PAGE  1   2    3    4    5     6     7      8      9    10  11  12

Blog

KAŽDÉMU SE STÝSKÁ PO PÁNVIČCE A JEJÍM BLOGU

19.09.2008 21:24

Prvních pár minut chodí po domě, konejšivým hláskem utěšuje klíče a vyzývá je k tomu, aby se objevily...
Po chvilce zvýší hlásek , občas přidá nějaké to neslušnější slovíčko...
Po deseti minutách chodí za ostatními členy rodiny, včetně psa a prázdného akvárka a stále ještě příjemným hlasem  trousí věty jako:
" Nepotkali jste někde moje klíče? Jestli ano, řekněte mi, až přijdou."
Následně pak:
"Až potkáte ty klíče, řekněte jim, že mají průser!"
Když ani vyhrožování nepomáhá, začne vyhrožovat víc, samozřejmě přitom hledá na všech možných i nemožných místech. Po půlhodině jí pomalinku dochází trpělivost, nálada v rodině se zhoršuje a tak toho raději nechá...

( V  KAPSE... KOHO BY TO NAPADLO...)




.
Jeanuska:
A že se ty mrchy schovaj vždycky na tom nejblbějším místě. :)
...
Bluejamie
No jedna otázka mi vrtá hlavou od mého dětství - proč moje klíče končí tak často v ledničce.
Původně jsem si myslel, že je to proto, že moc žeru a vždycky, když čučím do ledničky, tak tam ty klíče nějak položím nebo upustím. To byla moje první hypotéza.
Tak tahle krásně jednoduchá hypotéza je pochopitelná i uvěřitelná, jenže evidentně nesprávná.
Od určité doby jím jen dvakrát denně a ani jedno z těch jídel neabsolvuju doma. A to je právě to divný, klíče tam nacházím se stejnou pravidelností jako dřív. Jeden čas jsem to chtěl vyřešit tím, že je budu nosit na kožené šňůrce kolem krku.
Změnilo se jediné - spolu s klíči nacházím v lednici i tu šnůrku...

Prev: !X-X-X---KNIHOMOLOVÉ NEBUĎTE SMUTNÍ---X-X-X!
Next: METAL FOR EVER!

METAL FOR EVER!

28.09.2008 21:28

No, někdy má člověk chuť propláchnout si kebuli pořádným nářezem a ono to z nějakýho blbýho důvodu nejde. V takových chvílích může pomoci třeba to, že si člověk něco zajimavýho o metalu přečte. Může se dozvědět nějakou zajímavost, ale hlavně se na ten průplach většinou začne ještě víc těšit.

Prev: KAŽDÉMU SE STÝSKÁ PO PÁNVIČCE A JEJÍM BLOGU (znovu a znovu)

 

Next: ZTRACENO/NALEZENO V PŘEKLADU

ZTRACENO/NALEZENO V PŘEKLADU

29.09.2008 21:32

  

Napadla mě jedna parafráze známé,

ale  obtížně řešitelné otázky o tom,

jestli tu dřív byla slepice nebo vejce:

Co na písničkách lidi baví víc, hudba nebo text?

Asi je to u každého jinak, ale stejně se asi řadě lidí může přihodit to, že jim nějaký verš zní tak sladce a krásně, že jim prostě nejde z hlavy.

Mně poslední měsíce zní v hlavě následující slůvka:

" ...

AND NOTHING IN THIS WORLD COULD EVER BREAK ME

I WILL LIVE  AND I WILL LEARN

BUT I´LL NEVER SAY DIE

NEVER SAY DIE

IT´S IN MY BLOOD, IT WILL NEVER GO AWAY..."

(Martie Peters and Anthony Lledo)

.

Taky jsem přemýšlel, jestli by ten refrén šel nějakým odpovídajícím způsobem přeložit, ale když jsem to udělal, tak už mi to zdaleka neznělo tak pěkně jako originál.Tak jsem to všemi možnými způsoby přeonačoval a vylepšoval, aby  se mi při překladu nic neztratilo.

Nakonec jsem si to přeložil. Přestože, objektivně vzato, to vlastně s překladem nic společného nemá, protože jsem použil slova, která v té anglické verzi  vůbec, tedy ani přibližně, použita nejsou.

Dokud dýcháš, dokud ti srdce bije, naděje neumírá a láska žije.

