FLASH FORWARD

(klik klik)

"Co kdybyste na okamžik dokázali vidět svoji budoucnost - tak jak bude váš život vypadat za šest měsíců? Začali byste se na to, co se stane, těšit ... a nebo byste se snažili to zastavit? Po celém světě dojde k záhadné události. Každý obyvatel planety ztratí vědomí na 2 minuty a 17 vteřin. Během této doby každý uvidí kousek svojí budoucnosti - co se s ním stane za šest měsíců. "

"Agent FBI Mark Benford (Joseph Fiennes) se snaží odhalit, co se vlastně stalo a kdo nebo co za to může. Mark a jeho tým dávají postupně dohromady obrovskou databázi všech postřehů od všech lidí a snaží se mezi nimi hledat souvislost. A hlavně - každý člověk poté, co viděl svojí budoucnost, se bude chovat jinak. Někoho záblesk z budoucnosti potěšil, protože viděl radostné věci, někdo už nadšený nebyl, protože jeho život doznal neradostných změn. A někdo žádný záblesk neviděl - což znamená, že za šest měsíců už nebude mezi živými. Jak byste se zachovali vy, kdybyste přesně věděli, kde a s kým za půl roku budete?"

Tak tenhle seriál se mi líbí. Braga, Goyer a Fiennes se mi trefili přímo do... hm asi do srdce.  Ale o srdce tady ani moc nejde, daleko spíš je to hodně decentním způsobem vedený brutální atak na rozum a představivost. Pokud aspoň jednu z těch věcí máte, myslím teda srdce, rozum nebo představivost, tak bude asi i pro vás docela těžký od seriálu odejít a sledovat do noci třeba 4 díly po sobě vám bude připadat normální i ve dny/noci, kdy je třeba v šest ráno vstávat do roboty. Teda tak se to aspoň stalo mně.  Ani trochu jsem ale neuvažoval směrem, který naznačují věty nadšeného recenzenta.  Zaujala mě na tom trochu jiná věc. Přijde mi to totiž trochu strašidelný, ale asi ne tim způsobem, jak bych to od filmu nebo seriálu čekal.

Jsem totiž docela nervózní,  když v seriálu o celosvětových katastrofách, celoplanetárně existenciálních pokusech nezodpovědných fyziků a o časových smyčkách a posunech jsou jakoby náhodou popsány události, které se pak po necelém roce od premiéry seriálu začnou dít i ve skutečnosti.

Stockholm

"Obrázky, které agentuře Reuters poskytl amatérský kameraman ze Švédska, potvrzují, že i Evropa má problém s hejny mrtvých ptáků, kteří nenadále popadají na zem. Záběry, které byly pořízeny ve středu, ukazují mrtvé opeřence pokrývající silnici. Jde o zhruba sedmdesát kavek obecných. Nemnoho z nich pád přežilo. Mrtvé kusy na sobě nemají zjevná zranění. Úhyn nyní vyšetřuje švédský Institut veterinární medicíny."

Video - https://aktualne.centrum.cz/video/?id=347844

Louisiana/Arkansas

"Tato ulice v Lousianě je pokryta ptačími mrtvolkami. A není jediná. V úterý byly na území státu nalezeny stovky mrtvých vlhovců a špačků.  V hejnech spadli mrtví na zem a nikdo netuší, co jejich smrt způsobilo. Ochránci zvířat už s žádostí o rozbor oslovili experty z Univerzity Georgia a Národního centra pro divokou zvěř ve Wisconsinu. Úřady nyní těla opeřenců odklízejí ze silnic i dvorků. 

Zvláštní úkaz se poprvé objevil v pátek v Arkansasu; zde na zem popadaly tři tisíce mrtvých vlhovců. Mnoho opeřených mrtvolek hlásí i Kentucky."

Video - https://www.buzzfeed.com/mjs538/thousands-of-dead-birds-fall-from-the-sky-in-arkan

Video - https://aktualne.centrum.cz/video/?id=347706

„Dokumentarista Ivo Bystřičan se vypravil do Zambie, země převážně křesťanské, jejímž důležitým vývozním artiklem je hlavně měděná ruda. Když tamní vláda měďné doly zprivatizovala a prodala novým majitelům sídlícím jednak ve Švýcarsku, jednak v Kanadě, slibovala si od toho prosperitu celé těžařské oblasti.

 Film Doba měděná ovšem zaznamenává pravý opak - veškeré zisky plynou do zahraničí, nové vlastníky, podporované dokonce velkorysými dotacemi Evropské investiční banky, ani v nejmenším nezajímá situace tamního obyvatelstva, zbídačovaného masivním propouštěním ze zaměstnání. Sledují jediné: co největší zisk. Svůj vlastní. Takže je nezajímá stav silnic zničených jejich nákladními auty ani osud zraněných, práce neschopných horníků, kteří zůstanou bez jakékoli finanční podpory.

Bystřičan spolu s kameramanem Jiří Málkem pobyl v Zambii pouhé dva týdny, během té doby natočili početná svědectví o chudobě a beznaději tamního obyvatelstva, které zprivatizované doly připravily i o poslední jakkoli chabé jistoty. Spatříme, jak hloučky dětí provizorně vyspravují rozbitou vozovku, jak v lokalitě,  kde se již přestalo těžit, propuštění horníci paběrkují vzácný kov ostřelováni tamními důlními hlídkami. Režisér rozmlouvá s řadou horníků a s odborovým předákem, kteří možná až příliš alibisticky poukazují na páchaná bezpráví, ale také na vlastní bezmoc. Navíc také české filmaře varují před policií a jejími důlními přisluhovači: režisér se dozví, že prý i pro natáčení na veřejných prostranstvích potřebuje povolení, otočit kameru směrem k dolům je rovnou zakázané. Dokonce dostane policejního "ochránce", jenž by jim měl pomáhat, aby nezbloudili. Přesto se záhy osamostatní a proniká do zakazovaných míst, zachycuje své občasné průvodce - jistě se i stylizující před Evropany do role obětí - při tajeném sběru rudy, při mši i zpěvu nábožné písně o Ježíši, obhájci každého, kdo v něho uvěří, při rapovaném protestu i bezcílném potulování zdevastovanou krajinou.

Avšak zachytí jen jednu stranu reality: navzdory mnoha pokusům proniknout k majitelům dolů nikdy nikoho nezastihne, dokonce ani tiskového mluvčího, věčně prý zaneprázdněného. Bystřičan rezignoval, vlastně pominul i šanci blížeji proniknout do soukromí chudých Zambijců, které nahlíží jakoby zvenčí, jako objekty dané společenské situace. Do dolů mohl nahlédnout toliko v konkurenčním podniku, který do sledovaného těžařského konglomerátu neopatří a také žádnou dotaci ze zahraničí neobdržel. Svůj příběh ovšem pointoval odjinud - z Lucemburska, ze sídla Evropské investiční banky, jejímž představitelům, nerudným a podezíravým, promítl pořízené materiály a žádal je o stanovisko.

Dověděl se, že filmu schází vyváženost: vždyť tam chybí vyjádření druhé strany, zástupců měďařské společnosti, kteří ovšem odmítli jakkoli komunikovat. Navíc bankéři vyrukovali s číselnými propočty a grafy, přesvědčeni, že i zambijskému obyvatelstvu se zdvíhá životní úroveň, ačkoli jim film dokazoval nesmyslnost takového názoru...“

In: Jan Jaroš - Doba měděná,Filmserver.cz

Jo jo, na to, že je to dokumentární film, je kolem toho docela poprask.  Taky po internetu se válejí desítky recenzí a různých dalších zmínek o tom filmu. A další desítky či stovky odkazů ze pohoršují nad tím, že se na zobrazovaném zlu štědrou dotací podílí i Evropská unie, tzn. každý z nás.  Autoři článků a recenzí zakončených v tomto duchu se asi domnívali, že v zoufalství a pln výčitek svědomí  budu schopen myslet jen na to, jestli se mám po hlavě vrhnout do některé rozvodněné řeky nebo skočít z nějaké hodně vysoké budovy...  No, já nevím, já jsem tedy nával podobných emocí neprodělal a možná právě díky tomu jsem nepřestal přemýšlet. Mám z těch jednostranně zaměřených reakcí docela nechutně nepříjemný pocit, že se jejich autoři chtěně, záměrně a také dost trapně snaží zakrýt obecně platné sdělení filmu, které (aspoň doufám) každého soudného diváka napadne tím spíš, že v podobné situaci, v jaké je už poměrně dlouhou dobu Zambie, jsme se v průběhu několika posledních let ocitli i my sami. 

Základní problém, na který upozorňuje Doba měděná, spočívá v tom, že ani tolik nezáleží na tom, jakým způsobem je bohatství určitého státu vytvořeno – je jedno, zda pochází z práce jeho obyvatel nebo jsou jeho zdrojem nerostné suroviny.  Pokud bude totiž vyvedeno do soukromých rukou a jejich prostřednictvím do jiných zemí, není žádný zákonný způsob, jak dosáhnout toho, aby se obyvatelé daného (jakéhokoliv) státu na bohatství vytvořeném jejich vlastníma rukama a vyrvaném z jejich vlastní země nějakým byť i jen nepatrným způsobem podíleli. Dalo by se říct, že je to zákonité, neboť konec je vždy stejný,  průmyslově zdevastovaná krajina se zoufalými lidmi zbavenými naděje a žijícími v nelidské bídě...  přesně tak, jako v době ? Době měděné....

No vlastně mnohem hůře než v době měděné. Tehdy Země ještě nebyla těhotná toxickým odpadem a některé věci, které člověk našel, se daly sníst...

Nebývá to zase tak často, abych na svým blogu informoval o něčem pozitivním. Takže teď k tomu mám docela dobrou příležitost. Vlastně nejen to, mám i dobrý pocit, že přece jen člověk na internetu občas může kromě perverzit a jobových zpráv narazit i na věci, který jsou užitečný. 

Takže co ta slůvka znamenají, nebo spíš proč jsou tak důležitá a mohou přinášet radost. Noise Trade je totiž název organizace, která shromažďuje digitální verze alb mnohých hudebních skupin různých hudebních žánrů. V návaznosti na tom také Noise Trade na svých internetových stránkách tato alba zpřístupňuje naprosto zdarma nebo za dobrovolný poplatek. 

Postup, jak se dostat k albům ze stránek Noise Trade je následující:

.1.

Hudební maniak navštíví jejich stránku 

https://www.noisetrade.com/

.2.

Hudební maniak si listuje ve velmi obsáhlém katalogu a u zajímavých alb použije jukebox.

.3.

Jakmile si hudební maniak vybere, klikne v katalogu na obal alba. Otevře se dialogové okno, se dvěma volnými řádky. 

