OBRANA ROCKU A METALU, OBZVLÁŠTĚ PAK HAIR A GLAM METALU

29.05.2010 19:58

 

ME:

Nejsem fanouškem grunge a beru to jako další vývojovou etapu,
ale spíše
další vývojovou etapu reklamy a marketingu...
Podle mého názoru šlo totiž o alternativní žánr, na který se relativně krátkou chvíli soustředila pozornost velké firmy - Geffen Records a velke televizní stanice - MTV, které dokázaly svou kapelu "prodat" opravdu dosud nevídaným způsobem. Chyběla tomu ale zásadní věc. Raketový a revoluční nástup grunge a množství posluchačů nevycházely z dlouholetého koncertování a dlouholetého vztahu mezi kapelami a fanoušky z koncertů (jak je to u rockových žánrů obvyklé), proto stačila smrt jediného člověka, aby už v daném žánru nikdo podobný úspěch nezopakoval. Umělost boomu grunge vidím v tom, že odchod jediného člověka ze scény vlastně nikdy předtím neznamenal konec úspěšnosti celého žánru. Například smrt Buddy Hollyho a Ritchieho Valence nezastavila rock´n´roll, rozhodnutí Beatles přestat s živým vystupováním neznamenala konec mersey scény v Británii, smrt Johna Bonhama nebyl konec hardrocku a Bona Scotta metalu.

Zajímavé na tom je to, že dodnes o tom všem píše většina hudebních publicistů, jako by opravdu šlo v případě např. Nirvany o opravdovou HUDEBNÍ revoluci, snad s vyjímkou Luka Lewise v New Musical Expresu


THEY:

Hudba i umenie sa vyvíja dialekticky - teda raz fičí niečo a potom presný opak a stále dookola. Hair metal bol na vrchole 10 rokov a bol to preromantizovaný nadnesená zidealizovaný zábavný rock. Úplne logicky potom prišiel presný opak - hrubý, neotesaný, garážový grunge. Po pompéznosti prišla obyčajnosť. Po romantizme prišiel realizmus. Nič nové, žiadny komerčný pretlak, len vzbúra generácií, len ten istý sociologický fenomén, ktorý tu funguje už stáročia.

Grunge nezmizol smrťou Cobaina. Možno tá čistá vetva áno, ale kapely, ktoré boli ovplyvnené grungeom, teda celá ta "realistická" (v literárnom slovníku) vetva rocku tu je doteraz v podobe tzv. "alternative rocku" - teda odkaz grungeu nezmizol a stále vládne rocku (Tool, System of a Down atď.)Ja už len čakám kedy sa to zvráti, zmenu vidím v indie rocku, ale zatiaľ mu chýba nejaká veľká osobnosť ako bol Nirvana, Motley Crue, The Beatles, či Elvis...

Pre mňa je ale nateraz rock mŕtvy, lebo za posledných 15 rokov v ňom nevidím kúsok originality a nadčasovosti, iba stokrát opakované postupy... Rock tiež potrebuje svoju Lady Gaga ;).
 
 

ME:

 

Naprosto souhlasím s tím, že něco jen "chvíli fičí" a něco je víceméně trvalé. A přestože to tak funguje, nemůže žánr zmizet tím, že odejde jeden člověk. Blues přinejmenším od třicátých let, rock´n´roll od padesátých, hard rock od sedmdesátých fungují i dnes ve své čisté podobě ať už tím, že trvá kariéra dinosaurů nebo někdo mladý hraje v daném stylu. Tady spíš souhlasím s Lukem Lewisem v tom, že najít nějaké významné a smysluplné pokračování grunge se dá těžko. Aspoň pro mě je System of A Down eklekticky az encyklopedicky míněná směs všeho možného. Tool se mi líbí, ale je to proto, že základ je progresivní rock nebo metal.Mohou grunge proklamovat nebo to o nich mohou novinářské autority psát, ale ten základ bude vždy slyšet /uznávám,ale že to může být jen můj individální pocit/ Na druhou stranu jejich klipy jsou dostatečně bláznivé a strašidelně symbolické na to, aby se daly s Nirvanou spojit.

