Kdo to byl?
Kdo spáchal ten nechutný zločin,
odpornou krádež myšlenek??
A jak já ho najdu??? Existuje
nějaká metoda na to,
jak mezi zhruba třiceti lidmi
takovou proradnou osobu
najít?
Mohlo by se mi to podařit?
Vždyť s něčím takovým
nemámžádnou zkušenost.
O metodách takového
hledání nemám ani ponětí. Sice mám několik přátel
– bývalých studentů - mezi špičkovými policisty,
ale spoléhat na ně a jejich pomoc je ošidné.
Pátrání po mezinárodním zločineckém gangu nejspíš
nebude přerušeno nebo odloženo jen kvůli tomu,
že v mém okolí se pohybuje osoba(osoby?) zabývající
se obchodem s tajnými nebo citlivými informacemi.

Tak co s tím a jak na to?
Těžko říct, kdo by mohl pomoci.
Že by literatura?

Něco odborného, policejního, nějaký návod?
Nějaká úplně nová metoda?
„V poslední době vzbudilo mnoho rozruchu to, čemu
se říká zločinecká fyziognomie. Zdá se, že existuje
jistý typ tvaru hlavy a rysů tváře, který vždycky
souvisí se spácháním zločinu. Jestli někdo takovou
fyziognomii má, není pro něj úniku. Může rovnou jít a
požádat o ubytování v káznici. Odborníci prý dokážou
vysvětlit takovou zločineckou fyziognomii rys za
rysem a čárku za čárkou.“

Kdo ví, třeba na takové metodě něco je, jen mám
trochu obavu, že zmínění policejní odborníci vždy
předem ví, že tvář, kterou podrobují své analýze,
patří člověku, který spáchal nějaký zločin.
Ale nevadí, na studium tváří a jejich rysů s cílem
odhalit pachatele mám docela dost času.
K jeho odhalení třeba bude stačit jen má vytrvalost....

Prev: A ZRODILA SE P A R A N O I A
Next: INTERNET HEART ATTACK!

Strach, hrůza, děs, neklid, úzkost, tíseň, předtucha vlastního konce, obava z neznáma...

Kolik je to slov pro vyjádření jednoho z primárních pocitů člověka. Kolik je to slov vyjadřujících to, že vlastně každý se jednou může ocitnout v situaci, kdy se bojí o svůj holý život. A přesto žádné z nich nedokáže zachytit tu slanou pachuť v ústech, to v návalech přicházející nutkání ke zvracení, ten pocit, že moje vnitřnosti někdo mačká ve své pěsti a chce je přinejmenším vytrhnout, ten stav, kdy se myšlenky během vteřiny v hlavě seběhnou a dychtivě se upínají k sebemenší možnosti přežít a přitom jsou schopny se v následujícím okamžiku rozprchnout do všech stran a ukrýt se v v neprobádaných krajinách mozku.

Ne, tohle asi opravdu pochopí jen ten, kdo se v blízkosti smrti ocitl sám. Takových lidí v dnešní době opravdu moc není a donedávna jsem mezi ně nepatřil ani já. Ale má  blažená nevědomost je pryč. Nestál jsem o to, ale byl jsem zasvěcen, ta s kosou prošla i kolem mě....

Není snadné se v tom vyznat, pochopit a postřehnout všechny ty jemné náznaky, ale právě dnes se mi všechno potvrdilo a nejasné tušení se změnilo ve zřetelně čitelnou jistotu! Někdo mi jde po krku! Ale asi bych to měl začít vyprávět od začátku. Tak tedy....

Bylo takové úplně běžné sobotní ráno. Půllitrový šálek s kofeinovým elixírem provoněl celý můj pokoj. Okenní tabulky si jemně poskakovaly v rytmu Strážce sedmi klíčů, té neochvějné jistoty mých sobotních rán, a venku bylo deštivo a slizko, takže se mi ani moc neChtělo ven, stejně bych se tam nejspíš Procházel sám. To už je pak asi lepší vyrazit si po síti.

Tak jsem si otevřel Hardrockera a Pařát. Po deseti recenzích na alba a koncerty jsem je hodil na lištu a šel si udělat další kafe. A pak jsem, než voda začne vařit, nechal načíst maily. Samozřejmě, že nejdřív jsem otevřel nabídky z rockextremum.eu, pěkně popořádku nejdřív CD, pak DVD a pak ještě taky trochu další katalog (ale to na mě nikde neříkejte) - textil a prsteny z metalshop.cz.

Několik mailů bylo i od kamarádů, kdy začíná trénink, kam si půjdem sednout večer, že dnes večer nikde žádnej metal nejede a že v baru bude zas jen techno... Prostě pohoda, nikde ani náznak nějakýho nebezpečí. Ale ten klid byl jen zdánlivý.Ticho před bouří. Nebezpečí už kroužilo kolem mě. Rozhodilo své sítě a noční můra číhala. Byla blíž a blíž. Neslyšně a neúprosně směřovala ke mně.

Nic mě nevarovalo.

Neměl jsem ani potuchy, že už je jen ve vzdálenosti pouhého jednoho kliku.

V jak smutné době to žijeme.

Stačí jen jedno kliknutí myši...

A může přijít smrt.

Vedu kurzor k dalšímu mailu.

K L I K :

a brána pekel se otevřela.