Do prvního řádku je třeba vyplnit mailovou adresu. Ta by měla být skutečná, protože na ni bude odeslán přístupový kód k žádanému albu.  Do druhého řádku je třeba napsat "postal code", tzn. směrovací číslo. Nejvhodnější je takové, které odpovídá skutečnému postal codu některého ze států USA. Například poštovní směrovací číslo 508 01 je postal code amerického státu Iowa.

Jakmile jsou vyplněny oba řádky, prosvítí se v dialogovém okně nápis

next.

Stačí jen potvrdit  a v následujícím dialogovém okně stisknout tlačítko

finish.

.4.

Do uvedené mailové schránky pak přijde zpráva s odkazem, na který stačí kliknout - začne download celého alba. Celou transakci uzavře poděkování, ve kterém Noise Trade děkuje hudebnímu maniakovi a vyzývá ho k dalšímu downloadu...

Post Scriptum: 

Postup, jaký zvolili v Noise Trade mi přijde velmi rozumný. Jejich ohleduplnost směřovaná k hudebním maniakům je chvályhodná. Tak na závěr tohoto optimistického návodu ještě snad nějaká alba, na kterých by bylo záhodno vše vyzkoušet:-)

https://www.noisetrade.com/dirtylips#/

https://www.noisetrade.com/starsgodim#  

https://noisetrade.com/dystera#

https://noisetrade.com/floored#

https://www.noisetrade.com/heckoutofdodge#

https://www.noisetrade.com/rickbrantley#

https://noisetrade.com/rivercityjunction#

https://www.noisetrade.com/thedamnwells#

Doby kdy kritériím jižanského rocku a ke všemu jen jakž takž  u nás vyhovovaly pouhopouhé dvě kapely Žlutý pes a Pumpa, už isou nenávratně pryč. Jako důkaz mohou sloužit kompilace Whisky & fazole a Whiskl & buráky, ale kapel s ušima nastraženýma směrem na jih USA je u nás ještě víc. Tou možná nejstylovější - a chce se napsat i nejkvalitnější je pražský GENERAL LEE  klerý se po  domácích klubových pódiích už nějaký ten rok protlouká (vznikl v říjnu 1989). Za tu dobu stihl natočit dvě polooficiální demokozety - K babovce a čaji... - 1990, Starý party -  1992 a Ietos na jaře se konečně doškal svého albového debutu. Bezejmennou desku vydala stále agilněiší firma Snake Rerords. .. Na následující otázky odpovídal zejména frontman Generala Lee Domínik Wallenfels, některé myšlenky patřily bubeníkovi Milanu Milatovi a kytaristům Vítu Havlíčkovi a Jirkovi Hrubešovi. Kromě nich v dnešnírn obsození souboru najdete ještě kytaristu Zdeňka Šikýře basistu Václava Růžičku a zpěvačky Šárku Janouškovou a E Lucku Kukulovou a Kateřinu Liborovou. 

Když se řekne General Lee, okamžitě se jedním dechem dodává jižanský rock. Ale cítíte to tak i vy sami?

Určitě ostatně proto se i kapela jmenuje tak, jak se jmenuje. Od začátku jsme vědě|i, Že chceme dě|at jižanskej rock...

Škatulka jižanského bigbítu je ovšem dost široká. Jak ho chápe General Lee?

Je fakt, Že jižanskej rock je různá muzika. My ho chápeme jako elegantní bigbít. Elegantní aspoň v našich zeměpisných šířkách. V Americe ho samozřejmě hrajou svým způsobem burani, což a|e nemyslíme nijak zle.

Lze vůbec atmosféru jihu USA přenést do našich podmínek? Není to jen hra na něco, co tady prostě nemůže fungovat, protože zdejší muzikanti a potažmo posluchači mají jiné kořeny, jinou mentalitu?

Samozřejmě, Že to přenést nejde. My se tomu pouze snažíme přiblížit. Vždycky z toho budou cejtit Slovani... V Americe je to o něčem úplně jiným než tady: jižanskej rock je tam v podstatě stadionová muzika, na kterou chodí tisíce lidí. Na druhou stranu, geograficky je to v A|abamě hodně podobný jako u nás. I Z tamního bigbítu je cejtit úžasná pohoda a to, že je to zábava - ovšem kvalitní zábava. Muzikanti z těch slavných jižanských kapel se věnujou jenom muzice a když nehrajou, tak zkoušej' nebo se válej' na pláži. To se nám nikdy nemůže podařit, ale myslíme si, že určitou pohodu i do naší muziky dostat lze. A o to nám jde především! my jsme vždycky muziku dělali jen jako zábavu. nikdy tam nebyl žádnej tlak, že bychom se tím museli živit. Myslíme si, že to z toho je cejtit a že tam pohodu  byt' trochu jinou taky dostaneme.

Co říkáte názoru, že southern rock je ta pravá chlapská muzika?

Určitě. Aspoň my se za chlapy považujeme.,. (smích) Ne, vážně to je chlapská muzika!

Generalu Lee je často předhazována podobnost s klasiky žánru, s Lynyrd Skynyrd a s The Allman Brothers. Přiznáváte ovlivnění z jejich strany?

Například kytaristyurčitě bude těšit, když nás budou přirovnávat k Allmanům a Skynyrdům... Děláme to už tak d|ouho, Že nejsme schopni posoudit, jestli v tom mají lidi pravdu nebo ne. Dejme tomu já (Wallenfels  pozn. aut,) bych z toho třeba ty Lynyrd Skynyrd rád s|yšel, ale neslyším je tam. VŠichni tvrdí, že je z nás strašně cítí, ale moŽnáje to tím, že kapel se třema kytarama tady moc není.

Dominiku, do jaké míry tě k jižanskému rocku přivedl tvůj příbuzenský vztah s Ondřejem Hejmou ( Wallenfels je synovcem  frontmana Zlutého psa . pozn, aut.)?

Jako první desku jsem si od Ondřeje kdysi půjčil Crosby, Stills, Nash & Young a úplně jsem se z toho osypal, protože tenkrát jsem hrál folk a přesně takhle jsem ho chtěl dě|at - jenže jsem na to nesehnal lidi. Hned vzápětí nato jsem od Ondřeje dostal Lynyrd Skynyrd a bylo rozhodnuto.. .Samožřejmě, že jsem chodil na koncerty Žtutýho psa a ovlivnilo mne to. Fascinuje mě třeba, jak Ondřej píše texty.

Osobně cítím inspirace i ve způsobu zpěvu...

No, ve frázování asi jo... Ale nemám se za co stydět: vždyt' Ondřej je jedinej, kterej vymyslel, jak češtinu trázovat tak, aby to bylo snesitelný, aby zněla aspoň trošku jako ang|ičtina.

Za léta,co General Lee existuje, jste složili spoustu skladeb. Podle jakého klíče jste sestavovali debutové album?

Základy jsme natočili asi ke dvaceti věcem a definitivní Výběr pak vyplynul tak nějak sám. Zůstaly nějaký písničky v zásobě mažná pro příští desku, ale na tohle epíčko nebyla ta která skladba zařazena prostě z toho důvodu, že tam nemě|a co dělat. Třeba proto, že tam je jiná, která je jí podobná a tak. Zvlášžní je, že nám z desky úplně vypadly klasický bluesový dvanáctky, třebaže jich hrajeme dost. Desku jsme dělali tak, aby se líbila hlavně nám samotný samotným. VyhnuIi jsme se tomu, aby nám nějakej producent řek , Že tady vyhodí čtyři takty sóIa, aby tahle písnička byla hratelná v rádiu, že přehází pořadí skladeb na desce, protože tam a tam se dávají ty nejchytlavější atp.

Mít v kapele člověka, který má vlastní a navíc uznávané nahrávací studio - mysIím ted' Zdeňka Šikýře  je asi ve|kou výhodou.

Ono je to dvojsečný. Ve Zdeňkově studiu zároveň zkoušíme a nemůŽeme tam bejt kdykoli chceme, protože tam třeba zrovna někdo nahrává. Samozřejmě je ale příjemný, že si můžeme něco natočit mnohem častěji než jiný kape|y, někdy třeba hned, když nás to napadne. Výhoda je taky to, že Zdeněk díky svým zkušenostem ví, jak z nás dostat potřebnej zvuk.

Na koncertech hrajete i některé převzaté věci nicméně na albu se objevuje pouze vlastní repertoár...

Nahrávat převzatý písničky je strašně těžký. Zatímco u našich vlastních nikdo neví, jak vlastně mají vypadat, u převzatin to je jasný.

Cover verze ale přece nemusí vypadat stejně jako originál.

To je pravda . jenže když něco chceš výrazně předělat, může to dopadnout zajímavě, ale taky třeba pěkně blbě. Cizí skladby jsou důležitý na koncertě: nám se líbí, baví nás je hrát a zároveň je i Iidi je znají a chytnou se na ně. Na desce by ale působily úp|ně jinak.

Přemýšleli jste někdy komu je vaše deska a potažmo hudba kape|y určena?

Všem, kterým se to líbí. Nejspíše asi |idem od dvacítky vejš. Když si budou šestnáctky v metru zpívat jižanskej rock, bude to pohoda, ale nevěříme, že to se to stane... Rozhodně ale naší muzikou nechceme vykonávat nějakou misijní činnost.

Jak budou vypadat nejbližší měsíce Generala Lee?

Věcmi, který jsou na desce, jsme tak trochu přesycený, hrá|i jsme je v některých případech šest let a pak je ještě rok natáčeli... Abychom měli z muziky pořád stejnou radost, děláme konečně nový kousky na eventuálnídruhou desku, kterou bychom chtěli vydat příští rok. Jinak plánujeme V létě hraní na motorkářských srazech a na podzim pak turné Harley Davidson Custom Blend.

In: Rock a Pop, 7/153, červenec1996, str.36

HOMEPAGE https://generallee.sweb.cz/historie.htm

VIDEO https://www.youtube.com/watch?v=PiG0l7iCQ-I

.

Dneska jsem dostal zprávu, teda možná spíš oběžník - oficiální  „mailing list“ mé oblíbené skupiny Thunder. Někdo mi v tý zprávě píše řadu zajímavých informací. Začíná to asi takhle: „ Dneska jsem byl informován, že...“ To je ale divný. Ta věta působí docela osaměle.  Byl informován... píše to v první osobě a ještě tak zvláštně, jak kdyby celá léta sám seděl před modlitebnou nějakýho klášterního mnicha a ten mu po dvou letech tichých modliteb a mlčenlivého rozjímání zašeptal nějakou tíživou tajemnou zvěst skrz okénko, kterým mu občas jeho bratři ve víře podají několik kůrek suchého chleba a džbánek vody.  To je sice dobrý, ale já si neumím představit, že bych v podobně tragickém tónu pokračoval i já a posílal tu zprávu dál.  Navíc by to vlastně ani nebyla pravda, protože ta věta, ve které píše „ dneska jsem byl informován...“, už vlastně není pravdivá, protože když jsem si to přečetl, je už informován nejen on, ale já taky. Takže než bych to přeposílal všem známým, tak to radši vyvěsím sem, ať se podívá a přečte si ten, kdo chce.