O tom, že existuje marketingový tlak, není třeba pochybovat -

GILBY CLARK
a jeho odchod od Virgin: 
„Pustil jsem jim dema a když mi sdělili, že si ode mě představovali současnější hudbu, věděl jsem, že se budu muset porozhlédnout po jiném vydavateli.“
DAVID SCOTT MUSTAINE:
"Dnes chtějí, abychom zněli jako Linkin Park nebo Disturbed. Nechápu, proč tolik lidí nechce přijmout, že já chci být pouze Davem Mustainem a že přesně vím, jak mají Megadeth znít."
LITA FORD:
"Najednou se objevila Nirvana a jiné podobné kapely a to už nebyl metal v pravém slova smyslu. Nelíbil se mi jejich zvuk, styl jakým hrají. Dvacet let jsem se věnovala metalu a bylo těžké sledovat, že tak nudné kapely slaví úspěch. I to byl důvod, abych odešla z hudební scény. Musela bych se podřítit trhu...
RONNIE JAMES DIO :
Myslím, že nejdůležitější byl fakt, že jsem se nikdy nezastavil ani kvůli grunge, ani kvůli něčemu jinému. Pořád jsem pokračoval dál a dělal to, co mě vždycky bavilo. Kdybych se zastavil nebo začal měnit svůj styl, okamžitě bych o fanoušky přišel.

Problém je v tom, že ne každý přijme něco jen proto, že to právě "fičí". Rock není mrtvý, protože právě fičí něco jiného, ať už je to grunge, industrial nebo rap.Rock se vrátil k podstatě své existence, kdy jakýkoliv band získává své posluchače především na koncertech a jeho další existence je spojená s tím, jestli je jeho hudba natolik zajímavá, aby lidé přišli i příště. Velké prachy už takovéhle situaci nerozhodují úplně o všem.
Výše citovaní se lidé vzepřeli firmě a „aktuální“ objednávce, tzn. že v jejich rozhodování prachy nehrály rozhodující roli a že nadřadili dlouhodobý vztah se svými fanoušky z koncertů nad příležitost aktuálně si vydělat.

Přestože publicisté do omrzení opakovali tvrzení z Azeradových článků o Nirvaně, že Nirvana a grunge během chvíle změnily dějiny hudby a smetly klasický hard rock a metal do propadliště dějin...., protože energie a emoce, které přinášejí se nedají srovnat s ničím, co bylo dřív, existence těchto hard rockových a metalových žánrů i po 19 letech exilu – tzn. mimo zájem novin, časopisů, radií, televizí a velkých vydavatelských labelů(!) jasně prokazuje skutečný stav věcí, tzn. jakou hudbu lidé opravdu o víkendech živě poslouchají, jakou hudbu si lidé našli, přestože na originálních nosičích řadu let ani vydávána nebyla.
Podívej se, co mají ve svém katalogu firmy jako Sun City Records, Perish Records, Eonian Records, FNA Records... jak je možné, že se uživí, když major labels žehrají na vývoj na trhu s nosiči a organizují křížové tažení proti počítačovému pirátství.

Z výše uvedeného je asi jasné, že pro mě osobně rock rozhodně není mrtvý.
ROCK WILL NEVER DIE! 
Naopak grunge jako "nová hudba" s novým přístupem a s novými myšlenkami prosazovaná médii i firmami příliš dlouhou životnost neprokázala. Ale stejně jako v sedmdesátých letech se díky punku konec hardrocku, progrocku ani metalu nekonal, tak stejně teď po odeznění grunge, je nutné s hardrockem, progrockem i metalem a dalšími rockovými a metalovými odnožemi třeba počítat dál, protože nezájem velkých médií a vydavatelských labelů s pomocí koncertování přežily a nejen to. (Např. jen za leden a unor jsem zaznamenal reuniony např.Tyketto, Lynzee, Scrap Metal, XYZ, Jetboy, Dokken/sestava/, Wildside, Cinderella, London, King Kobra, Dirty Looks, Lita Ford, Keel, Masque, Giant, Femme Fatale, D´Molls, Icon, Nelson...... )
Ani to v podstatě nejde všecho stíhat, přidej rockový boom ve Švédsku, metalovou konzervativnost Němců a zjistíš, že stále existuje aspoň tedy v rocku a metalu obrovský potenciál a nikdy nelze předvídat, kdo přijde s něčím buď úplně, nebo částečně „novým“...
 