Vážený pane Tomášku, myslím na Vás, nezapomněl jsem! 

zvu Vás na náš třídenní koncert pod horou Říp, který se konáv pátek 29.5.09, v sobotu 30.5.09 a v neděli 31.5.09. Místo konání je přírodní areál pod horou Říp, poblíž obce Krabčice. Začátek je vždy ve 13:00 hodin. Nejedná se o standardní koncert, ale o letní piknik pod nebesy s poslechem příjemné a pohodové hudby z našeho repertoáru. Cena jedné vstupenky, včetně našeho DVD a knihy, je 250 Kč.Objednat si je můžete již dnes emailem na adrese firma6p@firma6p.cz. Nezaplatíte žádné poštovné a balné a vstupenku Vám doručí až domů.  Na letní shledanou se těší 

Eva a Vašek

Post Scriptum: Moje sestřenka zdravotnice sice tvrdí, že v naší rodové linii nikdo nikdy nedostal infarkt, nicméně po téhle zkušenosti budu se spamy zacházet mnohem opatrněji.

Prev: NAJDU TĚ?
Next: INTERNETOVÁ LÉKÁRNA

Tak to se mi jednou udělalo zle. Bolel mě vlastně celý

člověk a vůbec nechtěl přestat. No, den se to dalo

vydržet, ale druhý den jsem to už nesl dost těžce.

Došlo to dokonce tak daleko, že mi opuchl nos i krk, 

taky hlas šel  na nějakou procházku a na dlouho se

ztratil neznámo kde. A když si ze mě začal dělat

legraci i teploměr a říkal mi posměšně a dvojsmyslně,

že o moc víc než čtyřicítku stejně nepřežiju (sakra,

jak může TEPLOMĚR! vědět, kolik mi je let???)....,

rozhodl jsem se (na radu mé oblíbené paní doktorky),

že zalehnu a budu se léčit - tzn. potit se, baštit kapky

a pilule. Vzhledem k tomu, jak moc mi chutná

acetylsalicylova kyselina, bych se toho mohl zbavit

celkem snadno a rychle. Taky že jo, čtyřicítka

zmizela, ale ostatní věci se ne a ne spravit. No třeba

budou nějaký zaručený rady a prostředky na netu.

Je přece tolik adres ( https://www.online lekarna,cz/ ,

https://www.onlinelekarna-cz/, www.lekar

doma.cz, https://www.medsship.com/ushealthcare ),

kde se dají nějaký triky proti chřipce zjistit.

Nejdříve jsem si myslel, že jsem možnosti internetové

porady přecenil, ale ne?bylo tomu tak. Zhruba za

hodinu po mé brouzdací prolézačce po lékárenských

online stránkách se začaly dít věci. Tak nějak nevinně

a samospádem.  Můj mailbox se začal totiž rychle

plnit. Všechno to byly zprávy o nových lécích. Někdy

taky o starých lécích, ale za úplně novou = nižší

cenu! Zaručeně výhodnou. Tak jsem pár těch

"PHARMACY" mailů otevřel. Vyrazilo mi  dech,

s jakými prodejními hesly se dnes můžete setkat,

když hledáte paralen a acylpyrin! Zřejmě dravý a

pokrokový marketingový tah:

GREAT OFFER ! -  details inside

Hurry...Choosing Online Pharmacy!

ENLARGE YOUR PENIS !

Keep it hard as a stone!

HARDER STRONGER ERECTIONS !

Keep it hard and Strong Longer For Your Partner !

WE ALL KNOW THAT BIGGER IS BETTER !

...resulted in boosted penile potency, multiplied

orgasms and increased penis size...

HARDER AND LONGER !

Zprávu pana internetového doktora  MaxMana

nazvanou

"Psychological Benefits of a Bigger Penis"

už jsem raději ani nečetl a rychle jsem se vrátil

ke svému kotli čaje s citrónem.

Post Scriptum: Zdánlivě úplně nesmyslná historka, ale přece jen to určitý přínos mělo. V jistém smyslu jsou zmíněná marketingová hesla a rčení i přes jejich monotematičnost přece jen zajímavým rozšířením mé slovní zásoby v oblíbeném cizím jazyce.

Prev: INTERNET HEART ATTACK!
Next: THE POWER OF WRONG NUMBER

Jo,

když člověk čte knihy a sleduje filmy

o cestování v čase a o komplikacích,

jaké by takové cestování přineslo,

je asi schopen přijmout v klidu situace,

kdy k nějakému časovému posunu dojde

Mám-li ovšem mluvit jen o sobě,

nejsem schopen strávit

ani přechod na letní čas.

Taky chápu,

že se pořád a vcelku opodstatněně říká,

že na internetu se dá najít vlastně všechno.

Na druhou stranu je docela schizoidní,

když člověk někde najde citace

ze svého vlastního dopisu,

ovšem napsaného před více než dvaceti lety.....

https://lege.cz/kocka/bigbit2.htm

hm.......................

Přijde mi to,

jako by mě dohonila moje vlastní

minulost a pocity staré čtvrt století...

hm.......................

Některý lásky ale nestárnou!

(klik)

Prev: THE POWER OF WRONG NUMBER
Next: IT´S ONLY AN ILLUSION

Jednou se mě ptali, jestli je možné nějak vysvětlit, co je to láska.

Ta otázka je zvláštní v tom, že přestože téměř všichni lidi nad 25 znají odpověď,

nikdy nebudou schopni předat ji někomu, komu je 15. Nebo je to možná tak, že odpověď je tak brutální, že se jen těžko najde někdo, kdo by byl schopen něco takového v 15 letech strávit. Je to asi nepochopitelné, ale sebeintenzivněji prožitá osobní zkušenost je nepřenosná. A stačí k tomu jen pár let věkového rozdílu. Když ta otázka padla po čase znovu, už jsem se nesnažil na ni odpovědět. Nechal jsem to za sebe říct někoho jiného:

Konečně jsem tě našel!

„Zdá se,“ vzdychla.

„Miluju tě!“ zvolal. „ Potřebuju tě! Chci tě!“

„Tak dobře.“ zasmála se. „Dobře, půjdeme do tvého pokoje nebo do mého???“

„ Já pokoj nemám.“ řekl.

