných.

Možná je to divné, ale marasmus právě téhle absurdity mi působí zvrácenou radost.Ti, kteří původně ostentativně hlásali "I'd rather be dead than cool" vydělali a vydělávají obsazením vysílacích časů megabalíky prachů a na druhé straně ti, kteří se od nepaměti nebránili Kainovu znamení v podobě dehonestujících slůvek hair a glam znamenajících, že jde o hudbu hranou pubertálním holčinám pošuky našminkovanými rtěnkou a make-upem, putují po venkově v otřískaných dodávkách od štace ke štaci. A proč mám teda ten na jedné straně tak úchylný a na druhé straně tak zběsile optimisticky radostný pocit z toho, že někdo jezdí s dodávkou po všech čertech a ďáblech a trvá to vlastně už 18 let?

V podstatě je to jednoduché, mnohým z těch muzikantů stačilo kývnout a začít hrát (jak tomu říkají manažeři) „trochu současnější hudbu“, aby byli v balíku a za vodou. Za minulých 18 let to ale nikdo z těch, na kom mi od studentských let záleželo, neudělal. Nikdo nepřeřadil rychlost a styl a nezačal za sebou nechávat hromádky neopunku nebo grunge shitu. 

 

Je jasné, že ani MTV a Geffen Records či jakýkoliv její jiný velký bratr prostě nedokážou všechno!

A taky...  tak navzdory všem nadávkám a předsudkům,

je dnes možné hair, sleaze i glam metal chovat v hluboké úctě.  

Prev: MRAZIVÁ KRÁSA ZAMLČENÉHO DETAILU
Next: HAIRMETAL IS ALIVE AND ROCKIN´

WELCOME!

I´LL

THINK
OF YOU
 EVERY 

STEP
OF THE WAY.

 

..

  

. .