THEY:

Nesúhlasím, podľa mňa má realistická vetva nasledovníkov grungeu oveľa viac stúpencov (= významných kapiel) ako vetva klasického rocku a hair metalu. Možno Lita Ford vydala tento rok album, možno minulý rock vydali album aj Motley Crue a rok predtým Poison - ale všetky tieto albumy sú nudné, neoriginálne a už ani nie zábavné ponášky na to, čo kedysi hrali. Ako jediná vierohodná a kvalitná kapela nasledujúca túto vlnu mi prídu The White Stripes, inak bieda bieda. Rocknroll is dead.

Je úplne jedno, kto čo vydáva a kto kde koncertuje. Deep Purple koncertujú po celom svete dennodenne, chodia na nich státisíce, ale hudobne sú mŕtvi už asi 30 rokov. Tieto kapely zažili kreatívny boom v 70s a v 80s a hrajú dobrú hudbu aj teraz, stále sú činný a hrávajú, ale za skoro 30 rokov nikam kreatívne vopred neposunuli seba ani žáner. Rocknroll neoživia 50-60 ročný dedkovia ale jedine nejaká mladá kapela s driveom.

Ja nemám rád alternative rock, progressive rock, nu-metal a veľmi ani grunge (industrial mám ale veľmi rád), ale uznávam, že vidieť v nich posun vpred, objavovanie nových vecí na starých základoch. To rocknrollu chýba už dvadsať rokov.

Nemám rád ani Nirvanu a Cobaina neznášam, ale pravdou je, že pochoval hair metal i rocknroll, či sa mi to páči alebo nie.

inak nie je pravda, žeby grunge prišiel len tak z neba vďaka MTV, grunge vychádza z dlhoročnej undergroundovej scény v 80tych rokoch, z odnoží punku ako hardcore, rôznych college rockových a jangle popových kapiel, vtedajšieho alternatívneho rocku atď. ... to len potom sa to všekto na seba nahustilo a vznikol grunge. Bola to dlhšia evolúcia, ktorá spôsobila revolúciu.
 
 

ME:

Jo jo stejnou otázku si položil i Luke Lewis a prezentoval to v New Musical Expresu: "Kde jsou pokračovatelé stylu?"

Really? Where do you hear its influence now, exactly? Sure, there are plenty of woeful copyists – Bush, Nickelback, Seether, Puddle Of Mudd. Admittedly, the Manics went through a Nirvana phase, though it was 'In Utero' they took their cues from, not 'Nevermind'. Then there was a wave of shonky late-'90s bands – My Vitriol, JJ72 et al. But where are the Nirvana-influenced bands today? Dinosaur Pile-Up, Nine Black Alps? 

A odpovídá na ni podobně, ovšem v opačném gardu - pochovává grunge.

