Jak rychle umírá médium...

29.03.2015 14:13

Když zhruba před patnácti lety došlo k tomu, že hudební alba přestala vycházet jako vinylové dlouhohrající desky, byl jsem docela smutný.  Deptal mě nejen odlišný zvuk cédéček, ale ještě víc jsem byl zoufalý z toho, že jejich obal – 12 krát 12 centimetrů v sobě nenesl nic z kouzla a velkoleposti obalů elpíček, ke kterým jsem choval téměř nábožnou úctu a dokázal jsem na ně civět i po celou dobu poslechu daného alba. Přesto jsem byl, podobně jako řada dalších lidí, přinucen přivyknout k tomu, že LP desky se po Evropě s výjimkou antikvariátů už prodávat nebudou. A vida nebylo třeba ani o moc víc než jedno desetiletí a věci se opět mají poněkud jinak…

"Největší výrobce gramofonových desek na světě sídlí kousek za Prahou. Loděnická firma GZ Media (dříve Gramofonové závody Loděnice) si v současnosti takříkajíc mne ruce. V 90. letech minulého století se totiž nezbavila starých strojů pro lisování vinylů, tak jako její konkurenti. Ti totiž nepočítali s tím, že by se obliba gramofonových desek mohla vrátit.  Řada velkých firem, které v minulosti lisovaly gramofonové desky, z tohoto segmentu odešla, protože si myslela, že ten trh je mrtvý..."

Ve skutečnosti se však nepodařilo všechny příznivce elpíček od jejich média odradit. Ani nedošlo k tomu, že by vymřeli, s čímž možná počítali manažeři velkých vydavatelských firem. Naopak, nejen že nevymřeli, ale v současnosti se objevují další a další lidé, kteří se k vinylům vrací…

A tak  "poptávka po vinylech roste, u CD je ale trend opačný. Ten pokles je dramatický. V rekordních dobách v roce 2006 jsme vyrobili 110 milionů nosičů, šlo především o CD. V loňském roce to bylo už jenom 30 milionů. Meziročně se bavíme o více než pětinovém poklesu. Zde naopak začínáme mít starosti s tím, abychom dokázali zachovat ziskovou výrobu."

Když čtu taková slova, napadá mě, jak se asi budou cítit lidé, kteří neodolali agresivitě reklamy v době CD boomu, své sbírky prodali a přeorientovali se na CD. Kdopak z nich si asi dokázal představit, že když šel s dobou a pořídil si nové přehrávací přístroje na „neopotřebovatelná a věčná“ média, dostane se už po patnácti letech do nepříliš odlišné situace znovu. Protože když výrobci a vydavatelé začnou mlžit o tom, že výroba je málo zisková, téměř vždy to znamená, že obyčejným malým zákazníkům z toho dobře nebude. Tak snad se ještě nějaký čas můžeme utěšovat určitým druhem sociální setrvačnosti…

"Doufám, že tak dlouho, dokud tento formát bude mít koupěschopnou poptávku. Osobně nejsem takový skeptik, který by si myslel, že by mělo CD nebo DVD úplně zemřít. Vidím zde určitou paralelu s gramofonovou deskou. Ta taky nikdy nezemřela. Ale na druhou stranu si také nemyslím, že by se CD obrodilo podobně jako gramofonová deska. Jsou ale stále klienti, kteří cédéčko chtějí a kupují ho. Skoro si myslím, že i za a deset let se nějaká CD a DVD prodávat budou."

Asi je to dobrý odhad, ale taky by to mohl být jen pohled skrz růžové brýle nezdolného optimisty. Přece jen to jsou slova představitele firmy, která se na konci devadesátých let v okamžicích největší procédéčkové reklamní hypehysterie nevzdala ani strojů, ani zaměstnanců lisujících LP desky. Stejně tak si ale dokážu představit, že CD a DVD se stanou mrtvým médiem stejně rychle, jako se jím staly i magnetofonové kazety.

"Vinyl přináší sex-appeal, který u CD nenajdeme. Ale hlavni důvody, proč by se CD mohlo zachovat, vnímám dva. Zaprvé - část konzumentů je velmi konzervativních. A ta nebude ochotná přejít na digitální formát. Přitom jiný nástupnický formát tohoto nosiče není. Mluvím například o milovnicích klasické hudby nebo o starší generaci, a ted' myslím dnešní padesátníky, kteří ani za deset let nepřejdou na iTunes nebo Spotify."

Ta slova sice zavánějí použitím eufemismů, ale možná jen nejsou dost přesná při pojmenovávání podstaty problému. Je pravda, že já opravdu nikdy nepřistoupím na to, abych si cokoliv digitálně nakupoval od iTunes nebo Spotify. Ovšem není to záležitost přijatelnosti toho či onoho formátu. Mně jde o to, že od okamžiku, kdy jsem si koupil své první LP na burze v Ostravě, je mi jasné, že radost, kterou jsem pak prožíval, plynula nejen z hudby, ale i z krásy elpíčka a jeho obalu jako komplexního artefaktu. V žádném případě nebudu takový prožitek schopen vyměnit za to, že si u iTunes nebo Spotify zakoupím právo na poslech digitálního „nic“. 

 

I´LL BE BACK!

-----------------------------

 

ZDROJ: Jan Strouhal - Michal Štěrba: Výroba cd přestává být zisková,  in: Týdeník dotyk, 23. 2. 2015

***
WELCOME!

I´LL

THINK
OF YOU
 EVERY 

STEP
OF THE WAY.

 

..

  

. .