Tak o co teda jde.

Po dvou letech od rozchodu a ukončení činnosti Thunder se letos v létě všichni členové sejdou a vystoupí opět jako skupina. Stane se to v Londýně  ve Victoria parku dne 24 srpna. Ke společnému koncertnímu vystoupení dojde na tzv. High Voltage Festivalu, na kterém vystoupí i celá řada dalších hvězd.

To je ta optimističtější část zprávy. Kromě toho totiž v tom listu je důrazně vysvětleno, že tento ohlášený společný koncert v žáném případě neznamená nějaké další společné plány Thunder do budoucnosti, tedy v žádném případě nepřijdou ani další společné koncerty ani společné album.

Poznámka:

Thunder sice momentálně připravují do prodeje po internetu koncertní čtyřCD nazvané „Live - Rough & Ready“, ale nejedná se o nějakou aktuální nahrávku. Jde o dva koncerty, které se odehrály v rámci turné k albu The Magnificent Seven v roce 2005. Prodej po internetu by měl být zahájen 1. března 2011. ČtyřCD si je možnéobjednat zde:

https://www.thunderonline-shop.co.uk/default.asp

CD 1+2, tedy část kompletu nazvaná ROUGH,  obsahuje neupravený záznam koncertu v  Club Citta, Kawasaki, v Japonsku ze třetího srpna roku 2005.

CD 2+3, tedy část kompletu nazvaná READY, obsahuje záznam koncertu v  Shepherds Bush Empire v Londýně  z desáteho března roku 2005.

Tracklists

CD1 - Rough

Loser / Amy's On The Run / Higher Ground / I'm Dreaming Again / Monkey See Monkey Do

You Can't Keep A Good Man Down / Don't Wait For Me / The Gods Of Love / River Of Pain

CD2 – Rough

Until My Dying Day / Fade Into The Sun / I Love You More Than Rock 'n' Roll  

She's So Fine / Low Life In High Places / Dirty Love / A Better Man / Pinball Wizard

CD3 - Ready

Loser / Amy’s On The Run / Higher Ground / I’m Dreaming Again / Monkey See Monkey Do

You Can’t Keep A Good Man Down / Don’t Wait For Me / The Gods Of Love / Stand Up

CD4 – Ready

Love Walked In / Fade Into the Sun / I Love You More Than Rock 'n' Roll  

Backstreet Symphony / A Better Man / Dirty Love

V lotyšské metropoli Rize se uskutečnil pochod asi tisícovky veteránů lotyšského národního hnutí, kteří za války bojovali proti Rudé armádě v nacistických jednotkách Waffen SS.  Tzn. v 15. granátnické divizi SS (1. lotyšská) a 19. granátnické divizi SS (2. lotyšská).

Pochod příslušníků organizace Daugavas Vanagi (Dvinští jestřábi) sdružující  bývalé příslušníky Waffen SS se podle lotyšských médií konal bez větších incidentů. Policie zadržela několik pravicových extremistů s transparenty "Žide, toto je lotyšský stát".Pochodující veteráni reprezentovali elitní jednotky SS, v nichž se za druhé světové války angažovalo na 146.000 lotyšských legionářů. Lotyšsko v roce 1940 po uzavření paktu mezi nacisty a Moskvou obsadila sovětská vojska. Když wehrmacht o rok později Rudou armádu vytlačil, mnoho Lotyšů nacisty vítalo jako osvoboditele. V bojích proti sovětským vojskům jich tisíce padly.

Hle, Slyšte zvěst o králích Gar-Danů, o tom, 

jakými byli válečníky, za časů dávných a minulých. 

Často Scyld Sceafing zdrtil nepřátele, 

hodovní síně mnoha národů rozvrátil, jarlové se jej děsili.

Pastorek bez přátel, nalezencem byl,

však osud jej právem odměnil.

Prospíval pod nebem, přátele získal.

Všichni lidé, blízcí i ti vzdálení

od velrybích cest, mu naslouchalí,

a dary jej obšťastňovali.

Byl to dobrý král!

Jemu syn se narodil, dědic jeho síní.

Skrze něj seslali Bohové radost lidu,

který již postrádal dědice králova.

Byl obdařen, nositel zázraků, velikou slávou.

Pověstný byl tento Beowulf,

daleko letěla pověst o něm, synu Scylda, po zemích Skandzy.

Tak se stalo, že již v mládí získal moho přátel, 

štědře je podporoval a oni mu později byli věrnými společníky.

Štědrostí a slávou prospívá earl v každém klanu

Odešel Scyld na stezky, odkud se živí nevracejí,

spolubojovníci jej snesli k moři, jak si přál, milovaný vůdce.

Tam kotvila loď, pluh moıří, nejkrásnější, co kdy svět zřel,

naplněna dary: nejlepší čepele, pancíře, štíty, kopí.

Na stožáru vlála standarta, zlatem obšitá, hrdá i ve smrti.

Duch lidu byl skleslý, nálada trudılivá, Loď odeslali k

západu slunce a nikdo - žádný syn člověka - ni mudřec, ni

rek největší nemůže říci, kde ta loď zakotvila.

Nyní Beowulf stál nad lidem Scyldingů, skvoucí král.

Hrothgarovi dali Bohové takovou slávu válečnou,

že jej celý lid s radostí následoval.

Tehdy se Hrothgar rozhodl,

že z bohatství získaného v bitvách postaví pro své druhy

hodovní síň - největší jakou kdy děti Země mohly vidět.

Uvnitř pak se budou moci staří s mladými bok po boku

veselit a bavit u medoviny, pečeně a skáldských příběhů.

Jak řekl, tak  učinil:

vydal všechna svá bohatství až na půdu a životy lidí.

Široko, daleko, slyšel jsem,

rozneslo se jeho přání po zemich Skandzy

a ze všech koutů ze všech koutů země

 přicházeli lidé a stavivo.

S velikou rychlostí vyrostla síň nevídaných rozměrů, 

se širokým základem a pevným krovem, 

aby ji nemohl ohrozit žár rodinných sporů

Ta síň se jmenovala Heorot.

Jak Hrothgar slíbil tak učinil: zbylé poklady vydal,

a své přátele - lid Gar-Dánů jal se hostit.

Se závistí a zlobou trpíval ve svém doupěti duch temnot. 

Za nocí, kdy se veselí, cinkot   a zvuk harf nesl kolem jeho doupěte.

S těmito zvuk nesl se i hlas skalda,

který znal příběhy až z úsvitu věků:

jak Bozi stvořili Zem, Slunce, Měsíc 

Zem,  pak   obdařili životem životem, stromy listím,

zvířata končetínami,dechem, pohybem.

Tak žil Gar-Dánský kmen v radostí,

dokud nezačal "JEDEN" spřádat zlo.

Grendel bylo to ošklivé monstrum nazýváno,

obyvatel bažin, v temnotě sídlící potomek obrů. 

Vydal se nocí, aby našel ten dům,

sídlo světla a přátelství a čekal.

Čekal, až se rozjaření Gar-Dánové uloží ke spánku.

Vstoupil pak do Heorotu,

kde našel Gar-Dány zmožene hostinou,

odpočívající beze strachu.

Skrytý stínem a kouzlem, vzteklý a zdaleka ne sytý,

plížil se síní, dva tucty spáčů zhltnul

a se smíchem se vrátil do svého doupěte.

Až za úsvitu poznali Gar-Dánové

moc Grendela a nastal veliký smutek.

Mocný Hrothgar seděl a truchlil pro své přátele,

když byly zjištěny ztráty na životech.

Následující noci nastala jatka nanovo

a pachatel se nezdál mít výčitky svědomí.

Můžete se vsadit,

že se hodovníci začali na noc stěhovat jinam.

Hrothgar se trápil, šedivěl, pro padlé přátele plakal.

Nesla se zpráva o smutném králi krajem,

ústy bardů, šepotem větru, šuměním listí.

Došla i za moře, do země Geatů,

království Hygelacova.

Tam žil Beowulf,

mladík neobyčejné sily a vzrůstu, synovec krále.

Jal se bez váhání připravovat na cestu do země Hrothgarovy. 

A poté,

co kněží doprovodili Beowulfa požehnáními a věštbou úspěchu

i Hygelac svolil s cestou syna bratrova.

Dal mu k disposici dvacet válečníků

a Beowulf se s nimi odebral k moři,

kde se nalodili do mořského oře,

hrdou jeho šíji ozdobili štíty a zasedli za vesla.

Květy pěny rozrážené plecemi lodi ubíhaly vzad

a bojovníci brzy spatřili pobřeží Hrothgarovy země.

Přistáli, lod' vytáhli na břeh.

Vtom se objevil osamělý bojovník na koni a pravil:

'Kdo jste? Vy, poutníci mořem, prohlašte se a řekněte,

co vás k našim břehům přivádí!

Přišli-li jste loupit a pálit,

rychle s vámi zúčtujeme,

ale jestli jste přišli v dobrém,

buďte vítáni!"

Beowulf; osvobodiv svou výmluvnost, odvětil:

"Strážče břehu!

jdeme za tvým králem, neb jsme zvěděli,

že má potíž, jež jej i jeho lid rmouti

Přišli jsme nabídnout své ruce, štíty,

meče do jeho služeb,abychom ho strasti zbavili"

Strážce pravil:

Vydejte se touto cestou, dovede vás ke králi

Já musím zůstat zde, avšak vyčlením muže

aby ochrânili vaši loď před vlky moře."

Bojovníci se tedy vydali k Heorotu. Když došli k síni,

jali se odkládat zbroje, štíty, kopí, přílbice...

Hrdý Válečník se jich zeptal na domov a rod:

"Kam mířite, bojovníci, s kovaııými štíty,

množstvím oštěpů, zvláštními přilbicemi?

Ne často se vidi taková sbírka hrdinů!

Je jasné že přicházíte do síní Hrothgara pro slávu,

ne do vyhnanství."

Beowulf odvětil:

"Jsme Hygelacovi spolustolovníci

a já jsem zván Beowulf Přicházíme k tvému králi,

abychom mu sdělili, co nás přivádí."

I řekl Wulfgar(tak se totiž onen válečník jmenoval),

známý mnoha silou své mysli, odvahou a moudrosti:

"Předám králi, Rozdělovači prstenů,

váš požadavek a vrátím se s odpovědí.

To také učinil:

"S touto odpovědí mě posílá můj král:

vítá vás, poutníky moře, ale zbraně nechte, kde jste je složili."

Vešli dovnitř, a Beowulf pravil:

"Hail Hrothgar!“

Jsem Hygelacův následovník

a mnoho slávy jsem již získal

Zpráva o zločinech Grendela dorazila do mé země jasně.