Než dveře zamkla a zajistila řetízkem, pověsila na ně cedulku s nápisem NERUŠTE.

Bylo už k večeru a setmělo se, Angelika rozvsítila tlumené světlo na nočním stolku a po lůžku se rozlil měkký zlatý přísvit.  Zatáhla závěsy. Šaty z ní ševelivě spadly na zem. Vystoupila z nich a sáhla si rukama na záda k háčku podprsenky. Její ňadra se rozlila jako med. Zahoupala se a zachvěla – to jak si stahovala punčochy a kalhotky. Ta krása mu málem vehnala slzy do očí.

...

Jak už se mladým mužům při prvním milování stává, byl to zážitek právě tak sladký jako krátký. Ale s Angeličinou pomocí si jej v následujících hodinách si dvakrát zopakoval, méně uspěchaně a ze dvou jiných úhlů.

Pak vedle sebe padli a zbroceni potem popadali dech.

Měl pocit, že je o deset let starší a moudřejší.

Pojedl božského medu a napil se rajského mléka. Nic už nebude takové jako předtím.

Je vůbec možné, aby po tom, co se stalo, znovu vstali a oblékli se a vyšli z pokoje a chovali se jako obyčejní lidé?? Tak je to asi mezi milenci vždycky, usoudil: to, že se znají ze své noční stránky, je spojuje tajným poutem. „ Teď si mě musíš vzít, Angeliko,“ řekl.

Post scriptum:

Navzdory tomu, že teď budu zřejmě obviněn ze zcela průhledné proliterární agitace, nikdy se nezbavím pocitu, že umět číst, pak za jistých okolností může znamenat, že na některý věci v životě bude člověk prostě připraven.

Prev: :-) MILUJI (-:
Next: IMPRISONMENT

Od dětství se mi zdává  sen.

Ten sen je vždycky stejný.

Stojím v posledním vozu vlaku.

Dívám se z okna na zadní stěně vagonu. 

Před sebou vidím nádraží u nás doma 

a několikery koleje sbíhající se v dálce.

Stojí tam několik lidí. Jedna z postav mi mává.

Není už rozeznat, kdo je to, ale já vím, že je to moje maminka.

Ve chvíli, kdy mi zmizí za záhybem trati, do celého mého těla vstoupí bolest. Ta se mi nezdá, ta je skutečná a vždy mě z toho snu probudí.

Když procitnu, je má tvář mokrá od potu a slz...

a já se snažím nějak si dokázat, že nejsem blázen.

Je to ale těžké, nesnesitelně těžké. Proč se vlastně divím,

jaký jiný než bláznivý sen by mohl přijít tady, právě tady.

Malá místnost, kterou obývám už tak dlouho. Někdy přecházím

ve zdánlivě nekonečném pochodu od stěny ke stěně, šest kroků tam

a šest kroků zpátky. Sice mám sebeklamný pocit, že se něco „fyzického“ děje, ale syrové skutečnosti nelze uniknout.

Téměř zastavený čas se pomalu vleče a nerozběhnou ho ani vzkazy

a piktogramy  vyryté či napsané na stěně rukama  těch,

kteří byli stejně strastiplnému utrpení vystaveni přede mnou:

MILUJU JÁJU! Baník!Baník! HELP!  a  Punk is not dead!

čtou moje oči jen pár nejbližších grafiti.

Najednou se ozve podivný nepatřičný zvuk.

V zámku dveří s nápisem  „ČETA“ zarachotil klíč.

Dveře se otevřely a do malé místnosti nahlédla osoba v uniformě. Přísně si mě prohlédla a vzápětí zase zmizela za dveřmi.

Znovu jsem osaměl.

Smutná samota nesnesitelného čekání na to,

jak o mém osudu rozhodnou jiní. To je teď můj úděl.

Zastavil jsem se na chvíli, abych si odpočinul na svém pochodu mezi stěnami. Pohlédl jsem na malý předmět zavěšený hodně vysoko na zdi, téměř u stropu. Začal jsem se na něj zlobit, jako by právě ten malý  hranatý „zavěšenec“ na mém osudu mohl něco změnit:

„ Sakra, tak už něco řekni, blbče, vysvětli mi, proč tu trčím! Je mi jedno, co se mnou bude! Jen ať už skončí tohle nesnesitelné čekání. Není přece nic strašnějšího než tahle nejistota. Pořád jen čekat a nevědět, jaký bude konečný ortel!“

Stalo se něco podivného. Nejdřív v něm něco křuplo. Někdo jiný by se možná lekl, já se spíš jen divil. Pak jsem zaslechl temné a výhružné hučení. Nakonec se ozval hlas! Přerušovaný a plechově zkreslený, ale přesto LIDSKÝ hlas:

.

„ ...chr... chrrrr.....ící.., chrr.....te  prosím ...chrr..dění..  vla..chrrrr.... chrrr číslo  357 do Brumova – Bylnice  bude na svém odjezdu o padesát minut opožděn. Upozorňujeme cestující, že ohlášená doba zpoždění se může změnit. Upozorňujeme cestující chrrrr chr omluvte prosím zpoždění vlaků

chrrrr...“

Prev: IT´S ONLY AN ILLUSION
Next: 1. 9. 1980

Jak začít na nové škole

.

Parkoviště za městem nebylo v tuhle noční hodinu moc dobře osvětlené.

Pohyb svých pronásledovatelů  jsem v šeru rozeznával jen nezřetelně,

přesto jsem vycítil jejich přítomnost. Byli na lovu a blížili se ke mně.