Tohle je myslím docela filosofická otázka, na kterou je poměrně jednoduchá odpověď:
rozhodne zkouška ze všech nejzásadnější-zkouška času. Grunge rozhodně nepochoval
ani hard rock ani hairmetal 
ani jakýkoliv jiný metal.
Jen se opět obnovil přirozený stav -
stav "před MTV". Stalo se jen to, že Rockové žánry, které měly nakročeno do mainstreamu se vrátily tam, kde vždy byly doma, tzn. na koncertní podia a lidi sami si rozhodnou, na co budou chodit a co budou chtít poslouchat bez ohledu na marketingové záměry
MTV nebo GEFFEN RECORDS či jiných labelů. To, že např. na dinosaury lidé chodí stále bez ohledu na "hudební revoluce" svědčí podle mě spíš o tom, že v jejich hudbě je "něco" (jak to nazvat - drive? hloubka? ), co umožňuje mnohokráte opakovaný a celoživotní poslech. A jejich sdělení má vedle své univerzálnosti dodnes tak silné "něco", že na jejich koncertech najdeš nejen lidi, kteří by jim věkově odpovídali, ale celé věkové spektrum. A netýká se to jen britských sedmdesátkových kapel (což je kategorie sama pro sebe, invenčnějšího než jejich hudba ještě dlouho -možná nikdy - nic nebude), ale týká se to i obnovených Great White nebo Twisted Sister a desítek dalších tradičních kapel. Můžeš argumentovat tím, že jsou hudebně mrtví, ale uvědomme si, že bez toho aby byli na prvních stránkách časopisů, rotacích rádíí a televizí si je lide našli a hlavně existuje NĚCO, kvůli čemu se na jejich koncerty lidi chodí znova a znova a znova...

Možná je paradox, že stále existují padesátiletí a šedesátiletí "dědkové", kteří mají svou roli v rockové scéně, ale kde by se měly nabrat informace o mladých hudebnících tradičních žánrů, když publicisté byli celá devadesátá léta pohlceni hudební revolucí. Nedávno na podobné téma odpovídal Stevie Blaze z Lillian Axe v Metal Sludge: „Seriously, there are no true new great bands or stars anymore. Why? The press killed them.“ Měl tím na mysli to, že v USA hudebně zásadní věci s muzikantským i vývojovým potenciálem byl tisk schopen odepsat buť tím, že o nich mlčel nebo se naopak vyjadřoval termíny s výrazně zápornými konotacemi jako hairmetal atp.Myslím, že má pravdu, jen bych k tomu jako viníka ještě přidal major labels a MTV, které se od pojetí rocku jako mainstreamu odvrátily v devadesátých letech.
A k tomu přidej samozřejmě další kroky major labels, které po rozhodnutí o změně směřování vydavatelské politiky zabavily připravovaná či hotová tradiční rocková alba, případně s odkazem na smlouvu zakázali jejich vydání jinde. Kdo asi mohl něco takového přežít, snad jen dinosauři, ty nešlo odstřelit tak snadno.
To, že u nás vlastně dnes nic nevíme o mladé glamové "explozi" ve Švédsku neznamená, že ta scéna je mrtvá nebo neexistuje.

Souhlasím s tím, že undergroundová scéna v USA existovala už v osmdesátých letech i dříve. Alternativní hudba měla svůj určitý ale relativně malý okruh posluchačů. Ovšem její proniknutí do mainstreamu rozhodně nebylo výsledkem nějakého dialektického vývoje.
Pamatuju si to naprosto přesně 
- nasazení Smell like teen spirit do naprosto šílené rotace naprosto všude. Nedalo se před tím téměř uniknout jedině vypnout každé rádio a nezapínat MTV. Naprosto nicotný prodej alba Bleach před nasazením Smells do rotace, rozběhnutí prodeje Nevermind po zahájení rotace.
Prostě typická situace, kdy si velká firma vytipuje neznámé jméno, vyrobí hvězdu tzn. investuje tak, aby se náklady bohatě vrátily. Byla to jednoznačná trefa, producent Andy Wallace vytvořil na Nevermind sound, který byl "nový" a přitom dostatečně "písničkový", aby si album pořídil dostatečný počet milionů lidí.

Ale znamenalo to, že tím okamžikem lidé v USA opravdu přestali chodit na KISS a BON JOVI a v Evropě třeba na UDO a HAMMERFALL? Opravdu byly tradiční rockové žánry smeteny a pohřbeny??? - Myslím, že ani náhodou,
všechny ty kapely čekaly dobrá alba i dobré koncerty.