Je to vlastně asi první optimistická větička, co ze mě po opravdu hodně dlouhé době vypadla.A někteří lidi možná budou rádi, že mám zase chuť překládat. Rozhodně bych měl Martie Petersovi  (a všem ostatním) poděkovat, protože právě jeho skvělý balady ve mně probudily tyhle bláznivé nápady.

Jo a jestli  i vy, co to čtete, máte chuť na něco hodně romantického, mrkněte  

 sem

Prev: METAL FOR EVER!
Next: VAROVÁNÍ!

VŽDYCKY JSEM CHTĚL

03.11.2008 21:39

                                  

 

                                 

 

                                 

 

                                 

 

                                 aspoň letmo se dotknout,

                                 protože  Eset oděná jen lehkou volně splývající tunikou 

                                 je absolutni dokonalost erotická i duchovni.

                                 Ale tady bylo možné podívat se jí do očí.

                                 A krása a síla jejího pohledu je nevýslovná...

 

Prev: VAROVÁNÍ!
Next: JO, JÁ TAKY

JO, JÁ TAKY

03.12.2008 21:43

Znám pár lidí, kterým bych docela rád řekl,

co si o nich myslím.

Ten rozhovor by pro ně, ale ani pro mě neskončil dobře,

a tak váhám a zvažuju to.

Je to taková skoro hamletovská otázka.

Co budu po takovém rozhovoru/rvačce cítit?

Uleví se mi,

když se zdánlivě nedosažitelnému blbovi nebo blbce

POMSTÍM???

POST SCRIPTUM:

Je pravda, že pomsta dobře chutná????

Prev: Vždycky jsem chtěl
Next: A ZRODILA SE P A R A N O I A

A ZRODILA SE PARANOIA

16.01.2009 21:46

 

Chodím sem a tam.

Bloudím a bloumám městem.

Srdce mi divoce bije a dýchám ztěžka.

Jsem sledován!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Někdo do nejmenších podrobností zná moje myšlenky!

Nejdřív si je přečte, pomazlí a pokochá se s nimi.

Hraje si s nimi jako kočka s myší.

Šťouchá do nich, kopíruje, cupuje a trhá.

Na kousky a kousíčky....

....úplně maličké kousíčky!
 

A co je nejstrašnější????

Když se jich nabaží, HODÍ JE DO ODPADKOVÉHO KOŠE!

A ani nevím,

co dělat nebo jak se proti tomu bránit.

Je to vůbec v lidských silách???

Co mám udělat, abych své myšlenky

ještě hebké, nevyslovené a nikomu nesdělené,

nenacházel na hustě popsaných listech papíru A4

v koši u kopírky?

Mám se snad pustit do hledání tajemného

slídila?

Co ho vede k tomu, aby mě sledoval.

Jak mi je vůbec schopen číst myšlenky??

Co to proboha je za týpka?

Kdo by to tak mohl být?

Kdo z lidí kolem mě by to tak mohl být?

???????????????

???????

????

Post Scriptum:

Taky by to ale mohla být ta týpka... ?

Prev: JO, JÁ TAKY
Next: NAJDU TĚ?

NAJDU TĚ

17.01.2009 21:52

 

Kdo to byl?
Kdo spáchal ten nechutný zločin,
odpornou krádež myšlenek??
A jak já ho najdu??? Existuje
nějaká metoda na to,
jak mezi zhruba třiceti lidmi
takovou proradnou osobu
najít?
Mohlo by se mi to podařit?
Vždyť s něčím takovým
nemámžádnou zkušenost.
O metodách takového
hledání nemám ani ponětí. Sice mám několik přátel
– bývalých studentů - mezi špičkovými policisty,
ale spoléhat na ně a jejich pomoc je ošidné.
Pátrání po mezinárodním zločineckém gangu nejspíš
nebude přerušeno nebo odloženo jen kvůli tomu,
že v mém okolí se pohybuje osoba(osoby?) zabývající
se obchodem s tajnými nebo citlivými informacemi.

Tak co s tím a jak na to?
Těžko říct, kdo by mohl pomoci.
Že by literatura?