Jejich stíny se neslyšně pohybovaly temnými zákoutími. Zabušil jsem na

okno hlídačovy boudy. Marně. Zamčeno, zhasnuto. Tady jsem určitě

neměl ani nechtěl být. Kruh postav stojících kolem mne se uzavřel a

pomalu se začal zužovat. Jejich  oči si mě hladově prohlížely. Měl jsem

strach. Začal jsem volat o pomoc.

 „Ne! Nechte mě!“ a v tom okamžiku jsem se probudil. Mrkl jsem na

hodinky na noc položené vedle postele. Bylo čtvrt na osm. A co víc.

Bylo také 1. září a já jsem nastupoval do prvního ročníku místní střední

školy. Nedočkavě jsem provedl obvyklé úkony ranní hygieny, najedl se

a zamířil do školy. Nejistě jsem vkročil do ticha svatyně a vyhledal třídu,

ve které jsem před několika měsíci složil přijímací zkoušku. Naladil jsem

světácký úsměv, otevřel dveře a LEVOU nohou vkročil do třídy.

Moje noha se ještě nedotkla podlahy a můj světácký úsměv zmizel.

37 studentů, 1 profesor a 1 ředitel, který zmlkl v půli slova,

si mě zvědavě prohlíželi. Můj dech se zastavil. Tep pro změnu stoupal

k hodnotám blížícím se nekonečnu.

„P...p...Promiňte...“ koktl jsem.

37 studentů vybuchlo v záchvatech smíchu, při kterém se otřásala

většina neupevněných předmětů třídního interiéru.

Podíval jsem se na hodinky.

Ukazovaly čtvrt na osm.

Post Scriptum:

Nevěřte budíkům a hodinkám, ani těm na baterie.

Jen počkají až usnete a pak se na vás stejně vykašlou a jdou si taky lehnout.

Prev: IMPRISONMENT
Next: FUCK THE MAJOR LABELS

Hmmmmm... tak hajzlove si stejně prosadili svou!

Čtveřice zakladatelů švédského internetového serveru Pirátská zátoka půjde na rok do vězení a musí zaplatit pokutu za porušování autorských práv. V pátek o tom rozhodl švédský soud, když je uznal vinnými z nelegální distribuce hudby a filmů.

Měl bych k tomu takove malicke post scriptum:

Kdyz se podobna paka pokousela zarazit činnost bloggu LOST -IN- TYME zamereneho na hudbu vydanou prvotne na vinylech pred rokem 1980, ukazala se zajimava vec. Argument, ktery "major labels" a soudci pouzili  k uzavreni blogu byl uplne stejny jako v pripade Pirátské zátoky. Byl tu vsak prece jen jeden rozdil. Lide z blogu  LOST -IN- TYME v nekolika pripadech skupin osobnim kontaktem nebo dopisem prokazali, ze vydavatelské spolecnosti sice krici, ze umoznenim downloadu hudby dane skupiny jsou vlastne clenove skupiny okrádáni, ale pritom penize a tantiemy, ktere by skupinam podle zákona mely za vydavane reedice starych alb zaplatit,

V PRILIS MNOHA PRIPADECH VUBEC NEZAPLATILY

 a ze skupina se o vydani reedice sveho alba dozvedela ne od firmy, ktera jejich hudbu vydala (a mela jim tedy zaplatit), ale od autoru bloggu LOST -IN- TYME. Prijde mi to stejne silene, jako stare dobre ceske rceni o tom, ze  prave zlodej nejvic krici....

We really can't explain why someone would spend even half an hour a day to find and delete our posts nor why someone would set the total extinction of Lost In Tyme from the Blogosphere as his goal Even more because there are a thousand blogs that offer downloads for records still in print, or for the most recent releases.

 Hmmmmmm.......  FUCK THE MAJOR LABELS!!!!!

Post scriptum - STILL ALIVE:

https://huddingehill.blogspot.com

https://lost-in-tyme.ucoz.com

rev: 1. 9. 1980
Next: IN THE NAME OF IMMORTALS...

Někdy se dostaneš do situace, kdy se musíš rozhodnout, kterou cestou se vydat dál. Zvlášť v případech, kdy jde o něco víc, než jen o to jestli po cestě, nebo po chodníku, o věcech dlouho přemýšlíš a zvažuješ všechna pro a proti. Ze samýho přemýšlení tě pak bolí hlava a stejně nevíš. Nakonec skoro vždycky něco vybereš. Statistiku toho jestli sis vybral dobře nebo špatně v nějakém zásadnějším měřítku sice nikdo nedělá, ale trochu podezírám toho nahoře, že věcem docela zlomyslně nenechává vždycky jen volný průběh, ale to je jen tak na okraj. Takže napoprvé  vybrané, byť by ses snažil sebevíc, obvykle není to ono. Pak seš v presu, čímž nemyslím, že by ses topil v kafi (= jeden z mých bezpečných "létacích" snů, stejně se nikdy neutopím, protože kafe vypiju moře), spíš mám na mysli to, že znova váháš mezi dvěma možnostmi. Tzn. pokračovat v tom, co děláš, když víš, že to není TO ono, nebo se vykašlat na to, že máš některý věci jasný a jistý, a znova absolvovat hledání další cesty a taky bolení hlavy a přemýšlení o tom, kudy se vydat dál. Když pak opakovaně a často řešíš stále stejně nesmyslný absurdní spor, ve kterém většině lidí  kolem tebe dlouhodobé předstírání toho, že jsou cool a že  všechno znají, znemožňuje projevit o něco zájem a z něčeho se radovat, nasbírá se dost relevantních důvodů, abys našel odvahu opustit zaběhnuté a vydat se jinam tak jako nomád (ta fráze s nalezením odvahy je ale dost sporná, protože co je v tomhle případě odvaha a co zbabělost, není odchod spíš útěk?). Rozebereš to s někým, kdo je na tom podobně jako ty, ale nakonec ti stejně nezbýva nic jiného, než si přiznat, že Salinger má (vždycky) pravdu: "Cožpak nemáš ani trochu výčitky svědomí, že z Pencey odcházíš? No, trošku výčitky svědomí mám, to určitě. Samo... ale moc ne. Aspoň zatím ne. Nejspíš mi to ještě nedošlo. Mně to vždycky chvíli trvá, než mi to dojde. Teď myslím jedině na to, že jedu domů."