Proto mi mí vazalové poradili, abych ti pomohl

ó králi, znají krutou silu mé vůle i mých paží.

prosím tě pouze:

neodmítej mou pomoc v nouzi,

když jsem došel tak daleko!

Já, se svými druhy,

dokážu Heorot vyčistit.

Pokud ON zvítězí,

bundu já i se svými muži pozřen.

Mou hlavu nemusíš hledat,

protože padnu-li,

budu patřit JEMU

a mé tělo si odnese jako svou kořist,

alespoň odpadne příprava pokrmu pro mou hlavu.

Ještě O jedno Tě prosím, králi!

Pokud mě Hildr odnese,

mou zbroj, nejlepší z děl pro válku, chránič hrudi,

dědictví Hrethela a dílo samého Welanda

pošli zpět k Hygelacovi.

Jde Wyrd, jak musí."

Hrothgar jej poté uvítal a vyzval jej, aby se posadil

a o sobě, své zemí povídal, či co mu srdce napoví.

 Nechť se poveselí S Gar-Dány,

přestože ještě za svítání byla síň

zbrocená krví, stěny zacákané.

Unferth, syn Ecglafa, který seděl u nohou pána,

se pokusil vyvolat s Beowulfem hádku.

Beowulfův úkol ho totiž stěží potěšil.

Unferth závíděl všem,

kdo by v Midgardu mohli dosáhnout větší slávy než on

"Jsi ty TEN Beowulf,

který tloukl moře svými pažemi?

Soupeř Breccy, který neváhal život riskovat?

Hlubiny moří pažemi jsi přikryl

a poměřil síly s cestami vod,

když zima hnala zuřivě vlny před sebou.

V plavání tě porazil! Checht!

Jeho přinesl ranní příliv

do Battling Reamas,

sám se domů dopravil,

tak draze milovaný svými many.

V triumf nad tebou obrátil své vychloubání,

syn Beanstana, tvé síly potřel!

Proto pernější ti věštím dobrodružství -

přestože v bitvě jsi statečný, v drsné srážce-

pokud se odvážíš duchovi temnot čelit,

pokud vyčkáš příchodu Grendela o noční hlídce!"

Beowulf odvětil, synu Ecgtheowův:

"Nevíš o čem mluvíš, Unferthe,

když míniš, že Brecca vyhrál.

Asi ti chmelovina zatemnila mysl.

Za pravdu prohlašuji, že v moři jsem více sil měl, 

nad kteréhokoli muže, více výdrže ve vodě.

Byli jsme chlapci, já i Brecca, usmrkanci,

a chlubili se -

to chlubeni také v čin  obrátili.

Obnažené meče měli jsme v rukách,

doufaje že velryby s nimi odrazime.

Tak po pět dní jsme plavali,

než nás bouře rozdělila.

Devatero mořských ďasů jsem

ke spánku uložil,

než mě moře vyvrhlo ve finské zemi,

ale o tobě jsem neslyšel nic podobného,

Unferthe,

ty jenž jsi zabil vlasıního bratra,

nejbližšího z rodu,

za což tě ostatně čeká cesta do Helu.

Ani Grendel nespáchal na Scyldinzích

takové škody,

jako ty na svém klanu.

Nedělá si totiž nic z

ničivých Gar-Dánských mečů, kopí.

Vraždí, bojuje, hoduje.

A nikdy by takto neopanoval Heorot,

kdyby tvá odvaha byla tak

velká jako tvé vychloubàní!

Já však se Grendelovi postavím

a ukáží mu moc a hrdost Geatů!

Než spatřite znovu slunce,

zaplaším tuto chmuru z čela Hrothgarova,

z čel lidu Gar-Dánů.

Poté se veselili, všichni v dobré náladě,

způsobené slovy Beowulfa. 

Nakonec se Gar-Dánové odebrali spát jinam,

mimo Heorot.

Beowulf sňal přilbu, hrudní pláty

a dal je do úschovy jednoho ze svých lidí.

Bojovníci se uložili ke spánku

Jen Beowulf klidně vyčkává,

opřen o sloup, oporu síně Heorot.

Čekání zmáhá,

hlava padne na hruď,

když kradmé kroky krále bažin,

Grendela, ozvou se síni,

a vzápětí tlumený vzdech

Beowulfova bojovníka roztrženého napůl

Beowulf vyskakuje, meč však nechává ležet

Doneslo se k němu, že Grendel kouzlo zná,

jak meče tupit, o jeho kůži že se ohýbaji

a že mu ocel neublíží.

Beowulf běží vpřed, chytí stvůru,

srpovité spáry svírají se bezmocnê

ve stisku hrdiny.

Rána, další a další, v tichém křižku

mlátí sebou muž imonstrum,

stěny Heorotu sténají

jak pod rannmi perlíku.

Náhle, křup!

Oba ztuhli, Grendel víc.

Místo spáru nemá nic.

V zápalu boje Beowulf

bestii pařát  utrhl.

Na každém prstu nepřítele nehet jak z oceli.

Každý stvrdil strašnost pohanova spáru

a že ubožákově ruce utržené

nemohlo být ublíženo

nejlepšími z nástrojů.

Grendel zbledl, a dal se, slábnoucí, na útěk.

Bojovníci Beowulfovi, ani lid Hrothgara

nespěchali s pronásledovánim, času bylo dost.

Jali se pilně oslavovat a Beowulf byl zahrnut mnoha dary.

Meč, zbroj, kůň pro každého z jeho lidí,

mnohé poklady jim byly dány.

Náhle však, v bažinách nedaleko od Heorotu, stvůra

zdrcená a běsnící nad smrtí syna  - Grendelova matka

- zaslechla zvuk pitky, výbuch veselí po vydařeném vtipu.

Rozlitila se, malá očka krví zrudla, a bestie

nastoupila cestu msty...

Vstoupila do síně, vzteky bez sebe,

pařáty svirající se vztekem.

Když však zhoubu Grendelovu zhlédla, 

mocného Beowulfa,

strnula, strhla pařát svého syna od stropu

- kam jej již Dánové stihli zavěsit

jako připomínku slavného boje-

a dala se na útěk do svého doupěte, 

síně v hlubinách jezera. 

Ve dveřích se náhodou octl Aeschere,

Hrothgarův milovaný přítel a rádce.

Stvůra jej smetla, smrtí byl stižen.

Lidé byli zděšení a bojovníci

v čele S Beowulfem se jali stopovat nové nebezpečí. 

Když došli k jezeru, 

Hrothgarův syn Heremod vytáhl svůj meč,

prastaré dědictví.

Beowulf skvostnou čepel přijal, a ponořil se do vod jezera.

Klesal a klesal, u konce s dechem,

když dorazil k podvodní sluji.

Mocně máchl, dvakrát, třikrát

vynořil se v sídle bestie.

Lapaje rychle drahé dechu doušky.

Stojí ve střehu, s mečem před sebou,

proti špici Grendelova matka,

odhodlaná bránìt se

do poslední kapky krve.

Beowulf skočil, sekl, a hle!

ostří taje jak rampouch v ohni.

Rozhlíží se,

ze stěny síně trčí starý meč.

Čistá čepel, dávné dílo

snad ještě z dob Regina.

Zbraň ze zdi vylétla jak blesk,

sek! švih! stvůra se svíjí,

před svou zhoubou uhýbá.

Trolí meč ji zasahuje znovu a znovu

Do posledního dechu.

Beowulf uťal stvůře hlavu, stejně tak i mrtvému

Grendelovi, který přišel domů zdechnout.

Po výstupu temnými vodami vystoupil na břeh

a společně se svými muži se vydal zpět do Heorotu.

Grendelova hlava byla prý tak

těžká, že ji museli nést čtyři muži. Obtěžkáni poklady,

na hrdých hřebcich, vydali se bojovníci ke své lodi,

doprovázeni Hrotgarem až na samý břeh.

Tam se rozloučili, ale pevné přátelství mezi nimi zůstalo.

Po hladině moře spěchali domů na svém drakkaru,

ověšeném  pestrými kulatými štíty.

Poté, co se Beowulf s válečníky do síní Hygelacových navrátil,

se strýcem mluvil nejen o svých činech,

ale i o situaci na Gar-Dánském dvoře

a o mladých synech Hrothgara.

Hygelac mu pak vložil v léno 7000 hidů půdy s domem a trůnem,

jako Princi své země.

Šly roky a Hygelac odešel, jeho syn Heardred pod stěnou

štítů zabit leží, zabit ve chvíli vítězství nad Heatho-Scylfingy.

Tak se stal Beowulf králem země, krásné a rozlehlé.

Vládl jí dobře, po padesát let,

když náhle byl probuzen Drak, strážce temnot.

V hrobě hory dávné zlato střežil, v mohyle z kamene.

Vchod byl skrytý,

ale Wyrd vyjevil jednomu kmánu cestu k pokladu.

Ten vzal pohár, však položil ho zpět.

Jako zloděj se vykrad ven, zatímco strážce spal.

Za zlobu draka musel Princ i lid zaplatit.

Ten muž byl sluhou jednoho z Beowulfových leníků

a řekl svému pánu, co nalezl.

Ten se pak vydal do sídla Draka nehledě na nebezpečí.

Vstoupil, a tím utkal předivo Wyrdu, naplnil zlobu Plaza Strážce.

Když uzřel Draka nevítaný návštěvník, obestřela

jej hrůza a prchnul, přičemž neopomněl vzít zlatý pohár,

z pokladu dávného Earla,

jenž posledni ze svých kořistí zde pečlivě skryl .

Když tehdy Earl z jeskyně vyšel, řekl:

“Nyní, kdy již hrdinové nemohou, držiš opět Ty, Země, poklady předků. 

Slyš! Před Tebou mnoho statečných mělo je v rukách.

Ted' Hildr odnesla na svých křídlech všechny

z mého klanu a obrala je o život.

Žádný nezůstal, aby zvedl meč, nebo vyprázdnil pohár...“

Skleslý na duchu, sám, daleko od všeho lidu,

čekal bojovník den a noc,

než jej ve vlnách přílivu potkala smrt a odnesla ho na svých křídlech.

Poklad ležel dlouho ve tmě zapomnění, až jej nalezl ten,

který je proklet, jehož osudem je hledat takové poklady

a střežit je bez užitku.

Mocný lidu zhoubce držel pak ten  poklad po tři sta zim.

Jediný muž probudil hněv

v baziliškově srdci, když pro krále vzal pohár.

Ten, když spatřil dílo dávných mistrů,

byl nadšen krásou toho poháru.

Drak se však probudil a nové utrpení bylo otevřeno.

Byl totiž po dlouhém spánku dychtivý bitvy, ohně a zabíjení.

Když zapadlo slunce, Drak se vyřítil ven,

ničil a pálil, obydlí lidí i dům Beowula s dědičným

trůnem na prach sežehl.