Něco odborného, policejního, nějaký návod?
Nějaká úplně nová metoda?
„V poslední době vzbudilo mnoho rozruchu to, čemu
se říká zločinecká fyziognomie. Zdá se, že existuje
jistý typ tvaru hlavy a rysů tváře, který vždycky
souvisí se spácháním zločinu. Jestli někdo takovou
fyziognomii má, není pro něj úniku. Může rovnou jít a
požádat o ubytování v káznici. Odborníci prý dokážou
vysvětlit takovou zločineckou fyziognomii rys za
rysem a čárku za čárkou.“

Kdo ví, třeba na takové metodě něco je, jen mám
trochu obavu, že zmínění policejní odborníci vždy
předem ví, že tvář, kterou podrobují své analýze,
patří člověku, který spáchal nějaký zločin.
Ale nevadí, na studium tváří a jejich rysů s cílem
odhalit pachatele mám docela dost času.
K jeho odhalení třeba bude stačit jen má vytrvalost....



Prev: A ZRODILA SE P A R A N O I A
Next: INTERNET HEART ATTACK!

INTERNET HEART ATTACK

23.01.2009 22:47

Strach, hrůza, děs, neklid, úzkost, tíseň, předtucha vlastního konce, obava z neznáma...

Kolik je to slov pro vyjádření jednoho z primárních pocitů člověka. Kolik je to slov vyjadřujících to, že vlastně každý se jednou může ocitnout v situaci, kdy se bojí o svůj holý život. A přesto žádné z nich nedokáže zachytit tu slanou pachuť v ústech, to v návalech přicházející nutkání ke zvracení, ten pocit, že moje vnitřnosti někdo mačká ve své pěsti a chce je přinejmenším vytrhnout, ten stav, kdy se myšlenky během vteřiny v hlavě seběhnou a dychtivě se upínají k sebemenší možnosti přežít a přitom jsou schopny se v následujícím okamžiku rozprchnout do všech stran a ukrýt se v v neprobádaných krajinách mozku.

Ne, tohle asi opravdu pochopí jen ten, kdo se v blízkosti smrti ocitl sám. Takových lidí v dnešní době opravdu moc není a donedávna jsem mezi ně nepatřil ani já. Ale má  blažená nevědomost je pryč. Nestál jsem o to, ale byl jsem zasvěcen, ta s kosou prošla i kolem mě....

Není snadné se v tom vyznat, pochopit a postřehnout všechny ty jemné náznaky, ale právě dnes se mi všechno potvrdilo a nejasné tušení se změnilo ve zřetelně čitelnou jistotu! Někdo mi jde po krku! Ale asi bych to měl začít vyprávět od začátku. Tak tedy....

 

Bylo takové úplně běžné sobotní ráno. Půllitrový šálek s kofeinovým elixírem provoněl celý můj pokoj. Okenní tabulky si jemně poskakovaly v rytmu Strážce sedmi klíčů, té neochvějné jistoty mých sobotních rán, a venku bylo deštivo a slizko, takže se mi ani moc neChtělo ven, stejně bych se tam nejspíš Procházel sám. To už je pak asi lepší vyrazit si po síti.

 

Tak jsem si otevřel Hardrockera a Pařát. Po deseti recenzích na alba a koncerty jsem je hodil na lištu a šel si udělat další kafe. A pak jsem, než voda začne vařit, nechal načíst maily. Samozřejmě, že nejdřív jsem otevřel nabídky z rockextremum.eu, pěkně popořádku nejdřív CD, pak DVD a pak ještě taky trochu další katalog (ale to na mě nikde neříkejte) - textil a prsteny z metalshop.cz.

Několik mailů bylo i od kamarádů, kdy začíná trénink, kam si půjdem sednout večer, že dnes večer nikde žádnej metal nejede a že v baru bude zas jen techno... Prostě pohoda, nikde ani náznak nějakýho nebezpečí. Ale ten klid byl jen zdánlivý.Ticho před bouří. Nebezpečí už kroužilo kolem mě. Rozhodilo své sítě a noční můra číhala. Byla blíž a blíž. Neslyšně a neúprosně směřovala ke mně.

Nic mě nevarovalo.

Neměl jsem ani potuchy, že už je jen ve vzdálenosti pouhého jednoho kliku.

V jak smutné době to žijeme.

Stačí jen jedno kliknutí myši...

A může přijít smrt.

Vedu kurzor k dalšímu mailu.

K L I K :

a brána pekel se otevřela.