Prev: KULT??? KILLER!.!!.!!!
Next: KONEČNĚ...

12:15 | 12.6.2009
Essen (Německo)
Student Gerrit Blank směřoval do školy, když zahlédl, jak se na něj z nebe řítí svítící objekt.
Meteorit o velikosti hrášku zasáhl chlapce do ruky a v chodníku vytvořil třiceticentimetrovou díru.
Gerrit má na setkání památku v podobě sedmicentimetrové jizvy.
"Nejdřív jsem ucítil bolest v ruce, potom zazněla hlasitá rána, jako kdyby zahřmělo," popsal setkání s vesmírným tělesem britskému deníku The Sun.
Vědci z nedaleké observatoře popsali pravděpodobnost takovéhoto střetu šancí jedné ku stu milionům. Dodávají, že většina meteoritů shoří v atmosféře nebo spadne do oceánu.

ALESPOŇ 1 KVALITNÍ VÝMLUVA,

PROČ UŽ ZAS

PŘICHÁZÍM POZDĚ DO ŠKOLY.

Prev: LAST DAYS OF...
Next: DOUBLE

Žena zaplatí přes milion dolarů za nelegální stahování!

Práce s počítačem Washington - Za stahování hudby z internetu padla milionová pokuta. Američanka Jammie Thomas-Rassetová musí dle rozhodnutí soudu v Minnesotě zaplatit 1,9 milionů dolarů (přes 36 milionů korun) za to, že stáhla a volně k dalšímu stahování nabízela 24 písniček interpretů jako Linkin Park či No Doubt. Matka dvou dětí se chce proti příliš vysoké pokutě odvolat.

Má platit pokutu 2 milióny dolarů za stažení 24 hitů.
Téměř dva milióny dolarů pokuty za porušování autorských práv uložil ve Spojených státech federální soud v prvním procesu svého druhu 32leté ženě z Minnesoty za ilegální stažení 24 skladeb z internetu. Přesně má zaplatit 1,9 miliónu dolarů.

Tak tohle skoro vypadá, jako kdyby dvakrát totéž nebylo zase tak úplně totéž? 2 různé články o tomtéž,  rozdíl mezi nimi je sice drobný, ale velmi podstatný. Je to skoro stejné jako v tom  starém vtipu, kdy se noviny omlouvají vdově za tiskovou chybu, při které byl její tehdy ještě živý manžel místo správného slova laborant omylem označen termínem kolaborant a následně zlynčován.

Prev: KONEČNĚ...
Next: PRVNÍ PRÁZDNINOVÉ POZITIVUM

V poslední době se moje životní dráha vine hodně podivným směrem, dokonce by se možná dalo říct, že se docela neúspěšně protloukám životem od jedné katastrofy k druhé a ověřuju si platnost jednoho ze základních Murphyho zákonů - ze dvou možných situací dojde vždy jen k té nežádoucí - na vlastní kůži. Navíc jsem pochopil, že fráze o tom, že člověk směřuje od jedné katastrofy k druhé, je jen eufemismus, kterým zakrýváme to, že průšvihy přicházejí v dlouhých sériích a mají schopnost se řetězit, je jen otázkou, zda to probíhá lineárně, nebo cyklicky... Není tedy divu, že se zmíněný řetězec snažím narušit a řadu katastrof přetnout událostí, jejíž pozitvní náboj nelze ničím zpochybnit. Naštěstí na začátku července taková možnost opravdu existuje, tak ji nesmím promeškat ....

Post Scriptum: Možná se nedá před šedivou nepřátelskou realitou utéct napořád, ale na druhou stranu ve víru filmů, přednášek, diskuzí a seriálových epizod se dá docela úspěšně na nepříjemnosti zapomenout, zvlášť, když jde o vír dostatečně veliký.... :-)