Tehdy Beowulfovi pravdivě vylíčili,

co se stalo, a on si nechal vykovat nádherný velký

štít celý z kovu, protože mu bylo zřejmé,

že lípa by ho před plameny neochránila.

Mnoho odvážných skutků vykonal dosud,

Wyrd mu však postavil do cesty Draka - osudný to byl den! 

Wyrd na něj čekal celý den v mohyle,

kam se Beowulf s jedenácti věrnými vydal, 

čekal, aby duši od těla oddělìl.

Beowulf řekl:

“Přežil jsem mnoho bitev, když jsem byl

mlád, a nyní znovu, starý ochránce lidu, jdu do bitvy.

Nevezmu si nic víc než svou zbroj, štít a meč,

proti žhavému dračímu pohledu a jedovatému dechu.

Vyčkejte konce, není to totiž váš boj, ale můj

- změřím moc se stvůrou; potřetí.

Těžké bude zvítězit, to spíš Hild mě odnese.

Brzy se král vplížíl do chodby v kameni, vzduch chvěl se

horkem, nebyla šance Draka obejít,

protože ten hlídač,

hlas člověka už slyšel a vztek vzplál v jeho srdci,

jedovatý dech vržený do chodeb, následovaly plameny.

I zvedl Geat štít, a proud ohně se přes něj převalil.

Když věrní venku slyšeli stvůry řev,

rozprchli se do lesů, aby své životy ochránili.

Ale duše jednoho chvěla se starostí, ne strachem.

Pravá sounáležitost a věrnost nemohou být

ve vznešené mysli zaplašeny!

Wiglaf bylo jeho jméno, syn Weohstana,

lord Scylfingů z rodu Aelflıera.

Viděl nyní vládce, vedrem utlačeného,

a vzpomněl darů jež Beowulf mu dal:

trůn a mnoho dalšího;

neváhal, starý štít vzal, ošumělé ostří tasil.

Napohled stará čepel, ale kdo byl s jejím osudem seznámen,

silného bojovníkova druha by poznal,

dar Onely Krále - meč Jötunů.

Není daleko den, kdy jsem ti přísahal věrnost, králi!

Nyní poslouží můj meč nám oběma.

Králův meč byl znovu zlomen, Wyrd mu nedopřál pomoc

čepele v takových chvílích,

příliš velká byla jeho síla pro meče lidí.

Wiglaf přišel Beowulfiovi na pomoc,

Drak se vydal hledat nepřátele, nenáviděnou rasu.

Dřevěný štít vzplál a shořel,

plamen silně popálil Wiglafovu ruku .

Beowulf vrhl se mladému muži na pomoc,

oba byli ošklivě raněni.

Wiglaf kryt králem, sťal  plaza nelítostným ostřím,

jež tálo pod žhavou zlobou dračí krve.

Drak byl zabit,

a hrdinové se vypotáceli ven,

zraněný král podpíraný mladým rekem.

Beowulf pravil: 

“Drak už zdechl, zdá se,

a s tímto nepřítelem odejdu i já, cítím, jak se blíží smrt.

Svůj život jsem dal za bezpečí lidu a to byl dobrý obchod.“

Pak sundal zlatý nákrčník, dal jej Wiglafovi, i přilbu a prsten.

Svou zbroj mu odkázal se slovy:

„ Užij je v radostil!  Jsi poslednim z Waegmundingů!

Já nyní odcházím za předky.“

A zemřel.

I přišli ostatní druhové, stydíce se za svou zbabělost.

Zde leží mrtvý král, a vedle něj jeho smrt;

Wiglaf má srdce těžké...

Čestná stráž válečníků a vynesla krále na Hrones-ness.

Draka svrhli do vln.

Lid Geatů pak připravil králi pohřební mohylu,

obloženou dračím pokladem.

Přilby, štíty, meče

a Lord leží uprostřed.

Černý kouř hořící hranice stoupá k nebi.

Dvanáct jezdců krouží kolem čerstvé mohyly.

Ze všech králů země,

ze všech  mužů

byl nejvíce ctěn a milován,

k lidu mírný, věrný, štědrý

Beowulf

Podle Sigmarkova článku Beowulf, 

In Sauilo 01/2004 (Austró),  str. 33 - 37

https://asatru.sk/sauilo.html

Post Scriptum:

Ještě na závěr přidávám dvě zprávy z webu nakladatelství Torst. 

Takže nejdřív ta dobrá zpráva:

Béowulf vyšel i česky. Jeden z vůbec nejdůležitějších edičních počinů nakladatelství Torst: jako jubilejní 300. publikace nakladatelství. Béowulf - první výpravná (heroicko-elegická) báseň v anglické literatuře, nejvýznamnější památka anglické literatury a v obecném povědomí i symbol literatury anglosaské Anglie vyšel po více než tisíci letech od doby svého vzniku poprvé v překladu do češtiny. Jan Čermák, který Béowulfa přeložil, knihu doprovodil zevrubnými poznámkami, komentáři, výkladovými studiemi a mapkami, zasazujícími Béowulfa do historického, kulturního a literárního kontextu evropské vzdělanosti. Knihu s bohatým obrazovým doprovodem graficky upravil Zdeněk Ziegler. 
V roce 2004 kniha obdržela Cenu Josefa Jungmanna za nejlepší překlad roku.

Pokud se ale cítíte dobře, nedělejte si starosti, ono to zas brzy přejde.

Takže teď jěště ta špatná zpráva: 

Uvedený titul nemáme skladem a není k dispozici ani u dodavatele. Nemáme informaci o tom, že by se připravoval dotisk.

MYŠLENKY  OPTIMISTY:

Spousta lidí je přesvědčena, že Facebook má stovky kladů. Ano, setkáváme se virtuálně s přáteli, které jsme léta neviděli, prohlížíme si fotky z dovolených, místa, která navštívili, jejich domácí výtvory atd. Můžeme se připojit k jakékoliv skupině, kterou podporujeme. Můžeme presentovat své vlastní práce a texty, sdílet myšlenky s ostatními. Ale co když jsou tato naše pozitivní přesvědčení jen důkazem správně rozjetého marketingového tahu.

Zatím se nedá říct, jestli to byl krok k dobru nebo ne, ale podle mého názoru to byl jeden ze zlomových momentů pro masový trh, který se začal zaměřovat na každého z nás individuálně. Uživatelům začaly být podprahově podsouvány věci, zboží, služby, kterých si pravděpodobně z počátku nikdo nevšiml. Skryté reklamy na Facebooku začaly být namířeny přímo na uživatele, který o sobě dobrovolně podal všemožné informace.

A tak se podle mého názoru začala měnit i tvář reklamy, která se nepozorovaně vloudila do virtuálních životů všech uživatelů. Např. ve formě skupin („Pokud se přidá 200 000 lidí do této skupiny, dám prvním 10 notebook“; „Nesnáším Paroubka“; „Ne, já nemusím, já už ho vidím“) nebo ve formě fotek, které se tváří jako osobní fota, ale ve skutečnosti jsou reklama na určitý výrobek (např. akce firmy IKEA, která nabádala lidi, aby se označovali na fotkách jejich výrobků za cenu výhry vysněného zboží) nebo...

Opravdu je nám potřeba vystavovat se na obdiv? Chceme nabídnout trhu sami sebe a přijít tak o vlastní vůli, nebo názor na určitou věc? Nestane se tím naše soukromí, myšlenky, osobní fotky něčím všedním, ba dokonce něčím, co je přebytečné? Ze všech stran na nás útočí reklama, zabalená v pěkném designu. Bere nám čas, osobní vztahy i soukromí. Vnucuje nám názory společností, které z nás mají zisk. Je to prostor pomyslného „matrixu“, který řídí naše životy. A postupem času bude čím dál těžší z tohoto systému vystoupit. Nejenom proto, že bychom najednou přerušili všechny navázané virtuální vztahy, přišli o informace...

MYŠLENKY REALISTY:

 Boj proti nepřátelské propagandě je cílem nových aktivit US Central Command. Jeden operativec pomocí specializovaného software může ovládat až X rozdílných falešných účtů. Software za 2.6 miliardy dolarů slouží k vytváření blogů v různých jazycích.

Online Persona Management Service vytváří kompletní falešné identity, včetně všech potřebných detailů a existence online. Zahrnuje i potřebnou technickou, kulturní a geografickou konzistenci. Součástí software je i zajištění důsledného maskování s pomocí volby IP adres. Hlavní aktivity by měly probíhat v arabštině, farsi, urdu a pashto jazycích. Autorem software je firma Ntrepid.

Guardian nicméně zmiňuje, že americká armáda pracuje i na software, které by umožnilo manipulovat sociální média jako je Facebook a Twitter. Pokud by americká armáda použila tuto psychologickou zbraň v angličtině a cílila na americké občany, dostala by se do nelegální oblasti.

Použití proti jiným zemím je ale zjevně legální. 

/Zdroj: Revealed: US spy operation that manipulates social media (Guardian) a U.S. Central Command ‘friending’ the enemy in psychological war (Washington Times)/

Post scriptum, teda možná spíš pointa toho všeho:

Docela se mi při čtení článků autorů Veroniky Mikalové a Daniela Dočekala ulevilo. Ani ne tak proto, že bych přestal být zdravě paranoidní, ale spíš proto, že já (narozdíl od nich) na fejsbúku nejsem a nejspíš ani nikdy nebudu:-)

PROLOG:

GLAM METAL (někdy také označován termíny hair metal nebo synonymně používaným termínem pop metal) je podžánr hard rocku a heavy metalu, jehož počátek spadá do přelomu sedmdesátých a osmdesátých let ve Spojených státech a pro jehož vznik měla rozhodující roli losangeleská hudební scéna symbolizovaná prostředím barů, nočních a striptýzových klubů soustředěných kolem Sunset Boulevard v Los Angeles. Tamější hotely a kluby -Whisky a Go Go, Roxy, Pandora's Box, The Trip, the Red Velvet, Starwood, Hyatt West Hollywood... mají dnes legendární statut. Žánr se stal populární především v osmdesátých letech a na počátku devadesátých let, kdy podstatná část jeho představitelů měla „nakročeno“ do mainstreamu a ocitla se v centru pozornosti jak MTV, tak velkých vydavatelských labelů. MTV však od roku 1991 věnovala pozornost novému stylu grunge a propagaci alb jako Nevermind od Nirvany, a tak se glam metal dostal opět mimo oblast pozornosti mainstreamových médií.