Vážený pane Tomášku, myslím na Vás, nezapomněl jsem! 

zvu Vás na náš třídenní koncert pod horou Říp, který se konáv pátek 29.5.09, v sobotu 30.5.09 a v neděli 31.5.09. Místo konání je přírodní areál pod horou Říp, poblíž obce Krabčice. Začátek je vždy ve 13:00 hodin. Nejedná se o standardní koncert, ale o letní piknik pod nebesy s poslechem příjemné a pohodové hudby z našeho repertoáru. Cena jedné vstupenky, včetně našeho DVD a knihy, je 250 Kč.Objednat si je můžete již dnes emailem na adrese firma6p@firma6p.cz. Nezaplatíte žádné poštovné a balné a vstupenku Vám doručí až domů.  Na letní shledanou se těší 

Eva a Vašek

 

Post Scriptum: Moje sestřenka zdravotnice sice tvrdí, že v naší rodové linii nikdo nikdy nedostal infarkt, nicméně po téhle zkušenosti budu se spamy zacházet mnohem opatrněji.

Prev: NAJDU TĚ?
Next: INTERNETOVÁ LÉKÁRNA

INTERNETOVÁ LÉKÁRNA

06.02.2009 22:56

Tak to se mi jednou udělalo zle. Bolel mě vlastně celý

člověk a vůbec nechtěl přestat. No, den se to dalo

vydržet, ale druhý den jsem to už nesl dost těžce.

Došlo to dokonce tak daleko, že mi opuchl nos i krk, 

taky hlas šel  na nějakou procházku a na dlouho se

ztratil neznámo kde. A když si ze mě začal dělat

legraci i teploměr a říkal mi posměšně a dvojsmyslně,

že o moc víc než čtyřicítku stejně nepřežiju (sakra,

jak může TEPLOMĚR! vědět, kolik mi je let???)....,

rozhodl jsem se (na radu mé oblíbené paní doktorky),

že zalehnu a budu se léčit - tzn. potit se, baštit kapky

a pilule. Vzhledem k tomu, jak moc mi chutná

acetylsalicylova kyselina, bych se toho mohl zbavit

celkem snadno a rychle. Taky že jo, čtyřicítka

zmizela, ale ostatní věci se ne a ne spravit. No třeba

budou nějaký zaručený rady a prostředky na netu.

Je přece tolik adres ( http://www.online lekarna,cz/ ,

http://www.onlinelekarna-cz/, www.lekar

doma.cz, http://www.medsship.com/ushealthcare ),

kde se dají nějaký triky proti chřipce zjistit.

Nejdříve jsem si myslel, že jsem možnosti internetové

porady přecenil, ale ne?bylo tomu tak. Zhruba za

hodinu po mé brouzdací prolézačce po lékárenských

online stránkách se začaly dít věci. Tak nějak nevinně

a samospádem.  Můj mailbox se začal totiž rychle

plnit. Všechno to byly zprávy o nových lécích. Někdy

taky o starých lécích, ale za úplně novou = nižší

cenu! Zaručeně výhodnou. Tak jsem pár těch

"PHARMACY" mailů otevřel. Vyrazilo mi  dech,

s jakými prodejními hesly se dnes můžete setkat,

když hledáte paralen a acylpyrin! Zřejmě dravý a

pokrokový marketingový tah:

 

GREAT OFFER ! -  details inside

Hurry...Choosing Online Pharmacy!

ENLARGE YOUR PENIS !

Keep it hard as a stone!

HARDER STRONGER ERECTIONS !

Keep it hard and Strong Longer For Your Partner !

WE ALL KNOW THAT BIGGER IS BETTER !

...resulted in boosted penile potency, multiplied

orgasms and increased penis size...

HARDER AND LONGER !

 

Zprávu pana internetového doktora  MaxMana

nazvanou

"Psychological Benefits of a Bigger Penis"

už jsem raději ani nečetl a rychle jsem se vrátil

ke svému kotli čaje s citrónem.

Post Scriptum: Zdánlivě úplně nesmyslná historka, ale přece jen to určitý přínos mělo. V jistém smyslu jsou zmíněná marketingová hesla a rčení i přes jejich monotematičnost přece jen zajímavým rozšířením mé slovní zásoby v oblíbeném cizím jazyce.