Prev: DOUBLE
Next: Pan profesor Leacock by se divil

Tak to jsem dneska ráno absolvoval takový zvláštní rozhovor, který bez ohledu na to, jak krásná byla úřednice, se kterou jsem ho vedl, vyzněl docela smutně. A tak jsem se rozhodl, že už dnes nebudu nic dělat, ale absolutně celý den a  absolutně nic. Prostě a jednoduše jsem si sám sobě přísahal, že strávím zbytek dne vleže. Na stůl  jsem si připravil dvoulitrovou termosku s kávou, vedle ještě čtyři hromady hranolků s kečupem, no a lenošení mohlo začít. Do levé ruky jsem vzal ovladač televize a do pravé hrnek s kávou. Proklikal jsem se přes pár televizních kanálů, abych se jako osoba relativně neobeznámená s obvyklým vzorcem televizních programů alespoň trochu zorientoval v tom, na co by se případně dalo podívat. No docela slušnou řádku pořadů jsem vyloučil hned - romantické  jihoamerické seriály na Zone romantica mě docela vystrašily a recepty na zaručeně skvělé kachny nadívané meruňkami jakbysmet. Nevěřícně jsem chvíli sledoval nějakou nevtipnou kopii mistra Beana, jak kachnu opravdu místo hodinkami nacpává meruňkami, a rychle jsem pokračoval v klikání. Nakonec mi svitla naděje. Skoro každá druhá komerční televize uvádí dopoledne nebo kolem oběda nějaké detektivní seriály.  Třeba bude nějaký seriálový díl takový, že  předkládaný zločin potýrá i mou hlavu důkazy a podezřeními! Těch seriálů běží plno, stačí si  jen vybrat. Ten nápad vypadal spolehlivě, ale opravdu jen vypadal, ze začátku. Něco totiž nebylo evidentně v pořádku. Přestože jsem si klikl na detektivku, nikdy to vlastně detektivka nebyla. Začal jsem stylově - KOMISAŘ DIANA CARR, PŘÍPAD PRO SAM, TO JE VRAŽDA NAPSALA, DRZÁ JORDAN,  SUE THOMAS: AGENT FBI II. Všechny ty příběhy totiž akcentovaly především to, jak si zcela běžná SUPERŽENA dokáže se vším poradit i v nepřátelském světě mezi muži. Diana uprostřed houfu kevlarových těžkooděnců, kteří děkují všem svatým za to, že jim velí právě ona, protože jinak by si zaručeně nevěděli rady,  přemáhá nebezpečné ozbrojené vrahy a lupiče. Sam svou intuicí odhalí každý spáchaný zločin, Jessica Fletcher se s použitím stejné intuitivní metody dokáže každému zločinu či zločinci připlést do cesty, Jordan je zase odbornice na přírodní vědy a laboratorní testy a dokáže všechny usvědčit tak dokonale a rychle, že detektiva snad ani není potřeba. Sue je vůbec kapitola sama pro sebe, protože z ní jsou obvykle všichni mužští kolegové z jejího týmu doslova vedle/mimo? (nepřehlédnutelný  sexapeal) a téměř sympatický mužský hrdina tohoto seriálu intelektuálně sice nestačí, ale důležitost své existence dokazuje alespoň svou ochranitelskou pozicí ve vztahu k Sam. S každou z těch supergeniálních supertvrďaček jsem to zkusil  a absolvoval aspoň část případu,  ale stejně jsem nebyl schopen brát to vážně natolik, abych se aspoň na chvíli přestal chechtat a zamyslel se nad tajemstvím, které bylo hrdinkami řešeno. Poslední příběh, na který jsem se začal dívat, mě úplně dorazil. Tvářil se, jako že v něm budou zločin vyšetřovat dva opravdu TVRDÍ poliši, co umí řídit a maj pořádně velký kanóny. Přes scénářem předepsané vyvinuté obdivuhodné svalstvo, byly jejich řeči vlastně ještě smutnější, než všechno, co jsem už od všech těch komisařek slyšel předtím, protože ti dva by nevyřešili absolutně nic, kdyby nebylo jejich sekretářky, která aniž by opustila kancelář, zjistila o zločinu vše s pomocí telefonu a nakonec to oběma hrdinným kliftonům taky zatelefonovala.

Jo jo, filmovým režisérům a scénáristům je to zřejmě jasné. Chlapi se pro policejní práci absloutně nehodí. Jedinou a poslední nadějí policie jsou ženy, lidé to možná ještě nevědí, tak je jim to potřeba sdělit a vtloukat do hlavy sto a vícedílnými seriály. Čím více žen v policejních uniformách a profesích bude, tím více bude vyřešených zločinů a na světě bude mnohem bezpečněji...

Prev: PRVNÍ PRÁZDNINOVÉ POZITIVUM
Next: PIRATES AND PRIVATEERS

Jednou při brouzdání jsem narazil na docela zajimavý text od pana Merhauta. Dobré a zajímavé čtení o hodně aktuálním tématu mě přimělo dohledat si na netu i jeho další články:

https://musicserver.cz/clanek/25624/Novodobi-pirati-na-webu

https://boblucan.bloger.cz/Lide-a-zajimavosti/Piratim-piratis-piratime.

Docela mě vyděsilo, co se kolem tohoto článku začalo dít na music serveru. To opravdu stálo za brodění se stokami komentářů. Princip byl jednoduchý a obvyklý – na music serveru byl vyvěšen Merhautův článek a spousta lidí dosypala spoustu komentů, na tom by nic nebylo, aspoň zdánlivě. Ve skutečnosti ale domyslet to, co se tam odehrálo, je docela strašidelné.

JAROMÍR MERHAUT:

Stahování, kopírování, poslouchání muziky

Co můžeme, a co ne? Nedříve právní minimum. Ocituji autorský zákon v rozsahu souvisejícím s hudbou. Pozor, dále uvedené volné užití se nevztahuje ani na software, ani data, atd.!

§ 30 Volná užití

Za užití díla podle tohoto zákona se nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, nestanoví-li tento zákon jinak.

(2) Do práva autorského tak nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla.

 Z uvedené citace vyplývá, že stahování hudby z internetu (= zhotovení rozmnoženiny) a její užití (= poslech) pro osobní potřebu, spadá do tzv. volného užití díla a není k němu potřeba žádného dalšího svolení od nikoho. Pro hloubavější, § 30 je onou výjimkou, deklarovanou v §29. Navíc, užití pro osobní potřebu není užitím ve smyslu autorského zákona. Zákon rovněž neukládá žádnou povinnost (a ani nám k tomu nedává žádné právní nástroje) zkoumat legalitu, legitimitu zdroje, ze kterého kopírujeme hudbu pro svou osobní potřebu. Z toho všeho se dá dovodit, že běžné kopírování muziky z netu, pro naši osobní potřebu, je právně v pořádku.

Jiná situace ale nastává u takzvaných výměnných systémů, torrentů, apod., kdy hudební soubory umístěné na svém počítači buď zpřístupním ostatním uživatelům, anebo je dokonce přemístím na nějaký server, kde jim budou k dispozici.