Souhlasím s tím, že Litě Ford se její návrat zatím moc nevyvedl, přestože vystupovala s Queensryche, souhlasím, že Saint of Los Angeles není bůhvíco, chápu,
že Poison může být pro někoho nuda 
atd. Jenže na druhé straně stačí aby Satriani a Anthony hrábli do strun, Hagar dýchl, Jack Russel zachraptěl, Michael a Robert Sweetové přiměli Toma Scholze k tomu, aby znova vystoupil na podium a vše ostatní je vedle toho, co cítím, když oni hrají, naprosto nicotné. Je možné jim zazlívat, že neusilují o revoluci nebo nějaké pomyslné posunování žánru vpřed? Proč, když zcela přirozeně rozvinuli a přenesli invenci sedmdesátek až do třetího tisíciletí?????
 


THEY:
Média nezabili rock. To je prázdny argument. Napriek tomu, že si myslím, že rock je momentálne mŕtvy, hudba všeobecne sa mi veľmi páči. Bez mediálneho pokrytia existujú tak dokonalé nerockové kapely ako DeVotchKa, Beirut, či The Decemberists. Hrá ich MTV? Nie. Píšu o nich noviny? Nie. A existujú, ľudia ich počúvajú a chodia na ich koncerty. Médiá nedokážu zabiť hudbu, lebo je tu internet. Je tu last.fm, facebook, myspace - hype obyčajných ľudí, nezávislý na peňažnej mašinérii.

Po druhé, vplyv kapely sa nevníma podľa priamych nasledovníkov - Sex Pistols má nasledovníkov a ľudí ovplyvnených punkom nielen medzi punkermi, ale ako spomínal player68 aj v new wave, goth rocku, dokonca dlhou línou vývoja i v techne a house. Takto je to aj s Nirvanou - teraz nikto významný nehrá čistý grunge ako nikto významný nehrá hair metal (hovorím o nových kapelách), ale nepriamy vplyv Nirvany je na každom rohu v skoro každej súčasne relevantnej rockovej kapele.

Alternatívna hudba v 80s určite nemala málo priaznivcov a prerazenie nebolo náhodné. Doba sa menila postupne. Nezačalo to s Nevermind. Začalo to už na konci 80s napr. s The Smiths a s podpisom zmluvy medzi R.E.M. a Warner Bros. Kapely ako My Blood Valentine a shoegaze samotný neprišiel z neba, ale bol tu dlho pred Nevermind.

V neposlednom rade na kapely ako Deep Purple, KISS a pod. ľudia chodia kvôli tomu, čo robili v 70s a nie kvôli tomu, čo robia teraz. Ich tvorba za posledných 20 rokov je inovatívne nulová, i keď niekedy zábavná. A tiež sa o nich dozvedajú z internetu a iných zdrojov. Karty sú rozdané a pravidlá hry sú dané pre každého rovnako, len súčasní rockeri ich nevedia využiť a tápu sa v nostalgii za minulosťou. Ako to že DeVotchKa, Beirut a The Decemberists to dokázali využiť?

bola mecenášom i vrahom hair metalu. Práve MTV v 80s začalo mohutnú mediálnu kapmaň. Grunge nebol prvý, ktorý bol takto vynesený, pár žánrov predtým takými bolo - a medzi nimi bol i hair metal.
 

ME: 

"Média nezabili rock."
Ten citát o zabíjení mladých hvězd se netýká toho, že by někdo někoho/něco zabil, ale toho, že napříště bude příliš obtížné, aby v tom, že někdo je rocková hvězda, došlo k širokému konsenzu mezi fanoušky, tiskem, medii a labely, jak se to stávalo dříve.Jedním z důvodů může být právě absolutní a absurdní podřízení se časopisů a publicistů marketingovým přáním labelů v devadesátých letech (a do omrzení opakování stále zřejměji nepravdivých frází o tom, že hard rock, hairmetal,glam byly, pohřbeny, smeteny do propasti) a obrat lidi k internetu.