Prev: INTERNET HEART ATTACK!
Next: THE POWER OF WRONG NUMBER

:-) MILUJI (-:

13.02.2009 09:25

 

Jo,
když člověk čte knihy a sleduje filmy
o cestování v čase a o komplikacích,
jaké by takové cestování přineslo,
je asi schopen přijmout v klidu situace,
kdy k nějakému časovému posunu dojde
Mám-li ovšem mluvit jen o sobě,
nejsem schopen strávit
ani přechod na letní čas.
Taky chápu,
že se pořád a vcelku opodstatněně říká,
že na internetu se dá najít vlastně všechno.
Na druhou stranu je docela schizoidní,
když člověk někde najde citace
ze svého vlastního dopisu,
ovšem napsaného před více než dvaceti lety.....
http://lege.cz/kocka/bigbit2.htm
hm.......................
Přijde mi to,
jako by mě dohonila moje vlastní
minulost a pocity staré čtvrt století...
hm.......................
Některý lásky ale nestárnou!
 

(klik)

Prev: THE POWER OF WRONG NUMBER
Next: IT´S ONLY AN ILLUSION

IT´S ONLY AN ILLUSION

25.02.2009 09:35

 

Jednou se mě ptali, jestli je možné nějak vysvětlit, co je to láska.
Ta otázka je zvláštní v tom, že přestože téměř všichni lidi nad 25 znají odpověď,
nikdy nebudou schopni předat ji někomu, komu je 15. Nebo je to možná tak, že odpověď je tak brutální, že se jen těžko najde někdo, kdo by byl schopen něco takového v 15 letech strávit. Je to asi nepochopitelné, ale sebeintenzivněji prožitá osobní zkušenost je nepřenosná. A stačí k tomu jen pár let věkového rozdílu. Když ta otázka padla po čase znovu, už jsem se nesnažil na ni odpovědět. Nechal jsem to za sebe říct někoho jiného:
 
Konečně jsem tě našel!
„Zdá se,“ vzdychla.
„Miluju tě!“ zvolal. „ Potřebuju tě! Chci tě!“
„Tak dobře.“ zasmála se. „Dobře, půjdeme do tvého pokoje nebo do mého???“
„ Já pokoj nemám.“ řekl.
Než dveře zamkla a zajistila řetízkem, pověsila na ně cedulku s nápisem NERUŠTE.
Bylo už k večeru a setmělo se, Angelika rozvsítila tlumené světlo na nočním stolku a po lůžku se rozlil měkký zlatý přísvit.  Zatáhla závěsy. Šaty z ní ševelivě spadly na zem. Vystoupila z nich a sáhla si rukama na záda k háčku podprsenky. Její ňadra se rozlila jako med. Zahoupala se a zachvěla – to jak si stahovala punčochy a kalhotky. Ta krása mu málem vehnala slzy do očí.
...
Jak už se mladým mužům při prvním milování stává, byl to zážitek právě tak sladký jako krátký. Ale s Angeličinou pomocí si jej v následujících hodinách si dvakrát zopakoval, méně uspěchaně a ze dvou jiných úhlů.
Pak vedle sebe padli a zbroceni potem popadali dech.
Měl pocit, že je o deset let starší a moudřejší.
Pojedl božského medu a napil se rajského mléka. Nic už nebude takové jako předtím.
Je vůbec možné, aby po tom, co se stalo, znovu vstali a oblékli se a vyšli z pokoje a chovali se jako obyčejní lidé?? Tak je to asi mezi milenci vždycky, usoudil: to, že se znají ze své noční stránky, je spojuje tajným poutem. „ Teď si mě musíš vzít, Angeliko,“ řekl.
„ Já nejsem Angelika, Já jsem Lily,“ zašeptala dívka vedle něj.

 

Post scriptum:
Navzdory tomu, že teď budu zřejmě obviněn ze zcela průhledné proliterární agitace, nikdy se nezbavím pocitu, že umět číst, pak za jistých okolností může znamenat, že na některý věci v životě bude člověk prostě připraven.