CHARAKTERISTIKA:

Hudebně se glam metal pevně „drží“ tradičních hardrockových a heavymetalových postupů, které však obohatil o některé nové prvky především punkovou dravost a až popově chytlavé melodické či rytmické motivy. Avšak stejně jako v dalších metalových žánrech i v glam metalu měly vždy významnou úlohu riffy a kytarová sóla.
Pódiová prezentace glam metalových skupin navazovala na americký shock rock (Kiss, A. Cooper)  i britský glam rock sedmdesátých let (M. Bolan, G. Glitter, Sweet, Slade....).
Významnou součástí image skupin se stal důraz na (z dnešního pohledu samozřejmě až nevkusně) okázalý vzhled. K obvyklým atributům této image obvykle patřily velmi dlouhé vlasy vyčesané (backcombed) do objemných účesů, použití výrazného make-upu
a křiklavě výstředního oblečení, tzn. „obtáhlé“ džíny, kožené kalhoty nebo spandexové legíny a trika s „potrhaným vzhledem“ a samozřejmě šátky a čelenky. Vzhledová okázalost a výstřednost ve vzhledu samotných skupin také způsobila, že televizní producenti vycítili
možnost uplatnění tohoto žánru i v médiu, které by zužitkovalo vedle hudebního i vizuální potenciál. Především MTV se rozhodla participovat na případném úspěchu nově se rozvíjejícího stylu. V neposlední řadě se také součástí image, která měla představitele glam metalu uvést do středu pozornosti médií i potencionálního publika, stal zhýralý způsob života, jehož podstatnou částí byly divoké celonoční párty s alkoholem, drogami a promiskuitním sexem. Samozřejmě, že o všech excesech podrobně informoval bulvární tisk.

ZMATEK V TERMÍNECH

Výrazy hair metal a pop metal se často používají jako úplné synonymum k termínu glam metal. Vzhledem k tomu, že však ani hudebníci, ani publicisté a ani fanoušci ve valné většině nepovažují tyto termíny za libovolně zaměnitelné, je třeba vysvětlit rozdílnost jejich použití.
O postižení významových odstínů mezi výše uvedenými výrazy se pokusil Sam Dunn v dokumentu „Metal: A Headbanger's Journey“ z roku 2005, jehož součástí je i „rodokmen metalu“, ve kterém jsou oba termíny „zakresleny“ jako odlišné autonomní „větve“/subžánry metalu. Toto rozělení také používá web Allmusic, který za glam označuje skupiny charakteristické využitím make-upu a výše uvedeného způsobu oblékání při pódiové prezentaci, tedy Hanoi Rocks; Mötley Crüe; Twisted Sister; Poison; Cinderella; Skid Row.
Jako pop metal označuje komerčněji laděný hard rock a heavy metal úspěšně pronikající do mainstreamu, tedy Quiet Riot; Van Halen; Aldo Nova, Whitesnake; Def Leppard; Europe; Dokken; Lita Ford; Ratt; Guns N' Roses; Winger; Warrant; Doro; The Darkness.
Hair metal je hanlivý termín, který (asi nejen) v anglicky mluvících zemích nese značně dehonestující náboj (upozorňuje na to i Wikipedie derogatory = nactiutrhačný , derisive = posměšný). Objevil se v roce 1990, vzešel z novinářského prostředí a počátek jeho užívání se časově shoduje s počátkem zájmu některých novinářů o grunge. Někteří metaloví hudebníci dávají obojí do vzájemné souvislosti. Například Stevie Blaze z Lillian Axe opakovaně vyslovil tuto myšlenku - hairmetal je dehonestujicí termín, který byl použit publicisty krom jiného také se záměrem znevážit koncertní úsilí Ratt, Lillian Axe, Cinderelly a stovek dalších odkazem na celkem nepodstatný rys a to na dlouhé vlasy a oblečení. Přesto je dnes tento termín často používán jako zastřešující výraz pro glam metalovou scénu a její představitele z osmdesátých let.

POČÁTKY:

První americké skupiny, u kterých by bylo možné vystopovat rysy pozdějšího glam metalu byly Aerosmith, Boston, Cheap Trick,The New York Dolls, Kiss a Alice Cooper. Za klíčový je také považován vliv živých vystoupení skupiny Van Halen, novou kytarovou technikou hrajícího Eddieho Van Halena a především zpěváka Davida Lee Rotha. A to i přesto, že na Van Halen jako celek charakteristické rysy glam metalu uplatnit nelze.

PRVNÍ VLNA: 1981 - 1984

Glam metalové skupiny dosáhly stálého nebo aspoň pravidelného vystupování v klubech na Sunset Strip. Majitelé klubů před punkovými koncerty upřednostnili vystoupení glam metalových skupin, protože je neprovázelo násilí.

Pár příkladů bez ladu a skladu:
Sunset Strip
Quiet Riot - Metal Health / Mötley Crüe: Too Fast for Love + Shout at the Devil
Ratt - Out of the Cellar / Dokken - Tooth and Nail
Great White - Great White / Autograph - Sign in Please
Maryland: Kix - Kix
San Francisco: Night Ranger - Dawn Patrol, Midnight Madness
New York: Twisted Sister - Under the blade / White Lion - Fight to Survive
Portland: Black´n´Blue - Black´n´Blue

DRUHÁ VLNA: 1985 -1990

Ve druhé polovině osmdesátých let došlo k zásadnímu proniknutí glam metalu do mainstreamu a to především v USA. Glam metalové skupiny se dostaly do každodenních rotací na MTV a program Headbangers Ball se stal nejpopulárnějším pořadem této televize. Obdobně jako MTV zachovalo i radio KNAC v Los Angeles, které také zařadilo glam metal do každodenních rotací.

Pár příkladů bez ladu a skladu:
Mötley Crüe - Girls, Girls, Girls + Dr. Feelgood
Poison - Look What the Cat Dragged In + Open Up and Say... Ahh!
Van Halen - 5150 + OU812
Cinderella - Night Songs / Stryper - To Hell with the Devil
Bon Jovi - Slippery When Wet / Faster Pussycat - Faster Pussycat
Guns N' Roses - Appetite for Destruction / Skid Row - Skid Row
Winger - Winger / Warrant - Dirty Rotten Filthy Stinking Rich
Gregg Fulkerson and Blue Tears - Blue Tears / Def Leppard - Hysteria

ODEZNĚNÍ: PO ROCE 1991

O tomto období se obvykle uvádí, že po desetiletí úspěchu došlo k rozhodujícímu poklesu zájmu o glam metal. Mělo by být asi přesněji uváděno, že v roce 1991 MTV a major labels
přestaly podporovat glam metalové skupiny a obrátily svou pozornost (a investice) směrem ke grunge. Headbangers Ball byl přesunut do popůlnočního vysílání a později byl zrušen. KNAC radio se orientovalo na latino publikum. Glam metal tak byl připraven o několik let fungující způsob prezentace v médiích. Tento okamžik by asi dal označit jako návrat do doby před MTV, kdy základem prezentace a existence jakékoliv rockové či metalové skupiny byly živé koncerty. Obvyklá tvrzení o konci glam metalu, potažmo tradičního hardrocku a heavy metalu vůbec, podle kterých Nirvana a grunge během chvíle změnily dějiny hudby a smetly klasický hard rock a metal do propadliště dějin...., jsou hodně nespravedlivá a navíc nepravdivá.

Pár příkladů bez ladu a skladu:
Van Halen - Balance / Sammy Hagar - Marching to Mars
Motley Crue - Geration Swine / Bon Jovi - Keep The Faith + These Days
Gilby Clark - Rubber + 99 live + The Hangover
Firehouse - Hold Your Fire + 3 + Category 5
Tesla - Buts a Nut / Lillian Axe - Psychoschizophrenia
Slaughter - The Wild Life + Back To Reality + Revolution                                                                                L. A. Guns - Vicious Circle / Def Leppard - Adrenalize

SOUČASNOST - 3. TISÍCILETÍ

Glam metal samozřejmě nezemřel. Naopak, má se čile k světu. Kromě reunionů „starých“ kapel (Great White, Cinderella...) vznikají nové skupiny mladých muzikantů, které se pokoušejí osmdesátá léta napodobit (Steel Panther, Darkness, ). Ve Spojených státech glamové skupiny pravidelně koncertují a glam je tématem velkých festivalů (2010 - Thunder Mountain Rock Fest, Dakota Rock Fest, Melodic Rockfest, Firefest, M3 Rockfest, Rocknamerica). Zcela svébytná glam metalová scéna vznikla ve Švédsku ( Backyard Babies, Hardcore Superstar, Crashdiet, Gemini Five, Vains of Jena, H.E.A.T., Rydell Quick...)

Erica Martina z Mr. Big pro Právo (!!!) zpovídala Šárka Hellerová:

* Před dvěma lety jste se dali dohromady po sedmileté pauze. Jak si užíváte návrat na scénu?

Miluji to, že jsem zpátky. Přál jsem si návrat už velmi dlouho. Se spoluhráči Billym, Patem a Paulem jsme předtím přece jenom strávili patnáct společných let. Od chvíle, kdy jsme se vrátili, jde všechno hladce, vycházíme spolu a dobře nám to hraje.

* Takže se vám během pauzy po hraní s Mr. Big stýskalo?

Ano, po pěti nebo šesti letech pauzy absolutně ztratíte pocit nenávisti. Ovšem pozor: nikdy to nebylo tak, že bych nenáviděl kapelu. Nenáviděl jsem jen naši situaci. Prožívali jsme příliš mnoho stresu, hráli jsme moc často. Bylo to zdrcující. Byli jsme spolu dvacet čtyři hodin denně v autobuse nebo v letadle. Ztratili jsme respekt jeden ke druhému a začalo docházet ke zkratům v komunikaci.

* Už je to pryč?

Už si to ani nepamatuju. Pamatuju si, jak skvěle kluci hrají a jaká s nimi byla na koncertech legrace. Nevíte, co máte, dokud o to nepřijdete.

* Děláte teď něco jinak, aby se ta situace neopakovala?

Už nám za krk nefuní nahrávací společnost, která nám neustále říkala, co dál. I když jsme nahrávali novou desku, nechali jsme všechen stres plavat. Dáváme si prostor. A co se mě osobně týká, musím častěji nechávat svou pusu zavřenou, dělat svou práci a cenit si toho, že si skvěle užívám.

* Než jste se rozpadli, byli jste v 90. letech úspěšná kapela. Na co nejvíc vzpomínáte?

Jeli jsme tehdy turné s úžasnými kapelami. Předskakovali jsme Aerosmith, Rush, Scorpions nebo Bryanu Adamsovi. Bylo to sice náročné, ale byly to dobré časy. Nicméně nechci upadat do melancholie, ale já byl v té době poprvé ženatý a nevyšlo to, protože jsme příliš koncertovali. Nyní, když se nám stýská po rodině nebo je toho moc, můžeme se domluvit a říct si, pojeďme domů. Tehdy na nás bylo vyvíjeno příliš mnoho tlaků z různých stran, ale teď je to v pohodě. Před několika měsíci, když jsme byli v Japonsku, přijela za mnou rodina do Tokia. To jsme dřív nedělali.

* Letos jste vydali album What If... Snažili jste se na něm navázat na to dobré, co vás proslavilo?