"vplyv kapely sa nevníma podľa priamych nasledovníkov"
tak to je stoprocentně pravda a existuje dnes někdo, kdo by nebyl ovlivněn glamrockovými SWEET? Vlastně celou dobu své kariéry (míněno v plné sestavě, Andy Scott stále ještě pod tím jménem hraje) se díky médiím potýkali se stejným "podceńujícím" stigmatem. Ale jen málokdo v osmdesátých a devadesátých letech napříč rockem i metalem nepřiznal obdiv a přímou návaznost. Takže proč opakovat historii a psát o hairmetalu a glamu, že nemá význam. Jde o potenciál, jde o to, že se ta hudba živě hraje a v USA a ve Švédsku v naprosto bláznivé míře - je absurdní, že v našich časopisech a v našich diskuzích o tom mluvíme jako o pohřbeném žánru.


"Deep Purple, KISS a pod. ľudia chodia kvôli tomu, čo robili v 70s" 
Jenže nebereš v úvahu ještě jednu věc. Asi nejlépe se to vysvětluje na basových zpěváckých hlasech. Jsou určité klenoty, které byly darovány bohem nebo vypilovány k dokonalosti v míře nedostižné pro ostatní. Takže když basový hlas zazní, ostatní tiše zmlknou a těší se z té krásy. Je jedno, že ten hlas je stále ten stejný basový, ve chvíli kdy zazní, všem způsobí mrazení po těle a neskutečně příjemný pocit. Nejen, že by si každý přál, aby ten hlas ještě chvíli zněl, ale každý by chtěl, aby to byl pořád ten stejně krásný, aby se nezměnil.
Proto lidé chodí na dinosaury. Protože pro některé je jejich způsob hraní/zpívání/předávání energie i po všech těch letech natolik vzrušující, že je chtějí znova a znova vidět a slyšet. Proto je úžasné slyšet zpívat Dana McCaffertyho, R. Planta,I. Gillana, D. Coverdalea, S. Hagara, D. Snidera, B. Joviho, J. Elliota, Jorna ... a hrát jejich doprovod a lidé si ani nepřejí, aby se moc měnili. 
Jednoduše proto, že je to nádhera a při koncertování dochází k přenosu pocitů a energie v takové míře, že to bere dech i hodně silným náturám. Můžeš to klidně pohanět tím, že je pro tebe rock dinosaurů mrtev už 20 nebo 30 let, stejně s nimi NAŽIVO srovnatelný ještě chvíli bude jen málokdo...

„len súčasní rockeri ich nevedia využiť a tápu sa v nostalgii za minulosťou.“ 
Možná je to divné, ale marasmus právě téhle absurdity mi působí zvrácenou radost.Ti, kteří původně ostentativně hlásali "I'd rather be dead than cool" vydělali obsazením vysílacích časů prachy a na druhé straně ti, kteří se od nepaměti nebránili Kainovu znamení v podobě dehonestujících slůvek hair a glam sugerujících, že jde o hudbu hranou pubertálním holčinám pošuky našminkovanými rtěnkou a make-upem, putují po venkově v otřískaných dodávkách od štace ke štaci, mnohým z těch muzikantů stačilo kývnout a začít hrát (jak tomu říkají manažeři) „trochu současnější hudbu“, aby byli v balíku a za vodou. Za minulých 18 let to ale nikdo z těch, na kom mi od studentských let záleželo, neudělal. Nikdo nepřeřadil rychlost a styl a nezačal za sebou nechávat hromádky neopunku nebo grunge.
 

THEY:

1. ak hovorím, že rocknroll je v súčasnosti mŕtvy, tak myslím to, tak že nemá dostatok dostatočne významných nasledovníkov porovnateľných s tými, ktorí robili rockové revolúcie od 50tych do 90tych rokov.

