TŘI FILMY

Počátkem roku 2016 jsem se dostal ke třem zajímavým dokumentárním filmům. 

Nebyly to pro mě první dokumenty, které jsem na dané téma viděl, a to i kdyby se nebralo do úvahy prohlížení celých hodin streamů a youtubových videí.  Navzdory tomu to byly filmy zajímavé, a přestože vlastně pojednávaly všechny tři o tomtéž tématu, každý z nich byl jiný a nabízel něco jiného.  

O filmu Paula Moreira se v podstatě mluvilo celé týdny předem a všichni netrpělivě očekávali až se ve Francii objeví v širší distribuci a bude promítnut v nějakém přívětivém vysílacím čase v televizi. Zřejmě z toho důvodu měl také největší průvodní hype kampaň, která vzbuzovala až nerealistickáná očekávání u evropských diváků. Nejen, že  původní průvodní hype lákalo, navíc vše bylo ještě zesíleno kroky ukrajinské vlády, která se různými prostředky politického a diplomatického nátlaku pokusila přinutit francouzské úřady k tomu, aby bylo vysílání znemožněno. Reakce, tedy vlastně nereakce, francouzských diplomatů na tento krok je zřejmě chvályhodná a promítnutí filmu v televizním vysílání má určitě svůj pozitivní význam.  Film popisuje průběh majdanu, snaží se pojmenovat nejdůležitější síly, které usilovaly o provedení násilného převratu, vysvětluje jak byli umlčeni ti, kteří by případně nesouhlasili s explozí násilí v ulicích, neboť směřovalo nejen proti policejním složkám, ale zasáhlo i obyčejné lidi. Závěr filmu tvoří defilé politiků, kteří poté, co násilné projevy demonstrantů rozdmýchali, je mohli také zastavit, ale přinejmenším se o to ani nepokusili. Je paradoxem, že se o uvedení tohoto filmu vedly tak rozsáhlé spory a byla vzbuzena tak velká očekávání. Několikrát ukazuje doslova explozi brutality v Kyjevě, v Oděse i v Donbasu, ale přesto je patrna snaha evropského diváka spíše šetřit. Ty nejstrašnější informace a záběry  (například z Oděsy) téměř chybí. 

Film Marka Bartalmaie by nejspíše mohl být označován jako časosběrný dokument. Mark Bartalmai s jistou nadsázkou obešel všechna místa, kde se něco důležitého přihodilo a snažil se v rozhovorech s všemi přímými účastníky a svědky událostí získat co největší množství informací.  Proto se při filmu zdá, jako bychom sledovali majdan od jeho prvních okamžiků a mohli tak nahlédnout na okolnosti samotného průběhu podstatně podrobněji než  v Moreirových Maskách.  Přitom se Bartalmai snaží o to, abychom obraz získávali plasticky a aby na každou situaci bylo možné vidět z více pohledů. Protože v pravidelném rytmu do filmu vstupuje i se svým komentářem v určitých okamžicích je vidět, jak zničující pro něho bylo setkávat se smrtí  uprostřed civilního obyvatelstva na východě Ukrajiny a nedokázat to ani zastavit, ani tomu zabránit.  Vzhledem k tomu, že pobýval na obou stranách fronty, je z filmu zřejmé i to, jak a k jakým hodnotícím závěrům došel. 

Film Sary Reginelly obsahuje zdaleka nejmenší množství přímého reportážního a dokumentárního materiálu, navzdory tomu však má v porovnání s oběma předchozími filmy svůj význam, a dokonce by se dalo říct, že Italky daly Moreirovi docela zásadně na frak. Jejich film je vystavěn výrazně odlišným způsobem.  Po velmi krátkém nástinu jednotlivých etap maidanu, oděského masakru a ATO dokresleném záběry a rozhovory s přímými účastníky vždy následuje obsáhlý rozhovor s člověkem, který strávil na místě událostí dostatečně dlouhý čas. Rozhovor však není veden tak, aby nějakým shrnujícím způsobem jen informoval o tom, co se  přihodilo. Sara Reginella velmi pečlivě zvolilila své "spolutvůrce" tak, aby každý s pomocí své odbornosti pomohl proniknout pod povrch událostí a aby každý z nich odhalil systémové chyby provázející ukrajinské události, nebooť k takovým chybám může dojít i v jiných státech a pokud se tak stane, budou stejně tak jako na Ukrajině ohroženy životy mnoha lidí.

POST SCRIPTUM:

Všechny tři ty filmy přiznávají, že realita dění na Ukrajině se diametrálně liší od toho, co media k danému tématu publikují. Filmy byly natáčeny jako dokumenty v reálném čase, což je ale pro tzv. "západní" média víceméně katastrofa. Způsob, jakým byly natáčeny jednoznačně ukazuje, že informace o pravém stavu událostí na Ukrajině měli novináři jak francouzští, tak italští i němečtí. Sdělte mi prosím, která německá italská či francouzská média se navzdory dostupnosti informací a velkému množství natočeného materiálu vzbouřila proti lživé verzi událostí proti "oficiální" verzi prezentování ukrajinského majdanu jako mírumilovné akce prodemokratických a proevropských aktivistů?

Pokud namítnete, že jsem zapomněl na Brity, tak v jejich případě jde věc daleko za hranici morálky a legality. I oni mají svůj film. Jmenuje se "Under the Snipers Fire". Anglická stanice BBC nejen novinářsky neobstála.  V čase videa 7.15 její televizní štáb přímo a průkazně natočil střelbu odstřelovačů a zaznamenal jejich vraždění natolik přesně, že šlo určit nejen místo, odkud se střílí, ale velice přesně i to z jakého pokoje a kdo je nájemcem toho pokoje. Navíc šlo o důkaz, že střelba je vedena z domu, který je celý ovládnut "aktivisty" majdanu. To vše přímo na místě v den střelby. Po čase bylo dokonce s odstřelovači-vrahy policistů i civilistů natočeno interview. Nikde jsem však ani ve dnech majdanu ani zpětně nezaznamenal sebemenší pokus BBC informovat o události pravdivě a vystoupit proti falešné interpretaci majdanských událostí - a nedočkal jsem se takového kroku dodnes.