Prev: :-) MILUJI (-:
Next: IMPRISONMENT

IMPRISONMENT

27.02.2009 09:40

 

Od dětství se mi zdává  sen.
Ten sen je vždycky stejný.
Stojím v posledním vozu vlaku.
Dívám se z okna na zadní stěně vagonu. 
Před sebou vidím nádraží u nás doma 
a několikery koleje sbíhající se v dálce.
Stojí tam několik lidí. Jedna z postav mi mává.
Není už rozeznat, kdo je to, ale já vím, že je to moje maminka.
Ve chvíli, kdy mi zmizí za záhybem trati, do celého mého těla vstoupí bolest. Ta se mi nezdá, ta je skutečná a vždy mě z toho snu probudí.
Když procitnu, je má tvář mokrá od potu a slz...
a já se snažím nějak si dokázat, že nejsem blázen.
Je to ale těžké, nesnesitelně těžké. Proč se vlastně divím,
jaký jiný než bláznivý sen by mohl přijít tady, právě tady.
Malá místnost, kterou obývám už tak dlouho. Někdy přecházím
ve zdánlivě nekonečném pochodu od stěny ke stěně, šest kroků tam
a šest kroků zpátky. Sice mám sebeklamný pocit, že se něco „fyzického“ děje, ale syrové skutečnosti nelze uniknout.
Téměř zastavený čas se pomalu vleče a nerozběhnou ho ani vzkazy
a piktogramy  vyryté či napsané na stěně rukama  těch,
kteří byli stejně strastiplnému utrpení vystaveni přede mnou:
MILUJU JÁJU! Baník!Baník! HELP!  a  Punk is not dead!
čtou moje oči jen pár nejbližších grafiti.
Najednou se ozve podivný nepatřičný zvuk.
V zámku dveří s nápisem  „ČETA“ zarachotil klíč.
Dveře se otevřely a do malé místnosti nahlédla osoba v uniformě. Přísně si mě prohlédla a vzápětí zase zmizela za dveřmi.
Znovu jsem osaměl.
Smutná samota nesnesitelného čekání na to,
jak o mém osudu rozhodnou jiní. To je teď můj úděl.
Zastavil jsem se na chvíli, abych si odpočinul na svém pochodu mezi stěnami. Pohlédl jsem na malý předmět zavěšený hodně vysoko na zdi, téměř u stropu. Začal jsem se na něj zlobit, jako by právě ten malý  hranatý „zavěšenec“ na mém osudu mohl něco změnit:
„ Sakra, tak už něco řekni, blbče, vysvětli mi, proč tu trčím! Je mi jedno, co se mnou bude! Jen ať už skončí tohle nesnesitelné čekání. Není přece nic strašnějšího než tahle nejistota. Pořád jen čekat a nevědět, jaký bude konečný ortel!“
Stalo se něco podivného. Nejdřív v něm něco křuplo. Někdo jiný by se možná lekl, já se spíš jen divil. Pak jsem zaslechl temné a výhružné hučení. Nakonec se ozval hlas! Přerušovaný a plechově zkreslený, ale přesto LIDSKÝ hlas:
.
„ ...chr... chrrrr.....ící.., chrr.....te  prosím ...chrr..dění..  vla..chrrrr.... chrrr číslo  357 do Brumova – Bylnice  bude na svém odjezdu o padesát minut opožděn. Upozorňujeme cestující, že ohlášená doba zpoždění se může změnit. Upozorňujeme cestující chrrrr chr omluvte prosím zpoždění vlaků
chrrrr...“

 

Prev: IT´S ONLY AN ILLUSION
Next: 1. 9. 1980

 

1.9.1980

10.03.2009 09:49

 

Jak začít na nové škole
.
Parkoviště za městem nebylo v tuhle noční hodinu moc dobře osvětlené.
Pohyb svých pronásledovatelů  jsem v šeru rozeznával jen nezřetelně,
přesto jsem vycítil jejich přítomnost. Byli na lovu a blížili se ke mně.
Jejich stíny se neslyšně pohybovaly temnými zákoutími. Zabušil jsem na
okno hlídačovy boudy. Marně. Zamčeno, zhasnuto. Tady jsem určitě
neměl ani nechtěl být. Kruh postav stojících kolem mne se uzavřel a
pomalu se začal zužovat. Jejich  oči si mě hladově prohlížely. Měl jsem
strach. Začal jsem volat o pomoc.
 „Ne! Nechte mě!“ a v tom okamžiku jsem se probudil. Mrkl jsem na
hodinky na noc položené vedle postele. Bylo čtvrt na osm. A co víc.
Bylo také 1. září a já jsem nastupoval do prvního ročníku místní střední
školy. Nedočkavě jsem provedl obvyklé úkony ranní hygieny, najedl se
a zamířil do školy. Nejistě jsem vkročil do ticha svatyně a vyhledal třídu,
ve které jsem před několika měsíci složil přijímací zkoušku. Naladil jsem
světácký úsměv, otevřel dveře a LEVOU nohou vkročil do třídy.
Moje noha se ještě nedotkla podlahy a můj světácký úsměv zmizel.
37 studentů, 1 profesor a 1 ředitel, který zmlkl v půli slova,
si mě zvědavě prohlíželi. Můj dech se zastavil. Tep pro změnu stoupal
k hodnotám blížícím se nekonečnu.
„P...p...Promiňte...“ koktl jsem.
37 studentů vybuchlo v záchvatech smíchu, při kterém se otřásala
většina neupevněných předmětů třídního interiéru.
 