Myslel jsem si nejdřív, že natočíme něco jako naše druhé album Lean Into It. Na něm bylo pár hitů, docela se povedlo. Ale novinka je nakonec jiná. Nejsem typ člověka, který by se snažil prvoplánově napsat hit. Ten musí vyplynout. Měli jsme skvělý den, když vznikla naše nejslavnější písnička To Be With You, stejně tak když vznikaly Just Take My Heart nebo Wild World. Tehdy to do sebe zapadlo jako puzzle – nahrávali jsme každý sám. Tentokrát jsme nahrávali společně. Pojali jsme to jako živé album bez publika. Nahrávali jsme asi dva týdny. Každou písničku jsme nahráli asi dvacetkrát a pak jsme vybrali nejlepší verzi.

* Hudební scéna prošla v posledních letech proměnou, objevila se řada nových kapel. Jak to vnímáte vy?

Kapely přicházejí a odcházejí, ovšem hlavní rozdíly vidím jinde. Americké rádio se naprosto změnilo a hrozně nyní podléhá vydavatelským firmám. Přijde mi, že nehraje, co chce, nýbrž co musí. Dřív se víc hrála naše hudba a to nám vyhovovalo. Dnes je ale divné podívat se na iTunes, otevřít si žánrové menu a zjistit, že rock’n’roll je někde dole vedle mluveného slova.

* Chybí vám něco ze starých časů?

Chybí mi obchody s deskami, ale to je, jako když někomu ještě staršímu chybí vinyl. Je to teď lepší pro životní prostředí, ale na druhou stranu nezbývá prostor pro umění. Hudební nosiče byly čím dál menší, až zmizely úplně. Chybí mi také výtvarná stránka. Celá záležitost se stahováním hudby je nepříjemná. Proti dřívějšku je to trochu chaos a zdá se, že je všechno zadarmo. To všechno je pro muzikanty frustrující. A vlastně je to i důvod, proč nyní máme tak rádi živé hraní. Je to poctivější.

* Na co se mohou v sobotu večer diváci v Třinci těšit?

To je ta Noc plná hvězd? Na ni se těším. Víte, nedávno jsme hráli na Hellfest festivalu ve Francii. Byli jsme na hlavním pódiu s Ozzym Osbournem a Judas Priest. Bylo to šílené. Líbilo se mi to, ale zároveň jsem byl vyděšený. Byl to přece jen metalový festival. Říkal jsem si, že když zazpívám To Be With You, mohli by mě sestřelit. Občas hrajeme coververze od The Who, tak jsme to zkusili a po očku sledovali publikum, jestli bychom nemohli To Be With You přece jen risknout. The Who se jim líbili, ale stejně jsme to nedali. Někdy jsem prostě paranoidní. Takže uvidíme, jak se to v Třinci bude vyvíjet…

Video:

https://www.youtube.com/watch?v=mHGv5FCS2j8

https://www.youtube.com/watch?v=JwS69elw67c

Homepage: https://www.mrbigsite.com/  

Wiki: https://www.mrbigsite.com/

In: Právo, 22.06.2011 - Šárka Hellerová - Kultura - str. 09

Není to žert.

Opravdu jsem zde

https://festivalfantazie.cz/

OK

AMANDA  WANTS MORE INFORMATIONS.

 SO HERE THEY ARE:

WHAT DOES IT MEAN

 festivalfantazie.cz ?

It is a great meeting of geeks and nerds in Czech Republic.

There are several geek crews and commandos in Czech republic. For example - Star Wars crew, Star Trek crew, Stargate Crew, Battlestar Galactica Crew, Babylon 5 crew, Vampire crew, Virago crew, LOTR crew, Horror movie crew, Comic and cartoon crew and many fan clubs of several interesting Czech writers. All these crews and commandos organize the great meeting in a very small town

CHOTĚBOŘ 

every summer.

This meeting is usually eleven days long. This meeting usually contains these basic activities:

bookstores / watching movies

conferences with writers, actors and film creators / lectures

 discussions / workshops

observations of  heaven in the middle of the night / airsoft games

 computer games / board games

costume parades and competitions.....

Here are some pictures of these geeky activities with short comments

festivalfantazie.cz badge

festival cinema

bookstore

bar

Lecture

board games

 computer games

INTERESTING PICTURE GALERIES:

https://fotografova.galerie.cz/5326658-501st-legion-na-ff2011#

https://picasaweb.google.com/e4O04E89gk45/FestivalFantazie2011306107?authuser=0&feat=embedwebsite#

https://s202.photobucket.com/albums/aa110/ally_cony/festival_fantazie_2011/?start=all

https://fotografova.galerie.cz/5327046-okamziky-ff2011

https://fotografova.galerie.cz/5326647-ff2011-mobilem

TRAILER:

https://youtu.be/eD99Y8VKkWg

-

"Vyrostl jsem v době, kdy jsme se chodili postavit do fronty před obchod, když měla vyjít nová deska, třeba METALLICA. Když jsme ji sehnali, byli jsme naprosto šťastní. Zažívali jsme vzrušující pocity, tedy emocionálně něco úplně jiného než dnešní mládež. Strašně moc se mi po těch časech stýská. Pamatuji se, že jsme se nemohli dočkat dne, kdy šla deska naší oblíbené kapely oficiá|ně do prodeje. Už dva měsíce předtím jsme spřádali p|ány, kdo a kde bude stát ve frontě. Se současným stahováním z internetu všechen tenhle pocit a radost zmizely. Je fakt, že dnešní mládež už nemá takový vztah k CD, jako třeba my k vinylům. Dneska to stáhnou, použijí a pak třeba zase smažou. Není dobré soudit hudbu podle MP3, nebo ji nějak hodnotit při poslechu z PC. Když to tak vezmeš, na albu jsme makali tři měsíce, velice tvrdě, použili jsme analogové vybavenía další technologie, aby CD výborně znělo. Pak si nahrávku někdo stáhne jako MP3 a začne tvrdit, že zvukově to stojí za ho. . .. Na to není co říct.Takhle to prostě je, co s tím můžeš dělat?! Proto se snažím lidi alespoň zvát na naše show, kde si hudbu mohou užít naživo. Je to úplně něco jiného, než by ses na kapelu díval třeba na podělaném YouTube. Choďte na show, to je jiná zábava! Tahle zkušenost se nedá nikde stáhnout..."

"Situace není růžová, ale jak se zdá, metaloví fanoušci jsou na tom ještě dobře. Mají svou hudbu skutečně rádi a stále si alba i CD kupují. Je to všechno o věrnosti k hudbě. Metalová komunita vždy držela při sobě. 

Ten zbytek je jenom takový hudební fast food."

ANDERS FRIDEN in Spark, 7/2011, str. 38

Kdo je Anders Friden?

Anders Fridén je frontmanem skupiny In Flames. První album, které se skupinou nahrál, bylo The Jester Race (1996). Fridén dříve působil hlavně v kapele Dark Tranquillity, ale opustil ji, aby se mohl věnovat právě In Flames. Obě skupiny pocházejí z  Göteborgu .

TESTOVÁ ÚLOHA: 

Máte před sebou dva texty. Jeden je červený a druhý modrý.

Poznáte, který z textů je výsledkem autorské fabulace a který se skutečně odehrál?

?

... Kuliš vyšplhal po žebříku a pustil se do práce, zatímco Pištík... držel plechovku s barvou. Přikázání psali na dehtovou zeď velkými bílými písmeny, která se dala přečíst ze vzdálenosti třiceti metrů a zněla takto:

SEDM PŘIKÁZÁNÍ:

1. Každý, kdo chodí po dvou nohách, je nepřítel

2. Každý, kdo chodí po čtyřech nohách nebo má křídla, je přítel

3. Žádné zvíře nebude chodit oblečené

4. Žádné zvíře nebude spát v posteli

5. Žádné zvíře nebude pít alkohol

6. Žádné zvíře nezabije jiné zvíře

7. Všechna zvířata jsou si rovna

"Státní zástupce konstatoval, že nesplnění předvolebního slibu, který byl učiněn politikem v rámci snahy o získání voličů, není nijak trestně postižitelné, a to ani v případě, že by takové prohlášení bylo činěno vědomě nepravdivě,"  (tzn. Státní zastupitelství odložilo trestní oznámení na předsedu Věcí veřejných a poslance Radka Johna...)

ŘEŠENÍ:

červený text - autorská fabulace - úryvek z knihy George Orwella Zvířecí farma

modrý text - reálné rozhodnutí Státního zastupitelství Praha z pondělí 25. července 2011

JE FILM KAZATEL ZALOŽEN NA SKUTEČNÝCH UDÁLOSTECH?

Příběh začíná na farmě, která se nachází daleko od civilizace uprostřed neobydlené pustiny. Velká a dlouhá válka již skončila, a tak se někteří stateční osadníci vydávají do pustiny, aby tam hledali obživu a svobodu.  Zdánlivě poklidný den se chýlí ke konci. Večer se celá rodina postupně schází v jídelně srubu, aby její členové společně povečeřeli. Farmář však částečně vytuší a částečně podle jistých neklamných znamení pozná, že jeho srub se v nejbližších okamžicích stane cílem krvavého nepřátelského útoku. Proto spolu s manželkou zavřou bytelné okenice a masivní dveře zajistí závorou. Své dceři pak vysvětlí, že nepřítel je tak nebezpečný, že jde zřejmě o poslední boj. Proto nezbývá nic jiného, než zoufalý pokus o záchranu.  Rodiče dívce nařídí odejít do posledního tajného úkrytu. Sotva za dívkou zapadnou dveře, dojde ke krvavému střetu, ve kterém farmář i jeho žena bojují marný boj. Celá farma je zničena, její obránci zemřou dívka z úkrytu zmizí. 

V její smrt však několik lidí odmítá uvěřit. Ti se rozhodnou, že se vydají do pustiny a pokusí se ji najít. Především jde o jejího posledního živého příbuzného, který jako jeden z mála má předpoklady vydat se na nebezpečnou výpravu do pustiny, protože má zkušenosti z mnoha bojů velké války. Se dvěma průvodci se zkušený bojovník rozhodne za každou cenu svou neteř najít před tím, než z ní únosci udělají jednu z nich. Vypoví poslušnost představiteli zákona a církve v jedné osobě, připraví své zbraně a vydá se do pustiny, přestože k podobné výpravě nemá zákonné pověření. Zpočátku se zdá, že pátrání je odsouzeno k nezdaru. Dokonce je na jejich cestě přepadnou i lidé jejich vlastní rasy. Stopaři se ale nevzdávají. Svědectví a stopy je vedou pustinou od rezervace k rezervaci. Pátrání je tak obtížné především z toho důvodu, že kmen, který dívku zajal, je na „válečné stezce“ a napadá i další osady a osadníky. Proto je v neustálém pohybu a snaží se skrývat své stopy.  Přes všechny nesnáze se však stopaři za nesmírného strádání a velkých obětí postupně přibližují ke svému cíli a nakonec se svým protivníkům opravdu dostanou na dosah....

