VZPOMÍNKY II

08.06.2008 19:53

 

"Nejvíc ze všeho vlídná vzpomínka obklopuje – podle jakéhosi zvláštního zákona o přitažlivosti protiv – právě osoby učitelů. Ty jsou alchymií času proměněny ve sbor hlubokomyslných učenců, ušlechtilých dobrodějů, jejichž učení, kdyby mu byl člověk věnoval pozornost, mohlo člověka povznést do vyšších sfér. Chlapci, kteří nikdy nedávali pozor při latině, vidí ve vzpomínce svého někdejšího latináře jako jednoho z největších mužů, které kdy poznali. V době, kde je učil neměli jiné pomyšlení, než nasypat mu popel do kalamáře nebo dát mu napínáček na židli. Ale teď říkají, že to byl ten největší učenec na světě, že kdyby mu byli naslouchali, mohli si z jeho hodin odnést víc než od každého jiného učitele, který kdy učil. Ve skutečnosti to nebyl takový učenec a oni by si nic neodnesli, jenže pro bývalé učitele je alespoň malou ´těchou, že se jim sice pozdě, ale přece jen dostává téhle odměny."

8

Nejvíc se mi líbily třídy na prvním stupni. Paní učitelky je vždycky tak pěkně vyzdobily. Vždy o prázdninách jsem se těšila, jak bude zase vyzdobená třída.  Na nové škole je nejkrásnější krteček ve žlutém patře. Vždy, když ho vidím, skoro závidím prvňáčkům, že tam mají třídu. Hned bych si to s nimi vyměnila.

Kdo by nechtěl být spolužákem krtečka????

9

Nejvíce se mi líbílo na prvním stupni. Ráda na tu dobu vzpomínám. Na to jak jsme v první třídě museli cenit zuby na pana fotografa.

Jo, to jsme ještě měli zubů dost

10

Mně se nejvíc líbilo drsné, ale i pěkné chování učitelů k žákům. Kdyby to tak nebylo, tak bychom si dělali, co chceme. Nejpěknější pocit je to ale stejně v deváté třídě.

Hm.No to bych chtěl vidět, jak se dnes drsně chová učitel!

11

Hrozně se mi líbí, že se nám všichni hodně věnují a hodně odpouštějí. Pro mě je často až nepochopitelné, co všechno někdo dokáže přejít bez jediného slova. Ale taky se učitelé snaží, abychom odešli z tého školy alespoň s něčím v hlavě...

A někdy je to práce přímo sisyfovská...

12

Nejlepší školní výlet byl v šestém ročníku, když jsme jeli na Ploštinu. Jeli jsme kousek vlakem, ale největší část cesty jsme šli pěšky. Pan učitel nám řekl, že zná různé zkratky a že na Ploštinu dorazíme nejpozději ve 13.oo Na cestě jsme si užili mnoho legrace a nakonec to dopadlo tak, že první z nás dorazili na Ploštinu ve 14.30, protože ty údajné zkratky, jak nám pan učitel tvrdil, ve skutečnosti cestu ještě prodloužily, ale jinak to bylo super jako všechno ve škole.

Čas je milosrdný.

 

13

Autobus přijel asi v 6.00, nastoupili jsme a všichni se tlačili dozadu a já jsem se tlačila taky a dotlačila jsem se dopředu. Byli jsme jen o jedno sedadlo od učitela. Já jsem seděla s Jančů, byla s ňů sranda, aj s učitelem jsme si popovídali.

Možná, že ten náš učitel není zase tak úplně pako.

14

???

 

Možná v dalším pokračování,

jestli bude...

"Když se blíží konec školy, aby zvěstoval čas svobody,

proniká celou kolejí duch jakési lidskosti.

Učitelé se procházejí kolem ve sportovních bundách a kouří cigarety skoro přímo na chodbách školy.

Kluci pokřikují dlouhým červnovým večerem při svém kriketovém utkání.  

Učitelé – vlastně dobří chlapíci – odvolali večerní studium,

aby kriketu přihlíželi. Je tam i sám ředitel. 

Nová tráva na hřišti se báječně zelená a večerní vzduch báječně voní.

Je předposlední den školy.

Život je skutečně krásný,

hlásá tenhle letní večer.

Kdyby každý den ve školním životě mohl být předposlední,

nemuselo by se mu nic vytýkat."

Já si ale (možná naivně) myslím, že ve škole nebo za školou lze zažít spoustu krásných věcí

i ve všechny ostatní dny, ne jen a pouze v tom dnu předposledním.

Prev: ROCK WILL NEVER DIE!
Next: THERE IS ONLY ONE WAY
:

WELCOME!

I´LL

THINK
OF YOU
 EVERY 

STEP
OF THE WAY.

 

..

  

. .