2. že hair metal vznikol len tak z ničoho nič, to nemyslíte vážne. Nebola to náhodou MTV, ktorá svojim štartom rozpupovala v 80s éru synth popu a hair metalu? Boli by Bon Jovi, Poison, Motley Crue takí známi bez MTV? MTV
 

 

ME:

"že hair metal vznikol len tak z ničoho nič"
v téhle otázce zcela souhlasím s Steviem Blaze z Lillian Axe 
hairmetal je dehonestujicí termín, který byl použit publicisty 
krom jiného také se záměrem znevážit koncertní dřinu
Ratt, Lillian Axe, Cinderelly a stovek dalších odkazem
na celkem nepodstatný rys a to na dlouhé vlasy a oblečení
hudebně jde o rozvíjení hard rocku a metalu určitým směrem 
po stránce textové(hedonismus nebo patos), případně melodické.
 

 "Boli by Bon Jovi, Poison, Motley Crue takí známi bez MTV?"

vztah metalu a MTV je trochu jiný,
MTV se stala velkou televizí DÍKY tomu, 
že obchodně využila popularitu metalu.
V době svého vzniku chtěla být jedinou televizí
dávající prostor metalu v opravdu zásadní míře.
Sice přispívala k popularitě určitých jmen,
ale nelze to obrátit ve smyslu,
že by MTV "porodila" hairmetal nebo glam metal.
Ve svých začátcích se jen přiživovala na popularitě metalu. Jde to ověřit i na prvních MTV "hvězdách". Jde sice o mladé, ale už před vznikem MTV (1. srpna 1981)  
koncertně velmi úspěšné a respektované bandy:
Quiet Riot - od 1977, Van Halen s Davidem Lee Rothem - od 1978,
Def Leppard 1979, Twisted Sister - od 1979, Motley Crue - od 1981...
(Konkrétně Motley Crue měli stále rezervované první stránky všech celoamerických deníků, bez ohledu na to, jakou hudbu hráli a bez ohledu na to, jestli jsou nebo nejsou jejich klipy v MTV)
 

THEY:

"Sice přispívala k popularitě určitých jmen, ale nelze to obrátit ve smyslu, že by MTV "porodila" hairmetal nebo glam metal."

to isté platí aj na grunge

ME:

Tak to tedy neplatí.

V době, kdy MTV akcentovala grunge, už byla subjektem s velkým majetkem a smlouvami na reklamu. V devadesátých letech byla už schopna poptávku 
sama vytvořit. 

Rozhledni se po dnešní mládeži, myslíš si že opravdu je tak velké procento bílé evropské mládeže naprosto neodolatelně přitahováno 
kouzlem rytmičnosti rapu, kouzlem těch zvláštních pohybů a anglických argotických slovíček které jsou i v Americe mimo správnou čtvrť jen nesrozumitelným kódem? Nebo jim podobné věci a slova kterým nerozumí do jejich myšlení vložili jiní???? Break 92.
 
 

THEY:
Musíš vnímať celý sociologický kontext. Grunge a alternatívny rock, ktorý nastúpil po glam/hair metale má svoje podhubie skoro v celých 80tych rokoch (písal som o tom skôr) a prichádzal postupne. Po desiatich rokoch nadvlády hedonizmu a parties bolo úplne pochopiteľné, že nastane zmena, otázkou len bolo, kto sa toho ujme. Pre mňa je to čistá evolúcia, na ktorej sa priživili médiá - tak ako vždy. Grunge nepadol z neba.

Hip hop zaujal miesto na pôde pop music (čo je iná liga ako rock). Po 90tych rokoch a vláde naumelkovaných pop bandov ako NSYNC, Backstreet Boys, Spice Girls a stoviek ďalších, na ktoré si už dnes nikto nespomenie, po dobe danceflooru a popových slaďákvo prišiel pochopiteľný antagonizmus - zvuk ulice: hip hop. Pravdaže, celé je to fraška, lebo ten zvuk sa stal tým istým, naflitrovaným, upraveným pozlátkom. Ale pôvod celého sociologického fenoménu je opäť v tom istom: presýtenie jedným a príchod protikladu. Presýtenie priteplastých boybandov a príchod drsných chlapcov z ulice. Presýtenie romantiky a príchod vulgarizmov.