Srub je  domov statečných osadníků, před nezvanými návštěvníky jsou rozhodnuti se bránit.

Někdy však osadníci útokům obyvatel pustin neodolají. Příbuzní se pak ze stop a trosek snaží zjistit, co se stalo.

Pravý muž nenechá zločin bez trestu a nedovolí, aby příbuzní trpěli v zajetí. Vydá se je hledat.

A to i za cenu, že sám ohrozí své postavení a holý život: "Podělal jste to reverende, dál už od vás rozkazy přijímat nebudu!!!"

Bude nutno jít po stopách a najít svědky masakru. Jsou jiné rasy, mají odlišné zvyky i barvu pleti.

Kdo je tu padouch a kdo hrdina? A kdo patří do kterého filmu?

Bez happyendu by to ale samozřejmě  nemělo cenu. 

POST SCRIPTUM:

Tak to jsem se zas jednou podíval na csfd a chtěl jsem zjistit základní informace o filmu The Priest - Kazatel. Nějak mi to nedalo a přečetl jsem si pár vyjádření pod oficiálním textem distributora. Ani nevim, proč jsem to udělal, ale dělat jsem to tedy rozhodně neměl. Už v prvním komentáři jsem narazil na moudra, která opravdu stála za to:

"... samotný příběh jen výmluvou pro natočení nápadu, akce a vytvoření vizuálu... /...bohužel opět lehce komický scénář... / ...vrší zoufale nenápadité akční scény do příšerně nelogického a nezáživného celku... / Klišé na klišé, logika absentuje, scénář bez jakéhokoli překvapení... /...režisér se evidentně snažil natočit strašně cool a drsnou postapokalyptickou řežbu, no fatálně neuspěl...."

To je přesně ta situace, která mě vždycky spolehlivě dostane. Působí to opravdu velmi zvláštně, když si čtu, jak příběh, který vychází ze skutečných událostí, nemá logiku a obsahuje samé klišé a vše je podle přispěvatelů csfd tak tupé, že se to nedá vydržet a film dokoukat. Není mi totiž jasné, jak by skutečné  události z dějin naší civilizace mohly "být naprosté klišé".  Nevím z jakého důvodu se o tom na na českých stránkách s recenzemi na tento film nikde nepíše, ale Kazatel je zaplněn citacemi  z klasického westernu The Searchers (1956) od Johna Forda. Tyto citace se projevují v několika rovinách - objevují se stejné obrazy, v klíčových dialozích některé postavy pronášejí podobné nebo totožné věty a vyústění týchž situací je z obou filmů záměrně vypuštěno a je  ponecháno pouze na představivosti diváka. Jde v podstatě o  remake zmíněného klasického filmu, ve kterém jsou některé reálie mírně, ale opravdu mírně pozměněny. Zřejmě proto, aby vypjatý a brutální rasismus hlavní postavy v předloze byl alespoň trochu srozumitelný  dnešním divákům. A to je v Kazateli provedeno brilantně. Myslím, že při sedování filmu se většina lidí v kině  ztotožňuje s hrdinovým cílem zachránit nevinnou dívku, případně odvrátit nebezpečí hrozící i dalším lidským bytostem, které by se jejím agresivním únoscům dostaly do cesty.

Ještě bych se měl vyjádřit k otázce, kterou jsem začal tento svůj článek. 

Základem filmů opravdu je skutečný příběh. Tak tedy hodně zjednodušeně -  v průběhu 19. století byly indiánské kmeny postupně vytlačeny ze svých tradičních lokalit a postupně byly uvězněny v místech tehdy označovaných termínem rezervace. Náčelníkům některých  z nich ale rychle došlo, že cílem bílých není to, aby kmeny v rezervacích přežily. Proto se zvláště mladí bojovníci (ale nejen oni) vydávali na "válečnou stezku" a proti bílým osadníkům a americké armádě vedli boj. V rámci tohoto boje často napadali farmy bílých osadníků a osadníky zabíjeli. Opakovaně se stalo, že při masakru bílých nechali děti naživu a přijali je do svého kmene:

1836 -  Cynthia Ann Parker  byla unesena Komanči, její strýc strávil podstatnou část svého života (=24 let) tím, že ji hledal a pokoušel se ji osvobodit. Jejich příběh zpracoval  Alan Le May v knize The Searchers z roku 1954, která se stala základem i pro natočení klasického Fordova westernu.  V knize jsou však zřejmě použity i další motivy vycházející z životních příběhů jiných indiánskými válečníky unesených dětí a především jejich "zoufalých hledačů". Řada podobných osudů je zmiňována v oficiální zprávě z roku 1868.

Poznámka na závěr:

Na mě osobně film zapůsobil ještě jednou věcí.  Tentokrát je jasné, že v tomhle filmu rozhodně nejde o prokatolický výplach mozku, jako tomu bylo v Legii nebo v Book of Eli. V tomto filmu jsou církev, její cíle  a její  základní dogmata ukázána ve velmi realistickém světle. Navíc výměnou symbolů, které jsou přiřazeny k hrdinům, a posunem v jejich významu je silně relativizováno chápání dobra a zla v americké historii.  Není moc amerických komerčních filmů, ve kterých by se pochybovalo o tom,  na čí straně je pravda a spravedlnost. Co myslíte, kdo je pro Američany tradičně nositelem těchto hodnot. Muž, který si vždy zachová chladnou hlavu, nosí klobouk a je ozbrojen kolty, nebo muž, jehož tvář zdobí válečné malování a který neuznává  střelné zbraně? 

Million patří k těm skupinám, které svou  největší popularitu, nejvyšší návštěvnost koncertů a rostoucí prodejní čísla alb prožívaly v první polovině devadesátých let. Jejich hudba i jejich osudy jsou srovnatelné s dalšími novodobými hardrockovými skupinami jako Firehouse, Tesla, Slaughter, Pretty Maids atp. které v devadesátých letech úspěšně koncertovaly a vydávaly svá alba s vysokými prodejními čísly v podstatě bez povšimnutí médií, protože  jejich aktivit si nevšímala  ani americká, ani evropská média v rámci účelového nezájmu o cokoliv rockového kromě grunge. A tak se stalo, že skupina, která koncertovala společně s těmi největšími hardrockovými legendami po celém světě  a dočkala se vydání svých alb i v Japonsku, je u nás v podstatě neznámá. Díkybohu měli (mají) skandinávští novináři a hlavně vydavatelé přece jen více rozumu než ti ve zbytku světa, takže i přes určité změny sestavy Million do dnešních dnů koncertuje a vydal celou řadu dobrých alb. Mě osobně nejvíc zaujalo první album nazvané prostě a jednoduše No: 1. A hned úvodní SIGN OF VICTORY mě  už řadu let doslova fascinuje. V určité fázi své fascinace jsem si ten text při poslechu četl a přemýšlel nad tím, jak ho nějakým vzletným způsobem přeložit. Nakonec to ale dopadlo jinak, do hlavy se mi totiž nacpala místo ekvivalentu těch anglických výrazů slova úplně jiná, která sice rytmicky odpovídají tomu, co Hasse Johansson zpívá, ale svým obsahem s původním textem ani trochu nesouvisí:

SIGN OF VICTORY    

1.:

Doesn´t matter which fight you´re fighting
As long as you know it's right
Doesn´t matter what mountain you're climbing
As long as you climb

Když z písku ustoupí stín, - 36
tajemné ticho leká. -39
Skropená úlitbou ze vzácných vín -45
aréna čeká -49

Bridge:

'Cause it's there for me and you
Dreams do come true
And when you reach the top
You know what to do

Hlas píšťal se rozezní... -0,54
Dav vyvolává jména. -0,57
Ať zvítězí odvážní, -1,00
za prohru cena vysoká -1,04

Ref. a

Show 'em the siqn of victory
Hold it high in the air
Show 'em the sign of victory
Destiny treats you fair

Kdo bude slavit vítězství? - 1,08
Kdo k vrcholům vystoupá? - 1,12
Kdo bude slavit vítězství? - 1,16
Kdo v boji prohrává? - 1,20

2.

There will always be backseat drivers
Wanting you to fail
When they tell you to go their direction
You 'd better go the other way

Když z písku ustoupí stín, -1,33
tajemné ticho leká. -1,37
Skropená úlitbou ze vzácných vín - 1,42
aréna čeká, aréna čeká - 1,48

Bridge:

'Cause it's there for me and you
Dreams do come true
And when you reach the top
You know what to do

Hlas píšťal se rozezní... - 1,52
Dav vyvolává jména. -1,55
Ať zvítězí odvážní, - 1,59
za prohru cena vysoká - 2,04

Ref. b

Show 'em the siqn of victory
Hold it high in the air
Show 'em the sign of victory
Destiny treats you fair
Show 'em the siqn of victory
Hold it high in the air
Show 'em the sign of victory
Destiny treats you fair

Kdo bude slavit vítězství? - 2,06
Kdo k vrcholům vystoupá? - 2,10
Kdo bude slavit vítězství? - 2,14
Kdo v boji prohrává - 2,17
Kdo bude slavit vítězství? - 2,22
Kdo k vrcholům vystoupá? - 2,26
Kdo bude slavit vítězství? - 2,30
Kdo zbude poražen a sám - 2,34

3.

It's a long hard way to go
But just you remember,
Hold on,
'cause it's worth it all
Never, never surrender

Samnita, Thrák i secutor: - 2,54

Ave Caesare! - 2,58
Buď zdráv, - 3,00
ti, kdo jdou na smrt - 3,02
tě zdraví. - 3,04
Někteří naposled -3,06

Ref. c

Show 'em the siqn of victory
Hold it high in the air
Show 'em the sign of victory
Destiny treats you fair
Show 'em the siqn of victory
Hold it high in the air
Show 'em the sign of victory
Destiny treats you fair 

´CAN  BET

Kdo bude slavit vítězství? - 3,33
Kdo k vrcholům vystoupá? - 3,36
Kdo bude slavit vítězství? - 3,40
Kdo v boji prohrává - 3,44
Kdo bude slavit vítězství? - 3,48
Kdo k vrcholům vystoupá? - 3,52
Kdo bude slavit vítězství? - 3,56
Kdo zbude poražen a sám - 3,59

ZEMŘE - 4,01

Poznámky:

Celou Sign of victory je možné si poslechnout zde: 

https://www.youtube.com/watch?v=SxEPBN9f5wM

Další info  je tady, tzn. na slovenské stránce s profily metalových skupin: https://music.box.sk/news.php3?id=5525

Jako  domovskou stránku M.ILL.ION používají profil na Myspace.  https://www.myspace.com/millionized

Pěkná diskografie:  https://www.metalminos.com/foro/index.php?topic=20270.0