 Takovéto nakládání s autorským dílem je nad rámec volného užití, a je potřeba k němu svolení takzvaných subjektů autorského práva. Bez tohoto svolení se jedná o porušení autorského zákona!Ještě jednou, trochu polopaticky. Stahovat a doma poslouchat hudbu můžu bez omezení. Posílat ji následně někam do světa a veřejně přehrávat ne!

1.  „KENNYHO" KOMENT

Pane Merhaut, nemuzu si neodpustit zareagovat - tady mate citaci Markety Prchalove, reditelky Ceske protipiratske unie:

"Obecně není postihováno držení nelegální kopie (byť např. na harddisku), ale její pořízení v rozporu se zákony nebo její další užití, např. nasdílení v peer-to-peer sítích.

Pokud je zjištěno, kdo kopie zhotovil, zkoumá se, zda tak učinil v souladu se zákonem (tj. v době zhotovení kopie se jednalo o zveřejněné dílo, kopie slouží výhradně pro osobní potřebu zhotovitele, jde o jednu kopii určitého díla, nikoli více, a kopie byla pořízena z legálního zdroje a při jejím pořízení nebyly obejity technické prostředky k ochraně práv).

Pokud některá z podmínek nebyla splněna, jedná se o neoprávněné užití a tedy i o porušení autorských práv."Ale tak nejak ocekavam, ze ani slova reditelky CPU nebudete brat jako relevantni, protoze mate prece vyklad SVUJ, ktery je urcite pravdivejsi. :)

Musi tedy opravdu jit o kopii POUZE pro osobni potrebu a MUSI byt porizena z ORIGINALU. Vas pohled je tedy z pravniho hlediska zcestny a mel byste ucinit upravu v clanku, abyste nenabal ctenare k trestne cinnosti.

Mnohomluvnost Kennyho tady trochu zakrývá to,  o čem se vlastně vede spor, ale jde o velmi podstatnou věc. Jde o to, že citované výroky paní Markéty Prchalové jaksi podprahově 

(= v textu § 29 a § 30 nic takového výslovně napsáno není) sugerují myšlenku, že pokud nechci být pirátem, mohu si stáhnout doma nějaký hudební soubor z internetu až teprve ve chvíli, kdy si nějakým způsobem (je mi ale záhadou jak) ověřím, že pochází z legálního zdroje. A pokud to nemohu nebo neumím udělat, znamená to, že "některá z podmínek nebyla splněna, jedná se o neoprávněné užití a tedy i o porušení autorských práv" a případným stažením takového souboru se stávám zločincem.

2. „KENNYHO“ KOMENT

Pane Merhaut, nemyslite si, ze by pani Marketa Prchalova, ktera stoji v cele Ceske protipiratske unie jiz dvanact let, vystudovala pravnickou fakultu a venovala se otazkam dusevniho vlastnictvi jiz drive pri pusobeni v Evropské nadaci pro lidska prava, mohla znat vyklad zakona o trochu lepe a presneji nez vy, rocker ze Zlina? Vzdyt jiz i tady v diskuzi vam bylo naznaceno, ze paragraf tricet lze vyuzit pouze v nekterych pripadech. Mne je to celkem putna, jen jsem chtel upozornit ctenare na to, ze nemate pravdu. Hadat se s vami nehodlam, protoze neni o cem, ja sam nevim, jak to je, ale vim, komu verim vice.

Druhý Kennyho koment jsem tu už dal z docela jiného důvodu. Je na něm docela dobře vidět, že by stálo zato znát znění autorského zákona přesně a to včetně precedentních rozhodnutí soudu, protože v každém jiném případě dojde k děsivému efektu. Ten kdo má dostatek prostředků k tomu, aby založil společenskou organizaci, zaměstnal v ní profesionály ochotné prezentovat jeho cíle v televizních  vystoupeních, v časopisech a na internetu, snadno dosáhne toho, že lidé začnou myslet a chovat se tak, jak potřebuje, přestože je to vlastně omezuje.

ODBORNÝ VERDIKT

VOJTĚCHA CHLOUPKA

 z advokátní kanceláře Bird & Bird

Co tedy vlastně je v případě sdílení souborů porušení autorského práva a co je v souladu se zákonem?

Je třeba odlišit nekomerční užití autorského díla pro osobní potřebu fyzické osoby, které je v pořádku. Jedná se o takzvané volné užití autorského díla. Takže například stáhnutí hudby nebo filmů pro osobní potřebu může být teoreticky zcela v pořádku. U počítačových programů to však neplatí. Stahování počítačových programů, a to včetně počítačových her, není oprávněné, i když může být jen pro osobní potřebu. Problém ale je, že většina technologií umožňujících sdílení souborů nedovoluje soubor pouze stahovat, aniž by zároveň nebyl nabízen ostatním uživatelům ke stažení. A to už v pořádku není, to je porušování autorského práva.

Prev: Pan profesor Leacock by se divil
Next: KDO STAHUJE, JE SOCKA A TROTL

„Kdo argumentuje tím, že je chudej a že desky jsou drahé, je trotl, který za 1) si umí maximálně vypindit hoňoura u nějaké porno stránky a neumí si najít e-shop s lidovýma cenama desek, za 2) ti samí lidé, co tohle píšou většinou provolají megakotel peněz mobilem, vyhulí kamion Velbloudů apod.(!) Pro mě neexistuje jediný argument, proč hudbu krást, proč ničit hudební průmysl a tím pádem tlačit mnoho kapel na dno."

(!Spark Forum - 12.07.09 08:54!)

Mě napadá zase plno argumentů pro stahování!

DŮVOD 1.

Například když MTV zradila metal a rozhodla orientovat se na černé a latino publikum a major labels zešílely na popud nějakého zvráceného manažerského záměru začaly prosazovat grunge, neznamenalo to nutně, že jediné, co bylo možné poslouchat byl  Timbaland nebo  Pearl Jam.