Ja osobne som tiež biela európska mládež, hip hop primárne nepočúvam, ale musím uznať, že hip hopový rytmus má niečo do seba a má riadne grády. Ak ho vezme do ruky niekto talentovaný ako Prince, M.I.A., Michael Jackson, Timbaland alebo Justin Timberlake, je to fakt super :).
 

ME:
S tím pořadím souhlasím, jak taky jinak. Ale s tím sociologickým kontextem je to ošidné. Nemyslím si, že by to fungovalo jako "čistá evolúcia, na ktorej sa priživili médiá".

Od devadesátých let je dosah MTV tak rozsáhlý, že je schopna trendy a potávku ve spolupráci s dalšími sama vytvářet. Především prostřednictvím mediální reality budované samotnou MTV, labely, radii, lifestylovými časopisy.....
Protože však jde o poptávku uměle vytvářenou, rychle spotřebovavanou a vnitřně prázdnou, s delším časovým odstupem jde zřejmé, že jde o mnoh
o " stoviek ďalších, na ktoré si už dnes nikto nespomenie"
 
"V prvních několika letech se MTV soustředila téměř výhradně na „bílou“ hudbu - rock, heavy metal, hard rock, new wave. Mnoho kapel a muzikantů proslavila právě MTV, např.: Bon Jovi, Van Halen, Eurythmics, The Police,… Černošská hudba byla odmítána s tím, že se nehodí do programového zaměření televize, a dokonce ani Michael Jackson nenašel u MTV žádné pochopení. To se však změnilo díky nátlaku tehdejšího prezidenta Columbia records, Waltera Yetnikoffa, který vyhrožoval stáhnutím všech jejich klipů z vysílání MTV. Idea přinášení hudebních videoklipů však postupem času podlehla silnější vlně a MTV se stala skutečným odrazem i tvůrcem popkultury." 
(z oficiálních stránek MTV)

Jde pravděpodobně o nechtěné "prokecnutí", ale o to větší má hodnotu: 

1. ústup od zaměření na rock, metal a hairmetal na jedne straně a new wave, new romantic a synth pop na druhé straně neodrážel v žádném případě hudební vývoj, ale spíš změnu ideovou a marketingovou = orientovat se na jiné než bílé publikum, 

2. nejpozději od okamžiku opuštění čistě hudebního charakteru vysílání a přechodu k modelu komponovaných pořadů spíš formujících životní styl MTV funguje v tom smyslu, že sama pro spřátelené labely vytváří poptávku po konkrétních jménech.

.."
 

POST SCRIPTUM:

Tak tohle mě pokaždé udiví. Někdy je těžké mluvit o událostech  a situacích, které jsem v minulosti prožil. Dnes se díky vlivu mediální reality snadno může stát, že když se pokouším o minulosti s někým diskutovat, najednou zjistím, že ten člověk mění data, vztahy i souvislosti, které byly zřetelné a zřejmé už ve cvhíli, kdy se odehrály, natož potom když se o nich přemýšlí v klidu a s odstupem. Připadám si pak jako Sisyfos a dopad toho, že pro někoho nemá naprosto žádnou hodnotu to, že si něco přesně vybavuji a že to je možné při určité míře rozumného uvažování relativně jednoduše dohledat, je hodně hodně depresivní. 

" Bylo to jako   jediná rovnice se dvěma neznámými. Bylo docela dobře možné, že každé slovo v učebnicích dějepisu (dokonce i věci, které člověk bez ptaní přijímal) bylo čirý výmysl. Všechno se rozplývalo v mlze. Minulost byla vymazána, vymazání bylo zapomenuto, lež se stala pravdou. "

WELCOME!

I´LL

THINK
OF YOU
 EVERY 

STEP
OF THE WAY.

 

..

  

. .