Podíval jsem se na hodinky.
Ukazovaly čtvrt na osm.
 
Post Scriptum:
Nevěřte budíkům a hodinkám, ani těm na baterie.
Jen počkají až usnete a pak se na vás stejně vykašlou a jdou si taky lehnout.

 

Prev: IMPRISONMENT
Next: FUCK THE MAJOR LABELS

 

 

FUCK THE MAJOR LABELS!!!!

18.04.2009 09:52

Hmmmmm... tak hajzlove si stejně prosadili svou!
 
Čtveřice zakladatelů švédského internetového serveru Pirátská zátoka půjde na rok do vězení a musí zaplatit pokutu za porušování autorských práv. V pátek o tom rozhodl švédský soud, když je uznal vinnými z nelegální distribuce hudby a filmů.
 
Měl bych k tomu takove malicke post scriptum:
Kdyz se podobna paka pokousela zarazit činnost bloggu LOST -IN- TYME zamereneho na hudbu vydanou prvotne na vinylech pred rokem 1980, ukazala se zajimava vec. Argument, ktery "major labels" a soudci pouzili  k uzavreni blogu byl uplne stejny jako v pripade Pirátské zátoky. Byl tu vsak prece jen jeden rozdil. Lide z blogu  LOST -IN- TYME v nekolika pripadech skupin osobnim kontaktem nebo dopisem prokazali, ze vydavatelské spolecnosti sice krici, ze umoznenim downloadu hudby dane skupiny jsou vlastne clenove skupiny okrádáni, ale pritom penize a tantiemy, ktere by skupinam podle zákona mely za vydavane reedice starych alb zaplatit,
V PRILIS MNOHA PRIPADECH VUBEC NEZAPLATILY
 a ze skupina se o vydani reedice sveho alba dozvedela ne od firmy, ktera jejich hudbu vydala (a mela jim tedy zaplatit), ale od autoru bloggu LOST -IN- TYME. Prijde mi to stejne silene, jako stare dobre ceske rceni o tom, ze  prave zlodej nejvic krici....
We really can't explain why someone would spend even half an hour a day to find and delete our posts nor why someone would set the total extinction of Lost In Tyme from the Blogosphere as his goal Even more because there are a thousand blogs that offer downloads for records still in print, or for the most recent releases.
 Hmmmmmm.......  FUCK THE MAJOR LABELS!!!!!

Post scriptum - STILL ALIVE:
http://huddingehill.blogspot.com
http://lost-in-tyme.ucoz.com

 

rev: 1. 9. 1980
Next: IN THE NAME OF IMMORTALS...

TO BE A FAN OF BLUE ELEPHANT

11.06.2009 10:11
Někdy se to tak stane, že místo toho,
aby se člověk fanouškem někoho stal,
tak se tak už narodí.
A pak už jen obdivuje hvězdnou dráhu
velikého myslitele, filozofa, sociologa,
spisovatele, novináře, účastníka mezinárodních sympozií a konferencí,
recenzenta, korespondenta, referenta
a zarputilého návštěvníka všech knihoven a studoven
MARCELA  TOMÁŠKA.
:-)
Post scriptum I.: ona slavná osoba obrazem:
 
Post scriptum II.: ona slavná osoba zvukem:

 

http://www.rozhlas.cz/default/default/rnp-player.html?id=00936729&br=128&s

Záznamy: 16 - 30 ze 169

PAGE  1   2    3    4    5    6   7   8   9   10    11  12

WELCOME!

Broken Heart Graphic For Share On Hi5

I´LL

THINK
OF YOU
 EVERY 

STEP
OF THE WAY.

 

..

  

. .