DŮVOD 2.

Na počátku devadesátých let se v určitém smyslu naplnilo Coverdaleovo proroctví o tom, že tradiční hardrock a metal přijdou o své výsadní postavení ze sedmdesátých a osmdesátých let. Major labels se rozhodly glamová a hairmetalová alba v mnoha případech už dokonce připravená k vydání nemilosrdně nasypat do stoupy. Bylo to kruté nejen vzhledem k muzikantům, ale i vzhledem k fanouškům, protože v té době hardrockové a glamové byť i jen dema a bootlegy  (někdy šířené dokonce jen jako cdr!) stály na internetových burzách přes stovky dolarů. Nebýt kopírování a stahování, nikdy bychom se o tom, jak dědictví tradičního rocku a metalu uchopily  tehdy mladé a nové americké bandy  (například Blue Tears, Cats in Boots, D´Molls, Lillian Axe,  Roughhouse, Roxx, J. Strange, Danger Danger, Cinderella) neměli šanci dozvědět. V řadě případů došlo na přelomu 2. a 3. tisíciletí k vydáním jejich alb právě proto, že vysoká cena bootlegů a cdr kopií na ebai, případně masivní stahování dávalo firmě jistotu návratnosti (např. SunCity Records).

DŮVOD 3.

Zřejmě jen málo lidí z těch, co na toto forum přispívají, si je schopno představit, že někoho zajímá hudba vydaná před rokem 1980, tedy „lost in tyme“. Jakkoliv divné vám to může připadat, i tehdy chodili lidé na koncerty a kupovali desky. Tehdy se snadno mohlo stát, že člověk nikdy nedostal šanci koupit si alba té skupiny kterou měl rád. Ať už to bylo z toho důvodu, že překročit železnou oponu nebylo úplně jednoduché, nebo z toho důvodu, že jako dítě či student si to prostě a jednoduše koupit nemohl. Přesto takoví lidé na své mládí a své „hvězdy“ nezapomněli a houby jim záleží na tom, že německý krautrock, spacerock, či britské progresivní nebo folkové skupiny ze šedesátých a sedmdesátých let jsou dnes pro vydavatelské firmy z komerčního hlediska nezajímavé. Tihle lidé se snaží také získat a poslouchat hudbu, kterou měli a mají rádi. Jen to mají hodně těžké, protože jejich alba byla primárně vydána jako vinyly a většinou už jich  na světě existuje opravdu jen velmi, velmi málo. Často také jsou ripy z LP a odkazy k jejich stažení doprovázeny komentáři, které musí dojmout snad každého aspoň trochu soudného člověka. Opravdu byste si připadali jako pirát a zločinec, pokud byste věděli, že stahujete a na počítač ukládáte rip alba, které už např. v celé Evropě a Austrálii existuje jen v sedmi exemplářích??????

DŮVOD 4.

V době totality jsem nebyl žádným hrdinou, spíš naopak, ale rock jsem si vymluvit nedal. A tak jsem si okamžitě po osvojení si prvních smysluplných větiček v angličtině v prvním ročníku gymnázia začal dopisovat s několika dívkami z Finska a Německa a postupem času si s nimi měnil v dopisech singly a magnetofonové kazety. Přišlo mi strašně ponižující, že můj rozhled a znalosti jsou naprosto ničemné a nicotné. Říkal jsem si tehdy, že za to může bolševik, teda vlastně ti páni v oblecích  s kravatou a červeným odznáčkem na klopě, co na schůzi i při prvomájovém průvodu stojí na tribuně.To oni totiž striktně určovali, co vyjít smí a co ne. Byli to většinou v hudební oblasti naprosto nevědomí lidé v hodně pokročilém věku, kteří neměli ponětí o tom, že existuje i jiná hudba než dechovka. Přesto jedine jejich kývnutí mohlo - Rolling Stones 1 album ano, Barclay James Harvest určitě ne – odsoudit nejen mě, ale statisíce lidí k nevědomosti. Po roce 1989 jsem si chvíli myslel, že něco takového už nikdy nezažiju, že „teď“ už bude všechno jiné, ovšem jen do té doby než jsem v roce 1990 absolvoval rozhovor s Evelyn Sopka a Volkerem Kuinke. Vedli tehdy fanklub Eloy a měli ode mě už pár dopisů z osmdesátých let, ve kterých jsem jim psal, že mým životním snem je mít úplnou diskografii milované skupiny. Řekli mi v podstatě toto: „Milý příteli, několikrát jsme vedli rozhovor s pány z německého zastoupení EMI a máme špatnou zprávu. Starší alba Eloy byla vyřazena z katalogu a s jejich reedicemi se aspoň pro devadesátá léta nepočítá....“

Tehdy jsem si položil otázku, proč by mělo být v pořádku, že někdo někde hodně daleko a nahoře  v drahém obleku s kravatou a diamantem místo červeného odznáčku, bude rozhodovat o tom, co smím a nesmím.....slyšet a znát.

Vzhledem k svému dětství a 24 rokům prožitým v totalitě prostě a jednoduše nedokážu kývnout na to, že monopol tohoto druhu je v pořádku, byť byl uzákoněn a posvěcen většinovou morálkou. Major labels ovlivňují televizní vysílání i rozhlasové vysílání, mají své drápky v novinách a časopisech, bilboardech a plakátech na ulicích. Jsou prostě všude a manipulují s námi. Je otázkou, jestli je nebo není dobré, že jim to někdo docela úspěšně ztěžuje.

Poznámka na závěr:

Mám přes sto LP a opravdu hodně originálních CD, téměř nejsem schopen poslouchat hudbu jinak než z originálního CD (rádiu a počítači nemilosrdně vypínám zvuk).